Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kritika devizových intervencí ČNB byla a je neopodstatněná

  9:53
Po dvou letech od devalvace koruny Českou národní bankou 7. listopadu 2013 je třeba na základě statistických dat zrekapitulovat toto její opatření. Na jeho jedenácti kritických hodnoceních se pak ukazuje, že byla nepravdivá a založená na spekulacích.

Devizové intervence ČNB. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Letos 7. listopadu uplynuly dva roky od devalvace koruny, přičemž její kurz poklesl z 25,7 na 27,7 koruny za euro – o 7,7 procenta. Při devizových intervencích vyměnila Česká národní banka (ČNB) až do současnosti celkem zhruba 392 miliard korun a nakoupila za ně eura.

Tristní pak je, že většina mediálně známých finančních analytiků a politiků nechápe mechanismus devizové intervence, zejména prohlášení českého expremiéra Jiřího Paroubka, jež nepochybně vyvolalo obrovský myšlenkový chaos a zmatek:

„Intervence na slabou korunu stály ČNB, a tedy daňové poplatníky, v červenci 30 miliard korun, v srpnu 100 miliard korun a v září 63 miliard korun. Souhrnně tedy ve třetím čtvrtletí utratila ČNB za oslabování koruny téměř 200 miliard korun. Od zahájení intervencí v listopadu 2013 za oslabení koruny ČNB vyházela už 390 miliard korun, a to je opravdu drahý špás.“

Pochybné výroky

Konkurenceschopnost naší ekonomiky měřená vývozem nepoklesla, ani se nezabrzdil dovoz

V této souvislosti je třeba připomenout jedenáct výroků – kritických hodnocení, která zazněla po devalvaci, a jaká je realita po dvou letech na základě statistických dat. A byla-li, či nebyla kritika oprávněná.

1. Porostou ceny a zvýší se inflace

Měsíční míra inflace poklesla z 1,8 v říjnu 2013 před devalvací na dnešních 0,2 procenta. Ceny se tedy nezvýšily, ale byly stabilní.

2. Poklesne konkurenceschopnost naší ekonomiky měřená vývozem a v důsledku zdražení se sníží dovoz potřebný pro chod ekonomiky

Vývoz se v roce 2014 zvýšil o třináct a dovoz o dvanáct procent, v roce 2015 pak vývoz o 6,7 a dovoz o 7,8 procenta. Konkurenceschopnost naší ekonomiky měřená vývozem tedy nepoklesla, ani se nezabrzdil dovoz.

3. Zdražením dovozu se sníží hospodářský růst

HDP se nesnižoval, ale naopak ekonomika České republiky byla jednou z nejrychleji rostoucích v Evropě

Ve třetím čtvrtletí 2013 (před devalvací) byla naše ekonomika v krizi – pokles HDP o 1,2 procenta. Po roce narostla o 2,4 procenta. A v roce 2015 roste 4,6procentním tempem. HDP se tedy nesnižoval, ale naopak ekonomika České republiky byla jednou z nejrychleji rostoucích v Evropě.

4. Zvýší se ceny dováženého zboží, což sníží spotřebu domácností

Nárůst dovozních cen byl natolik slabý, že nezvýšil inflaci, ani nesnížil spotřebu domácností. Ta se k 30. červnu 2014 naopak zvýšila o dvě procenta. Maloobchodní tržby vzrostly z jednoho procenta v roce 2013 na 5,6 procenta v roce 2014.

5. Porostou ceny benzínu a nafty

Ceny pohonných hmot bezprostředně po devalvaci vzrostly u nafty o jedno procento – z 35,55 na 35,9 koruny, ale později poklesly o 20 procent – na dnešních 28,8 koruny.

6. Poklesne dovoz prasat o 50 procent

Nezaměstnanost v ČR klesla z 8,6 procenta v lednu 2014 na současných 5,9 procenta a počet volných pracovních míst vzrostl z 36 tisíc na dnešních 107 tisíc

Rok po devalvaci se sice dovoz prasat snížil o jedenáct procent, ale jejich vývoz vzrostl o 15 procent. V prvním čtvrtletí 2015 tento pozitivní trend pokračoval. Dovoz sice poklesl o dalších pět procent, ale vývoz vzrostl o neuvěřitelných 59 procent. Na tuzemském trhu je vepřového masa dostatek.

V zahraničí lidé v odvětví výkrmu prasat o práci přišli, v Česku se v něm naopak zaměstnanost zvýšila. Nezaměstnanost v ČR klesla z 8,6 procenta v lednu 2014 na současných 5,9 procenta a počet volných pracovních míst vzrostl z 36 tisíc na dnešních 107 tisíc.

7. Je třeba počítat s relativně slabou korunou, vyšší inflací a nižším růstem ekonomiky

Tyto tři předpovědi se ukázaly zcela chybné. Kurz koruny vůči euru zpevnil od devalvace o 2,4 procenta – z 27,7 na dnešních 27,04 koruny. Vývoj kurzu koruny vůči euru za uplynulých pět let ukazuje, že před devalvací kurz výrazně fluktuoval (rostl a klesal) a po ní je většinou stabilní.

Exportéři nemusejí utrácet za pojistky proti nestabilnímu kurzu, ale stačí jim pozorně sledovat politiku ČNB, jak je to obvyklé v jiných zemích. ČNB prakticky „ručí“, že kurz koruny se vůči euru do konce roku 2016 nezvýší.

Následující čtyři výroky mediálně známých osobností pak lze označit za extrémní a nepravdivé.

8. Devalvace byla zcela neočekávaná

Vývoj kurzu koruny vůči euru za uplynulých pět let ukazuje, že před devalvací kurz výrazně fluktuoval (rostl a klesal) a po ní je většinou stabilní

ČNB v průběhu roku 2013 předem a opakovaně upozorňovala na oslabení kurzu koruny, což ukazují zápisy z jednání ČNB od března 2013. Tomáš Prouza, tajemník vlády pro evropské záležitosti, 6. srpna 2013 napsal: „Česká národní banka opatrně ohledává půdu a její příprava na devizové intervence ukazuje, že ochota podpořit ekonomický růst ze strany centrální banky tady je.“ A předem pochválil ČNB, že hodlá podpořit ekonomický růst devizovými intervencemi, což se za tři měsíce skutečně stalo.

9. České domácnosti během jediného dne zchudly téměř o 76 miliard korun

K tomuto tvrzení jeho autor dospěl tak, že vzal korunové úspory všech českých občanů v bankách a přepočítal je na eura před devalvací a po ní. Toto tvrzení by bylo pravdivé, pouze kdyby si všichni naši občané hned po devalvaci vyzvedli korunové úspory a vyměnili je za eura. Taková situace však nemůže nikdy nastat.

Tvrzení tedy vychází z fiktivního předpokladu. Většina lidí má své úspory v bance, nebo je utrácí na našem území, k čemuž potřebují místní měnu. Navíc je přepočet na eura nesmyslný. Ze statistických dat je zřejmé, že devalvace koruny neměla na cenovou úroveň tuzemské ekonomiky žádný reálný vliv.

Ze statistických dat je zřejmé, že devalvace koruny neměla na cenovou úroveň tuzemské ekonomiky žádný reálný vliv

Ztráta korunové kupní síly ve výši jednoho až dvou procent se týká pouze zahraničních cest a nákupů v zahraničí, což představuje marginální část úspor. Zahraniční cesty se zdražily pouze v dolarové oblasti. Kurz koruny vůči dolaru ale reguluje trh, a nikoli ČNB.

10. ČNB přes noc srazila kurz koruny

Obvinění ČNB, že snížila kurz koruny v noci, bylo emocionální. Ve skutečnosti se devizová intervence odehrála v jednu hodinu odpoledne.

11. ČNB za toto své opatření utratila více než 200 miliard korun

ČNB neutratila žádné naše koruny. Vyťukala si je na klávesnici počítače. Odborný výraz pro tuto činnost je „emise korunové měny“ a „operace na volném trhu“.

Nepřekvapilo proto, že na vrcholu mediální kampaně byl vznesen požadavek na zrušení koruny a ČNB a zavedení eura

Kritika devalvace koruny ČNB tedy byla a je neopodstatněná a často založená na nepravdách a spekulacích, a to i mediálně známých osobností. Proto se k protestům přidala většina politiků a veřejnosti, pro které je řízení měnové politiky a cenové stability velmi vzdálené. Nepřekvapilo proto, že na vrcholu mediální kampaně byl vznesen požadavek na zrušení koruny a ČNB a zavedení eura.

Jen „slovíčkaření“

Řízení měnové politiky a cenové stability rozumí velmi málo lidí, spíše teoretiků. A pokud se vezmou v úvahu i zahraniční ekonomické a politické vlivy (nežijeme na izolovaném ostrově), pak se počet kvalifikovaných a aktuálně informovaných lidí sníží na několik jedinců (vyjma pár desítek pracovníků ČNB). Z tohoto důvodu byla drtivá většina mediálních výstupů zcela chybných.

Kritikům zdůvodnění opatření ČNB, jež prezentovali někteří členové bankovní rady, bylo možné uvěřit jen ve „slovíčkaření“ o věcech nepodstatných. Pokud taková kritika nebyla doplněna pochvalou za blahodárný makroekonomický vliv, tedy zprostředkovaně pozitivní na peněženku každého občana, byla zavádějící, a kritizující k ní mohl mít nějaký motiv, například kritiku pro kritiku.

Kritikům zdůvodnění opatření ČNB, jež prezentovali někteří členové bankovní rady, bylo možné uvěřit jen ve „slovíčkaření“ o věcech nepodstatných

Jediná oprávněná kritika mohla zaznít od dovozců. Ti, pokud chtěli udržet ceny, museli obětovat část svých zisků. Pokud zdražili, promítlo se to do poklesu tržeb. V každém případě pro ně bylo opatření ČNB jednoznačně nevýhodné. Tuto kritiku jsem zaznamenal pouze od dovozců (nebo lobbistů) prasat. Ostatní mlčeli.

Nikdo však neuvedl důležitou skutečnost, že zdražení dovozů ulehčilo domácím výrobcům od silného tlaku zahraniční konkurence. Většina národa měla jásat, jelikož mohla očekávat výrazné zlepšení ekonomické situace. Všichni vývozci měli jásat, jelikož jim to přineslo více zisku. Pokud někdo z exportérů devalvaci kritizoval, pak jediným důvodem mohly být nezvládnuté emoce, protože nakoupil pojistky proti vzestupu kurzu koruny za mnoho milionů – a zbytečně.

Pochvala ze zahraničí

ČNB se v důsledku silných externích šoků nepodařilo dosáhnout stanoveného inflačního cíle ve výši dvou procent, přičemž nástroje i možnosti na to měla a má. Je však třeba ocenit, že je v dané chvíli nepoužila v plném rozsahu, jak ČNB doporučovaly některé zahraniční centrální banky.

Podle dánské centrální banky si ČNB a její guvernér Miroslav Singer si zaslouží pochvalu za smělý krok. Mohl však být ještě agresivnější.

Je pochopitelné, že v tehdejší mediální kampani zanikla střízlivá hodnocení bývalého předsedy vlády Jiřího Rusnoka či finančního analytika Davida Marka ze společnosti Patrie, který ihned po devalvaci zvýšil svůj odhad růstu HDP pro příští rok – pochopil k čemu je dobrá devalvace a trefil se téměř přesně.

Podobně střízlivá hodnocení zazněla i ze zahraničí. Například společnost Citigroup sdělila, že intervence ČNB jsou založeny na nové makroekonomické prognóze. Centrální banky Švýcarska, Dánska, Norska a Švédska byly v podobné situaci jako ČNB s měnami pod tlakem revalvace. Dánská centrální banka byla nejotevřenější: „ČNB a její guvernér Miroslav Singer si zaslouží pochvalu za včerejší smělý krok. Mohl však být ještě agresivnější.“

Nejostřejší kritika zazněla od Evropské centrální banky. Jak jinak. Všechny firmy vyrábějící zboží pro Českou republiku ze zemí platících eurem přišly o část zisků a konkurenční výhodu na českém trhu.

Tři varianty

Otázkou zůstává, co ČNB udělá s nově nakoupenými miliardami eur za koruny ze vzduchu, které se z ničeho nic objevily v devizových rezervách. Zda je ponechá na účtech, investuje do státních amerických či německých dluhopisů, nebo nakoupí měnové zlato. Nejhorší variantou jsou dluhopisy. Úrokový výnos je totiž natolik nízký, že stěží pokryje kurzové riziko.

Otázkou zůstává, co ČNB udělá s nově nakoupenými miliardami eur za koruny ze vzduchu, které se z ničeho nic objevily v devizových rezervách. Zda je ponechá na účtech, investuje do státních amerických či německých dluhopisů, nebo nakoupí měnové zlato.

Dnes však u dluhopisů hrozí především selhání protistrany. Přitom nemusí jít o stoprocentní odpis hodnoty, ale pouze o nemožnost prodat dluhopis před splatností. V době, kdy stát potřebuje devizové prostředky k úhradě svých závazků, může nastat situace nulové likvidity. Netvrdím však, že Saúdská Arábie, Norsko, Indie, Čína, Rusko a další země, které se v současnosti masivně zbavují amerických vládních dluhopisů, to činí jen z uvedených důvodů.

Druhou variantou je držet devizové prostředky na úročeném účtu. Úrokový výnos je však natolik nízký, že nepokryje kurzové riziko. Riziko selhání protistrany je pak aktuální v souvislosti s nedávno přijatou evropskou i anglosaskou legislativou na řešení potíží systémových bank. (Evropská komise nedávno zažalovala ČR, protože tuto legislativu nepřijala do 31. července 2015.)

Třetí variantou – staronovým opatřením – je zvýšení devizových rezerv ve zlatě na úroveň okolních zemí – Německo 66, Itálie 65,4 a Francie 63,6 procenta. ČNB má ve zlatě pouze 0,7 procenta devizových rezerv. V této souvislosti je však třeba upozornit, že po mnoha desetiletích klidu se Nizozemsko, Německo, Rakousko a řada dalších zemí zoufale snaží repatriovat své zlato ze zahraničních depozitářů. Zajisté dobře vědí, proč to dělají.

Pokud desítky zemí včetně Brazílie, Indie, Číny či Jihoafrické republiky masivně nakupují zlato, pak určitě nikoli proto, že jeho cena je nízká – na hranici těžebních nákladů, trvalý pokles pod ni je vyloučen. A některé z nich se již pět let netají záměrem v blízké budoucnosti své měny krýt zlatem a zrušit dolar jako hlavní světovou rezervní měnu.

Emitované koruny

Každá centrální banka na světě má k dispozici tři základní nástroje, kterými může ovlivňovat cenovou stabilitu:

  • minimální povinné rezervy (komerčních bank u centrální banky);
  • úrokovou sazbu centrální banky (diskontní sazba);
  • operace na volném trhu (lidově řečeno devizové intervence).

Pokud se vyčerpá účinnost prvních dvou nástrojů, nezbývá centrální bance než použít třetí, což není v současné situaci na rozhodnutí centrální banky, ale nezbytným (vynuceným) krokem. A tak by měla toto opatření vnímat odborná i laická veřejnost.

Emitované koruny směněné za eura zůstávají v devizových rezervách ČNB, nezaplavují ekonomiku inflačními penězi

V praktické rovině jde u devizové intervence za prvé o emisi domácí měny („ze vzduchu“) a současně její výměnu za jinou měnu, v níž se provádí většina zahraničního obchodu dané země, což je v případě ČR z 85 procent euro. Nejde tedy o žádné „utrácení našich peněz“. Emitované koruny směněné za eura zůstávají v devizových rezervách ČNB, nezaplavují ekonomiku inflačními penězi.

A za druhé o prodej zahraničí měny z devizových rezerv centrální banky a o nákup domácí měny na světových trzích za účelem zvýšení jejího kurzu (v současnosti neaktuální). Toto opatření je vynucené u slabých měn a ekonomik. V současnosti nejde o problém ČR, ale v budoucnosti (v důsledku vzniku náhlého velkého resetu) takovou situaci nelze vyloučit.

Zdravá měna

Účelem vynucených devizových intervencí ČNB je v současnosti „nasytit“ poptávku zahraničních investorů po zdravé měně, kterou česká koruna bezesporu je. Cílem zahraničních investorů je naopak zbavit se nezdravé měny, například dolaru, eura či jenu, o níž předpokládají, že by v budoucnosti mohla oslabit vůči české koruně.

Účelem vynucených devizových intervencí ČNB je v současnosti „nasytit“ poptávku zahraničních investorů po zdravé měně, kterou česká koruna bezesporu je

Současné tlaky na revalvaci kurzu koruny jsou převážně spekulativní. Pozitivní ekonomický vývoj ČR se však může ze dne na den zhoršit kvůli masivním externím šokům ve světové ekonomice. Bude záležet jen na tom, zda jiné země budou na tom lépe než ČR, nebo jak se podaří přesměrovat náš export do perspektivních oblastí.

Pokud by ČNB za nově nakoupenou nezdravou měnu, například euro, nakoupila zlato a ve fyzické podobě ho uskladnila ve svých trezorech, byla by podstata devizových intervencí naprosto jasná a transparentní. Laické i odborné veřejnosti by bylo nezpochybnitelně dokázáno, že z ničeho nic vyrobené koruny mohou některé státy včetně ČR proměnit ve skutečné zlaté cihly.

Nákup měnového zlata

Vím, že to zní neuvěřitelně, a proto to zopakuji. ČNB vyťuká na klávesnici počítače číslice se spoustou nul (CZK v elektronické formě), které smění za eura (rovněž v elektronické formě) a za ně nakoupí zlaté cihly. Nabízejí se otázky: Proč to nedělá každý stát? Proč to nedělá ČNB?

Nákup měnového zlata je z ekonomického hlediska pro ČR výhodný, a to zejména za situace, kdy objem a podíl zlata na devizových rezervách českého státu patří mezi nejhorší na světě

Odpověď na první otázku zní: každý stát to udělat nemůže z řady důvodů, které nelze všechny vyjmenovat. Uvedu jen hlavní – mohou to udělat výhradně státy s vyrovnaným (nebo téměř vyrovnaným) nebo přebytkovým státním rozpočtem, s vyrovnanou (nebo přebytkovou) platební bilancí, po jejichž měně je velká poptávka. Takových států není na světě mnoho a některé z nich zlato takto hromadí. Ty, které to udělat mohou, ale nedělají, to činí z politických, a nikoli ekonomických důvodů.

Proč to nečiní ČNB, je otázkou. Na světě je totiž jen málo zemí, které mají stejně optimální postavení jako dnes ČR. Nákup měnového zlata je z ekonomického hlediska pro ČR výhodný, a to zejména za situace, kdy za prvé, objem a podíl zlata na devizových rezervách českého státu patří mezi nejhorší na světě. Proto se domnívám, že důvody jsou politické. Je však záhadou, které to jsou. Doufám jen, že tyto důvody jsou dostatečně pádné.

A za druhé, kdy se celý svět připravuje na návrat peněžní funkce zlata, kterou Mezinárodní měnový fond, jehož jsme členy, oficiálně zakázal v roce 1975. V reálném životě peněžní funkce zlata existuje několik tisíc let, přičemž oficiální zákaz trvá pouze uplynulých 40 let.

Tištění peněz

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že devizové intervence ČNB nemají nic společného s tištěním peněz eufemisticky nazývaným kvantitativní uvolňování. V současnosti takto tiskne peníze Fed, Evropská centrální banka a centrální banky Británie a Japonska (koš těchto měn tvoří světovou rezervní měnu – „zvláštní práva čerpání“).

Devizové intervence ČNB nemají nic společného s tištěním peněz eufemisticky nazývaným kvantitativní uvolňování

Kvantitativní uvolňování je vynuceným krokem uvedených centrálních bank. Za vytištěné peníze musejí nakupovat dluhy vlastního státu a bank, které by bez této pomoci zkrachovaly a jejichž dluhopisy žádný rozumný investor nechce. Zkušení investoři raději nakupují měny a dluhopisy států, o nichž předpokládají, že jejich kupní síla relativně poroste. A činí tak i za situace, kdy je úrokový výnos nulový nebo záporný (platí roční úrok za to, že mohou dluhopis držet), jako je tomu nyní u některých zemí včetně českých státních dluhopisů.

Někoho může napadnout otázka: Proč si USA, eurozóna, Británie a Japonsko za vytištěnou měnu nekupují zlato? Nemohou, protože to je oficiálně zakázané, přestože peněžní funkce zlata funguje po tisíce let nezávisle na rozhodování politiků, úřadů i vlád.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!