Jair Lapid, ministr financí a vůdce centristické strany Ješ Atid, se s premiérem Benjaminem Netanjahuem, vůdcem pravicového Likudu, přel dlouhodobě – zdráhal se uvolnit další peníze na armádu, naopak požadoval větší položky do sociální sféry a požadoval například daňové úlevy na bydlení pro novomanžele.
Nakonec se ale nejnovější politická krize v Izraeli 2. prosince stočila jiným směrem. Premiér náhle vyhodil z vlády jak Lapida, tak ministryni spravedlnosti Cipi Livniovou s odkazem nikoli na ekonomické, ale ideologické rozepře v izraelském vedení. A hned následujícího dne se Izraelci dozvěděli, že 17. března budou mít možnost hlasovat v předčasných volbách – o dva roky dříve, než měli.
Ministři proti premiérovi
„Není možné dělat všechny věci potřebné pro bezpečnost a blaho izraelských občanů s touto vládou,“ zdůvodnil Netanjahu odstavení klíčového partnera Lapida i Livniové. Ta sice vede „pidistranu“ jménem Hatnua, coby bývalá mírová vyjednávačka s Palestinci ale dodávala Netanjahuvou kabinetu zdání široce rozkročené koalice přijatelnější pro západní politiky. Premiér nyní obvinil oba ministry z toho, že se ho snažili sesadit a výslovně zmínil několik sporů, které s nimi měl kolem blízkovýchodní politiky.
Netanjahu nyní obvinil Lapida i Livniovou z toho, že se ho snažili sesadit a výslovně zmínil několik sporů, které s nimi měl kolem blízkovýchodní politiky. |
Lapid například kritizoval Netanjahua za to, že na zasedání Valného shromáždění OSN nařídil odchod izraelské delegace, když promlouval nový íránský prezident Hasan Rouhání, jejž naopak západní svět vnímá jako určitou naději k obratu v íránské politice. Lapid rovněž kritizoval budování tisíců dalších domů pro židovské osadníky na okupovaných územích.
Livniová se zase premiérovi vzepřela letos na jaře, když se sešla s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Netanjahu v té době takové schůzky zakázal a jeho křídlo ve vládě právě začínalo používat slogan „Abbás není partnerem k jednání o míru“. Dnes už je tato věta standardní součástí slovníku izraelské pravice. A politici, jako je Netanjahu nebo ministr obrany Moše Ja’alon, tvrdí i to, že Abbás podněcuje násilnou vlnu uplynulých měsíců – od útoků palestinských teroristů automobily, až po nedávný masakr v jeruzalémské synagoze.
Nepohodlná analýza tajné služby
Izraelští bezpečnostní experti naopak upozorňují, že jde o akce osamocených radikálů bez koordinace s tradičními palestinskými strukturami. Joram Kohen, ředitel izraelské bezpečnostní služby Šin Bet, se pak proti obviňování Abbáse explicitně postavil při svém vystoupení na uzavřeném zasedání bezpečnostního výboru Knesetu.
Podle svědků šéf tajné služby řekl, že Abbás palestinský teror nepodněcuje otevřeně ani skrytě. Kohen navíc prohlásil, že vášně mezi jeruzalémskými Araby provokují svými akcemi i židovští radikálové.
Miri Regevová, bývalá vrchní cenzorka izraelské armády, navrhla, aby na Chrámové hoře bylo omezeno výlučné právo muslimů na modlení. |
Zmínil v této souvislosti letní útok židovských teroristů, kteří v Jeruzalémě upálili palestinského mladíka, a také politické kroky některých židovských radikálů – například poslankyně Likudu Miri Regevová, mimochodem bývalá vrchní cenzorka izraelské armády, navrhla, aby na Chrámové hoře, kde jsou dnes mešita al-Aksá a muslimský Skalní dóm, bylo omezeno výlučné právo muslimů na modlení, a to ve prospěch židů a křesťanů.
Podobné návrhy zaznívají z židovských kruhů stále častěji, ačkoli hlavní izraelští rabíni dlouhodobě zastávají postoj, že z náboženských důvodů by se židé na Chrámové hoře modlit neměli. Bezpečnostní aparát, k němuž patří i Kohen, zase upozorňuje, že jakékoli změny současné situace mohou vyvolat vášně a násilí nejen v Palestině, ale i v celém muslimském světě – ostatně návrhy na změnu statu quo tvrdě odsoudil i jinak veskrze proamerický jordánský král Abdalláh II.
Záhy po vystoupení ředitele Šin Bet před izraelskými poslanci atmosféru v Izraeli příznačně dokreslila další přední postava pravicového tábora, poslankyně Cipi Hotoveliová (rovněž Likud) – vyzvala premiéra, aby ředitele Šin Bet vyhodil z postu. „Jeho stanovisko o Abbásovi není pravdivé a poškozuje jednotnou frontu premiéra a ministra obrany, kteří Abbáse naopak obviňují,“ prohlásila Hotoveliová.
Židovský, nebo demokratický?
Velké pnutí nejen mezi levicovou opozicí a vládou, ale i v samotné Netanjahuově koalici vyvolal už návrh chystaného zákona o židovském národním státě, který by se měl stát de facto ústavou Izraele. Dosud se Izrael deklaruje jako „židovský a demokratický“, pravice ale v listopadu pustila do schvalování návrh, aby byl Izrael definován v první řadě jako židovský, a to i tam, kde by to bylo na úkor demokratických hodnot. V praxi by také například měla arabština přijít o statut úředního jazyka vedle hebrejštiny.
Dosud se Izrael deklaruje jako „židovský a demokratický“, pravice ale v listopadu pustila do schvalování návrh, aby byl Izrael v první řadě židovský. |
Návrh zákona však nevyvolal kritiku jen u Arabů, levice či i generálního prokurátora Jehudy Weinsteina, ale i u mnoha „těžkých vah“ sionistického hnutí. Proti omezování práv nežidovských menšin se postavil i bývalý člen Likudu, nynější „nestranický“ prezident Reuven Rivlin, který je mimo jiné proti vzniku palestinského státu, ale navrhovaný postup vůči arabské menšině je podle něho v přímém rozporu s ideály sionismu.
Vzápětí rozjeli proti podobným odpůrcům zákona židovští extremisté nevybíravou kampaň, objevily se dokonce fotomontáže, kde byli Rivlin, Lapid a Livniová v nacistických uniformách. „Antisemité, kteří jsou proti židovskému státu v Zemi Izraelské,“ zněl doprovodný text na facebookovém profilu, jehož původ od konce listopadu vyšetřuje police.
Ministr vnitřní bezpečnosti Jicchak Aharoniovič připomněl, že v polovině devadesátých let sionističtí radikálové úplně stejně zostouzeli tehdejšího premiéra Jicchaka Rabina, protože vedl mírový proces s Palestinci – nakonec předsedu vlády v takto vybičované atmosféře zastřelil židovský terorista Jigal Amir.
Izraelci se odvracejí od krále Bibiho
Kneset každopádně projednávání zákona kvůli rozjitřené atmosféře odložil, a je otázka, jak s ním nyní naloží v době náhle odstartované předvolební kampaně. Ta už se tento týden rozjela na plné obrátky a jsou s ní dávány do souvislosti i události, které s ní patrně nesouvisejí.
V neděli 7. prosince například podniklo několik izraelských letounů na syrském území útok na dvě skladiště zbraní určených pro libanonský Hizballáh a arabský tisk byl okamžitě plný úvah, že náletem odstartoval svou kampaň „ochránce izraelské bezpečnosti“ premiér Netanjahu.
Objevují se otazníky, nakolik bylo vyvolání předčasných voleb od Netanjahua chytrým krokem. Hra se mu může vymstít. |
Do toho se však objevují zásadní otazníky, nakolik bylo vyvolání předčasných voleb od Netanjahua chytrým krokem. Ukazuje se totiž, že se mu taková hra vabank může vymstít, a deník Jediot Achronot dokonce přišel s titulkem „Éra krále Bibiho končí“. Důvodů k náhlému obratu vnímání člověka, který se donedávna zdál neotřesitelnou stálicí a dokonce hegemonem politické scény, je hned několik.
Zůstaneme-li u otázek bezpečnosti, kde Netanjahu dlouhodobě sázel tu na razantní rétoriku vůči Íránu, tu na neústupnost vůči Palestincům, izraelská veřejnost už premiéra přestala vnímat jako svého neotřesitelného a spolehlivého ochránce.
Průzkum zadaný minulý týden pravicovým deníkem The Jerusalem Post ukázal, že podle 58 procent Izraelců se bezpečnostní situace země za Netanjahuovy vlády zhoršila. Nemůže tedy překvapit, že dokonce 64 procent respondentů našlo u pravicové vlády propad i v sociálněekonomické situaci Izraele. A shrnuto – 60 procent Izraelců už si setrvání Netanjahua v čele vlády nepřeje.
Vrátí se vláda levici?
Tato středa 10. prosince už také přinesla praktické dopady těchto nálad na politickou scénu. Strana Hatnua by se zřejmě v chystaných volbách vůbec nedostala do parlamentu, navzdory tomu – či právě proto – se o spojenectví s Cipi Livniovou v uplynulých dnech ucházel jak Jair Lapid, tak dosud opoziční Strana práce vedená Jicchakem Hercogem.
Nakonec vyšla z přetahování vítězně levicová Strana práce – Cipi Livniová má být dvojkou na její kandidátce a sama bývalá ministryně zahraničí vyhlásila loajalitu „skvělému příštímu premiérovi“ Hercogovi.
„Tyto volby budou pro Izrael příležitostí, aby se opět stal tím, čím býval. Pracujeme společně ve prospěch občanů Izraele a proti extremistickým pravicovým stranám,“ prohlásila na adresu svých dosavadních koaličních partnerů Livnová, která přitom sama vzešla z Likudu, pracovala ve výzvědné službě Mosad a její otec byl vůdčí postavou militantního sionistického hnutí.
Hned dva průzkumy přitom ukázaly, že ať už by se Livniová přidala k Ješ Atid nebo ke Straně práce, dotyčné nové uskupení by dnes Likud těšně porazilo (zatímco bez Livniové by konkrétně Hercogova Strana práce naopak s Likudem těsně prohrála).
V Likudu se formuje blok Netanjahuových vyzyvatelů, a to okolo nové stranické hvězdy Gideona Sa’ara. |
Zbraně však neskládá ani pravicový Likud, byť ani to paradoxně nevěstí pro dosavadního šéfa strany a vlády nic dobrého. V Likudu se totiž formuje blok Netanjahuových vyzyvatelů, a to okolo nové stranické hvězdy Gideona Sa’ara. Primárky Likudu, z nichž má vzejít vůdce kandidátky, a tedy i potenciální uchazeč o premiérské křeslo, byly původně plánované na 6. leden. Netanjahu však prosadil jejich uspíšení už na poslední den letošního roku. Důvod?
Jeho popularita očividně klesá každým dnem, a čím dříve budou členové Likudu hlasovat, tím vyšší zůstávají šance, že „král Bibi“ bude mít ještě šanci bojovat o své přežití.
Z Likudu přitom stále silněji zní naopak přesvědčení, že má-li přežít strana jako celek, bude se muset vyhořelého Netanjahua zbavit.
