Budeme se určitě dohadovat, proč se papež Benedikt XVI. rozhodl, jak se rozhodl, co za tím vším je, zda skutečně učinil tak zásadní krok svobodně, nejsa nikým a ničím nucen. Dovolte mi k tomu můj postřeh.
Na pohřbu papeže Jana Pavla II. v roce 2005 jsem se ptal Christopha kardinála Schönborna, zdali novým papežem bude on. Byl a je uznávanou charismatickou osobností církve, rovněž poměrně mladý – tehdy kolem 60 let věku.
Odpověděl otázkou, z čeho tak usuzuji. Odvětil jsem, že české noviny o jeho kandidatuře píší. Zažertoval, že české noviny nevědí, co ví Duch svatý.
Při inauguraci nového papeže jsem položil Christophu Schönbornovi otázku: „Tak příště vy, eminence?“ Odpověděl, že po Janu Pavlu II. bude volba Benedikta XVI. asi na dlouhou dobu poslední evropskou. Možná, že právě ona volba uzavřela jednu kapitolu církevních dějin, kapitolu evropské dominance, i když počet italských kardinálů je největší a počet kardinálů Evropanů převažuje nad všemi ostatními.
Možná, že právě volba Benedikta XVI. uzavřela jednu kapitolu církevních dějin, kapitolu evropské dominance
Benedikt XVI. svým rozhodnutím prokazuje velikost a schopnost vidět proměnu světa, schopnost poctivě rozhodnout o svých silách vést církev v době zásadních změn. Ať jde o pokles počtu katolíků v Evropě oproti jeho nárůstu v Latinské Americe, ale i nekatolických zemích, jako jsou Indie nebo Čína, nebo ať je církev konfrontována se sekularizací bohatého světa, se sílícím islámem na straně jedné a s vnitřním tlakem tradicionalistů na straně druhé.
Se Svatým otcem Benediktem XVI. jsem se naposledy setkal v září loňského roku. Tělesné síly mu dramaticky odešly, ale duševně se mně jevil silným. Proto byl schopen i tak zásadního rozhodnutí.
V dějinách bude znám jako původce významných textů i díky svému odvážnému rozhodnutí. Věřím, že bude ostatním římským biskupům příkladem.