Lidovky.cz

Kurátorka od Železného ředitelkou GHMP? Vypadá to na dobrou volbu.

  11:40

Osobnost a zkušenosti Magdaleny Juříkové jsou zárukou, že kvalita výstavního programu Galerie hlavního města Prahy bude zachována. 

Kurátorku, historičku umění a kritičku Magdalenu Juříkovou v pondělí 24. září navrhla výběrová komise do funkce ředitelky Galerie hlavního města Prahy. foto: © repro Česká televizeČeská pozice

Pokud pražští radní potvrdí rozhodnutí komise z pondělí 24. září, která z deseti uchazečů vybírala příštího ředitele Galerie hlavního města Prahy (GHMP), stane se Magdalena Juříková od listopadu šéfkou druhé nejvýznamnější české galerijní instituce. 

Juříková nepatřila k předpokládaným favoritům konkurzu. Do druhého kola postoupila společně s bývalým ředitelem Moravské galerie v Brně Markem Pokorným a ředitelem brněnského Domu umění Rostislavem Koryčánkem. Právě o nich se spekulovalo jako o možných vítězích. Komise ale rozhodla ve prospěch Juříkové šesti hlasy proti třem, které získal Koryčánek. 

Galerie hlavního města Prahy vznikla v roce 1963. Její sbírky a výstavní činnost jsou zaměřeny především na české umění 19. a 20. století a současnosti. Jako příspěvková organizace pražského magistrátu má stomilionovou roční dotaci a spravuje například Dům u kamenného zvonu, Dům U Zlatého prstenu, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, výstavní prostory v Městské knihovně, Trojský zámek nebo Bílkovu vilu. Galerie vlastní čtrnáct a půl tisíce artefaktů a stará se o stovky soch a plastik ve veřejném prostoru.

Práce výběrové komise byla podle slov jejího předsedy Jiřího Lišky (zastupitele za TOP 09) nekonfliktní a hlavní slovo v ní měli odborníci. Bylo jich v devítičlenném týmu pět. Doplnili je zastupitelé: po dvou z TOP 09 a ODS. Juříková prý komisi přesvědčila nejen odbornou kompetencí, ale i představou o ekonomickém zajištění galerie.

Juříková prý komisi přesvědčila nejen odbornou kompetencí, ale i představou o ekonomickém zajištění galerie

Magdalena Juříková sice nemá zkušenost s vedením příspěvkové organizace, ale zdá se, že právě někoho, kdo ještě neuvízl ve stereotypech řízení takové instituce a je schopen nahlédnout její provoz „zvenčí“ město hledalo. Juříková je bezesporu všestranná osobnost, která nevyhledává jistoty. Dokázala se svým názorem obstát v odborné i „tržní“ konkurenci, řadu let řídila soukromou galerii a velmi dobře zná obchod s výtvarným uměním. Má zkušenosti ze všech výtvarných oborů, které jsou v činnosti GHMP zastoupeny. Její dosavadní práce je rovněž zárukou pro eventuální akviziční nákupy městské galerie. Obě soukromé sbírky českého moderního a současného umění, na jejichž vzniku se podílela – sbírka Komerční banky a tzv. Železného sbírka – jsou totiž vysoce ceněny.

Epopej v koncepci neřeší

Koncepce rozvoje GHMP , s níž se Juříková účastnila konkurzu, je věcná a drží se statutárně definovaných úkolů GHMP. Přichází s řadou racionálních úvah a praktických řešení provozu galerie, jejíž činnost je roztříštěná v řadě budov a je v centru Prahy vystavena silné konkurenci. Juříková navrhuje soustředit výstavní aktivity galerie, které se v poslední době extenzivně rozrůstaly, na větší a dlouhodobější projekty v perspektivních prostorech: výstavním sále v budově Městské knihovny, Colloredo-Mansfeldském paláci nebo Domě u kamenného zvonu. Chce prosazovat vyváženější dramaturgii, která by mohla zasáhnout různé generační skupiny, a vydávat k výstavám publikace. Bude usilovat o vznik soupisového katalogu, který zatím GHMP nemá.

Juříková by chtěla obnovit akviziční nákupy, které už šest let galerie neprovádí. Upozorňuje na možnost vytvořit v souvislosti s chystaným zprovozněním Domu fotografie základní sbírkovou kolekci v tomto výtvarném oboru. Zároveň bude usilovat i o vytřiďování sbírek a prodej nebo výměnu uměleckých děl, jež nebudou pro sbírkové fondy perspektivní.

V péči o plastiky ve veřejném prostoru by ráda vytvořila zatím neexistující strategii jejich údržby a oprav. Navrhuje způsoby, jak upozornit na umění ve veřejném prostoru obyvatele i návštěvníky Prahy. A má plán, jak zvýšit viditelnost expozic GHMP v centru města. Bude usilovat o „vizuální integraci“ roztříštěných působišť GHMP.

Narozdíl od většiny konkurentů Juříková ve svém projektu neřeší budoucnost Muchovy Slovanské epopeje a její umístění. Nakonec, bez znalosti investičních možností pražského magistrátu to ani není dost dobře možné. Je zřejmé, že osud Muchova cyklu je spíš záležitostí politického rozhodnutí než koncepce rozvoje GHMP.

Kurátorka, historička umění a kritička PhDr. Magdalena Juříková se narodila v roce 1956 v Žilině. Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působila jako kurátorka sbírky moderního sochařství v Národní galerii. V devadesátých letech se jako odborný poradce starala o nákupy moderního českého umění pro Komerční banku. Od roku 1999 spolupracuje s Vladimírem Železným. Podílela se na vzniku jeho sbírky české moderny, nakoupila pro ni více než tisícovku obrazů a soch. Vedla Galerii Zlatá husa, kde je sbírka umístěna. Juříková působí také jako kritička, pravidelně přispívá do časopisu Art+Antiques, v nakladatelství Torst publikovala monografie fotografů Jana Ságla a Tona Stana, zajímá se o současnou českou plastiku.

Proč se hledalo nové vedení GHMP

Konkurz na nového ředitele GHMP byl vypsán v polovině července. Radní pro kulturu Václav Novotný několik měsíců předtím prosadil větší transparentnost výběru ředitelů příspěvkových organizací. Proto mohly být zveřejněny koncepce všech uchazečů o funkci, kteří k tomu dali souhlas. Představit své projekty veřejnosti odmítli pouze dva z deseti zájemců: Karel Srp, současný vedoucí kurátor GHMP, a Simona Vladíková.

Do konkurzu se přihlásil i bývalý ředitel GHMP Milan Bufka, který rezignoval v červnu a předešel tak svému odvolání. Novotný se nijak netajil tím, že není spokojený s hospodařením příspěvkové organizace, kterou Bufka vedl. Uznával kvalitní výstavní program galerie, ale vyčítal Bufkovi „nesrozumitelný chaos“ v ekonomice, především opakovaná zpoždění v realizaci investičních akcí, „astronomické“ překročení rozpočtu na stěhování a instalaci Slovanské epopeje ve Veletržním paláci a předraženou digitalizaci sbírek GHMP. Bufka se hájil, že v těchto případech konal buď se souhlasem minulého vedení magistrátu nebo dokonce na jeho pokyn.

Pod vedením Juříkové by podpora GHMP mladým umělcům měla pokračovat. Ale už bez zprostředkování soukromým subjektem.

Novotnému se nelíbila ani spolupráce GHMP s projektem Artbanky v Colloredo-Mansfeldském paláci, za nímž je soukromá galerie Petra Šece a Olgy Dvořák, manželky pražského komunálního politika Filipa Dvořáka (ODS). Artbanka uzavřela s GHMP bezplatnou smlouvu o využívání Colloredo-Mansfeldského paláce pro svůj projekt galerie mladého umění AMoYA, na němž se navíc podíleli i kurátoři GHMP v čele s Karlem Srpem. Nestandardní spolupráce soukromého subjektu a městské příspěvkové organizace byla silně kritizována v odborných médiích i v denním tisku.

Za Bufkovo vedení a především za kurátory a výstavní program GHMP, který dával velký prostor mladé generaci českých výtvarníků, se naopak veřejně postavili někteří její reprezentanti: Lubomít Typlt, Josef Bolf, Krištof Kintera, Vladimír 518 a další. V dopise primátorovi vyjádřili obavy, že výměna ředitele povede k zásadním změnám v odborném týmu galerie.

Nyní se dá předpokládat, že volbu Magdaleny Juříkové, respektované osobnosti a znalkyně moderního a současného umění, i její koncepci GHMP budou výtvarníci i odborná veřejnost akceptovat. Ostatně se v ní píše, že by podpora galerie mladým umělcům a uměleckým školám měla pokračovat. Ale už bez zprostředkování soukromým subjektem.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.