KOMENTÁŘ Kateřiny Menzelové / Návrh zákona o úřednících, který vypracovalo ministerstvo vnitra, by šlo charakterizovat strohým konstatováním: Nepovedlo se! Předlohu kritizují jak neziskové organizace, tak samotná ministerstva, Legislativní rada vlády, kraje i Kancelář prezidenta republiky. Ponechme stranou, proč a kdo všechno toto fiasko zapříčinil, ostatně této problematice se již ČESKÁ POZICE věnovala. Zkusme se spíše podívat na nynější stav veřejné správy a na problémy, které by měl nový zákon o úřednících pomoci řešit.
Situace je nyní taková, že politici ovlivňují rozhodování úředníků i jejich účelové personální výměny. Úředníci proto nemají podmínky pro stabilní a profesionální výkon služby, jsou odměňovaní za loajalitu, a nikoli za výkon. Uveďme několik konkrétních případů.
Zákonu o úřednících jsme se obsáhle věnovali v těchto článcích:
Jak vypadá stabilita
Aby mohla Česká republika čerpat peníze z evropských fondů po roce 2013, požadovala Evropská komise mimo jiné zajistit nezbytnou stabilitu i efektivitu státní správy. Jaká je dosavadní praxe? Například v roce 2011 se odbor strukturálních fondů na ministerstvu vnitra personálně obměnil z 82 procent. Na ministerstvu školství se jen během dvouletého šéfování Josefa Dobeše vyměnilo šest osob, které měly na starosti čerpání z fondů Evropské unie. Jen obtížně lze takové rošády nazvat stabilní správou agendy.
Odbor strukturálních fondů na ministerstvu vnitra se v roce 2011 personálně obměnil z 82 procentJedním z prostředků, jak udržet ve veřejné správě kvalitní úředníky, je odměňování. Dnes však odměňování jako motivace nefunguje. Transparency International upozorňuje, že zaměstnanci mohou přijít ze dne na den až o 70 procent platu jen na základě subjektivního rozhodnutí nadřízeného. Budou v takovém případě úředníci skutečně dávat přednost profesionalitě a apolitičnosti před loajalitou k nadřízeným?
S otázkou odměňování souvisí další bolístka – přebujelý outsourcing. Platy úředníků v mnoha případech neodpovídají jejich zkušenostem, vzdělání, odpovědnosti a pracovnímu nasazení. Současně však nejsou výdaje za externisty, kteří nezřídka řeší záležitosti spadající přímo do agendy institucí, přísně kontrolované.
Například ministerstvo dopravy vyplatilo na základě rámcové tříleté smlouvy podepsané v roce 2007 za právní služby 450 milionů korun. Šlo skutečně především o činnosti, na které by ministerští právníci nestačili? Jaké částky vydávají úřady za spolupráci s externími poradci na tvorbě různých koncepcí, z nichž mnohé končí v šuplících?
Kdo je tady pán
Politici dnes mohou přímo ovlivňovat chování úředníků. Po změně ministrů se veřejnost většinou pouze dozví, že nastupující šéf si s sebou přivedl nové náměstky. Již se však nehovoří, že se změna vedení ministerstva dotkla mnohem širšího okruhu lidí.
Po nástupu jednoho z ministrů spravedlnosti byli odvoláni všichni vedoucí pracovníci až do úrovně vedoucích odborů. Následně byli vedením pouze pověřeni.Zdroj ČESKÉ POZICE tvrdí, že po nástupu jednoho z ministrů spravedlnosti byli odvoláni všichni vedoucí pracovníci až do úrovně vedoucích odborů. Následně byli pověřeni vedením. Že se tedy nic nestalo? Omyl! Dotyční totiž nebyli jmenováni, ale pouze pověřeni. Procedura odvolání je sice jak u jmenování, tak u pověření stejná, ale pověření je považované pouze za dočasné jmenování. Šlo tedy jen o demonstraci moci. Veškeré konání pověřených pracovníků ovlivnilo vědomí, komu za svou pozici vděčí. Podobných případů, ať již jde o politické zásahy či nestabilitu, bychom našli nespočet.
Neutěšenou situaci ve veřejné správě dokreslují i různé žebříčky. Dle mezinárodní studie konkurenceschopnosti zpracované Světovým ekonomickým fórem patří České republice 123. místo mezi 142 zeměmi v kategorii klientelismus v rozhodování vládních úředníků. Jen o šest příček výš se Česko umístilo v kategorii transparentnost tvorby vládní politiky. Pětadevadesátí jsme skončili dle kritéria plýtvání veřejnými prostředky.
Podklady jsou k dispozici
Neomlouvejme české politiky, že si situaci neuvědomují, nebo že nemají dostatek informací. V analýze aktuálního stavu veřejné správy, kterou koncem loňského roku vypracovalo ministerstvo vnitra, se mimo jiné konstatuje:
„Současný stav je charakterizován absencí důsledného provedení reformy, což vede v řadě případů k nízké efektivitě, nekoordinovanosti a nepřehlednosti systému veřejné správy.“ A ke státní správě materiál poznamenává: „Ústřední státní správa trpí nekoncepčností, krátkodobostí přijímaných systémových řešení a strategií.“
OECD definuje hlavní principy veřejné správy v členských zemích EU následovně: „Stát je jako zaměstnavatel odpovědný za zajištění účinného, profesionálního a nezávislého výkonu veřejné správy. Tato odpovědnost za řízení vytváří potřebu zvláštních právních předpisů upravujících postavení zaměstnanců. Moderní státní služba v demokraciích je považována za možnou pouze v případech naplnění mimo jiné následujících podmínek: oddělení mezi politikou a administrativou, dostatečná ochrana úředníků před ztrátou zaměstnání, stabilita, úroveň platu a jasně stanovené povinnosti a práva, výběrová řízení a povýšení na základě zásluh.“ Teoretické podklady pro to, jakým způsobem upravit postavení úředníků, jsou tedy k dispozici.
Premiér Petr Nečas koncem února letošního roku, kdy vláda schválila teze zákona o úřednících, konstatoval, že norma by měla zajistit odpolitizování, zvýšení profesionality a stabilizaci veřejné správy. Návrh zákona ale sliby nenaplnil. Někteří kritici předlohy tvrdí, že pokud by byl materiál přijat v dnešní podobě, znamenal by zakonzervování současného stavu.
Co dál?
Původně stanovený harmonogram počítal s tím, že do konce září dostane vláda na stůl návrh paragrafovaného znění zákona. Vzhledem k množství a závažnosti připomínek, které jdou mnohdy proti programovému prohlášení vlády, byl tento úkol pro předkladatele normy – ministerstvo vnitra – nesplnitelný. Co bude dál? Ve hře je několik scénářů:
- pokusit se zapracovat připomínky a vyžádat si delší dobu na přípravu;
- začít práce na návrhu znovu s novým zadáním;
- „modernizovat“ deset let starý zákon o státní službě, který byl sice přijat, ale již pětkrát byla odsunuta jeho účinnost.
Je evidentní, že ani sebedokonalejší zákon nezajistí bezproblémové fungování veřejné správy a bezchybnou práci úředníků. Jenže dobře připravená norma by mohla dnešní stav veřejné správy značně zlepšit. Proč se doposud nepodařilo takový zákon přijmout? Komu současný stav vyhovuje? Nechť si odpoví každý sám.
