Lidovky.cz

Kolektivní vyjednávání často zamrznou na otázce mezd

  9:59
„Lidé se soudí kvůli dlužné mzdě, nevyplaceným benefitům, pracovním úrazům nebo neplatným skončením pracovního poměru. Mají ale i řadu jiných práv, například nahlédnutí do osobního spisu nebo evidence pracovní dob,“ říká v rozhovoru expertka na pracovní právo Nataša Randlová. A líčí potíže při sporu ukřivděného zaměstnance s firmou.

Nataša Randlová, advokátka. foto:  Michal Šula, MAFRA

Nataša Randlová, advokátka a expertka na pracovní právo, v rozhovoru mimo jiné říká: „Firmy by rády investovaly peníze do kvalitních zaměstnanců, ale bojí se, že plošné zvýšení mezd dopadne i na špatné zaměstnance. Obvykle se tedy dohodnou bonusy za výkon nebo dobré pracovní výsledky. Firmy, se kterými spolupracujeme, na lidech nechtějí šetřit, ale nechtějí, aby se peníze dostaly k těm, kteří si to nezaslouží.“

LIDOVÉ NOVINY: Je škoda, že neprojde velká novela zákoníku práce z dílny ministerstva práce a sociálních věcí?

RANDLOVÁ: Je to škoda, byla na ni odvedena velká práce. Některé věci byly problematické pro zaměstnavatele, jiné pro odbory, ale když se na to dívám jako praktikující právník, rozhodně tam byla řada dobrých věcí, které praxe potřebuje. Novela bohužel přišla ve špatný čas, kdy se blíží sněmovní volby. Do zákoníku práce hodně mluví politika a trošku mi přijde, že konkrétně tato novela byla využita v předvolebním boji.

LIDOVÉ NOVINY: Co vás nejvíce mrzí?

Do zákoníku práce hodně mluví politika a trošku mi přijde, že konkrétně tato novela byla využita v předvolebním boji

RANDLOVÁ: Velmi vítaná byla změna v oblasti přechodu práv a povinností. I s ohledem na loňský judikát Nejvyššího soudu, že pokud nový nájemce převezme obchodní prostory a bude v nich provozovat stejnou nebo obdobnou činnost, přechází na něj i zaměstnanci bývalého nájemce. Užitečné bylo i upravené doručování, taktéž nový výpočet dovolené by byl spravedlivější než ten dnešní. Příští vláda by rozhodně mohla řadu věcí použít, aby všechna práce řady odborníků nepřišla vniveč.

LIDOVÉ NOVINY: Dříve byl zákoník práce pod permanentním tlakem novel. Máte pocit, že se to v poslední době zlepšilo?

RANDLOVÁ: Popravdě ani nevím. Pořád se něco mění, novel je nespočet, teď se třeba měnilo agenturní zaměstnávání nebo podmínky pro vysílání zaměstnanců. Zastávám názor, že zásadní věci by se měly měnit jednou za deset let. Vše si musí sednout, uživatelé si musejí zvyknout, soudy musejí nové pojmy vyložit.

Pracovní právo výrazně ovlivňuje rozvíjející se judikatura vrcholných soudů, v poslední době do toho začal hodně zasahovat i Ústavní soud

Mně jako advokátce sice změny vyhovují, přestože znamenají více práce, ale pro firmy, a hlavně zaměstnance, je složité se v tom orientovat. Pracovní právo navíc výrazně ovlivňuje rozvíjející se judikatura vrcholných soudů, v poslední době do toho začal hodně zasahovat i Ústavní soud.

LIDOVÉ NOVINY: Cítím, že se k tomu stavíte skepticky. Proč?

RANDLOVÁ: Nedávno třeba Ústavní soud změnil výklad dobrých mravů v pracovním právu a úplně tím nálezem popřel dlouholetou a stabilní judikaturu Nejvyššího soudu. Mám za to, že soudní řízení by mělo být dvoustupňové a mimořádné opravné prostředky by se měly používat jen ve výjimečných případech. Teď se ale stala naprostá rutina nejen z dovolání k Nejvyššímu soudu, ale i z ústavních stížností. Člověk začíná mít pocit, že máme čtyřstupňový systém.

LIDOVÉ NOVINY: Proč je to problém?

Z řady rozhodnutí je cítit neoficiální rivalita mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Z odborného hlediska je sice zajímavé, že se přetahují, ale soudní systém tím naprosto ztrácí stabilitu.

RANDLOVÁ: Z řady rozhodnutí je cítit neoficiální rivalita mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. Z odborného hlediska je sice zajímavé, že se přetahují, ale soudní systém tím naprosto ztrácí stabilitu. Všichni zkoušejí jít cestou mimořádných opravných prostředků a ústavních stížností a věc zdaleka nekončí pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu. Na praxi to doléhá velmi negativně, protože když se spor táhne dlouhé roky, právo není postaveno najisto.

Pokud se například vede spor o náhradu mzdy, po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu ji musí zaměstnavatel – pokud prohrál – zaměstnanci zaplatit. Jenže pokud pak jeho rozhodnutí zruší některý z vrcholných soudů, peníze musí zaměstnanec zase zaměstnavateli vrátit – ale často je už nemá.

Fakticky tedy vysouzené peníze nesmíte utratit, nesmíte na ně sáhnout až do doby, kdy už nebude možné podat žádné mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnosti, a pokud jsou podané, pak do doby, než je vše vyřešené. Můžete si je dát do vitrínky a koukat se na ně – to je vtip, ale nic jiného s nimi dělat nemůžete.

LIDOVÉ NOVINY: Děje se to často?

Fakticky vysouzené peníze nesmíte utratit, nesmíte na ně sáhnout až do doby, kdy už nebude možné podat žádné mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnosti, a pokud jsou podané, pak do doby, než je vše vyřešené. Můžete si je dát do vitrínky a koukat se na ně.

RANDLOVÁ: Je to bohužel dost běžné. Zaměstnanec třeba vysoudí peníze za neplatnou výpověď, během trvání soudního sporu je bez práce a živoří. I při průměrné mzdě se to snadno vyšplhá k půl milionu. Potom má ty peníze někam uložit třeba na pět let, dokud nerozhodne Ústavní soud? Přitom může mít dluhy, exekuce... Je to problém i pro firmy, vytváří to nejistotu, chtělo by to změnu.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik protáhne řízení, když se lidé stále odvolávají k vyšším a vyšším soudům?

RANDLOVÁ: Rozhodnutí prvního stupně bývá v Praze hotové do roka, odvolací soud obvykle rozhodne do půl roku. U složitých kauz to ale může trvat i dvakrát tak dlouho. Jasno obvykle bývá zhruba do dvou let. Jenže pokud jde věc k Nejvyššímu soudu, protáhne se o další rok a půl, podobně dlouho rozhoduje i Ústavní soud. Když se Nejvyššímu nebo Ústavnímu soudu rozhodnutí nižších soudů nelíbí, zruší ho a vše začíná jakoby nanovo. Mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnosti mohou celý proces protáhnout klidně o čtyři roky a více.

LIDOVÉ NOVINY: Vede tento stav k větší vůli k mimosoudní dohodě?

Mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnosti mohou celý proces protáhnout klidně o čtyři roky a více

RANDLOVÁ: Spousta sporů se narovná hned po podání žaloby, firmy ani zaměstnanci nechtějí riskovat letitý soudní spor s nejistým výsledkem. Někdy jsou pokusy o narovnání i po prohrané druhé instanci, ale je to těžké, vítězná strana si nepřipouští, že by mohla ztroskotat u vyšších soudů. Jde tedy spíše o doladění detailů, drobné ústupky, narovnání vztahů.

LIDOVÉ NOVINY: Je jedním z důvodů, že se pracovní spory docela vlečou, i přítomnost laických přísedících v senátu prvostupňového soudu?

RANDLOVÁ: Určitě ano. Senát musí mít po celou délku řízení stejné složení, jenže přísedící bývají během léta na chalupách a v lázních, takže prodlevy mezi jednáními trvají i mnoho měsíců.

LIDOVÉ NOVINY: Vy také působíte jako přísedící u pracovněprávních sporů. Jaká je to zkušenost?

Spousta sporů se narovná hned po podání žaloby, firmy ani zaměstnanci nechtějí riskovat letitý soudní spor s nejistým výsledkem

RANDLOVÁ: Mě ta práce velmi baví a je to výborná zkušenost. Ale musím přiznat, že soudcům by bez nás přísedících v pracovněprávních věcech bylo asi lépe. Přísedící by mohl spor obohatit, pokud má pracovní nebo odborné zkušenosti. Pak senát lépe pochopí, v čem spočívalo třeba porušení povinností, za které následovala výpověď.

Ale není to časté, při soudních sporech se více setkáváme s přísedícími, kteří jsou pasivní a znudění, na nic se neptají a někdy dokonce i spí. To je úplně zbytečné, aby si to tam někdo přišel odsedět. Buď by se mělo zavést, aby to byli lidé třeba ze zaměstnavatelských svazů nebo odborových organizací, nebo přísedící zrušit. Samosoudce by spor mohl pak vyřešit rychleji a to by určitě pomohlo.

LIDOVÉ NOVINY: Stálo by za to zřídit oficiální pracovní arbitráž, na kterou by se zaměstnanci mohli obrátit, pokud by se nechtěli soudit?

Soudcům by bez přísedících v pracovněprávních věcech bylo asi lépe. Přísedící by mohl spor obohatit, pokud má pracovní nebo odborné zkušenosti. Pak senát lépe pochopí, v čem spočívalo třeba porušení povinností, za které následovala výpověď.

RANDLOVÁ: Bylo by to skvělé ve věcech, kvůli kterým zaměstnanec k soudu nepůjde. Lidé se soudí kvůli dlužné mzdě, nevyplaceným benefitům, pracovním úrazům nebo neplatným skončením pracovního poměru. Mají ale i řadu jiných práv, například nahlédnutí do osobního spisu nebo evidence pracovní doby. Pokud jim to zaměstnavatel neumožní, pak kvůli tomu soudní martyrium nikdo absolvovat nebude. Nepomůže ani inspekce práce, která leda dá firmě pokutu. Závažnější věci ale musejí zůstat na soudech.

LIDOVÉ NOVINY: Jak často zastupujete zaměstnance ve sporech s firmami?

RANDLOVÁ: Pár takových případů mám, ale není jich mnoho. Ty případy jsou emočně napjaté, zaměstnanec na rozdíl od firmy sporem žije, trápí ho, je netrpělivý. Advokát neposkytuje jen právní radu, ale i často něco jako psychologickou pomoc – jsem to často já, která klienta dlouhé hodiny uklidňuje, nechá ho vypovídat, sdělit mi všechna jeho trápení.

Pravdou je, že mě věc musí zaujmout lidsky, nebo právně. Ze zásady nedělám věcí, které považuji za stoprocentně prohrané. Jednak by mě nebavilo před soudem jen něco „blábolit“ kvůli palmáre, jednak si myslím, že by mi to zkazilo jméno.

LIDOVÉ NOVINY: Co je první věc, kterou ukřivděným zaměstnancům radíte?

Advokát neposkytuje jen právní radu, ale i často něco jako psychologickou pomoc – jsem to často já, která klienta dlouhé hodiny uklidňuje, nechá ho vypovídat, sdělit mi všechna jeho trápení

RANDLOVÁ: Lidé často nevědí, že musí mít všechna svá tvrzení podložená důkazy – je třeba sesbírat listiny a promyslet, kdo by mohl svědčit. A vždy se nejprve snažím přimět dohodě. Sice tak někdy získáme méně peněz, ale vše je postaveno najisto, otočí se stránka a žije se dál bez stresu ze soudního sporu.

Jen za advokáta může klient u těžkého soudního sporu utratit minimálně sto tisíc korun, jen na jednáních strávíme desítky hodin, k tomu příprava dokumentace, rešerše, ztracený čas na cestě... Mimosoudně se nám podaří narovnat zhruba 95 procent věcí. K soudu jdou hlavně věci, kde se strany nevypořádaly s emocemi.

LIDOVÉ NOVINY: Pracovní spory často stojí na svědeckých výpovědích. Není ale problém, že tito lidé stále pracují ve firmě, která je jedním z účastníků sporu? Nebojí se vypovídat proti šéfovi?

RANDLOVÁ: Je zajímavé, že lidé, kteří ve firmě vystupují nesmírně sebevědomě a asertivně, u soudu zblednou a koktají. Autorita soudu je obrovská, lidé s tím nemají zkušenosti. Většinou jsou to čestní lidé, žádní profesionální lháři. Dolehne na ně atmosféra, soudce i advokáti mají podrobné a nepříjemné dotazy, kterými lež snadno prokouknou.

Ze zásady nedělám věcí, které považuji za stoprocentně prohrané. Jednak by mě nebavilo před soudem jen něco „blábolit“ kvůli palmáre, jednak si myslím, že by mi to zkazilo jméno.

Já se svědky před jednáním mluvit nechci, je pak totiž nesmírně trapné, když se otočí a říkají: „Paní doktorko, řekl jsem to správně, jak jste mi to naučila?“ (smích) Opravdu není jednoduché vypovídat před soudem.

LIDOVÉ NOVINY: Váš tým se specializuje výhradně na pracovní právo. Jak se vám daří?

RANDLOVÁ: V poslední době jsme získali něco jako známku kanceláře, kam se klienti obracejí, s nejvyhrocenějšími nebo složitými právními spory – hodně jsou to hlavolamy a často si na nich celý náš tým opravdu tu hlavu pořádně „láme“. Velmi mě baví, když se třeba snažíme nabourat ustálenou judikaturu. Často dostaneme přes prsty, ale je zajímavé vést argumentační bitvy se soudy. Je ale velká škoda, že české soudy nedávají předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU. Jejich výklad často ignoruje evropské právo, to je špatně.

LIDOVÉ NOVINY: V poslední době je nízká nezaměstnanost. Cítíte ve firmách tlak zaměstnanců na zvyšování mezd?

Je zajímavé, že lidé, kteří ve firmě vystupují nesmírně sebevědomě a asertivně, u soudu zblednou a koktají. Autorita soudu je obrovská, lidé s tím nemají zkušenosti.

RANDLOVÁ: Tlaky jsou ohromné. Odborové organizace intenzivně tlačí na zvyšování mezd. Jenže lidé si často neuvědomují, jakou hodnotu mají různé benefity – školky, penzijní připojištění, stravenky, poukázky na fitness. Ani příjemné prostředí ve firmě není zadarmo. Kolektivní vyjednávání často zamrznou právě na otázce mezd, proto jsme k tomu přizváni my právníci.

Firmy by rády investovaly peníze do kvalitních zaměstnanců, ale bojí se, že plošné zvýšení mezd dopadne i na špatné zaměstnance. Obvykle se tedy dohodnou bonusy za výkon nebo dobré pracovní výsledky. Firmy, se kterými spolupracujeme, na lidech nechtějí šetřit, ale nechtějí, aby se peníze dostaly k těm, kteří si to nezaslouží.

Nataša Randlová

  • Od roku 2009 je společnicí pražské advokátní kanceláře Randl Partners, kterou založili s manželem Pavlem Randlem po odchodu z PRK Partners.
  • Tým Nataši Randlové se věnuje výhradně pracovnímu právu. V tomto oboru získala kancelář i sama Randlová řadu ocenění.
  • Je členkou pracovní komise legislativní rady vlády pro pracovní právo a sociální věci, pravidelně školí personalisty i právníky ve vlastním školicím centru Randls Training.

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v LN 24. července.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.