Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kriminál naučí důsledné sebekontrole

  9:57
Na měsíce strávené ve věznici v Ostrově nad Ohří nevzpomíná Vít Hassan, jehož se zastal Ústavní soud, díky čemuž se ocitl na svobodě, zrovna s nadšením. Teď zvažuje, že bude žádat odškodnění.

Vít Hassan. foto:  Dan Materna, MAFRA

Osmatřicetiletý Vít Hassan sice má násilnickou trestní minulost, ale naposledy se stal obětí české justice. Letos v červenci, po jedenácti měsících strávených ve věznici s dozorem, nastal v jeho případě nečekaný zvrat – ocitl se na svobodě. Ústavní soudci totiž vyslyšeli stížnost jeho advokáta Michala Mazla. Hassanův obhájce měl pochybnosti o věrohodnosti svědectví policistů a revizorů, kteří v kauze, v níž šlo o křivé obvinění, proti Hassanovi vypovídali. Upozorňoval také, že byla porušena zásada in dubio pro reo – soud má v pochybnostech rozhodnout ve prospěch obviněného.

„V demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, v žádném případě nelze bez dalšího přikládat větší váhu výpovědím policistů jako vykonavatelů veřejné moci oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž je veřejná moc vykonávaná. To platí zejména v případě jejich konfliktu,“ okomentovala verdikt Miroslava Sedláčková, mluvčí Ústavního soudu.

Konflikt s revizorem

Po státu bude Hassan asi žádat odškodné. „Bylo mi ublíženo. Loni jsem dostal velmi dobře honorovanou nabídku fotit uprchlíky ve Francii a Itálii. Kvůli vězení jsem o ni přišel. Narušilo mi to vztahy i s kamarády. Rozhodně přemýšlím o odškodnění,“ vypočítává důsledky svého pobytu za mřížemi. Ze statistik ministerstva spravedlnosti, které se LN podařilo získat, vyplývá, že jen loni musel úřad za nezákonné stíhání vyplatit odškodné téměř 50 milionů korun v 781 případech.

„Stát se samozřejmě urputně brání jakýmkoli náhradám. Dominantní část představují náhrady za nezákonnou vazbu,“ říká advokát Lukáš Trojan, který zastupoval v případu nezákonného postupu justice v kauze Jany Nagyové exposlance ODS Marka Šnajdra. Výše odškodného je podle Trojana striktně omezena. Pohybuje se v rozmezí 500 až 1500 korun za den strávený ve vazbě, což je podle právníka poměrně nízká částka.

Incident, který Hassana dovedl až do vězení, se odehrál v listopadu 2013. Za jízdu načerno se tehdy dostal do konfliktu s revizorem.

Incident, který Hassana dovedl až do vězení a jejž v minulosti podrobně popsal web iDNES.cz, se odehrál v listopadu 2013. Za jízdu načerno se tehdy dostal do konfliktu s revizorem. Hassan, jenž má po otci severoafrické kořeny, tvrdí, že ho revizor za přihlížení policie zbil, ukradl mu diktafon a smazal data z telefonu. Na nečinnost mužů zákona si pak stěžoval u Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta ale případ odložila a posléze na její podnět naopak policie začala stíhat Hassana.

Nepodmíněný trest tří let odnětí svobody mu nakonec uložil Obvodní soud pro Prahu 6 na základě výpovědí policistů a revizora, které však podle Ústavního soudu nelze považovat za nezainteresované svědky. V případě prokázání Hassanova tvrzení by jim totiž hrozilo trestní stíhání. Na měsíce strávené ve věznici v Ostrově nevzpomíná zrovna s nadšením, jak popisuje v rozhovoru. „Někdo se upne k Pánu Bohu, někdo k Alláhovi, já to měl k Ústavnímu soudu. Věřil jsem, že to vyjde,“ říká Hassan, který se v současnosti snaží uchytit jako fotograf.

Pokud ho kriminál něčemu naučil, pak důsledné sebekontrole. „Kdybych měl seřezat každého, kdo se mě snaží vyprovokovat, z vězení bych nevyšel. Vypouštím provokace, které bych před několika lety řešil násilím,“ uvedl s tím, že nejhorší bylo, že mu slova o nevině zaměstnanci věznice nevěřili.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadal váš nástup do vězení?

HASSAN: Nastoupil jsem v poslední možný den. A to za pět minut čtyři v Ruzyni. Někde uvnitř jsem doufal, že jeden z opravných prostředků vyjde. Snažil jsem se tu dobu strávit nějakým smysluplným způsobem. Hodně jsem klikoval. Já se nezdám, ale běžně jsem dělal i sedm set kliků za hodinu. Začal jsem taky běhat. To mě po psychické stránce drželo nad vodou.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste si to měřil?

V Ostrově nad Ohří to bylo mimořádně nesnesitelné. Přestože jde o mírnější typ vězení (s dozorem), považuji ho za otřesné vězení.

HASSAN: Za hodinu jsem udělal nejvíc 85 koleček, přičemž jedno mělo 150 metrů. Jestli dobře počítám, je to nějakých dvanáct kilometrů za hodinu. Dokonce jsem vyhrál jeden závod, kterého se účastnili jen ti nejlepší běžci. Jinak to bylo v Ostrově nad Ohří mimořádně nesnesitelné. Přestože jde o mírnější typ vězení (s dozorem), považuji ho za otřesné vězení.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

HASSAN: Otevřeně vám řeknu, že do Ostrova se vězni nechávají přeřadit jen proto, že jsou tam vícekrát trestaní vězni po polovině trestu mnohem častěji podmíněně propouštěni než v ostatních věznicích.

LIDOVÉ NOVINY: Co vám nejvíce utkvělo v paměti?

HASSAN: Rád bych předešel potenciálnímu křivému obvinění, ale v Ostrově je ve vysoké míře přítomné romské etnikum. Jsou to Romové většinou ze severních Čech. Ve valné většině jde o nejnižší skupinu Romů, takzvané degeše. Setkal jsem se tam s lidmi, kteří neuměli číst ani psát pohledy. Setkal jsem se tam i s jedním chlapem, který říkal, že sedí již šest let a z toho už čtyřikrát zažil přestupný rok. Byl tam kluk, který neuměl přečíst čas z digitálních hodinek.

LIDOVÉ NOVINY: A jeden nejsilnější moment?

Do Ostrova se vězni nechávají přeřadit jen proto, že jsou tam vícekrát trestaní vězni po polovině trestu mnohem častěji podmíněně propouštěni než v ostatních věznicích

HASSAN: Když jsem přišel poprvé na oddíl, sáhl jsem v jednu chvíli instinktivně po foťáku. Viděl jsem totiž něco naprosto šíleného. Vešel jsem do kuřárny, kde seděl proplešatělý travestita s copánkem na temeni, který si říkal Tereza. Nad půlmetrovým ohýnkem si tam na mříži griloval špekáčky a přitápěl si rozlámaným koštětem. Koukám a říkám si: „Sakra, tak tohle by vyhrálo Czech Press Photo!“ To byla jedna z vůbec nejsilnějších vizuálních vzpomínek v životě.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to mohl dozor věznice dovolit?

HASSAN: Oni o tom nevěděli. To samozřejmě šlo. Děly se tam mnohem horší věci.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké?

HASSAN: Mobil je tam úplně normální věc. Vím, jak do vězení propašovat mobilní telefon, aniž by si toho kdokoli všiml. Nebudu to říkat, ale vězte, že je to know-how, které byste neuhádl. Drog jsem tam viděl víc než za celý život na svobodě dohromady. Hlavně jde o pervitin.

LIDOVÉ NOVINY: Kde na to vězni berou peníze?

V Ostrově je ve vysoké míře přítomné romské etnikum. Jsou to Romové většinou ze severních Čech. Ve valné většině jde o nejnižší skupinu Romů, takzvané degeše.

HASSAN: Vězni si nechávají posílat pervitin, který je ve vězení nesmírně drahý. Platí se za něj tabáky anebo někdo z rodiny pošle někomu jinému peníze na účet. S drogami jsem ale nikdy neměl nic společného.

LIDOVÉ NOVINY: Setkal jste se s násilím?

HASSAN: Vystřídal jsem tři oddíly věznice. Nepatřil jsem k fyzicky nejslabším. Asi tak bych to řekl.

LIDOVÉ NOVINY: To je fyzická dispozice tolik důležitá?

HASSAN: Pro toho, kdo je na tom fyzicky nejhůř, je to velmi špatné. Vězni si vybírají fyzicky slabé jedince k šikaně. Mnoho z nich se totiž nudí a šikanou jiných se baví. Pro ně je totiž největším trestem nuda.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká hierarchie platí za mřížemi?

HASSAN: Musím začít od takzvaných barákových. To je zpravidla namakaný, velký a dost pokérovaný chlap, který vedl bodyguardy anebo ochranky na diskotékách. Jeho úkolem je, aby na oddíle, kde je něco mezi 50 až 80 vězni, byl klid. Aby se vězni neprali. Za to má od vychovatelů a dozorců různé úlevy. Do toho je ve vězení spousta práskačů. Konfidence je ale vězni velice tvrdě trestaná.

LIDOVÉ NOVINY: Proč na sebe vězni práskají?

Vím, jak do vězení propašovat mobilní telefon, aniž by si toho kdokoli všiml. Nebudu to říkat, ale je to know-how, které byste neuhádl.

HASSAN: Chtějí si díky tomu snížit trest na polovinu a získat kladné hodnocení. To se týká udávání drog, mobilů a tetovacích strojků, což je jinak velmi oblíbená kratochvíle. Při tetování hrozí rozšíření nákazy žloutenky typu C, kterou tam ostatně mělo hodně vězňů.

LIDOVÉ NOVINY: S jakým typem násilí na slabších jste se tam setkal?

HASSAN: Byl tam takový vyhublý modrooký blonďáček, feťák. Na jeho oddíle dělal zástupce barákového jeden kriminálník. Jednou na večerním sčítáku (sčítání vězňů, které probíhá za přítomnosti některého z dozorců čtyřikrát denně – pozn. red.) přišel k tomu blonďáčkovi, udělal na něj vysokou nohu a skopl ho dolů. V tom se svalil a ten vězeň se po něm doslova prošel. To bylo těsně před sčítákem. Tohle mu dělal opakovaně. Nebo mu spálil průkazku a pak mu řekl, že ji má poničenou, a vrazil mu facku. Důležitý je být asertivní a nic si od spoluvězňů nenechat líbit.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

HASSAN: Jakmile si jednou ve vězení necháte něco líbit, bude se to pro zábavu všech opakovat. Všichni budou okamžitě vědět, že jste si to nechal líbit. Takový konflikt jsem taky zažil.

LIDOVÉ NOVINY: Co se stalo?

Vězni si nechávají posílat pervitin, který je ve vězení nesmírně drahý. Platí se za něj tabáky anebo někdo z rodiny pošle někomu jinému peníze na účet.

HASSAN: Mým rajonem byl úklid záchodů. Měl jsem je jednou perfektně vyčištěné, ale podlaha byla ještě mokrá. Jeden kluk tam chtěl jít. Říkám mu ne, tady se teď nesmí šlapat. Upozorňuji, že ve vězení je oblíbená hra ničit si vzájemně práci. Věděl jsem, že kdybych mu to dovolil, dělal by mi to naschvál pokaždé. Musela proto následovat demonstrace síly.

LIDOVÉ NOVINY: A jak to pokračovalo?

HASSAN: Za pět minut se tam vrátil a já mu znovu říkám, že tam nemůže jít, protože je to ještě mokré. On měl nějaké kecy, tak jsem mu vlepil facku, tím to skončilo. Když jsem se večer vracel z koupelny, čekali na mě na mé cimře dva chlapi. Jeden byl v minulosti profesionální boxer. Dostal jsem dva údery na žebra, takže jsem je měl ještě půl roku naražená. Druhý mi dvojfackou zlámal nos a museli mi ho v nemocnici rovnat. Hlavní ale je nic z toho neříct.

LIDOVÉ NOVINY: Z jakého důvodu?

HASSAN: To když v kriminále řeknete, útočník za to vyfasuje dvojnásobek trestu, co by dostal za stejný trestný čin na svobodě. Kluk, který šel do vězení původně na dva roky, dostal šest let navrch za to, že jinému vězni přerazil sanici. V momentě, kdy to řeknete, jste brán jako konfident. Mezi vězni bývají propletené vztahy, a to i na jiné oddíly. I když vás vychovatelé přemístí jinam, mohou vás tam za zvýšení trestu pro jejich kámoše dokopat. Není možné si stěžovat. Tohle český vězeňský systém absolutně nezná.

LIDOVÉ NOVINY: A jak jste po svém napadení zareagoval?

Vězni si vybírají fyzicky slabé jedince k šikaně. Mnoho z nich se totiž nudí a šikanou jiných se baví. Pro ně je totiž největším trestem nuda.

HASSAN: Nemohl jsem se pořádně hýbat. Naštěstí mě tam jeden dozorce slyšel sténat, viděl zakrvácený nos a vytáhl mě ven. Pak mi rovnali nos v nemocnici v Ostrově. Žebra na rentgenu nebyla zlomená, jen silně naražená. Tři měsíce jsem poté nemohl cvičit. To byl pro mě dost citelný trest, skoro víc, než kdyby mi dali do huby. Když jsem se vrátil z nemocnice, dali mě ihned na jiný oddíl, kde jsem musel lézt na palandu do patra.

LIDOVÉ NOVINY: Zkuste popsat, jak takový oddíl vlastně vypadal.

HASSAN: Na jedné straně byl katr a pak dlouhá chodba s cimrami na obou stranách. Na konci byla chodba se záchody. Na oddílu, kde jsem skončil, byly pouze čtyři záchody za plastovým závěsem. A pak zmíním ještě sprchy, které se nalézaly mimo oddíl, dole v baráku. Těch bylo sice 25, ale někdy fungovalo jen 13 z nich na třeba i 75 lidí. Mytí v teplé vodě pod sprchami bylo jen dvakrát týdně.

LIDOVÉ NOVINY: Několikrát jste akcentoval romské vězně. Jaký to má důvod?

Ve vězení je spousta práskačů. Konfidence je ale vězni velice tvrdě trestaná.

HASSAN: Co jsem zažil za rasismus z jejich strany, bylo neuvěřitelné. Dřív jsem se jich přitom zastával a jako aktivista chodil na demonstrace za jejich práva. Vůči mně byli někteří dost rasističtí, což v době, kdy se řeší migrace a já mám vizáž a jméno, jaké mám, bylo velice nepříjemné. Považovali mě za muslima a uprchlíka.

Bílé Čechy jeden barákový Rom oslovoval „psí hlavy“. Gadžové byli nuceni chodit zalévat kafe na druhou stranu oddílu. Některým brali snídani. Nemohli to ale říct, protože by daný vězeň dostal kázeňák (kázeňský trest za špatné chování – pozn. red.), a nedostal by se tak po polovině trestu ven z vězení. Na oddíle by takovému konfidentovi jiní vězni udělali ze života peklo.

LIDOVÉ NOVINY: Co ostatní etnika?

HASSAN: Za nejlepší vězně bych označil Vietnamce. V jejich případě jsem se nesetkal s žádnými problémy, jelikož byli tišší a nikoho si nevšímali. Byli tam hodně za výrobu a distribuci drog. Pak tam byl jeden černoch. Na něho si nejprve pár vězňů dovolovalo, když tam pak ale přišel druhý, už z nich zase měli všichni strach.

Není možné si stěžovat. Tohle český vězeňský systém absolutně nezná.

Velké problémy jsem měl i s white-trash feťáky, což je bílý odpad společnosti. Za bílý odpad společnosti považuji takové lidi, kterým je třicet, ale mnozí z nich mají již odsezeno i deset let vězení a v životě toho opravdu moc nedokázali. Venku 20krát za den něco ukradnou, prodají to, za získané peníze nakoupí drogy a píchají si je.

LIDOVÉ NOVINY: Pamatujete si na nějakou mimořádnou událost?

HASSAN: Zažil jsem útěk Tomáše Kisse, který se mnou byl na cimře. Náhoda, že se v ní setká nevinný a kluk, jemuž se povede z věznice utéct, je přitom jedna ku mnoha milionům. Dělal jsem si okolo toho tehdy zápisky. V noci přeřezal mříže na záchodech. Byl to vyzáblý zlodějíček aut. Den před tím za mnou navíc přišel s pološíleným výrazem ve tváři a říkal mi, že za vykrádání aut sedí již potřetí, ale tentokrát to psychicky nezvládá.

Šlo o mistrovský kus, protože mříže přeřezal v místě, kde byl zevnitř rám oken a nebylo vůbec vidět, že je mříž vyhnutá ven. Vzniklý prostor, kterým se protáhl, měl tak 30 na 30 centimetrů. Navíc seskočil ven z šestimetrové výšky, já si to pak měřil, a to ještě musel v letu minout zábradlí, za které nějak dopadl. Normální člověk by měl v takové chvíli zlámané nohy. On ne. Dozorci byli rozčilení, že to prý byl první útěk za posledních 25 let. Ostatně stejně dlouho tam nepamatují justiční omyl, který se stal mně.

Odškodnění za trestní stíhání

Rok; počet žádostí, kterým bylo vyhověno; výše odškodnění (v korunách)

  • 2011; 718; 51 282 549,15
  • 2012; 802; 55 354 954,25
  • 2013; 1016; 75 785 884,38
  • 2014; 826; 83 238 199,44
  • 2015; 956; 72 391 637,75
  • 2016; 781; 49 056 120,42

Čísla zahrnují případy, které byly vyřízeny soudně i mimosoudně.

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti

Autor: