Lidovky.cz

Koronavirová pandemie: Nekonečný zdroj protichůdných interpretací

  10:39
Na koronavirovou krizi se objevila řada názorů a úvah, co ji způsobilo, co ukazuje, a jak může skončit. Je přirozené, že každý si z ní vyvodí to, co konvenuje jeho přesvědčení. Pokud se Čechům podaří uplatnit heslo „v jednotě je síla“ nejen v tuzemsku, ale i v Evropské unii, vyjdou z krize posíleni. Píše Jakub Kučera a Lukáš Rejzek.

Manicheismus – dobro a zlo. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

V uplynulých týdnech se média právem věnovala největší pandemii za sto let. Objevila se řada názorů a úvah, co ji způsobilo, co ukazuje, a jak může skončit. Interpretace se liší a je přirozené, že každý si z koronavirové krize především vyvodí to, co konvenuje jeho dlouhodobému přesvědčení. Nejsme výjimkou, přičemž nesouhlasíme například s tvrzením, že Evropská unie na rozdíl od Číny selhala, nebo že minulost premiéra Andreje Babiše (ANO) momentálně nehraje roli.

Nebudeme se věnovat tomu, jak koronavirovou krizi zvládá česká vláda. Odehrála se sice zmatená objednávka roušek a respirátorů, několik komunikačních šumů, zpočátku chaotická koordinace testování lidí s příznaky onemocnění a podivné poučování a kárání ministrů na tiskovkách premiérem, ale jde o natolik bezprecedentní situaci, že se větších či menších chyb dopustily všechny vlády na světě – minimálně riziko pandemie dlouho podceňovaly.

Koronavirová krize každopádně naplno odhaluje dlouhodobé problematické rysy současné vlády ANO a ČSSD. V uplynulých letech například přijala řadu populistických opatření, která teď kvůli mimořádně schodkovému rozpočtu a ekonomické krizi zřejmě zruší, například slevy na jízdné pro studenty a důchodce nebo další vlny elektronické evidence tržeb. Obdobně vláda v rámci boje s hrozbou ekonomické krize asi zruší daň z nabytí nemovitosti, což dříve vehementně blokovala.

Babišovy kulišárny

Koronavirová krize v Česku zejména ukazuje, že vládní skandály oslabují její akceschopnost.Případem par excellence je šéf vlády Andrej Babiš, jemuž už delší dobu mnoho občanů nedůvěřuje. Nouzový stav a atmosféra, jež krizi doprovázejí, pak odhalují, proč se neměl stát premiérem. V demokratické společnosti by se sice jen obtížně našel politik, který by ve volbách získal sto procent hlasů, a tím důvěru všech občanů, ale v době krize by neměl zemi vést člověk s právně a morálně pošramocenou minulostí.

Kdyby stál v čele vlády například Petr Fiala (ODS) nebo Jan Hamáček (ČSSD), nebyl by žádný důvod podezřívat je kvůli nouzovým nařízením z účelového jednání. Nyní se třeba zkouší „inteligentní karanténa“, kdy vláda kontroluje dodržování karantény například přes platební karty či pohyb mobilních telefonů. Jak ji však vidí lidé, kterým není jedno, že Babiš pravděpodobně spolupracoval se Státní bezpečností? Jaký má vztah k ochraně osobních údajů?

Koronavirová krize v Česku zejména ukazuje, že vládní skandály oslabují její akceschopnost. Pokud se krize zhorší, bude vláda možná muset výrazně podpořit potravinářský průmysl na úkor jiných hospodářských odvětví. U Andreje Babiše ovšem vzniká podezření, že jde o „malou domů“.

Pokud se koronavirová krize zhorší, bude vláda možná muset výrazně podpořit potravinářský průmysl na úkor jiných hospodářských odvětví. U Andreje Babiše ovšem vzniká podezření, že jde o „malou domů“. A ty umí, jak se ukázalo, když firma Vidia-Diagnostika spadající pod Agrofert byla za podezřelých okolností zařazena do seznamu laboratoří testujících Covid-19.

To by nemusel být problém, kdyby netestovala za dvojnásobnou cenu než jiné laboratoře, z nichž se některé na seznam nedostaly. Za zmínku stojí i návrh ministerstva financí na moratorium při splácení úvěrů, které platí i pro fungující a zaopatřené podniky, jako je Agrofert. Ten proto může na rozdíl od menších firem ušetřit několik desítek až stovek milionů korun.

To, že premiér na začátku nouzového stavu propašoval na poslední chvíli na jednání vlády paragraf o evidenci skutečných majitelů svěřenských fondů, který by Agrofertu nadále umožňoval čerpat dotace bez ohledu na stanovisko Bruselu, na klidu nepřidává. Naštěstí na něj upozornilo hnutí Milion chvilek pro demokracii, a proto vláda návrh stáhla. Neměli bychom se však v této mimořádné situaci soustředit na důležitější věci než na Babišovy kulišárny?

Koordinace zdravotnického systému

V posledních době se v mediích objevuje například tvrzení, že díky koronavirové krizi Evropané konečně vidí, že EU nemá smysl, protože nedokáže členské státy ochránit před nákazou, či že se v nouzi ukázalo, že opravdovým přítelem je Čína, neboť nás zásobuje letadly plnými zdravotnického materiálu. I zde lze dobře demonstrovat „dvojznačnost“ situace. Je možné totiž také tvrdit, že koronavirová krize EU nahrává, a Čína z ní nic nevytěží.

Evropská unie nemá na rozdíl od Ruska a Číny sdílené zdravotnické kapacity, rezervy ani zásoby, aby mohla situaci řešit, a v neposlední řadě ani mandát. Distribuce ochranných a lékařských pomůcek proto v žádném případě nebyla odpovědností EK. Ta může jen apelovat na členské země. Není chaos v členských zemích okolo dodávek ochranných pomůcek důvodem k větší koordinaci zdravotnického systému v Evropě?

I předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen přiznala, že EU a ostatní státy zaspaly. Kdo však byl připraven? Navíc zdravotnictví je stále v gesci členských zemí a pravomoci EU v této oblasti značně omezené. Unie nemá na rozdíl od Ruska a Číny sdílené zdravotnické kapacity, rezervy ani zásoby, aby mohla situaci řešit, a v neposlední řadě ani mandát. Distribuce ochranných a lékařských pomůcek proto v žádném případě nebyla odpovědností EK. Ta může jen apelovat na členské země.

Není chaos v členských zemích okolo dodávek ochranných pomůcek důvodem k větší koordinaci zdravotnického systému v Evropě? Nebyl by jejich společný nákup a distribuce efektivnější a časově úspornější než to, co se nedávno odehrávalo, například čínské roušky pro Italy, které byly v Česku v důsledku zmatku nedopatřením zabaveny?

Zamyslet se je třeba i nad společnou organizací dopravy v EU. Slovensko například uzavřelo hranice pro kamiony, které v něm nevykládají zboží. Dopravci proto musejí jezdit přes sousední státy. Nebylo by snazší postup sjednotit, a tím se vyhnout objíždějícím kamionům? Mnozí nyní EU vyčítají nulovou pomoc. Není to stejné jako požadovat po někom, ať chytí rybu, ale nedat mu prut ani síť?

Promarněná příležitost Číny

Pokud jde o velebení čínské pomoci, rozhodně si jí vážíme. Čína však mlžila o nákaze doma, přičemž pravda musela často ustoupit propagandě. Z nejhoršího se již dostala (také s pomocí jiných zemí), proto má nyní prostředky, které může poskytnout ostatním. Evropské země včetně Česka jí navíc zaplatily za dodaný materiál miliardy korun. Peking má právo nechat si za své zboží zaplatit, ale uvědomíme-li si, že ještě nedávno poskytovaly jiné země Číňanům pomoc zdarma, je to přinejmenším zvláštní.

Čína měla jedinečnou příležitost podat jiným postiženým zemím pomocnou ruku a dokázat, že je schopná zhostit se role, již třeba hrály USA po druhé světové válce. Namísto toho se ukazuje, že spíše projde velbloud uchem jehly, než se komunistická Čína naučí solidaritě a pomoci.

Navíc zaráží, že Říše středu se svými geopolitickými ambicemi si nechává ujít zlepšení image. Pro ekonomiku, která se považuje za nejvýkonnější na světě, jde o směšné částky. Čína měla jedinečnou příležitost podat jiným postiženým zemím pomocnou ruku a dokázat, že je schopná zhostit se role, již třeba hrály USA po druhé světové válce. Namísto toho se ukazuje, že spíše projde velbloud uchem jehly, než se komunistická Čína naučí solidaritě a pomoci.

Dále se rozmáhá interpretace, že peníze, které EU posílá na boj s koronavirem, jsou naše. Měli jsme na ně „právo“ v rámci různých programů (takzvaně se čerpají, samy nepřiletí), ale jsou primárně čistých plátců do rozpočtu EU, mezi něž Česko nepatří. Přitom žádný z nich zatím nenavrhl, aby se v první řadě vrátily těm, kteří je poskytli. Lze si však představit, že kdyby mezi čistými plátci byly východoevropské země, některá by takový návrh učinila.

Vášnivě se i diskutuje, jak koronovirová krize změní vztah k některým společenským výdobytkům. Na sociálních sítích se například šíří úvaha, že pandemie je trestem za marnivost a povrchnost lidstva. Zda tomu tak je, není podstatné, důležité je, že lidé tuší, že všechny trendy před krizí nebyly správné. V jistém ohledu připomíná krize návrat do socialismu, což je zkušenost, která dle mnohých mladším generacím chybí. Budeme si více vážit demokracie? A zjistíme, kolik dokážeme obětovat na oltář bezpečnosti?

V nouzi poznáš přítele

Změnit se také může názor na odborníky. Lidé zjistí, že se vyplatí poslouchat spíše je než populisty. Expertům, na které se kvůli některým politikům v uplynulých letech plivalo, se tudíž opět může důvěřovat. V důsledku koronavirové krize se také pozornost obrátí na robustnost zdravotnických systémů, a třeba se začnou sbližovat platy zdravotníků a fotbalistů…

Očekává se návrat zdravého rozumu. Například Pavel Matocha napsal: „Koronavirová krize může pomoci vrátit se k realismu zdravého rozumu a nezničit si civilizaci.“ S tím lze souhlasit, ale co tento „realismus“ znamená? Matocha uvádí mimo jiné dvě oblasti, kde nastane posun. Za prvé, nebudeme řešit nesmysly typu genderové rovnosti. V důsledku vážné události se však objevují otázky: Není jedno, zda si občané napíšou do pasu pohlaví muž, žena nebo cokoliv jiného dle své libosti? Má smysl na odpor proti tomu utrácet energii a čas?

Současnou koronavirovou krizi a její následky lze interpelovat různě. Možná se výklady vykrátí a nic se nezmění. Nebezpečí pomine a vrátíme se tam, kde jsme byli, minimálně v případě dnešních myšlenkových střetů. Naštěstí se zdá, že není tak zle. V nouzi poznáš přítele a koronavirová krize jí nepochybně je.

Podle Matochy také máme přestat bojovat s klimatickými změnami. Neukazuje však koronavirová krize zranitelnost lidstva? Navíc se dle odborníků dostáváme do klimatické slepé uličky, neměli bychom je proto poslechnout? Není právě to racionální? Podobně je to s EU. Není její posílení, aby v budoucnu mohla pomáhat – třeba poslat doktory a zdravotní sestry včetně vybavení do severní Itálie –, to nejrozumnější?

Současnou koronavirovou krizi a její následky lze interpelovat různě, i protichůdně. Možná se výklady vykrátí a nic se nezmění. Nebezpečí pomine a vrátíme se tam, kde jsme byli, minimálně v případě dnešních myšlenkových střetů. Ostatně, už francouzský spisovatel Albert Camus (1913–1960) ve svém románu Mor (mimochodem, kniha je v některých antikvariátech aktuálně vyprodána) napsal: „Lidé jsou stále stejní.“ To je možná pravda. Jací tedy lidé jsou?

Naštěstí se zdá, že není tak zle. V nouzi poznáš přítele a koronavirová krize jí nepochybně je.I v Česku se odehrály hádky v obchodech, napadení kvůli nošení, či nenošení roušky, drtivá většina zpráv je však pozitivních – dobrovolníci pomáhají seniorům, dodržují se pravidla, projevila se značná samostatnost (šití roušek) a kreativita (nové respirátory, ochranné prostředky, dezinfekce, testy). Pokud se Čechům podaří uplatnit heslo „v jednotě je síla“ nejen v tuzemsku, ale i v EU, vyjdou z krize posíleni.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.