Právě uběhlý týden mnoho důvodů k radosti nepřinesl. Na nepříliš optimistická data z Evropy jsme si již zvykli, avšak stále méně přesvědčivé statistiky začínají poslední dobou chodit i ze zámoří.
Ekonomika Spojených států amerických je aktuálně v určitě lepší formě než evropská, avšak spíše zde platí přísloví jednooký mezi slepými králem, než že by na tom byly USA skutečně tak dobře. Rostoucí počet Američanů žádajících o dávky v nezaměstnanosti, stále slabý trh nemovitostí a páteční tečka v podobě nižšího růstu HDP o pevných základech tamní ekonomiky nikterak nepřesvědčily. Nemastně neslaně skončilo i zasedání amerických centrálních bankéřů. Se sazbami se nehýbalo a ještě pár let hýbat nebude a ohledně třetího kola kvantitativního uvolňování stále není jasno. Je schováno v šuplíku pro případ nejvyšší nouze.
Z Evropy přicházely vesměs negativní zprávy a na pomyslné špici bylo opět Španělsko. Nezaměstnanost na Pyrenejském poloostrově se dále nezadržitelně zvyšuje. Podle statistik zveřejněných v tomto týdnu vzrostla v prvním čtvrtletí letošního roku již na 24,4 procenta a bez práce je tak každý čtvrtý Španěl. Další ránu zasadila zemi agentura Standard&Poor‘s, která jí snížila rating o dva stupně na BBB+ s negativním výhledem. Španělský rating se tak začíná nebezpečně přibližovat spekulativnímu stupni.
Po Řecku, Irsku a Portugalsko přijde na řadu Španělsko. Zcela zřejmé není jen to, kdy k tomu přesně dojde.Prohlubujícím se problémem je tamní bankovní sektor. To, že bude potřebovat pořádnou finanční injekci, hraničí téměř s jistotou navzdory tomu, že španělská vláda diskusi o zahraniční pomoci dále vehementně odmítá. Nelze se tak divit tomu, že se výnosy desetiletých španělských obligací pohybovaly v tomto týdnu nebezpečně blízko úrovně šesti procent. Podtrženo a sečteno, po Řecku, Irsku a Portugalsko tak přijde na řadu Španělsko. Zcela zřejmé není jen to, kdy k tomu přesně dojde. Osobně tipuji do konce horkého španělského léta.
Domácím událostem dominovala jednoznačně politika a obavy, zda vydrží vláda rozpočtové odpovědnosti, nebo zda se budou konat předčasné volby. Podle předpokladů vyhrála touha koaličních poslanců pokračovat v započaté práci.
Ekonomický kalendář byl téměř prázdný a za pozornost stál jen výsledek konjunkturálního průzkumu. Celková důvěra v domácí ekonomiku v dubnu opět poklesla, když se souhrnný indikátor snížil oproti předchozímu měsíci o 1,5 bodu. Zatímco důvěra mezi spotřebiteli mírně vzrostla, v případě firem se snížila. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí hospodářství v Evropě, není Česká republika z nejhoršího ani zdaleka venku. Vyjádření centrálních bankéřů k vývoji úrokových sazeb příliš pozornosti nevzbudilo.
Koruně se vstup do tohoto týdne příliš nepovedl a okamžitě se dostala pod výrazný prodejní tlak. Na měnovém páru s eurem oslabila na dvouměsíční minimum a v pondělí odpoledne se obchodovala nad hladinou 25 CZK/EUR. V následujících dnech však své ztráty dokázala postupně smazávat a pátek zavírala kolem úrovně 24,82 CZK/EUR. Podobný byl i vývoj české měny vůči americkému dolaru. Pondělní oslabení koruny nad hranici 19 CZK/USD bylo pouze dočasné. Ve zbytku týdne česká měna mírně posilovala nebo stagnovala. V pátek večer se na mezibankovním trhu prodával dolar za zhruba 18,75 koruny.