Epidemiologové se shodují, že uzavření škol přispívá k potlačení epidemií. Musí to však nastat v době nástupu choroby a žáci a studenti se nesmějí hromadně scházet mimo uzavřené školy. Delší přerušení školní docházky s sebou nese řadu ekonomických dopadů a promítne se i do úrovně vzdělání. Školy se snaží výpadek ve výuce eliminovat a v době moderních informačních technologií se může zdát, že k tomu mají ideální podmínky. Výuka přes internet není žádná novinka. Dokonce ani náhlý přechod ze školní docházky na internetové vyučování není nic nového.
Často se to děje v oblastech postihovaných přírodními pohromami, jako jsou hurikány, povodně nebo zemětřesení. Americká expertka na výukové technologie Vanessa Dennenová z Floridské státní univerzity však v rozhovoru pro web The Conversation vnímá přechod na internetovou výuku v důsledku koronavirové pandemie jako výjimečný pro jeho globální rozměry. Spousta škol je ze dne na den postavena před úkol zcela přebudovat systém výuky, a to za podmínek, které mají k ideálu daleko.
Naivní představa
Přímé přenosy z přednášek nebo jejich záznamy nejsou nikdy stejně přesvědčivé jako reálné přednášky s „živým“ učitelem. Internetové přednášky jsou přínosem, pouze když doplňují standardní výuku. Rozsáhlé studie ukázaly, že studenti, kteří přednášky na internetu zhlédli, dosahují u zkoušek lepších výsledků, přestože je přednášky většinou nijak zvlášť neuchvátí. Studenti upřednostňují kratší videa. Výklady, jež netrvají déle než deset minut, zhlédnou kompletně bezmála dvě třetiny studentů.
Při výuce v menších skupinách dovolují informační technologie přímou komunikaci studenta a vyučujícího. Tím se výuka přiblíží standardnímu režimu. Představa, že učitelé, kteří tento způsob výuky dosud nepoužívali, bleskurychle zvládnou jeho úskalí a začnou jej ze dne na den uplatňovat, je však naivní. Na takovou změnu ve výuce nejsou podle ní připraveni ani studenti. |
Pokud je záznam přednášky delší, studenti jej často nesledují od začátku do konce. Dvě třetiny z nich v něm „přeskakují“ ve snaze najít zajímavější pasáže a přes ně se co nejrychleji „dostat do cíle“. Z přednášek delších než deset minut studenti zhlédnou obvykle jen polovinu celkové stopáže. Pokud trvá přednáška déle než půl hodiny, dívají se na ni od začátku do konce pouhá dvě procenta studentů. Významnou roli hraje i osoba a osobnost přednášejícího. Nejhůře se studentům sledují přednášky ve formě prezentací provázených psaným nebo mluveným výkladem.
Pokud se na monitoru během přednášky aspoň občas objeví učitel, zájem studentů významně stoupne. Přednáškám žen věnují studenti větší pozornost než mužů. Nejlepší „skóre“ ve zhlédnutí kompletní přednášky mají nahrávky ve formě rozhovorů, kde odborníkovi klade otázky „laický“ moderátor. Zajímavě vyznívá srovnání „amatérských“ záznamů přednášek s přednáškami natočenými v profesionálních studiích. Studenti sledují bedlivěji přednášky vyrobené „na koleně“. Roli zřejmě hraje neformálnější projev a prostředí.
Při výuce v menších skupinách dovolují informační technologie přímou komunikaci studenta a vyučujícího. Tím se výuka přiblíží standardnímu režimu. Podle Vanessy Dennenové je ale naivní představa, že učitelé, kteří tento způsob výuky dosud nepoužívali, bleskurychle zvládnou jeho úskalí a začnou jej ze dne na den uplatňovat. Na takovou změnu ve výuce nejsou podle ní připraveni ani studenti. Internet nenahradí praktickou výuku, například experimenty v laboratořích. Ale i tady je patrná snaha kompenzovat studentům výpadek způsobený koronavirovou pandemií.
Příznivý dopad
Vědecký časopis Journal of Video Experiments, známý jako JoVE, prezentuje vědecké experimenty a techniky prostřednictvím videí. V reakci na zavírání univerzit uvolnil JoVE videa pro internetovou výuku. Samostatnou kapitolu představují testy a zkoušky přes internet, protože to nabízí řadu příležitostí k podvádění. S tímto problémem se perou i profesionální organizace poskytující internetové kurzy a vzdělávání. Navzdory vysokým investicím do zabezpečení musejí přiznat, že jejich zkušební systémy nejsou „neprůstřelné“.
Zaznívají proto i hlasy volající po návratu k tradičním formám zkoušení, při nichž je podvádění obtížnější. Školní podvody mají dlouhou historii. V USA se k podvádění na střední či vysoké škole anonymně přiznalo více než 80 procent studentů a více než 90 procent z nich uvedlo, že je při tom nikdy nikdo nepřistihl. I školní podvodníci jdou s dobou.
Koronavirová školní krize může mít na výuku ve školách příznivý dopad. Mnozí učitelé si pod tlakem okolností osvojí metody internetové komunikace se svými studenty a budou je využívat i poté, kdy se školy vrátí do normálního režimu. Internet se začne více uplatňovat například pro konzultace, prezentace nebo pro pracovní porady týmů. |
Namísto rafinovaně skrývaných taháků využívají placených služeb dobře organizovaných skupin s profesionálním vybavením. Těžiště činnosti těchto agentur dříve spočívalo ve vypracování referátů, seminárních, bakalářských nebo diplomových prací na zakázku. Dnes však nabízejí i to, že za své klienty složí testy a zkoušky prováděné přes internet nebo jim při nich budou účinně napovídat. Pokud se uzavřené školy pokusí rychle zřídit systémy pro online zkoušení, mohou vytvořit příhodné podmínky pro nekalou činnost podvodníků.
Koronavirová školní krize může mít na výuku ve školách příznivý dopad. Podle Dennenové si mnozí učitelé pod tlakem okolností osvojí metody internetové komunikace se svými studenty a budou je využívat i poté, kdy se školy vrátí do normálního režimu. Internet se začne více uplatňovat například pro konzultace, prezentace nebo pro pracovní porady týmů.
Dennenová nečeká, že by studenti na základě zkušeností s internetovou výukou získaných v době uzavření škol projevili zvýšený zájem o internetové vzdělávání. Ale do budoucna mohou mít k této formě vzdělávání kladnější vztah. Tam, kde školy nepřipraví internetovou výuku dobře, se však tyto pozitivní efekty nedostaví. „V každém případě budou střední i vysoké školy do budoucna mnohem lépe připraveny na výuku prostřednictvím internetu ať už ve standardním režimu, nebo za nouzového stavu,“ komentuje výhled Vannesa Dennenová.
