Jednání prezidenta Miloše Zemana, premiéra Jiřího Rusnoka a ministra průmyslu Jiřího Ciencialy se zástupci společnosti OKD (a také firem Evraz a ArcelorMittal) se uskutečnilo na Pražském hradě v úterý 24. září bez konkrétních výsledků. Spolumajitel OKD Zdeněk Bakala se podle očekávání rozhovorů nezúčastnil, do budoucna však není vyloučeno, že se jeho schůzka s prezidentem nebo premiérem uskuteční.
Miloš Zeman navrhl, aby RPG Byty, které byly kdysi součástí OKD, jejich současní majitelé převedli na Moravskoslezský kraj (majiteli jsou Zdeněk Bakala a jeho maďarský partner Peter Kadas.) Z výnosů bytů by pak podle Zemana byl financován útlumový program dolu Paskov, kde by se tak fakticky těžba prodloužila až do roku 2016. Manažeři OKD na takový návrh nemohli na schůzce reagovat, protože RPG Byty jsou součástí jiné firmy „Bakalova impéria“ – RPG Real Estate.
Komentář k situaci kolem OKD, který jsme publikovali v úterý ráno ještě před zmíněným jednáním, následuje bez úprav.
KOMENTÁŘ Jana Žižky / Rusnokově vládě se do práce plést nebudu, dával najevo prezident Miloš Zeman. Pro ty, kteří se obávají postupného a neodůvodněného přesunu moci na Pražský hrad, to mohla být jiskérka naděje, že se hlava státu přece jen v tomto ohledu ještě řídí rozumem. I když třeba považovali Rusnokův kabinet především za klub přátel Miloše Zemana. A tím spíše, že ani Rusnokovi, ani řadě dalších ministrů nelze upřít jejich odborné kvality, které mohou být zemi ku prospěchu.
Proč se tedy má jednat se zástupci těžařské společnosti OKD a její mateřské společnosti NWR o budoucnosti dolu Paskov na Pražském hradě? A proč mají vedle Miloše Zemana sedět premiér Jiří Rusnok a ministr průmyslu Jiří Cienciala, kteří tak v očích mnohých mohou vypadat jako pouhé prezidentovy loutky?
Pokud jde jen o co největší humbuk, pak to asi smysl dává. Počínaje výzvou Bakalovi jako největšímu – byť minoritnímu – akcionáři NWR, aby se na schůzku také dostavil, i když muselo být všem předem vcelku jasné, že to odmítne...
Miloš Zeman by teoreticky mohl usilovat o roli mediátora, zprostředkovatele, který má zájem na nalezení kompromisu. Důl Paskov se dříve nebo později uzavře, je třeba hledat řešení pro propuštěné horníky i pro celý region, protože tam nezaměstnanost dále vzroste. Pokud by chtěl prezident sehrát takovou úlohu, potichu by oslovil vládu, vedení OKD nebo třeba přímo jejich majitele, odboráře, krajské představitele a zprostředkování jim nabídl. Nic takového se nestalo. Místo toho vidíme divadlo, jak si Zeman zve pomalu jakoby „na kobereček“ na Hrad Zdeňka Bakalu a jeho manažery. Ministři vlády, do jejíž práce údajně nezasahuje, mu přitom mají dělat stafáž.
Pozice síly
Prezident vystupuje z pozice síly a sází na to, že druhá strana bude muset cuknout. Žádnému byznysmenovi není příjemné být v otevřeném konfliktu s vládci země, v níž podniká. A takový Zdeněk Bakala, který se v Česku pustil do spousty dalších podnikatelských a společenských aktivit, zde má zvlášť slabé místo, na které může Zeman zaútočit.
Žádnému byznysmenovi není příjemné být v konfliktu s vládci země, v níž podniká. Zdeněk Bakala, který se v v Česku pustil do spousty dalších aktivit, zde má zvlášť slabé místo.V tom se Bakala možná liší od svého partnera v NWR, ale i v dalších firmách včetně RPG Real Estate jako provozovatele proslulých RPG Bytů – maďarského podnikatele s kanadským pasem Petera Kadase. Mimochodem, co když je to tak, že Bakala by třeba i na nějaký ten ústupek kývl, ale Kadas nikoliv? Bez souhlasu ostatních spolumajitelů neudělá Zdeněk Bakala nic, ledaže by se rozhodl rozdat horníkům třeba svůj soukromý majetek.
Zprávy o konfliktu českého prezidenta s největšími akcionáři NWR se mohou rozšířit i za českými hranicemi. Jak poté zareagují londýnští investoři, kteří nakoupili akcie NWR na tamní burze? Kritici Zdeňka Bakaly jistě zajásají – vida, jak mu může Miloš Zeman zatopit. Jenže tady by nemělo jít o pomstu, ale o racionální řešení pro důl Paskov. Je velmi sporné, zda se k němu dobereme tímto způsobem. A i kdyby – není důvod, aby se s Bakalou namísto vlády přetahoval prezident.
Rozhovorům na vysoké úrovni – zvláště když jsou tak vydatně medializovány – by každopádně mělo předcházet hledání různých řešení, posuzování jednotlivých variant na expertní úrovni. Jak dosáhnout toho, aby byl útlum dolu Paskov proveden rozumným způsobem z hlediska sociálních dopadů? Jakým způsobem se na něm bude podílet přímo těžařská firma OKD? A mohl by teoreticky přispět stát? Za jakých podmínek, co by to znamenalo? Bude lepší, když pak důl Paskov po zbytek své případně prodloužené existence bude vlastnit OKD? Nebo by ho měla převzít státní firma jako třeba Diamo?
Teď ale zažíváme dobu ultimát. Jedni si jako ultimátum vyložili zprávu šéfů NWR, vyslanou z jejího nizozemského sídla, že jakékoliv prodloužení těžby po roce 2014 je možné pouze za finančního přispění státu. Jako ultimátum to asi myšlené nebylo, ale NWR v tomto případě komunikaci rozhodně nezvládla. Ultimativně však zní i požadavek „Zemanova státu“, že OKD by měla sama na vlastní náklady prodloužit těžbu až do roku 2016. Je tohle atmosféra, ze které mohou mít horníci v Paskově radost? Sotva.
Až moc politiky
I kdybychom připustili, že by se podobná schůzka na Hradě za určitých – hodně naléhavých – okolností uskutečnit mohla, „dramatičnost“ současné situace žádným jejím ospravedlněním není. Těžba v dole Paskov má podle rozhodnutí vlastníka skončit se závěrem roku 2014, takže je tu relativně dost času na jednání o jejím případném prodloužení.
Pokušení střelit si do Zdeňka Bakaly se nevyhne mnoho politiků. To je pouhé konstatování, aniž bychom snižovali podíl vlastníků NWR na vyhroceném napětí.Zatím jde skutečně o problémy jednoho dolu s dvěma a půl tisíci vlastními zaměstnanci, byť nelze vyloučit, že postupem času bude nutné podobným způsobem řešit problémy celé společnosti OKD s třinácti tisíci lidmi. Není to ale rozhodně tak, že by Bakalova firma příští nebo přespříští měsíc krachovala. Proč tedy v této situaci nedostává přednost klidné hledání řešení?
Odpověď je vcelku nasnadě. Předvolební kampaň. Obraz Miloše Zemana a jeho vlády jako bojovníků proti „zlým“ podnikatelům nahrává straně, která má prezidentovo jméno přímo v názvu – SPOZ. Pokušení střelit si do Zdeňka Bakaly se ostatně nevyhne ani mnoho dalších politiků – v očekávání politických bodů navíc. To je pouhé konstatování, aniž bychom jakkoliv snižovali podíl vlastníků NWR na vyhroceném napětí a potížích samotné těžařské firmy.
V předvolební kampani se pak „karta Zdeněk Bakala“ stává zbraní, kterou může jeden politik zaútočit na druhého. Už dnes slyšíme spoustu vzájemných osočování, kdo vlastně může za zpackanou privatizaci OKD, která údajně umožnila Bakalovi a spol. vydělat miliardy a nakonec firmu – respektive její část – úplně odepsat.
I když se ale budeme točit kolem privatizace, je tu prostor pro různé interpretace. Od jejího startu až k ovládnutí OKD Bakalou se táhla řadu let a mezitím se ve vládě vystřídaly různé politické reprezentace. Dnešní favorizovaný kandidát na post premiéra a bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD) čelí kritice kvůli té poslední fázi, kdy stát prodával zbývající menšinový podíl OKD. Toho si je Miloš Zeman dobře vědom a je zjevné, že jeho dnešní aktivita má také „protisobotkovský“ osten. Celá záležitost je zpolitizovaná víc, než je zdrávo.
Situaci v OKD se ČESKÁ POZICE podrobně věnovala také v těchto článcích: