Lidovky.cz

Krevní kauza nebere konce

  14:15
Úspěch Česka v Nizozemsku ve sporu s firmou Diag Human by se už nemusel opakovat. Milionové honoráře rozhodcům lze vykládat i jako všimné, čehož by mohl Diag Human využít ve sporech v zahraničí a argumentovat podjatostí rozhodců.

Pře, kterou vede s Českem Josef Šťáva, prošetří Švýcaři. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, Česká pozice

Dvacet let tahanic před rozhodčím tribunálem, stamiliony vyplacené ze státní pokladny, osočování arbitrů z podjatosti a teď také vládní třenice o výplatu odměny arbitrům. To vše je součástí spletité skládačky v mnohamiliardové kauze společnosti Diag Human, která chce po státu odškodné za zmařený obchod s krevní plazmou z doby těsně po revoluci.

Prastarý spor, v němž se už málokdo vyzná, ale stále nekončí. Ani po zhruba týden starém rozhodnutí nizozemského soudu, že firma nemá nárok na výplatu více než osmi miliard korun, které na státu vysoudila rozhodnutím arbitrů v roce 2008. Nepříjemnou „pastičku“ do dalších soudních bitev – Diag se v Nizozemsku odvolá a soudní řízení běží také v Belgii, Velké Británii a dalších jurisdikcích světa – si může nalíčit sám stát.

Ve svém verdiktu arbitři výslovně předchozí rozhodnutí nezrušili ani nezměnili, čímž nyní argumentuje Diag a snaží se u zahraničních soudů dosáhnout na miliardové odškodné.

Jde o odměnu pro rozhodce, kteří nález z roku 2008 přezkoumávali. Trojice Milan Kindl, Jiří Schwarz a Petr Kužel dospěla k závěru, že měl platit pouze verdikt z roku 2002, který Diagu přisoudil 327 milionů korun, a dál se nemělo pokračovat. Ministerstvo zdravotnictví, které je za stát v kauze žalováno, tak ohlásilo vítězství. Podstatné ovšem je, že ve svém verdiktu arbitři výslovně předchozí rozhodnutí nezrušili ani nezměnili, čímž nyní argumentuje Diag a snaží se u zahraničních soudů dosáhnout na miliardové odškodné.

Výši výplaty pro trojici rozhodců stanovila již dohoda o arbitráži, kterou roku 1996 podepsal se společností Diag Čechošvýcara Josefa Šťávy tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský. Tehdy mělo jít o rychlý a v podstatě jednoduchý proces, v němž se hrálo o pár desítek milionů korun. Proto si trojice rozhodců za svou práci měla rozdělit půl milionu korun, s tím že předseda senátu dostane 200 tisíc a 150 tisíc bude patřit dvěma zbylým členům tribunálu.

Podjatost rozhodců

Spor ovšem nabobtnal, vlekl se léta a nakonec se hraje o miliardy korun. O vyšší odměnu se proto přihlásili již rozhodci, kteří vynesli svůj verdikt v roce 2008. Chtěli 11 milionů. Diag byl ochoten jim za práci, při níž prošli stovky dokumentů a svůj nález sepsali na 115 stránek, přilepšit. Stát ale byl proti a tak tato trojice stejně jako její předchůdci, kteří se na kauze podíleli, odešla s půlmilionem.

O více peněz si řekli v roce 2013 i Kindl a spol. Chtěli třicet milionů. Tentokrát se ale zapříčil Diag a nechtěl rozhodcům přidat. Ministerstvo zdravotnictví ale navýšení odměny přislíbilo, podle sazebníku stálého rozhodčího soudu v Praze si ovšem vypočítalo, že by mělo jít o 18,5 milionu. Tudíž stát by měl dát polovinu – konkrétně 9,25 milionu. Zhruba před dvěma týdny – více než rok po vynesení rozsudku – přišel ministr Svatopluk Němeček na vládu s tím, že by tedy dle příslibu měla zaplatit.

Svědectví rozhodců by stát mohl potřebovat, aby dovysvětlili svůj loňský nález a Diag by mohl namítat jejich podjatost proto, že jim stát jednostranně vyplatil vysoké odměny.

Proti tomu se postavili ministři financí a spravedlnosti Andrej Babiš a Robert Pelikán. „Ať se o tu odměnu klidně soudí,“ řekl dokonce na vládě, která rozhodování raději odložila, druhý z nich.

Hrozí totiž, že by tento krok mohl Diag využít v zahraničních sporech. Šťávův advokát Jan Kalvoda nechce případné kroky komentovat a odvolává se na mlčenlivost. „Pokus o úhradu vysoké částky rozhodcům přezkumného řízení vyvolává oprávněné obavy, že se ministerstvo zdravotnictví snaží nezákonným způsobem zajistit si služby rozhodců přezkumného senátu pro podporu svého stanoviska v zahraničním exekučním řízení,“ stojí ovšem v tiskovém prohlášení k rozhodnutí nizozemského soudu. Svědectví rozhodců by totiž stát mohl potřebovat, aby dovysvětlili svůj loňský nález a Diag by mohl namítat jejich podjatost proto, že jim stát jednostranně vyplatil vysoké odměny.

Nic neobvyklého

Tento argument podporují i arbitrážní experti, kteří s LN mluvili pod podmínkou anonymity. Základní problém je totiž v tom, že arbitráž neprobíhala před nějakým stálým rozhodčím soudem, který má jasně stanovené poplatky, ale před ad hoc sestaveným tribunálem. A tam záleží vždy jen na dohodě obou stran sporu – a k té tady nedošlo. Arbitři tak mohli ve chvíli, kdy nedosáhli shody na vyšších odměnách, ač zejména rozhodci z roku 2008 by si za svůj výkon vzhledem k objemu vyšší platbu zasloužili, maximálně odmítnout případ soudit.

Naopak u stálých tribunálů nebývá neobvyklé, že náklady řízení nebo zálohu na ně uhradí jen jedna strana (většinou tedy ta žalující). Bez zaplacení by totiž stálý tribunál projednávání smetl ze stolu. Případně by svůj výrok odmítl uvést v platnost.

Toto je mimochodem argument těch, kteří výplatu Kindlovi a spol. podporují. Že je třeba dotáhnout všechny formality včetně zaplacení do konce. Ministerstvo se podle nich k placení zavázalo a jinak by nemohlo verdiktem argumentovat před zahraničními soudy. Nález z roku 2014 ovšem právní doložku o platnosti již má. A po zaplacení bude jen na zahraničních soudech, aby posoudily, jestli příslib ministerstva byl závazný a bylo fér stanovit vyšší odměnu, nebo zda jde o všimné pro rozhodce.

U stálých tribunálů nebývá neobvyklé, že náklady řízení nebo zálohu na ně uhradí jen jedna strana (většinou tedy ta žalující).

Vzhledem k tomu, jak probíhalo jednání arbitrážního tribunálu, by mohly být soudy nakloněny věřit verzi druhé. Původní rozhodce jmenovaný Diagem Damian della Ca totiž odstoupil, protože měl podezření na manipulace v jednání. Třetí rozhodce byl jmenován nakonec soudem, a to na návrh ministerstva zdravotnictví. Diag tak neměl v jednání „svého“ člověka, jak je v arbitrážích běžné.

I proto se zřejmě Babiš s Pelikánem s podporou právníků z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových brání výplatě vyšší částky a trvají na tom, že se bude postupovat podle původních dohod.

Nejdelší česká arbitráž: hlavní události v kauze Diag Human

  • 1991 Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo tendr na zpracování krevní plazmy. Předběžně se dohodlo s dánskou firmou Novo Nordisk a s jejím českým partnerem Conneco (pozdější Diag Human), za kterým stojí podnikatel Josef Šťáva. Ve výběrovém řízení ale firmy neobstály.
  • 1992 Ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal dánské firmě, že v tendru nevyhrála kvůli pochybnostem o jejím českém partnerovi.
  • 1995 Diag Human začal požadovat náhradu půl miliardy korun za ušlý zisk na základě Bojarova dopisu.
  • 1996 Ministr Jan Stráský se rozhodl pro smírčí řízení a podepsal s Diag Human rozhodčí smlouvu.
  • 1997 Arbitři přiřkli vítězství firmě podnikatele Šťávy, o finančním odškodnění ale nerozhodli. Ministr Ivan Pilip se rozhodl pro přezkumné řízení.
  • 2002 Rozhodčí senát přiznal firmě náhradu 327 milionů. O rok později vláda částku uvolnila.
  • 2004 Stát a Diag Human se dohodly na vypracování znaleckého posudku ke škodě vzniklé firmě Josefa Šťávy. Společnost Ernst & Young o tři roky později došla k sumě mezi 4,6 a 5,7 miliardy korun.
  • 2008 Stát prohrál arbitráž s Diag Human a rozhodci vyčíslili škodu na 8,3 miliardy korun i s úroky (požadavek firmy byl 14 miliard). Stát se proti výsledku odvolal, o přezkumu měli opět rozhodovat arbitři.
  • 2013 Po soudních přích o obsazení arbitrážního senátu byl rozhodčí senát ustaven ve složení Petr Kužel, Milan Kindl a Jiří Schwarz.
  • 2014 Arbitráž rozhodla, že verdikt z roku 2002 je konečný, a tudíž rozsudek z roku 2008 neplatí. Diag oznámil, že bude dál pokračovat v exekučních řízeních.
  • 2015 Nizozemský soud rozhodl ve prospěch Česka a nárokům Diag Human nevyhověl. Firma se odvolá. A soudy budou brzy rozhodovat třeba v Belgii, Británii nebo USA
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.