Jak? O tom ČESKÁ POZICE hovořila se zastupitelem rakouské metropole, poslancem zemského sněmu a předsedou výboru pro oblast kultury a vědy Ernstem Wollerem.
ČESKÁ POZICE: Pojem „kultura“ si každý vykládá jinak. Co pod ním rozumíte vy?
WOLLER: Existují stovky a tisíce definic kultury. Já ji vnímám jako velmi širokou oblast, zahrnující všechny kreativní činnosti v životě. Tedy nejen užší sféru umění, ale i kulturu žití, bydlení, stravování, oblékání, výstavby domů, mezilidských vztahů.
ČESKÁ POZICE: Ve vašem životopise stojí, že jste studoval informatiku. To je spíše neobvyklá kvalifikace pro politika, který se angažuje v kulturním provozu...
WOLLER: Ano, nejprve jsem studoval informatiku, protože jsem byl velmi dobrý žák v matematice a technických předmětech. Během jejího studia jsem se však stále více angažoval v politice, jako předseda vídeňské sociálnědemokratické mládeže. Vystudoval jsem pak ještě politologii a pedagogiku a pracoval dalších čtrnáct let na politické akademii SPÖ, Rennerově institutu. Když jsem se v roce 1988 stal členem obecní rady neboli městského parlamentu, musel jsem se rozhodnout pro některý z výborů. Začínal jsem nejprve ve výboru pro bytovou výstavbu, ale po krátké době jsem přešel do výboru pro kulturu. A tam jsem dnes již 25 let.
ČESKÁ POZICE: Máte tedy s provozem kulturního života bohaté zkušenosti. Myslíte si, že je výhodou nebo nevýhodou, když jej organizují sami umělci?
„Nemyslím si, že to primárně musejí dělat jen umělci, že jen oni mohou být dobrými kulturními politiky. Je třeba mít odpovídající kvalifikaci a jistý zápal pro věc.“ |
WOLLER: Někdy dělají vynikající kulturní politiku manažeři, kteří nejsou umělci. Někteří manažeři velmi dobře podporují šíření umění a kultury jejím prodejem nebo zprostředkováním. Nemyslím si tedy, že to primárně musejí dělat jen umělci, že jen oni mohou být dobrými kulturními politiky. Je třeba mít odpovídající kvalifikaci a jistý zápal pro věc. Lékař také není vždy nejlepším ministrem zdravotnictví, jsou ale dobří ministři zdravotnictví, kteří jsou lékaři.
ČESKÁ POZICE: Pokud budeme hovořit o kultuře v užším slova smyslu, tedy o umění – platí podle vás zásada, že si „dobré“ umění musí držet od politiky jistý odstup?
WOLLER: Bezpochyby. Umění může existovat a být dobré jen tehdy, když je svobodné a nezávislé na politice. Neznamená to, že nesmí dojít k úzkému diskurzu mezi kulturou a politikou, politika však nesmí mít žádný vliv na uměleckou činnost. Měla by zajišťovat jen rámcové politické, hospodářské a společenské podmínky pro to, aby se kultura mohla svobodně a dobře rozvíjet.
ČESKÁ POZICE: Co konkrétně by měla umělcům poskytovat především? Peníze, prostory, nebo ještě něco jiného?
WOLLER: Nejdůležitější je bezpochyby svoboda umění a společenské klima. Pak ale již přirozeně přicházejí peníze. Bez nich často nelze uměleckou činnost provozovat. Jsem toho názoru, že zajištění podpory kultury prostřednictvím odpovídajících prostor i financí je politickým úkolem – stejně jako budování silnic, nemocnic, škol nebo veřejné dopravy.
ČESKÁ POZICE: Podporu kultury tedy vnímáte jako jeden z hlavních úkolů městské správy. Co ona na oplátku přináší městu, jako je Vídeň?
„Vídeň jako kulturní metropole má to štěstí, že jsou kultura a umění velkým přínosem pro kvalitu života i pro vnímání města navenek“ |
WOLLER: Kultura je velmi důležitou základnou pro společnost. Města ji potřebují a právě Vídeň jako kulturní metropole má to štěstí, že jsou kultura a umění velkým přínosem pro kvalitu života i pro vnímání města navenek. Každá druhá zpráva, která je o Vídni ve světě publikovaná, se týká tématu kultury. A to samozřejmě přispívá k jejímu dobrému jménu.
ČESKÁ POZICE: Je tedy kultura pro Vídeň důležitá jako hospodářský faktor?
WOLLER: Velmi důležitá. Celých 72 procent lidí, kteří Vídeň navštíví jako turisté, přichází kvůli kultuře. Když vložíme tisíc eur do podpory kultury, vrátí se do městské kasy, do ekonomiky, 2300 eur. Kultura je pro toto město vlastně dobrou investicí.
ČESKÁ POZICE: Zajišťuje také významný počet pracovních míst?
WOLLER: Ano, myslím, že máme jen v oblasti kulturních institucí 6700 pracovních míst. Z kultury žije ale mnohem více lidí. Když se chystáte do divadla, zajdete možná i ke kadeřníkovi, koupíte si nové oblečení. Nebo pojedete taxíkem, zajdete si předtím či potom na jídlo. Všechny tyto podniky proto nepřímo vydělávají na kultuře. Jejím prostřednictvím se mobilizuje velmi mnoho peněz.
ČESKÁ POZICE: Za jakou „vysokou“ kulturou přijíždějí dnes lidé do Vídně? Bývají s ní většinou spojována velká tradiční jména jako Mozart nebo Schubert...
WOLLER: Samozřejmě jsme velmi pyšní, že ve Vídni žili a pracovali velcí sladatelé. Je to důležité a přirozeně to zlepšuje i image města. Dnes je ale naším úkolem propagovat a podporovat soudobou hudbu. Máme řadu aktivit, které možná nejsou v ostatních zemích tak známé, ale kolem podpory mladé hudby toho děláme velmi mnoho. Už 40 let máme festival moderní hudby Wien Modern, v posledních pěti letech máme uprostřed léta i přehlídku populární hudby Popfest. Jsme světově proslulí v mnoha oblastech, například v nové elektronické hudbě, přestože ta je pravděpodobně známější v New Yorku než ve Vídni.
ČESKÁ POZICE: Snaží se Vídeň přiblížit lidem i moderní výtvarné umění, které často platí za elitářské a obtížně srozumitelné?
„Pokud umění ukazujeme na veřejných místech, zejména ve stanicích vídeňského metra, tak jej mohou denně vidět statisíce lidí, aniž by museli překročit práh muzea nebo galerie či zaplatit vstupné“ |
WOLLER: Výtvarné umění zažilo v posledních letech ve Vídni skutečný vzestup. Dříve byla spíše městem hudby, divadla a opery. Dnes zde máme velmi mnoho muzeí se skvělou návštěvností. Máme také řadu galerií a několik uměleckých veletrhů, především velký mezinárodní veletrh Wienna Fair, který do města přivádí mnoho sběratelů a galeristů. Ale máme i iniciativy na podporu současného umění ve veřejném prostoru.
Je pro nás velmi důležité, aby lidé mohli kulturu zažívat bezprostředně. Pokud umění ukazujeme na veřejných místech, zejména ve stanicích vídeňského metra, tak jej mohou denně vidět statisíce lidí, aniž by museli překročit práh muzea nebo galerie či zaplatit vstupné. Relevantní soudobé umění vnímají za pochodu, v běžném životě, jsou s ním konfrontováni. Snažíme se také lidem umění zprostředkovávat a vysvětlovat jim věci, které nejsou snadno pochopitelné.
ČESKÁ POZICE: V Praze se často vedou spory o to, zda má být z veřejných prostředků podporováno jen „vysoké“ či alternativní umění, nebo také komerční projekty. Jak se k této otázce staví Vídeň?
WOLLER: Komerční umění nepodporujeme, ale je vždy otázkou, kde hranice mezi uměním a komercí leží. Je třeba se na to dívat přesněji. Nepodporujeme běžné koncerty ve Vídeňské městské hale ani kabaret. To ale neznamená, že bychom podporovali jen „vysoké“ umění. Peníze od nás dostává i mnoho iniciativ „zdola“, kulturních spolků, mladých nebo laických umělců. Malé instituce nedostávají tolik peněz jako velké, ale jsou každopádně podporovány – a to považuji za zcela správné.
ČESKÁ POZICE: Počet obyvatel Vídně v posledních letech výrazně narůstá, do města přicházejí lidé z různých koutů světa. Jak ovlivňují kulturní tvář města?
„Vídeň by byla velmi smutná bez italských, čínských, španělských či ruských podniků“ |
WOLLER: Jsou zde stovky spolků a hudebních skupin, které provozují své umění a kulturní život města ovlivňují. Je to stejné jako s jídlem – Vídeň by byla velmi smutná bez italských, čínských, španělských či ruských podniků. Vše, co tvoří kulturu – oblečení, jídlo, tanec, prožívání umění – je velmi pestré. Tato pestrost je dobrá a migrace ji obohacuje. Tak to má být.
ČESKÁ POZICE: Daří se vám při rostoucím počtu obyvatel udržet dostatečnou síť a kvalitu kulturních zařízení?
WOLLER: Některé projekty spravuje samotné město Vídeň. Rozhodli jsme se, že například postavíme nové, rozšířené městské muzeum. Muzejní čtvrť je také stále ještě nová a dále se dostavuje. V posledních dvaceti, třiceti letech jsme vybudovali mnoho nových kulturních objektů, do umělecké infrastruktury se neustále investuje. Není ale cílem zřizovat prostory, které nikdo nechce. Důležité je, aby „žily“ a lidé umění přijímali. Proto přesně promýšlíme, co má být nově vystaveno. Také máme velmi mnoho projektů vzniklých na základě soukromé iniciativy. I když si třeba právě nepřejeme nové divadlo, vidíme na konci roku, že zase jedno vzniklo.
ČESKÁ POZICE: Zohledňujete kulturní kapacity i při budování nových čtvrtí?
WOLLER: Ano, právě nyní při velkém rozšířeni města, takzvaném projektu Aspern, vzniká čtvrť s deseti tisíci byty a pracovními místy, nové město pro 20 až 30 tisíc lidí, do nějž se snažíme vše zahrnout. Také kulturu, stavíme školy či knihovny, budujeme infrastrukturu. Výjimečné je například, že tam již před dokončením staveb jezdí metro. Dříve to bylo vždy tak, že se stavěla sídliště, a když byla hotová, začalo se přemýšlet o tom, jak se lidé dostanou tam a zpátky. My jsme zvolili jinou cestu – metro bylo hotové mnohem dřív než byty. Zedníci, kteří je staví, jezdí nyní na staveniště metrem. A to je, myslím si, opravdu výborné.
Ernst Woller (60)
|