Marně lihovarníci a výrobci tabáku varovali v připomínkovém řízení před nárůstem černého trhu, marně navrhovali mírnější způsob zdanění. Ministerstvo financí 13. května potvrdilo, že nezměnilo svůj návrh na výrazné zvýšení spotřební daně z kořalek, cigaret a také některých druhů hazardu, zejména loterií. Daňové, respektive cenové změny by měly začít platit od příštího roku.
Plán na největší státní zdražení lihovin a kuřiva za poslední dvě desetiletí teď míří do vlády. Rozhodující slovo následně budou mít poslanci a senátoři i prezident.
Ze zdravotních důvodů
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) vysvětlila radikální zvýšení sazeb zdravotními důvody. „Přestali jsme být kasinem i popelníkem Evropy, ale musíme pro snížení závislostí udělat další kroky,“ uvedla.
Z jednání s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (za ANO) i národní protidrogovou koordinátorkou Jarmilou Vedralovou je podle Schillerové zřejmé, že spotřeba alkoholu a tabáku je u nás alarmující a nejúčinnějším řešením se jeví omezení dostupnosti zvýšením daně, tedy ceny.
České cigarety a alkohol patří dnes v Evropě k těm levnějším, jejich cena roste pomalejším tempem než koupěschopnost a průměrné mzdy Čechů. Na druhé straně narůstají celospolečenské náklady na léčení a další následky způsobované alkoholem a tabákem. |
Ministerstvem navrhované zvýšení daní by znamenalo, že průměrná cena – cena nejprodávanějšího balení – jedné krabičky cigaret podraží ze dne na den z nynějších 90 korun v některých případech až na více než 100 korun. Dosud stát zvyšoval daň pravidelně, ale přibližně jen o třetinu nynějšího zdražení. Zhruba o osm korun podraží půllitr lihoviny o obsahu 40 procent alkoholu. Lihovou daň zvýšil stát naposledy v roce 2010.
V době zpomalování ekonomického růstu potřebuje stát co nejvíce zvýšit příjmy státního rozpočtu a to bylo také původním impulzem k nynějšímu zvýšení těchto daní. Vyšší zdanění lihu, tabáku i hazardu by mohlo dohromady přinést státní pokladně v příštím roce podle odhadů až deset miliard korun navíc.
Když však resort před časem zaváděl do zákona postupné a přiměřené zvyšování daně z cigaret pro období let 2016 až 2018, uváděl, že pravidelné mírné zvýšení daně je lepší než jednorázový cenový skok, protože se tím eliminuje riziko nárůstu černého trhu a přesunu části kuřáků k pašovaným a padělaným, tedy nezdaněným cigaretám. Dnes už se ministryně přesunu kuřáků do nelegální sféry tolik neobává. „Černého trhu se nebojíme, máme k dispozici celou řadu opatření a dohled celníků a podobně,“ reaguje Schillerová.
České cigarety a alkohol patří dnes v Evropě k těm levnějším, jejich cena roste pomalejším tempem než koupěschopnost a průměrné mzdy Čechů. Na druhé straně narůstají celospolečenské náklady na léčení a další následky způsobované alkoholem a tabákem. V případě alkoholu údajně dosahují skoro 60 miliard korun ročně, u kuřáků dokonce na 100 miliard.
„Zaměřit se na zvýšení spotřebních daní z lihu a tabákových výrobků doporučuje i Světová zdravotnická organizace WHO,“ připomíná ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Na pivo a víno nesahat!
Průměrný Čech nevypije ročně největší množství čistého lihu konzumací kořalek, ale piva – téměř polovinu roční spotřeby v přepočtu na čistý líh na obyvatele.
„Nelze se zbavit dojmu, že vláda se zhoršení ekonomických podmínek a očekávanému výpadku příjmu snaží čelit narychlo spíchnutým řešením, o jehož dlouhodobé celospolečenské optimálnosti lze pochybovat.“ |
Ministryně Schillerová ale odmítá na daň z piva a vína sáhnout. Zdůvodňuje to tím, že zvýšení pivní daně by vedlo víc ke zdražení v hospodách, což by neúměrně podpořilo konzumaci doma. A zavedení daně z vína, která je dnes nulová, by podle ní zase neúměrně zvýšilo administrativní náklady všech vinařů.
Podle hlavního ekonoma společnosti Czech Fund Lukáše Kovandy je ale chyba dělat v alkoholu rozdíly. Nadměrná konzumace kořalek je stejně škodlivá jako nadměrná konzumace piva a vína. Zvýšení daně by se tedy mělo týkat všech druhů lihovin.
„Nelze se zbavit dojmu, že vláda se zhoršení ekonomických podmínek a očekávanému výpadku příjmu snaží čelit narychlo spíchnutým řešením, o jehož dlouhodobé celospolečenské optimálnosti lze pochybovat,“ míní Kovanda.
