Energetický odborník Vratislav Ludvík se loni v září ve třech článcích pro ČESKOU POZICI věnoval původní Státní energetické koncepci České republiky 2011–2060. Nyní se po analýze návrhu Surovinové politiky České republiky zabývá i nejnovějším návrhem české energetické politiky ministerstva průmyslu a obchodu z letošního července.
„Co to čtete, princi? Slova, slova, slova!“ uvádí Ludvík Shakespeara. A při četbě nového návrhu Státní energetické koncepce podotýká: vlastně nikoli. Byl totiž značně zvědavý, jakým směrem se tento návrh posunul nejen díky novému ministrovi průmyslu a obchodu Martinu Kubovi, ale i urputné kritice, která se snesla snad ze všech stran na původní dokument. Domníval se, že dostane do ruky původního kostlivce zabaleného do modernějšího hávu. Ale v tom se prý díky bohu „sekl“.
Nový návrh energetické politiky je koncepčně jiný. Nevykukují z něj ze všech stran poněkud šílené vize o samospasitelnosti jaderné energetiky od Šumavy po Beskydy. Pro názornost budu citovat preambuli dokumentu:
„Hlavním cílem energetické koncepce je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za normálních podmínek. Současně musí zabezpečit nepřerušené dodávky energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a přežití obyvatelstva.“
Zkuste se pod to nepodepsat! I celkový dojem z četby dokumentu je odlehčenější, přestože bych očekával o trochu víc konkrétních informací. Možná jsem něco přehlédl, ale nenalezl jsem ani náznak přání zakotvit vládou schválenou energetickou politiku jako právně závaznou normu Parlamentem. Pokud v ní tato legislativní zrůdnost – z hlediska liberálního trhu s energiemi – opravdu již není, připisuji další kladný bod.
Články Vratislava Ludvíka o předchozí Státní energetické koncepci České republiky 2011–2060:
- Budoucnost české energetiky: Především rozvoj jádra
- Český elektrický valčík. Budeme mít energie, až pukneme.
- Český bezpečnostní problém? Spíš jaderná energetika než zemní plyn.
Problém těžebních limitů
Značná pozornost je v nejnovější Státní energetické koncepci věnovaná energetickým úsporám. Konečně stát a jeho úředníci pochopili, že energetická mince má dvě strany. Stagnace hrubé spotřeby primárních energetických zdrojů předpokládaná dokumentem je dobrým důsledkem takto zvolené premisy.
Kde bude získáváno uhlí pro elektrárny, jsou-li tenčící se zásoby přednostně určeny pro teplárenství?
Vedle předchozí „zářící“ verze Státní energetické koncepce, jež se zoufale snažila nalézt argumenty pro zrušení těžebních limitů hnědého uhlí na Mostecku, je formulace v novém návrhu decentnější: „Zajistit dlouhodobě nezbytný objem dodávek uhlí pro teplárenství.“ Není ovšem přesněji definováno, jakým způsobem bude uhlí zajištěno. Redistribucí? Zákazem exportu? Dovozem? Nebo snad zrušením ochranných limitů?
Ani v jednom z nejnovějších koncepčních dokumentů ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) – surovinové a energetické politice – se nikde přímo nesetkáme s požadavkem prolamování těžebních limitů. Je jen lehce cítit, že by to, kdyby to šlo, bylo fajn. Ostatně v tabulce „Vývoj a struktura hrubé výroby elektřiny“ projektované na období 2010 až 2040, klesá spotřeba hnědého uhlí asi na polovinu – ze 42,9 na 20 gigawatthodin.
Přitom surovinová politika stejného ministerstva předpokládá při zachování územních těžebních limitů ve stejném období pokles současné těžby hnědého uhlí o 85 procent. Kde bude získáváno uhlí pro elektrárny, jsou-li tenčící se zásoby přednostně dedikovány teplárenství?
Energetický mix
Určitých změn oproti původnímu návrhu energetické politiky doznal i náhled na tvorbu energetického mixu. Tentokrát by mělo být využito novinky: Herfindahl-Hirschmannova indexu. Stejně jako asi vy jsem se ptal, co to vlastně je.
Určitých změn oproti původnímu návrhu energetické politiky doznal i náhled na tvorbu energetického mixu
Kdo hledá, najde – na internetu vždycky. Jde o index pro kontrolu koncentrace, tedy jednoznačně o protitrustový instrument. Užitečná pomůcka pro regulační orgány či pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale velká krkolomnost pro tvorbu energetického mixu. Aplikacím vědy se určitě meze nekladou.
Jeden ze zákonů profesora Parkinsona zní: „Chceš-li oddálit řešení, vytvoř komisi!“ Jakkoli jsou Parkinsonovy zákony univerzální, v tomto případě bych si dovolil učinit výjimku. Zdá se mi totiž, že ministrův poradní orgán, onen energetický „think tank“, má spíše pozitivní a kultivující vliv a činí dokument poněkud věrohodnější.
Realistický přístup
Za velký pokrok v dikci Státní energetické koncepce považuji onen posun od „my proti Evropské unii“ přes „my a EU“ až po nynější „my jako součást EU“. Rostoucí proevropský akcent pozvolna stírá tradičně české „my a oni“. A to je dobře.
Poprvé je vážně braná role energetických úspor a snižování energetické náročnosti. Ne, že by snad o nich nějaká ta zmínka v předchozích dokumentech chyběla, šlo však vždy o dekorativní prvek bez valného významu. Teprve nyní však nastává emancipace energetické úspory vůči energetické produkci.
Velkým pokrokem v dikci Státní energetické koncepce je posun od „my proti Evropské unii“ přes „my a EU“ až po nynější „my jako součást EU“Svědčí o tom i zájem věnovaný obnovitelným zdrojům energie (OZE), které řada pravověrných energetiků považovala vždy spíše za nežit na skvostném energetickém těle. Namísto původního „ano, ale…“ se můžeme seznámit s celkem reálným popisem příležitostí a rozvojového potenciálu OZE. Rádi nebudou ani apologeti všeho zeleného, ani pravověrní energetici, ale musím konstatovat, že jde o poctivý a (konečně) reálný přístup.
Již jsem zmínil onu proevropskou dikci dokumentu. Nejde pouze o akceptaci evropské legislativy a o její národní začlenění. To v předchozích dokumentech zaznělo také, byť občas se slyšitelným skřípěním zubů. Nová energetická koncepce jde dál. Podpora integrace energetických sítí v rámci EU, diverzifikace dovozu paliv a energetických surovin a propojení elektrizačních a plynárenských soustav jsou základní směry rozvojové strategie budoucnosti evropské energetické integrace. Snad jen jedna nevstřícná poznámka – nebo spíše upřesnění.
Zemní plyn
Dokument si libuje, že dodávky zemního plynu jsou bezpečné také díky tomu, že jsou zajištěné dlouhodobými importními kontrakty. To možná platilo zhruba před 15 lety. Dnes jsou dlouhodobé kontrakty koulí u nohou velkých evropských importérů zemního plynu, která je stahuje pod hladinu.
Vidíme to i v tuzemsku. RWE ztrácí kvůli vyšším cenám plynu tisíce odběratelů. A důvodem jsou právě cenové vzorce uplatňované dodavatelem v dlouhodobém kontraktu. Cena plynu, za kterou jej RWE musí nakupovat, je podstatně vyšší než na volném trhu a na burzách. Při vysokém stupni liberálnosti českého trhu se zemním plynem (spolu s Velkou Británií jsme nejliberálnějším plynovým trhem v EU) je zřejmé, že ostatní prodejci plynu mohou nabídnout nižší cenu.
Dnes jsou dlouhodobé kontrakty koulí u nohou velkých evropských importérů zemního plynu
Turbulence na trhu se zemním plynem kvůli masivní těžbě břidlicového plynu v USA a očekávání dlouholetého převisu světové nabídky nad poptávkou stlačují ceny. Není tedy asi daleko chvíle, kdy dlouhodobé kontrakty bídně zhynou. Evropská plynárenská politika totiž vychází z trochu jiného konceptu – vytváření regionů se společným nákupem plynu.
Rusko ve snaze neztratit pevně zavázaná odbytiště svého plynu také mění strategii obchodu. Dohody s francouzským EDF a současná jednání ruského prezidenta Vladimira Putin s italským premiérem Mariem Montim o společné elektroenergetice s Italy – dlouhodobé dodávky ruského plynu pro společné plynové elektrárny – a o účasti Itálie na ruském projektu South Stream jsou toho praktickým důkazem. O tom si však můžete detailněji přečíst v mém dřívějším článku. V tomto směru by asi bylo žádoucí návrh Státní energetické koncepce trošku doladit. Podkladů je dost.
Jak sladit stagnaci spotřeby
Jaderná koncepce se omezuje na dostavbu dvou bloků Temelína, jednoho bloku v Dukovanech a na modernizaci této elektrárny s prodloužením životnosti za hranici roku 2050. Odhady investic a zejména způsob jejich úhrady ve větším detailu postrádám. Pokud je pravděpodobně jako investor ponese ČEZ, je nutné se připravit buď na dlouhodobé snížení odvodů do státního rozpočtu (ať již daní, nebo zejména dividend), nebo na růst ceny elektrické energie – a to i v případě dobrých úvěrových podmínek. Spíše však na obojí současně.
Bylo užitečné lépe sladit předpokládanou dlouhodobou stagnaci spotřeby primárních energetických zdrojů s anticipovanými vývoji spotřeb podle palivových druhů
Zemnímu plynu je v nejnovějším návrhu Státní energetické koncepce MPO jako už tradičně věnováno neadekvátně málo pozornosti. V době, kdy je celosvětový a dlouhodobý přebytek zdrojů a otvírají se nová a bohatá naleziště, se mi nezdá produktivní spekulovat s možnostmi zrušení územních těžebních limitů hnědého uhlů, nabízí-li se snazší cesta náhrady zemním plynem. Času na technologickou přestavbu energetické výrobní základny z hnědého uhlí na zemní plyn je zatím dostatek.
Bylo by asi užitečné lépe sladit předpokládanou dlouhodobou stagnaci spotřeby primárních energetických zdrojů, mezi něž bývá řazeno i jádro, s anticipovanými vývoji spotřeb podle palivových druhů. Je-li deklarovaným důvodem stagnace kompenzace růstu spotřeby energetickými úsporami, s čímž lze souhlasit, potom některé z rozvojových energetických záměrů postrádají smysl.
Na začátku jsem si citoval Shakespeara. A svůj článek bych rád zakončil stejně. Napadá mě ale jen jeho parafráze: „Království za dobrou energetickou politiku!“