V devadesátých letech vládl světu módy Heroin Chic. S novým tisíciletím se na mezinárodních molech objevil další nezdravý trend. Žena, která chce být „in“, se totiž neobejde bez Size Zero – tedy americké velikosti nula. Ta odpovídá české konfekční velikosti 32 a po celém světě vzrůstu zhruba dvanáctileté dívky.
Je jasné, že chce-li mít dospělá žena tělo dítěte, ne vždy to dopadne dobře. Nelze se tedy divit, že od roku 2000 se na molech objevilo kromě extravagantních kreací návrhářů také několik úmrtí. Psalo se například o dvou uruguayských modelkách, jež umřely jen několik měsíců po sobě. Obě při přehlídce, obě na podvýživu. Největší německý časopis pro ženy Brigitte s tím chtěl skoncovat.
Jeho tehdejší šéfredaktor Andreas Lebert ohlásil koncem roku 2009, že čtrnáctideník bude pracovat výhradně s amatérskými modelkami: „Vyhublé anonymní slečny nemají šanci. Do budoucna budeme fotit osmnáctiletou maturantku, předsedkyni představenstva středního věku, mladou učitelku anebo třicetiletou fotbalistku. Chceme opravdové ženy s opravdovou identitou.“ A dodal: „Bude to revoluce, na kterou jsme dlouho čekali.“
Naopak Karlu Lagerfeldovi, téměř osmdesátiletému německému králi krejčovství, se debata zdála už tehdy absurdní. „Diskuzi rozpoutaly tlusté maminy, které celý den sedí s pytlem chipsů před televizí a pomlouvají vše krásné,“ řekl návrhář. Dle něj je móda především o snech a iluzích. A do takového světa tlusté ženy většinou nepatří.
Dle Karla Lagerfelda je móda především o snech a iluzích. A do takového světa tlusté ženy většinou nepatří.
Vyšumělá revoluce
S tím se nakonec musela smířit i Brigitte. „Konec pokusu o revoluci,“ píší tento týden všechna významná německá média včetně Spieglu, Focusu, Frankfurter Allgemeine Zeitung či Süddeutsche Zeitung a mají tím na mysli návrat německého časopisu pro ženy k profesionálním modelkám. Iniciativa „Ohne Models“ tento měsíc po téměř třech letech skončila. Mohou za to prý samotné čtenářky, tedy ty samé ženy, které si ještě nedávno stěžovaly na neúprosný diktát světa módy. Nelíbilo se jim, že modelky amatérky zbytečně odvádí jejich pozornost od nového oblečení a navíc je štvalo, když dokonce i žena odvedle vypadala lépe než ony sami.
Mluvčí vydavatelského domu Gruner+Jahr během tiskové konference ke změnám v časopise zdůraznila, že nečekaný převrat rozhodně nemá nic společného s tím, že by s amatérkami byla větší práce při focení a především následném retušování fotek. Nicméně překvapivý konec hrdinské iniciativy, za niž magazín v minulosti sklidil spoustu pochvaly a především PR po celém světě, přichází v momentě, kdy časopisu razantně kleslá prodej. Navíc se povídá, že v redakci asi zrovna nikdo nemá čas ani náladu vysvětlovat čtyřicetileté předsedkyni představenstva, jak se má postavit před kameru, aby nové šaty váženého inzerenta vypadaly na fotce co nejlépe.
„Můžeme začít slavit vítězství estetiky nad pochlebováním náladám současnosti,“ raduje se zakladatel nejpopulárnějšího pánského blogu Německa Dandy Diary David Roth. Právě jeho blog patřil k nejtvrdším kritikům iniciativy. Již v roce 2010 se na Dandy Diary objevilo následující mírně sarkastické prohlášení:
„Odmítáme spolupráci s modelkami, které jsou starší dvaceti let anebo trpí nadváhou. Vyzýváme organizátory castingů, módních přehlídek a reklamních kampaní, aby důrazně kontrolovali občanské průkazy dívek a zabránili tak rozmachu starých modelek. V případě stejného vzhledu modelek je nutné vždy upřednostnit tu mladší. Finančně podpoříme workshopy, v jejichž rámci se budou modelky Size Zero snažit promluvit do duše svým špekatým kolegyním. Trváme na tom, aby agentury své modelky v budoucnosti zbytečně nevykrmovaly. Cukry a tuky by měly být v módním průmyslu kompletně zakázány – to ostatně platí i pro redaktory našeho blogu. Budeme se snažit přesvědčit návrháře, aby své oblečení přestali vyrábět v konfekčních velikostech 38 a výš, aby tak zbytečně nemotivovali ženy k nadměrné konzumaci nevhodných potravin.“
Digitalizovaná utopie
Tato deklarace sice může leckomu připadat jako hloupý vtip a pravděpodobně byla i s nadsázkou myšlena, to ale nemění nic na tom, že touha po dokonalosti v poslední době nabývá mírně řečeno podivných rozměrů. První pozici si v tomto nezdravém závodě nedávno zajistil oblíbený módní řetězec H&M, když si novináři švédského deníku Aftonbladet všimli, že modelky v on-line obchodě výrobce oblečení nevypadají vůbec přirozeně.
Nakonec se ukázalo, že jejich těla nestvořil bůh, nýbrž šikovný počítačový expert , a mluvčí jednoho s největších textilních koncernů na světě musel s pravdou ven: „Nejedná se o opravdová těla, jsou virtuální. Oblečení vyfotíme na figuríně a pak s pomocí počítačového programu oblékneme na digitální trup, upravíme barvu pleti a přiřadíme odpovídající hlavu.“ Tak snadno vzniká dokonalá modelka. Nezbývá než dodat, že Dostojevskij sice kdysi řekl, že krása spasí svět, neměli bychom však zapomínat, že je na rozdíl od blbosti velmi pomíjivá.
