Lidovky.cz

Košík krabů aneb Co se povídá o odvolání Jiřího Pospíšila

  7:14

Jádro věcí nebývá skryté, ale pouze zasuté v množství informací. Je v textu Jana Schneidera ten pravý důvod, proč Pospíšil musel odejít?

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Košík krabů – takové přirovnání může člověku vzejít v mysli při sledování současné politické scény zmítané pod domnělými či skutečnými údery trestněprávních orgánů. Kdekdo s kdekým podezírá kdekoho kdykoliv a z kdečeho. Letošní okurková sezóna se tedy asi konat nebude.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil byl překotně odvolán. Samotné odvolání nebudí tolik pozornosti jako blesková rychlost, s níž bylo provedeno – aniž by prezident na minutku zaváhal. A co se již kolem toho napovídalo. Zkusme se neofrňovat nad různými vysvětleními, ať jsou jakkoli výstřední, ale v klidu a s odstupem se jimi pokochejme. Většinou totiž platí, že jádro věci není skryté, ale je jen zasuto v množství dalších informací.

Neplnění dohody

Z hlediska personálních preferencí se objevují jisté náznaky, jejichž relevantnost prověří až čas. Například spekulace, že Nečas odvolal Pospíšila poté, co se dozvěděl, že se chystá jmenovat Lenku Bradáčovou na místo pražské vrchní státní zástupkyně – v rozporu s údajnou dohodou s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, že na toto místo bude jmenován Adam Bašný. Součástí této dohody prý měla být nejen rezignace náměstka vrchního státního zástupce Libora Grygárka, ale přímo i jeho odchod ze státního zastupitelství.

Adam Bašný v současné době působí v Kosovu v misi EULEX. Jeho roční mise začala loni 1. července, a proto by se časově vše mohlo odehrát bezkolizně. Bašný je známý svým statečným vystoupením na konferenci Transparency International, po němž byl 19. února 2009 odvolán z postu vedoucího liberecké pobočky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

Ani varianta s Adamem Bašným coby vrchním státním zástupcem nezní špatně

Otazník z odborných kruhů se vynořil nad tou částí informace, která mluví o odchodu Grygárka z vrchního státního zastupitelství. Jistě, rozhodne-li se tak, nelze mu bránit. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že odejde s mnoha znalostmi, informacemi a kontakty. A je-li jeho jméno citováno v podezřelých souvislostech, ze všeho nejméně si lze přát, aby takový člověk „přešel na druhou stranu“. To by byl pro trestněprávní orgány velmi těžký soupeř (byl-li by tento oříšek vůbec reálně rozlousknutelný). A nabízí se úvaha, zda by pro stát nebylo výhodnější, kdyby Grygárek ve strukturách zůstal a na místě řadového státního zástupce se vrátil se k problematice mládeže, kterou kdysi zpracovával.

Celkově vzato, ani varianta s Adamem Bašným coby vrchním státním zástupcem nezní špatně. Věci se však posunuly natolik, že snad ani Marek Benda coby ministr spravedlnosti by si nemohl dovolit Lenku Bradáčovou nejmenovat, ať už je celkem neskrývaná nelibost části ODS vůči ní jakákoli.

Kauza Vidnava

Čerstvým hitem zaznamenaně šířeným některými kruhy z ODS je informace, že ve středu 27. června policie požádala o vydání Jiřího Pospíšila k trestnímu stíhání. Důvodem měl být předražený nákup objektu bývalého kněžského semináře ve Vidnavě v rámci zavádění institutu výkonu zabezpečovací detence. Dosud se však tuto informaci nepodařilo ověřit. Naopak, podle vyjádření některých poslanců mandátový a imunitní výbor doposud žádnou žádost o vydání Jiřího Pospíšila neobdržel. Tím není řečeno, že se to nemůže stát (ve věci jsou již obviněni dva bývalí Pospíšilovi podřízení), ale je víc než pravděpodobné, že jde o dezinformaci.

Může být domýšleno, že se tímto generuje jistý tlak na policii, které je tím naznačována politická poptávka po tomto úkonu. Ingerování politiků do trestněprávních procesů je totiž stále nechutnější a ve svých důsledcích poskvrňuje všechny činnosti policie. Ta nemůže řádně konat, aniž by všemu, co koná, respektive nekoná, nebyl podkládán politický kontext, protože vždy se najdou politici, kteří – aniž by se jich kdo ptal – přijdou s prohlášením, že se jim konání policie líbí, respektive nelíbí. A my se jen můžeme domnívat, zda to činí z hlouposti, nebo zda tím na dálku oslovují ty z policistů, kteří „mají pochopení pro stabilitu vlády“. Anebo – proč bychom nemohli připustit i tuto variantu? – zase naopak pro „nestabilitu vlády“.

Choulostivé finance

Premiér Petr Nečas stále bazíruje na tom, že ho nejvíce a definitivně rozčílila Pospíšilova rozpočtová nekázeň. Ministr spravedlnosti si vyjednal kvůli tomu výjimku u ministra financí, takže když to spolu tyto dvě andělské tváře přednesly na vládě, Nečasovi „bouchly saze“. Jak vysvětlil mluvčí ministerstva spravedlnosti Jiří Hovorka, resort měl získat příslib navýšení rámcového rozpočtu na rok 2013 o 950 milionů korun. Navýšení se mělo podle Hovorky odvíjet od plánovaného prodeje majetku (250 milionů) a peněz ze soudních poplatků (700 milionů). Tyto finance ministerstva spravedlnosti by jinak skončily ve státním rozpočtu.

Rozpočet ministerstva spravedlnosti by měl být navýšen rozhodnutím premiéra, nikoli zákulisním jednáním příslušných resortních ministrů

Ve vzduchu je jeden zajímavý aspekt. Ministr financí Miroslav Kalousek je k justici v poslední době již podruhé pozoruhodně nakloněný. Nedávno „pardonoval“ Ústavní soud, že nemusí platit pokutu, na základě jakýchsi sporných kontrolních závěrů. Jenže tu kontrolu provádělo právě Kalouskovo ministerstvo financí, cosi tam našlo, pokutu vyměřilo – a pak ji ústy svého šéfa benevolentně odpustilo. Možná nejsem sám, kdo by tu pokutu raději zaplatil, než se dostat do podivné situace, jejímž závěrem je pocit, že snad Ústavní soud by měl být ministrovi financí nějak vděčný, nebo co. Mimochodem, celý případ jako by byl opsán z právem proslulého seriálu Ano, pane ministře. Absurdnost celé situace je zvýrazněna tím, že ministr financí, který je podle Ústavy povinen zajistit Ústavnímu soudu dostatek prostředků na jeho činnost, by stejně Ústavnímu soudu musel obratem navýšit rozpočet, a to o částku ve výši oné pokuty.

Z tohoto hlediska by situace vypovídala v Nečasův prospěch. Rozpočet ministerstva spravedlnosti by měl být navýšen rozhodnutím premiéra, nikoli zákulisním jednáním příslušných resortních ministrů. Jejich ujednání by totiž mohlo mít jakousi „utajenou doložku“, diplomaticky řečeno třeba „o neútočení“. A to by bylo všechno jiné než krok k nezávislé justici. Nicméně snad není třeba opakovat, že jde o jen o teoretickou kombinaci, jejíž reálnosti neochvějně a nerozborně brání pevné charaktery členů této vlády.

Zeštíhlení struktury státních zastupitelství

Jakákoli reorganizace, jejímž výsledkem je snížení počtu funkcionářských postů, je jistě (z hlediska oněch redukovaných funkcionářů) zavrženíhodná a hodná spravedlivého odporu, přinejmenším formou pasivní rezistence. A když to nejde jinak, pak i myslitelně nějakého „aktivního opatření“. Zeštíhlení struktury státních zastupitelství by také mohlo být jednou z variant, nebo přídavný střípek do mozaiky, na jejímž základě se situace dostala tam, kde je.

Zamýšlené rušení vrchních státních zastupitelství Jiřím Pospíšilem mohlo motivovat i různé, dosud opomíjené hráče. Asi to bude problematika netušené brizance, když se jako protiargument zamýšlenému zeštíhlování systému státních zastupitelství ozývá, že zrušením vrchních státních zastupitelství „bychom se vrátili do předlistopadových dob“. Proboha, jen to ne! Člověku se však chce současně zeptat, zda lidé jako Vlastimil Rampula nebo Libor Grygárek jsou opravdu těmi správnými „polistopadovými výdobytky“?!

Plzeňská stopa

Ozývají se však i hlasy nespokojené s přezíráním „plzeňských aspektů“ situace. Málokdy se totiž stane, aby se vlivný kmotr z ODS vyjádřil tak, jako plzeňský Roman Jurečko o premiéru Nečasovi poté, co odvolal ministra Pospíšila. Že prý si klidně přijedou za Nečasem do Kramářovy vily vyslechnout zdůvodnění, proč byl odvolán jejich favorit.

Mluví se o tom, že se Lenka Bradáčová stala nějakým způsobem Romanu Jurečkovi akceptovatelnou, zřejmě víc než Adam Bašný

Nasvědčovalo by to tomu, že něco možná je na těch řečech o „plzeňském chapadle na justici“. Protagonisté posledních a předposledních událostí (Jiří Pospíšil, Pavel Zeman, Stanislav Mečl) jsou z plzeňské líhně. V této souvislosti je třeba zmínit informaci, kterou nebudeme hodnotit, pouze ji pro úplnost zaznamenáme. Mluví se o tom, že se Lenka Bradáčová stala nějakým způsobem Romanu Jurečkovi akceptovatelnou, zřejmě více než Adam Bašný (který by v této konfiguraci měl mít podporu premiéra). Tuto informaci prý někdo donesl premiéru Nečasovi s tím, že jmenovací dekret leží Pospíšilovi na stole. A to mělo spustit tu překotnou akci.

Potrava na víkend

Jistě se objeví i jiné, ještě krkolomnější konstrukce. Současná vláda totiž posunuje hranice možného do netušených dálav a nechtěli bychom přitom urážet politickou kulturu ani Dálného, ani Blízkého východu. Pro mnoho lidí má však tato situace příznivý důsledek v tom, že si odbourávají předsudky zejména vůči svým favoritům. Podobně jako střízliví voliči sociální demokracie, kteří by ji volili, až by plakali. Současná sociální demokracie je však v takové kondici, že jim zůstávají jen ty oči pro pláč. Vedle nich se začínají houfovat voliči, kteří zase marně hledají pravici důslednou, čestnou a hodnou respektu. A volič levice soucitně pokyvuje hlavou – mně budou, pane, něco povídat!

Budeme o tom všem mocně přemýšlet, a to, co jsme shrnuli, poskytujeme ctěným čtenářům, aby se také trochu během víkendu potrápili. A to ještě netušíme, co se v průběhu těch dní „vyštění“. Nicméně budeme rádi, když se nám všem podaří od těch dílčích informací poodstoupit, protože jinak se reflexe udělat nedá. A zkusit zapřemýšlet nad starými věcmi trochu zčerstva a jinak.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.