Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Konečně solidní zemědělská strategie! Povede však ke kvalitnímu chlebu či řízku?

Evropa

  7:07

Bendlův resort představil materiál řešící budoucnost českého zemědělství, jenž má poprvé od listopadu 1989 právo nazývat se strategií.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Hned na počátku je třeba konstatovat, že dokument Strategie pro růst – české zemědělství a potravinářství v rámci společné zemědělské politiky EU po roce 2013 představuje v zásadě poprvé v polistopadové historii našeho zemědělství materiál, který má právo se nějakou strategií vůbec nazývat.

Veškeré dosavadní materiály tohoto typu, byť se třeba strategie jmenovaly, byly zejména průsečíkem lobbistických zájmů vlivových skupin v zemědělství a potravinářství, jejichž jediným společným jmenovatelem bylo získat pro sebe na úkor druhých více peněz. To samozřejmě nemělo nikdy naději na koncepční pojetí rozvoje nebo útlumu čehokoliv.Strategie stojí na poměrně přesném, a na české poměry otevřeně kritickém popisu silných, ale také slabých stránek našeho zemědělství i potravinářství

Důležité přitom je, že v pondělí představená strategie ministerstva zemědělství (Mze) stojí na poměrně přesném a na české poměry otevřeně kritickém popisu silných, ale zejména slabých stránek našeho zemědělství i potravinářství, které se až na někdejší Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky nikdo neodvážil veřejně přiznat. To vedlo k nekriticky pozitivnímu náhledu na české zemědělství a generovalo ambice, které nebylo v praxi možné naplnit.

Také stávající strategie je ambiciózní. Jejím cílem je mimo jiné:

  • zvýšit podíl tuzemských zemědělských surovin na výrobě našich potravin o 20 procent,
  • zvýšit podíl živočišné výroby na celkové zemědělské produkci na 50 procent nebo
  • snížit schodek agrárního obchodu o třetinu.

Na rozdíl od minulosti ale nabízí předkládaný materiál řešení v podobě nasměrování dotací, odlišení priorit od marginálních problémů či zcela konkrétní nástroje k tomu, aby bylo možné žádoucího rozvoje dosáhnout. Materiál navíc definuje řadu indikativních cílů, jejichž výsledkem by měly být impulsy vedoucí mimo jiné k vyšší než současné produkci vepřového a drůbežího masa či ovoce a zeleniny středního pásma.

Co v strategii chybí

Diskuse nad tímto materiálem by přitom měla vést spíše než k redukci naopak k doplnění o další, se strategií souvisejícími dokumenty. V prvé řadě by bylo žádoucí více propracovat oblast zpracování surovin, tedy oblast potravinářství, a promítnout přijaté závěry také do struktury příslušných podpor. Je totiž zřejmé, že konkurenceschopnost zemědělství a odbyt jeho produktů jsou přímo závislé na konkurenceschopnosti potravinářů a především jejich produktů.

Řadového spotřebitele totiž ani tak nezajímá klas na poli nebo prasata v kotcích, ale kvalita a cena chleba nebo vepřového řízku. Bohužel, po celou polistopadovou historii bylo potravinářství, měřeno podílem na struktuře jakýchkoli finančních podpor, oproti zemědělcům chudou Popelkou, a dotace do zpracování zemědělských surovin se pohybovaly kolem jednoho procenta z celkových dotačních podpor resortu.

Dalším problémem, který ale materiál MZe přiznává, je naprostá rezignace na oblast vodohospodářství, rybářství a rybníkářství, ačkoli se zemědělstvím a kvalitou krajiny přímo souvisí. Voda je přitom, jak ukázal loňský suchý rok, pro zemědělskou produkci fatálním konkurenčním faktorem, stejně tak je ale rizikem v případě erozí a povodní. Podpora preventivních protierozních opatření je vedle zvýšení živočišné produkce a produkce ovoce a zeleniny podle ministra Petra Bendla jednou ze tří prioritních priorit – strategie ale o systému vodohospodářských opatření a podpor poněkud cudně mlčí.

Řadového spotřebitele ani tak nezajímá klas na poli nebo prasata v kotcích, ale kvalita a cena chleba nebo vepřového řízku

Dokument rezignuje i na oblast lesnictví a myslivosti s tím, že představy o budoucnosti mají být předmětem novelizace takzvané Dřevěné knihy (koncepce MZe k hospodaření Lesů ČR – pozn. red.). Zemědělství se přitom v krajině s lesy a vodou odehrává, a je tedy nutné s těmito faktory počítat a třeba i formou „substrategií“ ke generální strategii připojit.

Strategii pokud možno neměnit

Ačkoli ministerstvo očekává nad představeným dokumentem bouřlivou diskusi, což jinými slovy znamená velké tlaky na případné změny, po vzoru minulosti vylobbovávané ve prospěch rozličných zájmových skupin, bylo by největším přínosem budoucích diskusí, aby se předkládaný dokument prakticky nezměnil. Základní jeho filozofie – za více práce více peněz při rozumném, tedy ani ne průmyslovém, ani ne ortodoxně ekologickém hospodaření v krajině, je totiž veskrze správná.

Jiná věc je, aby se demonstrované záměry skutečně naplnily. Ani zemědělci či potravináři, ale ani – a to je možná největší riziko – státní úředníci, nemají rádi, když se mění zavedené koleje. Uvedené riziko zvyšuje i skutečnost, že hlavní koordinátor strategie, někdejší Bendlův náměstek Martin Hlaváček, na sklonku loňského roku na svou funkci rezignoval. Z resortu navíc odcházejí někteří stěžejní autoři vypracovaných strategických zásad.

Ze zkušeností s podobnými dokumenty přitom vyplývá, že pokud je někdo vymýšlí, ale někdo jiný realizuje, může se z příslušných dokumentů stát materiál plný prázdných slov. Takové riziko neodstraní ani diskuse s nevládními zemědělskými a potravinářskými organizacemi, ani diskuse s opozicí, ani ve strategii přítomné indikativní cíle. Každý je jistě nahraditelný, ale náhrady nemusejí být plnohodnotné, a tak či tak je každý náhradník prostě jiný než originál. Pro skutečné naplnění strategie je důležitý dohled nad její realizací ze strany původních autorů.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...