Krádeže kovů: Chystá se bič na problémové výkupny

Ministerstvo životního prostředí chce umožnit obcím, aby mohly schvalovat sběrny kovů na svém území. Výkupny se bojí ztráty byznysu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Přestože výkupny kovů mají zakázáno vykupovat evidentně kradené materiály, mnohdy to dělají. Ročně tím vznikají státu, obcím a soukromým osobám škody v řádech desítek milionů korun a v blízkosti výkupen často vznikají černé skládky, kde zloději „odkládají“ zbytky spotřebičů, které nelze vykoupit. Do půdy či vod unikají provozní kapaliny z autovraků nebo nebezpečné freony ze starých lednic.

Jak těmto praktikám zamezit? ČESKÁ POZICE nedávno informovala o návrzích Svazu měst a obcí (SMO) a některých českých i zahraničních odborníků – nejpřísnější z návrhů požadoval úplný zákaz výkupu kovů od fyzických osob (více si přečtěte v článku Jak zastavit zloděje kovů).

A ministerstvo životního prostředí (MŽP)? S takto radikálním opatřením v právě připravovaném odpadovém zákonu nepočítá. Podle ministerstva totiž Česká republika sběrače kovů tak trochu potřebuje.

Odkázáni na sběr

Pro výrobu oceli a litiny, ani pro výrobu neželezných kovů u nás prakticky neexistuje možnost získávat nerostné suroviny z domácích zdrojů. Česko je tudíž odkázáno na vlastní sběr šrotu a na dovoz. „Jediným a velmi cenným domácím zdrojem kovových komodit jsou druhotné suroviny, tj. kovový šrot a materiály vytěžené z výrobků s ukončenou životností. Významnou předností kovového šrotu jako druhotné suroviny je relativně snadná recyklovatelnost, která je téměř stoprocentní,“ uvedl pro ČESKOU POZICI mluvčí MŽP Matyáš Vitík.
Pro představu: v České republice se v roce 2010 vyrobilo 5,2 milionu tun oceli, dovezlo 0,4 milionu tun a vyvezlo 1,8 milionu tun šrotu. Spotřeba šrotu pro výrobu oceli byla 2,5 milionu tun.

Ministerský recept

Jakým způsobem chce tedy ministerstvo životního prostředí černý trh s kovy eliminovat? Jak resort uvedl pro ČESKOU POZICI, do návrhu odpadového zákona chce vložit nové povinnosti:

  • Vydání povolení k provozování zařízení ke sběru odpadu bude podmíněno závazným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území má být zařízení umístěno.
  • Sběr odpadu již nebude možné provádět pomocí mobilních zařízení (ve smyslu § 3 písm. b) platné vyhlášky č. 383/2011 Sb.) s výjimkou sběru jakékoliv složky komunálního odpadu (například nebezpečné, objemné, biologicky rozložitelné rostlinného původu, materiálově využitelné – vytříděný odpad). Rozsah takovéhoto mobilního sběru určí pouze obec.
  • Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. Povinnost sjednat pojištění se nevztahuje na provozovatele, na kterého se vztahují povinnosti zajištění podle zákona o ekologické újmě, vyjma pojištění pro případ zániku provozovatele.
Kdo na kovech vydělá?

S návrhy ministerstva je vcelku spokojen Svaz měst a obcí. Zejména pokud jde o převedení pravomoci povolovat výkupny na svém území. Doposud totiž výkupny povolovaly krajské úřady a obce neměly možnost jejich počet na svém území ovlivňovat.

Pokud budou množství výkupen určovat obce, které se navíc budou na výkupu kovů více či méně podílet, výkupnám klesnou tržby„Stávající předpisy nejsou rozhodně dostatečně nastaveny, naopak. Stále zůstává povinnost krajských úřadů vydat povolení k provozu výkupny, pokud jsou předloženy všechny dokumenty. Není tak možné odmítnout žádosti o povolení výkupen tam, kde už nějaká působí, ač je zřejmé, že z legálně odevzdávaného odpadu by se dvě výkupny vedle sebe uživily jen těžce,“ řekl ČESKÉ POZICI šéf komise pro životní prostředí Svazu měst a obcí Pavel Drahovzal. Dle něj by místo výkupen měly sběr kovového odpadu organizovat samy obce, tak jako dnes organizují sběr elektroodpadu či plastů nebo papíru.

S ministerskými návrhy naopak neosuhlasí výkupny. Z pochopitelných důvodů: pokud budou množství výkupen určovat obce, které se navíc budou na výkupu kovů více či méně podílet, výkupnám klesnou tržby. Podle Petra Millera ze Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin chtějí obce na kovech jen vydělat: „Svaz měst a obcí se již dlouhou dobu snaží o monopol nad kovovými odpady a motivace je naprosto jasná. Jde až na prvním místě o peníze.“

Drahovzal však oponuje tím, že peníze vydělané na kovech by si obce nenechávaly, ale zlevnily by o ně občanům poplatek za svoz komunálního odpadu. Jak přesně bude model výkupu fungovat, zatím není jasné, ministerstvo by odpadový zákon mělo předložit ještě tento rok.

Obcházení současného zákona

Vzácná shoda mezi zástupci obcí, výkupen a ministerstva panuje v tom, že problém černého trhu s kovy musí být řešen také dalšími prostředky než jen úpravou odpadové legislativy. Současná legislativa totiž není vyloženě špatná, jenže se často obchází.

Veřejně prospěšné předměty například nesmějí být vykupovány už od roku 2009. Když však šikovný „sběrač“ ukradne dopravní značku, rozloží ji na tyč a kus plechu, už se o veřejně prospěšné zařízení jednat nemusí. Stejně tak se nesmějí vykupovat elektrozařízení. Jenže když se elektrozařízení rozloží, stává se odpadem a pravidelně končí ve výkupnách.

Problematiku sběru a výkupu odpadů/šrotu kovů nyní upravuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, a navazující prováděcí předpisy, zejména vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb. Ze strany provozovatelů sběren a výkupen je nutná jak identifikace kovových odpadů a předmětů, tak identifikace fyzických osob. O těchto skutečnostech musejí sběrny a výkupny vést evidenci, včetně data a hodiny odebrání nebo vykoupení odpadů. Rovněž jsou vyjmenovány předměty, které nelze od fyzických osob vykupovat a u kterých nelze ani poskytovat platbu v hotovosti. Osobě, která ustanovení zákona a vyhlášky poruší, je možno udělit pokutu do milionu korun.  

Sociální návaznost

A pak je tu ještě sociální rozměr černého trhu s kovy. Nejvíce krádeží se odehrává v regionech s vysokou nezaměstnaností, především v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Tam také působí nejvíce výkupen, včetně nelegálních. Ani zákaz výkupu kovů od fyzických osob nebo převedení všech kompetencí ohledně povolování výkupen na obce však nezmění fakt, že kovový odpad bude mít vždy určitou hodnotu. A když ho neodkoupí tuzemští výrobci či hutě, odkoupí ho překupníci třeba v Polsku. Celý obchod se tak může pouze přesunout ještě více do ilegality.

Když odpad neodkoupí tuzemští výrobci či hutě, odkoupí ho překupníci třeba v Polsku. Celý obchod se může přesunout ještě více do ilegality.Dokud se nepodaří vyřešit sociální problémy a nezaměstnanost, je tedy třeba se kromě nutných legislativních úprav více zaměřit na důsledné potírání kriminality s krádežemi kovů spojené. V současnosti výkupny kontroluje především Česká inspekce životního prostředí, která při kontrolách spolupracuje s Českou obchodní inspekcí a příslušným živnostenským úřadem. Výkupen je však příliš mnoho a inspekce nemají dostatek kapacit.

V případě podezření na spáchání trestné činnosti by měla zakročit také policie. „Policie ale většinou tento druh krádeží odkládá s odůvodněním, že jde ,jen‘ o odpady, a ne o peníze nebo cennosti, takže škoda je malá,“ sdělil svou zkušenost Drahovzal ze Svazu měst a obcí, který je zároveň starostou obce Velký Osek.

Podle ministerstva životního prostředí je třeba zlepšit kontrolu na úrovni obec – obec s rozšířenou působností – krajský úřad. Jenže obce mají nyní podobný problém jako kontrolní úřady: na kontrolu tak velkého počtu výkupen nemají na příslušných odborech dostatek lidí.

Větší kontrolu a tresty schvaluje i zástupce výkupen Miller. Výkupny, které porušují zákon, podle něj jen kazí jméno těm poctivým: „Jak je možné, že v Česku je přes tisíc ilegálních výkupen? Proč inspekce ukládá směšné pokuty v řádech tisíců, když má možnost dávat pokuty mnohem vyšší? To pak porušování zákona jen nahrává.“

Počet příspěvků: 2, poslední 6.5.2013 10:03 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.