KOMENTÁŘ Gábora Stiera / Podle dobře informovaných zdrojů bude Vladimir Putin ve svém projevu před oběma komorami parlamentu 12. prosince hovořit o korupci, patriotismu, významu jednotnosti národa a očekávatelné nezaujatosti médií. Ruská i zahraniční média však dosud více zaměstnává spíše otázka, zda dojde ke změně prezidentova image. Někteří se totiž domnívají, že Putinovi je namísto dosavadního vystupování po způsobu macha krotícího tygry určena role klidného a moudrého vůdce solidního vzhledu.
Dohady, které byly ve vzduchu ostatně již od jeho návratu do prezidentské funkce, ještě posílilo tajnůstkaření kolem jeho zdravotního stavu. Putin totiž kvůli údajným problémům s páteří minulý měsíc odvolal všechny své cesty do zahraničí a téměř neopustil rezidenci v Novo-Ogarjovu.
Ve hře by mohla být i celá dosud budovaná Putinova reputace, neboť prezident podle některých expertů není schopen čelit novým výzvámZměnu image ovšem mnozí očekávají i v politickém smyslu, jelikož si ji podle nich žádá nová situace. Podle některých je dokonce ve hře i celá dosud budovaná Putinova reputace, neboť prezident není schopen čelit novým výzvám. Deník The Times přirovnává vládce Kremlu přímo k Leonidu Brežněvovi v pozdějším období, kdy politické změny a vnitřní boje sledoval již pouze jako pozorovatel. To však svědčí spíše o tom, jak moc komentátoři tohoto britského listu, kteří takto prezentují spíš jen svoje zbožná přání, Rusku nerozumějí.
Putin už není teflonový
Srovnání Putina s někdejším generálním tajemníkem komunistické strany je na každý pád nepřesné a svědčí o silné předpojatosti. Otázka nového image je však oprávněná, neboť od Putinova vstupu na scénu již uplynulo celých třináct let a za tuto dobu prošlo Rusko i svět obrovskými změnami, za což lze do značné míry vděčit právě jemu. V porovnání s počátkem nového tisíciletí už Putin není takzvaný teflonový prezident, kdy se takřka nic nemohlo dotknout jeho popularity.
Jeho podpora dnes již do značné míry závisí na náladě obyvatel, a ačkoliv je stále záviděníhodná, přece jen dost citelně pokleslaJeho podpora dnes již do značné míry závisí na náladě obyvatel, a ačkoliv je stále záviděníhodná, přece jen dost citelně poklesla. Zároveň je pravda, že opoziční demonstrace, které započaly před rokem, se zdají být u konce s dechem, a přestože politická situace není tak nehybná jako dřív, je v zásadě klid.
Dobře to demonstruje i průzkum centra Levada, které s Putinem zrovna nesympatizuje a podle něhož by se momentálně zúčastnily demonstrací „určitě“ pouhá čtyři procenta dotázaných, 11 procent by na ně šlo „možná“, zatímco 32 procent „spíše ne“ a celých 43 procent respondentů považuje svoji účast za „naprosto vyloučenou“. Také podle vedoucího sociologa tohoto ústavu Borise Dubina 55 až 60 procent obyvatel současnou ruskou situaci přijímá, ba dokonce doufá, že se nezmění. Jednak nevidí žádnou skutečnou alternativu, jednak se obávají, že by byla jenom horší.
S přihlédnutím k tomu všemu by Putin mohl zůstat stejný, jak jsme ho znali v uplynulých letech. Hluboko uvnitř však skutečně započaly změny a politický systém vybudovaný před dvanácti lety je dnes již těžkopádný, vyprázdněný a do značné míry přebyrokratizovaný a zkorumpovaný. To vše je jasné i samotnému prezidentovi. Dosvědčuje to mimo jiné i halasné odvolání ministra obrany.
Skutečný politik Putin
Přestože například při setkání se členy Valdajského klubu prezident nedávno důrazně prohlásil, že se po návratu do Kremlu nemíní nijak zásadně měnit, je mu jasné, že od něj společnost změny očekává. Putina k nim přiměla v podstatě i samotná měnící se situace. Ještě před deseti lety nazýval sám sebe byrokratem, který se dostal do Kremlu bez opravdové kampaně, zatímco před posledními volbami už musel přesvědčovat a vést kampaň, což z něj učinilo skutečného politika a posílilo jeho sebevědomí.
Rusko prý nepotřebuje „tatíčka národa“, ale manažera, k čemuž Putin není vhodný Podle těch, kteří znají ruského prezidenta rovněž osobně, ho však právě takovéto výzvy inspirují. Jak prohlásil známý režisér Nikita Michalkov, právě proto se pouští i do těch nejextrémnějších PR akcí. Samotná moc jako by ho spíš už unavovala, je mu však jasné, že právě kvůli specifičnosti systému, jenž je do velké míry právě jeho dílem, se zatím nenabízí žádná alternativa. A tak Putin „musí káru táhnout dál“. Jen není jedno, jak přesně to dělá.
Podle některých dnes Rusko nepotřebuje „tatíčka národa“, ale manažera, k čemuž Putin není vhodný. Stejně jako k tomu, aby provedl důležité změny. Jiní mají naproti tomu za to, že Putinovi je jasné, v čem tkví problémy, jen je zastáncem evolučního vývoje při zachování stability. Tím, že se staví proti revolučním změnám, jen pomáhá zachování Ruska. Nicméně i jeho příznivci současně uznávají, že může dál psát velkým písmem ruskou historii, jen pokud změní styl a směr a rozšíří svou bázi.
Jako by to při posledním setkání se členy Valdajského klubu potvrdil i samotný prezident, když podtrhl, že stabilita je pouze základ, nicméně rozvoj si nelze představit bez efektivního a demokratického řízení státu a ekonomiky.
