Je jen otázkou času, kdy Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) zmizí v propadlišti dějin, protože nebude mít žádné členy? Při pohledu na kandidátky komunistů do letošních předčasných voleb se zdá, že nikoliv. Mladí lidé (dle stanov strany do 35 let) totiž tvoří téměř 17 procent – 52 – z celkových 343 kandidátů.
To je sice jen malý nárůst oproti sněmovním volbám v roce 2010, kdy jich bylo třináct procent, ale přece jen nárůst. Podle předsedy Komise mládeže Zdeňka Milaty je v současnosti v KSČM zhruba 1500 mladých lidí – pouze tři procenta ze všech členů strany –, ale jejich počet se údajně neustále zvyšuje.
Procentuální podíl mladých lidí na komunistických kandidátkách je vyšší než například na kandidátkách ODS (14 procent), TOP 09 (12 procent), KDU-ČSL (14 procent) nebo ČSSD (12,5 procenta), ale mnohem nižší než u šampiónů této disciplíny – České pirátské strany. Její kandidátky, jež však nejsou stejně početné jako v případě velkých stran, tvoří téměř 70 procent mladých lidí.
Ústřední výbor KSČM v případě krajských kandidátek doporučil, aby byly do druhého místa umisťované ženy a do pátého mladí lidé. To se však podařilo splnit pouze v pěti krajích. Mladí lidé jsou většinou ve spodní části kandidátek, a proto nemají velkou šanci být zvoleni. Lídryní Pardubického kraje je ale 29letá exposlankyně Květa Matušovská, která získala stranickou legitimaci již v 18 letech.
Prostřednictvím Facebooku se však ČESKÉ POZICI podařilo pět mladých komunistických kandidátů dohonit. Především nás zajímalo, proč za KSČM kandidují, popřípadě do ní vstupují.
- Jan Pikous, 22letý student, který kandiduje na 17. místě v Jihočeském kraji, a 28letá učitelka Dana Kopecká bez politické příslušnosti – 22. místo na středočeské kandidátce – se vyjádřili pouze písemně k minulému režimu.
- Vystudovaný filozof Zdeněk Milata, 34letý šéf Komise mládeže – šestý na středočeské kandidátce –, 26letá absolventka Pedagogické fakulty UK Tereza Čechová – 16. místo na stejné kandidátce – a 33letý ekonomický analytik Ludvík Šulda – pátý na pražské kandidátce – poskytli ČESKÉ POZICI rozhovory, v nichž kromě jiného uvedli své motivace ke vstupu do KSČM.
Strana bez skandálů
Zajímavé ve výpovědích mladých komunistických kandidátů o jejich vztahu ke KSČM je, že někteří z nich do strany vstoupili, aniž by je do ní přivedl známý či příbuzný. Sami si místní stranickou organizaci vyhledali a požádali o členství. Zdá se tedy, že rodiče všech mladých komunistů nejsou bývalými funkcionáři nebo straníky. Navíc jde často o lidi s vysokoškolským diplomem (na kandidátkách se objevují i studenti), které současná politická scéna natolik znechutila, že se rozhodli vstoupit do strany „bez skandálů“.
Někteří mladí kandidáti za KSČM do této strany vstoupili, aniž by je do ní přivedl známý či příbuzný
Citlivým problémem je vše, co se týká minulého režimu. Většinou se o ní nechtějí vůbec vyjadřovat, ale období nejtvrdších represí všichni odsuzují.
Kandidát za Jihočeský kraj Jan Pikous ČESKÉ POZICI napsal: „Fanatické zatýkání a mučení rétorických odpůrců režimu je zločinem. Ale se skutečností, že v kapitalismu odměňujeme teroristickou buňku bratrů Mašínů, se nesmířím. Velkou chybu udělal minulý režim v potírání alternativních hudebních a literárních směrů. Represe proti máničkám byly zbytečné. Po přečtení několika Havlových her jsem dospěl k závěru, že tato díla neměl režim zakazovat. Právě naopak. Bez etikety zakázaného ovoce by jeho tvorba brzy ztratila na půvabu.“
Středočeská kandidátka Dana Kopecká uvedla: „Minulý režim měl svoje pro a proti. Nikdy by se neměl vracet. Hodně věcí bylo v té době špatných, ale některé by se měly vrátit – například umět si jako stát vydělat. Zbavili jsme se všech státních podniků, které živily naši zemi, zaměstnávaly naše lidi a reprezentovaly náš um. Měli bychom vrátit náš stát do našich rukou. Toho si asi především na minulém režimu vážím.“ Kopecká dodala, že by vrátila sjednocené školství ve formě vzdělávacích plánů, právo na práci a bydlení pro každého.
Normální svobodná diskuse
Oficiální organizace KSČM sdružující mladé lidí se jmenuje Komise mládeže a šéfuje jí středočeský kandidát Zdeněk Milata, jehož politickou angažovanost odstartovala v roce 2003 intervence vojsk vedených USA do Iráku. Tehdy byl studentem a poslal e-mailem výzvu zastupitelstvu města Orlová, kde vyrůstal, aby schválilo usnesení odsuzující tuto vojenskou akci, což učinilo. „Byl to můj první politický úspěch,“ říká Milata.
Již dříve ho pobuřovaly vojenské zásahy západních armád, například bombardování při rozpadu Jugoslávie v roce 1999. Proto se začal obklopovat lidmi z protiválečných hnutí. K rozhodnutí přijít na členskou schůzi komunistů přispělo i jeho rodiště. „Bydlel jsem na Ostravsku, viděl jsem, jak to tam funguje. Všechno tam fungovalo a pak hodně věcí padlo – opuštěné doly, továrny… Lidé nebyli spokojení. Ten kraj má velký potenciál.“ A mezi důvody, proč si vybral KSČM, uvádí i to, že její pověst od listopadu 1989 nepošpinily žádné skandály.
Po ukončení studia pracoval jako vychovatel ve středočeské Věznici Jiřice a v květnu 2005 vstoupil do KSČM. Poslal e-mail její organizaci v Nymburku a následně se přišel podívat na schůzi. V té době neměl na žádného komunistu kontakt. V současnosti již druhé volební období zastává post zastupitele za středočeský kraj. Dle Milaty jsou mladí lidé z politiky zklamaní. Zelení na protiválečný program, když byli ve vládě, rezignovali. Věci veřejné se rozplynuly do ztracena, míní Milata.
A dodává: „Mladí hledají způsob, jak projevit své názory. Jsou revolučnější, proto mají zájem o KSČM. Tato strana ale musí být moderní, ne že na ni bude usedat prach. Neměli bychom slzet nad pomníky, nebo vzdychat nad minulostí. Některá výročí slavíme. Při výročí vzniku KSČ jsme udělali shromáždění, ale lidé nemuseli zpívat revoluční internacionály.“
Středočeský kandidát za KSČM Zdeněk Milata se nebojí otevřeně hovořit o minulosti KSČ, i když ji v dětství nepoznal na vlastní kůži
Milata se nebojí otevřeně hovořit o minulosti KSČ, i když ji v dětství nepoznal na vlastní kůži. Politické procesy a perzekuci odlišných politických názorů odsuzuje. Revoluční dobu ve Francii, kdy se sahalo po gilotinách, pak přirovnává k chování režimu za studené války. A říká: „Z dnešního hlediska nezbývá než to odsoudit. Oběti byly na obou stranách. Byla chyba, že lidé nemohli říkat své odlišné názory. Dnes se ve straně normálně debatuje a dýchá svobodně.“
Změna názvu strany, aby se symbolicky odloučila od minulé doby, ale dle Milaty prý dnes není aktuální. Název je pro něho uzavřenou záležitostí, neboť o jeho zachování rozhodlo stranické referendum.
Jsem sociální typ
Středočeská kandidátka za KSČM Tereza Čechová měla z rozhovoru trochu strach. Nakonec ale o svém vstupu do strany mluvila bez zábran. Po studiu čtyři roky vyučovala předměty zaměřené na informatiku, výpočetní techniku a matematiku jak na základní, tak na třech středních školách. „Potřebovala jsem změnu, povolání učitelky je náročné. Chtěla jsem mít blíž k politice, protože mě velmi zajímá,“ říká Čechová o tom, proč se rozhodla prozatím ukončit svou pedagogickou kariéru.
Poté začala pracovat na Ústředním výboru KSČM, přičemž o tuto práci projevila sama zájem a v té době se zde uvolnilo místo. Nastoupila na post politické pracovnice v oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež. Do strany však vstoupila již v roce 2010, kdy jí bylo 23 let.
„Současná pravicová politika se přestala zajímat o lidi, důchodce, studenty, matky s rodinami. Na mne to sice přímý dopad nemělo, ale na okruh mých přátel ano. Jsem sociální typ, nelíbí se mi, když se na někoho kašle. Když jsem pročítala volební programy, byla to strana, se kterou jsem se mohla ztotožnit,“ popisuje Čechová, co ji přimělo vyplnit elektronický formulář s žádostí o členství v KSČM.
„Jsem sociální typ, nelíbí se mi, když se na někoho kašle,“ říká středočeská kandidátka za komunisty Tereza ČechováV době, kdy se rozhodla požádat o členskou legitimaci, neznala nikoho, kdo by již v řadách komunistů působil. Doma se prý o době před rokem 1989 nikdy nehovořilo. Její rodiče sice nejsou a nebyli ve straně, ale rozhodnutí své dcery respektují. Stejně smířlivě mluví Čechová i o svých přátelích. Má mnoho pravicových známých, ale žádný se s ní kvůli jejímu přesvědčení nepřestal stýkat. Přiznává však, že s nimi o politice příliš nediskutuje. Dle ní teď do strany vstupuje hodně mladých lidí, čímž se omlazuje. Mladé lidi ostatní strany zklamaly, KSČM neměla žádné skandály jako ČSSD nebo ODS.
O politice KSČ za minulého režimu však příliš hovořit nechce. „Minulý režim jsem nezažila, a proto se k němu nechci vyjadřovat. Určitě ale měl své dobré i slabé stránky. Lidé měli zaměstnání a zajištěné bydlení, mohli chodit na zábavy a mít jiné volnočasové aktivity. Dnes je KSČM demokratickou stranou,“ říká Čechová. Za nejdůležitější z volebního programu KSČM považuje bezplatné školství a zrušení poplatků v nemocnicích a lékárnách. Neobává se však, že by se v důsledku politiky KSČM mohl zvýšit veřejný dluh.
Mladá politička je sice teprve na začátku svého politického angažmá, ale ví, že v příštích komunálních volbách bude kandidovat do zastupitelstva obce Tišice. Podle ní mladí lidé do politiky patří. „Myslím, že v 21 letech už jsou vyzrálí a mají vlastní názory,“ oponuje pochybnostem, jsou-li poslanci těsně po dvacátém roce života dostatečně zkušení, aby mohli rozhodovat o legislativě ve sněmovně.
Slovní šikana učitelů
Odlišný příběh se skrývá za pražským kandidáteem KSČM Ludvíkem Šuldou. Členem strany se stal v pouhých 18 letech, v roce 1997. V jeho případě to však bylo spíše v důsledku výchovy, protože oba jeho rodiče do strany za minulého režimu vstoupili. Navzdory tomu své rozhodnutí tehdy gymnazista Šulda doma nesdělil. A vzpomíná: „Byli pak docela překvapení, v některých věcech jsme měli i politické pře.“
Důvodů k jeho vstupu do strany však bylo více. „Už tak ve třinácti, čtrnácti, jsem se začal zajímat o politiku. Dalším mým koníčkem byla historie, zejména Latinská Amerika. To všechno mě přivedlo ke komunistickým myšlenkám,“ říká Šulda. Bojovný duch se v něm probudil už na gymnáziu. V patnácti se začal angažovat v různých hnutích a akcích. Zhruba v roce 1997 se účastnil protestů proti zavedení školného. Ani on v té době v komunistické straně nikoho neznal. „Sám jsem se rozhodl a sám si všechno našel,“ uvádí Šulda.
O svých politických názorech se však zpočátku příliš nešířil. Dle něho většina spolužáků na gymnáziu věděla, že je levicového smýšlení, ale netušili, že je komunista. Na vysoké škole to o něm jeho okolí vědělo, ale ač se angažoval v Komunistickém svazu mládeže, nikdy se nesetkal s vysloveně negativními reakcemi profesorů nebo spolužáků. „V tom jsem měl asi štěstí na rozdíl od jiných kolegů a kamarádů. Mám kamarády, kteří měli problém i s učiteli, když zjistili, kde působí a co dělají. Čelili třeba slovní šikaně,“ říká Šulda.
Po 15 letech ve straně má dnes Šulda mnoho funkcí. Je předsedou Okresního výboru Prahy 7, stará se o propagandu, působí ve Společnosti česko-kubánského přátelství a je vedoucím oddělení pro odborné zázemí pro občanský sektor a mládež. I on se domnívá, že mladých lidí ve straně přibývá. Vysvětluje si to jejich zkušeností se sociální nerovností i tím, že se chtějí odlišit. Aby komunisté nalákali další mladé straníky, pořádají různé zájmové aktivity, například dětské dny, drakiády, čištění potoků.
Zájem mladých se podle něho zkušenosti liší regionálně. V krajích, kde se dnes komunisté podílejí na moci, je evidentní nárůst jejich zájmu. „V Praze to ale příliš nepociťuji. V panelákových sídlištích, kde žijí dělnické rodiny nebo střední třída, je zájem větší. Ale v centru, kde vznikají nové milionářské čtvrti s vysokými nájmy, zájem není. Záleží na sociální skladbě,“ uzavírá Šulda.
