V baru s přáteli v centru Milána u sklenky campari či zlatavého prosecca je každému naprosto ukradené, jak sedíme. Když se tak dívám se po hostech u vedlejších stolků, začíná mě po chvíli přepadat podezření, že nejspíš nenavštívili pavilony jarního veletrhu designu. Protože ten, kdo má expozice nejzajímavějších vystavovatelů za sebou, si nesedá jen tak; ani na židli, ani do křesla, ani do pohovky. Na co a jak bychom si měli dle slavných designérů v příštích měsících sedat?
Budeme-li se řídit designérskou superhvězdou s nevyslovitelným jménem Patricií Urquiolou, měli bychom si v první řadě pohodlně hovět. Pružné a vzdušné křeslo a pohovka z voděvzdorného vlákna slyší na jméno Biknit. Objevil jsem je v expozici avantgardní firmy Moroso, která vždy udává styl, a ne náhodou stály na čestném místě. Sklízely totiž obrovský úspěch a přitahovaly návštěvníky jako magnet. Křeslo Patricie Urquioly se hodí stejně dobře do obývacího pokoje jako ven na terasu nebo do zahrady.
O kousek dál, na dalším čestném místě v expozici Moroso, se vyjímala pohovka „Miss Sarajevo“ designérky jménem Karmelina Martina. Budila příjemný dojem, a to už proto, že jaksi evokovala „domácí“ snahy středoevropského, socialistického bytového návrhářství sedmdesátých let s tehdejší módou kožešinových přehozů i kombinací vyšívaných ozdobných polštářů a moderních barev.
Nedaleko se nacházela expozice firmy Magis, původem z kraje Benátsko, která je dalším diktátorem trendů a rovněž ráda experimentuje. Stejně jako se firma Moroso mohla pyšnit Španělkou Patricií, tady se svými díly vyrukovala jiná superstar současného designu: Philippe Starck. Francouzský designér za pomoci Eugeniho Quitlleta usadil člověka na skutečně ekologickou židli.
Opěradlo i sedák jsou vyrobeny z lisovaného travního odpadu a smoly, zatímco nohy jsou – přestože vypadají jako z kovu – ze směsi organických umělých hmot. Starck nám předvedl, že o ekologii je možné nejen mluvit, ale občas se na ni dá i sednout. Skromně, a přitom s respektem k životnímu prostředí.
V pavilonu firmy Kartell o dva rohy dále se stejné duo Starck-Quitllet vytasilo pro změnu s originální, trochu tajemnou černou kostkou s černým anebo skleněným sklápěcím opěradlem. I ve své jednoduchosti je to originální kousek, který nás přivádí zpátky k nestrojenosti dávných forem, třeba až k dilematu designéra první doby ledové. Tato židle by se snad ani nemohla jmenovat jinak než Miss Less.
Jejich pavilon, výstavní sál módního Kartellu, byl jinak jedním z mála míst, která si zachovala impozantní rozměry i lesk z doby před globální krizí. Předměty, které jsou již považovány za ikony designu, tu byly propagovány mohutnými neony, jež expozici propůjčovaly něco z atmosféry Las Vegas.
Vysedávat se dá ovšem také pozérsky a intelektuálně: a sice na pohovce firmy Campeggi, která je známá svými originálními řešeními. Podle potřeby ji lze sklopit a zvednout a uzpůsobit pro jednu, dvě nebo tři osoby. To vše k velké radosti návštěvníků předvedla sama její návrhářka s dosti komiksovým vzezřením.
Přehlídku trendy sedacího nábytku bychom mohli uzavřít pestrým a veselým kouskem Jaimeho Haysona a napůl dřevěnou, napůl plastovou židlí Marcela Wanderse nazvanou Cyborg.
Potřebné osvětlení zajišťovala nová svítidla led a oled, tedy organické světelné zdroje. Ač byla světla v provedení firem Ingo Maurer, Artemide, Flos či Fontana Arte krásná, energeticky úsporná a někdy až poeticky vzletná, je jich třeba pěkná řádka k tomu, aby vydala světla jako jedna stará dobrá žárovka. Technický rozvoj se prostě nedá zastavit...
Nezbývá než popřát pohodlné, ojedinělé, ekologické i intelektuální, ale hlavně příjemné posezení s jarním nebo letním občerstvením!
