Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Konec zlatého věku globalizace

  8:09
V rozporu se 70 let trvajícím globálním procesem, kdy podíl světového obchodu vzhledem k výkonu světové ekonomiky neustále rostl, je třeba se připravit, že nejde o „přírodní zákon“, ale že se tento trend může obrátit. Co přinese nové období, zatím nevíme, ale musíme se připravit na konflikty nevídané intenzity.

Soumrak světového obchodu. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Nový americký prezident Donald Trump se již v průběhu své předvolební kampaně ocitl v samotném středu globálního duchovního víru, jenž neměl v uplynulých deset letech v podstatě obdoby. Všem je totiž stále jasnější, že nešlo jen o obvyklé americké prezidentské volby, ale spíše o to, že blížící se globální transformace zásadně změní i postavení a funkci USA jako globálního světového impéria, což se odráželo/odráží v dramatických procesech minulého půl roku.

Podle mnohých se právě chýlí ke konci „zlatý věk“ globalizace, jenž započal před pěti sty lety. Kromě spousty dalších věcí o tom prý rovněž svědčí, že dlouhodobě zpomaluje tempo světového obchodu, ba co víc poprvé od konce druhé světové války je dokonce tempo jeho růstu nižší než růst výkonů jednotlivých ekonomik měřený v podobě světového HDP.

Prezident USA Donald Trump.

Trump proti trendům

V rozporu s tímto sedmdesát let trvajícím globálním procesem, jehož podstatou bylo, že podíl světového obchodu vzhledem k výkonu světové ekonomiky neustále rostl, se tak musíme připravit na to, že nejde o „přírodní zákon“, který platí pořád stejně, ale že se tento trend může také obrátit opačným směrem.

To, nakolik důrazně se nový americký prezident Donald Trump postavil proti trendům, jež v oblasti světového obchodu až doposud převažovaly, může změny ještě zdramatizovat

To, nakolik důrazně se nový americký prezident Donald Trump postavil proti trendům, jež v oblasti světového obchodu až doposud převažovaly, může tyto změny ještě zdramatizovat. Podle analytiků však není vůbec jedno, co v tomto případě považujeme za příčinu a co za následek.

Neboli není jedno, zda si změny probíhající v hloubkové struktuře globálního fungování světa samy „vyhledávají“ aktivní osobnost, která jim pouze napomáhá dostávat se na povrch, nebo je celá záležitost spíše duchovního charakteru a suverenita, hledání vlastní identity a izolace pro sebe jako „zeitgeist“ (duch doby) usilují o takové formy jednání, které budou schopny transformovat i tyto staleté mega trendy.

Drancování světa

Ačkoliv se názory v této diskusi rozcházejí, většina se kloní spíše k první variantě. K lepšímu pochopení hlubších souvislostí je třeba se podívat na uplynulé půltisíciletí i z tohoto pohledu. Do té doby byl světový obchod neznámým, ba přímo nedešifrovatelným pojmem.

Během prvního, velmi brutálního období Západ drancuje všechny ostatní části světa, které mu nejsou schopny vojensky čelit – jde o období bezohledného rabování

Celý tento proces, který bychom mohli rozdělit zhruba do čtyř hlavních fází, započal až expanzí Západu, která měla přímo nepředstavitelnou intenzitu. Během prvního, velmi brutálního období Západ drancuje všechny ostatní části světa, které mu nejsou schopny vojensky čelit – jde o období bezohledného rabování.

O obchodu lze v tomto období hovořit nanejvýš v uvozovkách, neboť probíhá spíše výstavba logistické infrastruktury potřebné k budoucímu obchodování. Počátkem 19. století pak definitivně docházejí statky, jež bylo až do té doby možné ukořistit drancováním zaštítěným vojenskou silou. Asi jako když na ovocném stromě dojdou plody, které rostou nejníže. K dosažení těch ostatních už je třeba sáhnout výše, což také od Západu vyžaduje víc energie a sofistikovanější řešení.

Důsledky „liberalizace“

Druhé období je érou tradiční kolonizace, kdy už Západ není jen brutálním lupičem, ale začíná o hodnotové oblasti, které jsou nadále pod jeho vojenskou kontrolou, do určité míry také pečovat. V té době už se svými koloniemi sice „obchoduje“ a za takto vyprodukované statky také „platí“, ale jelikož je to Západ, kdo diktuje ceny, o výsledku nemůže být příliš pochyb.

Definitivní položení Indie na lopatky nebo takzvané „opiové války“ vedené s Čínou jasně ukazují, že „svobodný obchod“ neboli „liberalizace“ ve skutečnosti vždycky přinášejí užitek silnější straně

Třetí etapou je období „svobodného obchodu“, nicméně tuto svobodu obchodování už Západ umí používat jako zbraň. Definitivní položení Indie na lopatky nebo takzvané „opiové války“ vedené s Čínou jasně ukazují, že „svobodný obchod“ neboli „liberalizace“ ve skutečnosti vždycky přinášejí užitek silnější straně.

Zásadním důvodem je, že právě silnější strana dokáže mnohem lépe využívat své komparativní výhody neboli prodat zboží, z něhož má mnohem větší zisk než její slabší partneři, a proto se v důsledku takto nastaveného pohybu zdrojů vytvářejí stále větší rozdíly – bohatí jsou čím dál bohatší, zatímco chudí, alespoň relativně, čím dál chudší.

A konečně ve 20. století, přesněji v jeho druhé polovině, nastává čtvrté období charakterizované nevídaným růstem světového obchodu. Současně s tím ovšem probíhá i něco jiného, bez čehož by toto období nebylo možné interpretovat, a sice export kapitálu.

Obchodní agrese

Komparativní výhody představují teorii popsanou britským ekonomem Davidem Ricardem (1772–1823), ovšem její podstata spočívající v tom, že každý produkuje to, v čem je nejlepší, díky čemuž jsou pak všichni v zisku, dává smysl, pouze pokud nedochází k exportu kapitálu. Pokud totiž obří západní nadnárodní podniky v jednotlivých zemích jednoduše skoupí výrobní systémy, které mají na základě komparativních výhod sloužit ku prospěchu dané země, potom je rozdělení výhod a nevýhod logicky opět jednostranné.

Ve skutečnosti jde o to, že se obchodní agrese dopouštějí v Číně usazené evropské a především americké firmy, které takto postupují vůči svojí „vlasti“, tedy pokud lze o něčem, jako je vlast, v souvislosti s nadnárodními podniky vůbec hovořit

Opravdový vrchol globalizace a učiněný zlatý věk nadnárodních podniků nastane, až se ukáže, že skutečnou „komparativní“ výhodou ostatních částí světa nacházejících se mimo oblast Západu je, že fungují jako naleziště pracovní síly, které lze vytěžit, jako by šlo o obrovský povrchový důl. Teprve pak se skutečně zrychlí světový obchod. Jenže to je pouhé zdání.

Stejně jako je pouhé zdání, že Čína zaplavuje svět, a v rámci něj také USA, nekonečným množstvím iPhonů, neboli to, že se Čína dopouští vůči světu, a v rámci něj vůči USA či Evropě, obchodní agrese. Ve skutečnosti jde totiž o to, že se obchodní agrese dopouštějí v Číně usazené evropské a především americké firmy, které takto postupují vůči svojí „vlasti“, tedy pokud lze o něčem, jako je vlast, v souvislosti s nadnárodními podniky vůbec hovořit. „Vlast“ pro ně totiž může představovat maximálně globální logistické centrum.

Podle všeho se však i toto období pomalu chýlí ke konci. Částečně proto, že kvůli čím dál více převažující poptávce se i na periferiích světa zvýšila cena pracovní síly, zatímco platy dělníků v západních zemích spíše poklesly, anebo již několik desetiletí stagnují.

Páté období

Podstatou nového, v pořadí pátého období je, že západní státy, například nyní Donald Trump, a jejich pracující občané požadují přerozdělení takto získaného gigantického globálního profitu a to samé, i když poněkud odlišným způsobem, se vlastně děje i ve zbytku světa.

Podstatou nového, v pořadí pátého období je, že západní státy a jejich pracující občané požadují přerozdělení získaného gigantického globálního profitu a to samé, i když poněkud odlišným způsobem, se vlastně děje i ve zbytku světa

Konec zlatého věku světového obchodu a globalizace tedy ve skutečnosti znamená konec onoho lehce nabytého globálního extra profitu, který byl hlavním motorem do té doby nevídané expanze v průběhu čtvrtého období. Současně s tím, jak tato hnací síla nyní zaniká, nebo alespoň slábne, vychází rovněž jasně najevo, že obchod fungoval stejně jako v předchozích fázích i v tomto mnohem „elegantnějším“, právě končícím čtvrtém období jako zbraň.

Co přinese páté období, na jehož prahu se právě ocitáme, zatím nemůžeme vědět, jisté však je, že se musíme připravit na nové konflikty dosud nevídané síly, neboť globální super struktura, která světový obchod v uplynulých pěti stech letech používala jako zbraň, se bude snažit i za této nové situace pokračovat ve své dosavadní strategii. Anebo ji maximálně transformovat zhruba tak, jak napovídá okřídlené rčení, jehož autorem je kníže Metternich (1773–1859): „Všechno se musí změnit, aby mohlo vše zůstat při starém.“