Lidovky.cz

Koronavirová epidemie změní svět i společenský a osobní život

Nezvykle prázdné ulice newyorského Manhattanu. foto: Reuters

Naděje umírá poslední a první vstává z mrtvých. Není důvod nevěřit, že koronavirovou epidemii zvládneme, a lze doufat, že z této další světové krize vyjdeme posíleni. A třeba v médiích a v politice začne přibývat reprezentantů realismu a zdravého rozumu a potichu se budou vytrácet progresivní šílenci všeho druhu.
  11:18

Kritické situace nejen ohrožují, ale i umožňují uvidět jinak podstatné okolnosti a souvislosti – co je důležité, co balast a co škodlivé. Krize ohrožující život nás mění a globální krize mění i svět. Světové války i velké ekonomické krize to učinily a stejně tomu bude v případě koronavirové epidemie.

Začnu politikou. Všechny dnešní problémy se řeší výhradně na úrovni národních států, Evropská unie selhala natolik dramaticky a evidentně, že její současný stav nebude nadále udržitelný. Zásadní změny ale budou i ekonomické a společenské – realismus a obezřetnost by zase měly dostat přednost před progresivistickým šílenstvím.

Selhání Evropské unie

Evropský parlament (EP) v prvním březnovém týdnu vyhlásil koronavirovou karanténu pro všechny kromě europoslanců, jejich asistentů a stálých zaměstnanců EP. Všechny naplánované akce byly zrušeny, tisíce pozvaných hostů se nedostaly do budovy. Jedinou výjimkou byla švédská aktivistka Greta Thunbergová, jež jí předseda EP David Sassoli udělil, aby mohla vystoupit a europoslancům vynadat, že málo dělají pro omezování oxidu uhličitého, za což jí zatleskali.

V plné nahotě se ukázalo, že Evropská unie je mistrem v řešení „problémů“, které nejsou, a ve vymýšlení regulací a směrnic, jež nejsou třeba, a často život zbytečně komplikují, ale pokud jde o reálné, Evropu ohrožující problémy, ať migrační krize před pár lety nebo koronavirová infekce nyní, naprosto selhává.

Zhruba o deset dnů později, když už většina členských států EU řešila ohrožení koronavirem, který se rozšířil ze severní Itálie, a rozumné země omezovaly kontakt s Itálií a vyhlašovaly první karanténní opatření, předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová kritizovala středoevropské země včetně České republiky, že se snaží epidemii řešit a zvládat i s pomocí uzavírání hranic, jež „narušují životy lidí a přeshraniční obchod“.

Kdyby Česko a další evropské země nezavřely hranice a čekaly na opatření doporučená EU, dostaly by se do naprosto tragické a nezvladatelné italské situace, kdy je více vážně nemocných než volných nemocničních lůžek, staří lidem nedostávají plicní ventilátory a nechávají je umírat. Po několika dnech však von Leyenová obrátila a navrhla 30denní zákaz vstupu všem cizím občanům do EU, což zdůvodnila slovy: „Čím méně bude cest, tím lépe můžeme dostat virus pod kontrolu.“

Takže nejprve bylo podle EK zavření hranic a přístup ze zemí, které byly nejvíce postiženy koronavirem, špatné a nyní je plošné naprosté uzavření se (i před občany zemí, které ještě koronavirem nejsou téměř zasažené) správné? V plné nahotě se ukázalo, že EU je mistrem v řešení „problémů“, které nejsou, a ve vymýšlení regulací a směrnic, jež nejsou třeba, a často život zbytečně komplikují, ale pokud jde o reálné, Evropu ohrožující problémy, ať migrační krize před pár lety nebo koronavirová infekce nyní, naprosto selhává.

Vítěz Čína

Druhou rovinou, kterou je v kontextu otázky národní státy versus EU třeba nasvítit, je nejen absence solidarity členských států EU v okamžiku krize, ale i zcela neomluvitelné jednání státu nejsilnějšího. V době nedostatku respirátorů a roušek, které si každý stát zajišťoval, jak uměl (především v Číně), Německo zadrželo několik set tisíc těchto ochranných pomůcek, jež mělo nakoupené Švýcarsko a Rakousko, a přes Německo byly pouze transportované. Švýcarsko si předvolalo německého velvyslance a v Rakousku kauzu zveřejnila ministryně hospodářství.

Je pravděpodobné, že paradoxně Čína vyjde z této krize jako politický vítěz. Nejenže zvládla epidemii zastavit, ale navíc poté začala ostatním státům pomáhat nejen radou, ale i potřebným vybavením (od respirátorů po plicní ventilátory) a lékaři. A to nejen Itálii, ale i třeba Srbsku – a vzhledem k rychle se zhoršující situaci na Pyrenejském poloostrově lze očekávat, že Španělsko bude další na řadě.

Pokud jde o solidaritu jednotlivých států, jediným, který nyní Itálii pomáhá, je Čína. Je pravděpodobné, že paradoxně Čína vyjde z této krize jako politický vítěz. Nejenže zvládla epidemii zastavit, ale navíc poté začala ostatním státům pomáhat nejen radou, ale i potřebným vybavením (od respirátorů po plicní ventilátory) a lékaři. A to nejen Itálii, ale i třeba Srbsku – a vzhledem k rychle se zhoršující situaci na Pyrenejském poloostrově lze očekávat, že Španělsko bude další na řadě.

Ukazuje se, že politicky na koronaviru nejvíc vydělá Čína a možná i země střední Evropy (státy Visegrádské čtyřky plus Rakousko), pokud se potvrdí, že rychlá reakce jejich vlád v čase ohrožení vedla k mnohem lepšímu zvládání epidemie než ve starých zemích Západu. Poraženým bude EU a tato její porážka zintenzivní souboj stoupenců utužování integrace k federativnímu státu a zastánců návratu minimálně před Lisabonskou smlouvu, možná až k evropskému hospodářskému prostoru.

Návrat k realismu zdravého rozumu

Svět se změní nejen v politickém rozložení sil. Ekonomické a společenské změny mohou být ještě dramatičtější. Hned na začátku jsou problémy se zásobováním zdravotnickým vybavením, jak to bude vypadat za tři měsíce? A jak by to vypadalo, kdyby se Číně nepodařilo epidemii víceméně izolovat v jedné provincii a relativně rychle vyřešit?

Brzy by byl nejen nedostatek respirátorů, ale i třeba mnoha základních léků. Není na čase přehodnotit stav, kdy v zásadních oblastech, jako jsou léky a zdravotnické zařízení, závisí celý svět na jediné zemi? Ekonomicky to bylo výhodnější, nyní se však ukazuje, že bezpečnost nesmí být nadále podceňovaná.

Koronavirová krize může pomoci vrátit se k realismu zdravého rozumu a nezničit si civilizaci šílenými opatřeními, jako je bezuhlíková ekonomika, genderové audity, volba pohlaví či Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Nyní na ně nebudou peníze ani čas, proto se evropská energetika a automobilový průmysl možná ještě nadýchnou a přežijí.

Další otázkou je potravinová soběstačnost země. Mnozí se volání po ní loni vysmívali, ale necítili bychom se nyní bezpečněji, kdybychom věděli, že Česká republika si v případě nouze dokáže zajistit alespoň základní potravinovou soběstačnost? Můžeme si být jistí, že za půl roku nezačne Německo zadržovat dodávky mouky jako nyní respirátory? Nenastal čas, aby velcí pěstitelé místo řepky oseli pole obilím? Nejenže z řepky nelze chleba upéct, ale i motory aut budou spokojenější, když se do nich budou lít pohonné hmoty bez biosložek.

V tomto ohledu může tato krize pomoci vrátit se k realismu zdravého rozumu a nezničit si civilizaci šílenými opatřeními, jako je bezuhlíková ekonomika, genderové audity, volba pohlaví či Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Nyní na ně nebudou peníze ani čas, proto se evropská energetika a automobilový průmysl možná ještě nadýchnou a přežijí.

Mnoho firem však tuto karanténu nepřežije a v některých odvětvích mohou padat jako domino. S tím je třeba počítat, tomu se nelze vyhnout ani tištěním peněz. Koronavir také protřídí, které firmy a obory jsou pro zákazníky nutné a důležité, a které zbytné a mohou prosperovat pouze v době blahobytu.

Význam rodiny a přátel

Ve společenském a osobním životě se ukáže význam rodiny a přátel a jejich pomoci, ale také třeba šetření na horší časy. Na kolik nájmů a skromného života mají lidé rezervu na bankovním účtu? Mnohým nyní vypadne většina příjmů, a to nejen hercům, ale i většině ve službách – kadeřníkům, hostinským, fyzioterapeutům či pořadatelům koncertů.

Kromě nutného zboží, jako jsou potraviny, léky, hygienické prostředky, benzín či telefonní a datové služby, lidé přestanou nakupovat. Všichni začnou šetřit. Není třeba si nyní kupovat novou knihu, leží-li doma sto nepřečtených. Odloží se nákup nového auta a zruší zahraniční dovolená, i kdyby se hranice do léta otevřely.

Ve společenském a osobním životě se ukáže význam rodiny a přátel a jejich pomoci, ale také třeba šetření na horší časy. Kromě nutného zboží, jako jsou potraviny, léky, hygienické prostředky, benzín či telefonní a datové služby, lidé přestanou nakupovat. Všichni začnou šetřit.

Krize také ukazuje význam osobního auta, jehož vlastnictví se ještě nedávno progresivisté vysmívali, mluvili o sdílených autech, hromadných dopravních prostředcích, budovali cyklostezky a šikanovali řidiče. Nyní se situace změnila. Vlastní automobil poskytuje rodině nejen mnohem bezpečnější cestování, ale je i mnohem bezpečnější z hlediska nešíření nemoci pro celou společnost.

Navíc pokud dítě uvízne třeba v Německu na studiích či výměnném pobytu, v okamžiku zrušení přeshraniční železniční a autobusové dopravy je možné sednout do svého vozu a dojet pro ně. Lze jím i odvézt staré rodiče na chalupu, kde mohou žít v mnohem bezpečnější a příjemnější karanténní izolaci než ve velkém městě, a vozit jim nákup. Také vlastní nákup potravin lze díky osobnímu autu udělat jednou za čas velký a není třeba chodit do supermarketu každý druhý den, čímž snížíte riziko své nákazy i ostatních.

Naděje umírá poslední a první vstává z mrtvých. Není důvod nevěřit, že koronavirovou epidemii zvládneme, a lze doufat, že z této další celosvětové krize vyjdeme posíleni. A třeba v médiích a v politice začne přibývat reprezentantů realismu a zdravého rozumu a potichu se budou vytrácet progresivní šílenci všeho druhu.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.