Koktejl idealismu a optimismu nemusí Němcům vydržet dlouho

Germanista a diplomat Tomáš Kafka v rozhovoru mimo jiné říká: „Auto není pro Němce dopravní prostředek, ale lifestyle. V roce 2000 vyšla kniha Floriana Illiese Generace Golf, která to dobře popisuje. Snem mladé generace bylo pořídit si ojetý VW Golf, být samostatný a mobilní. Představa, že by se měl zpochybnit význam auta jako privátního a chráněného prostoru nějakým sdílením vozů, není příliš reálná. A to nemluvím jen o starších ročnících.“

LIDOVÉ NOVINY: Němce jsme dlouhá léta brali za bohaté sousedy ze Západu, teď jsou pro mnohé Čechy „vítači“ migrantů. Kde se vzal ten přerod?

KAFKA: Viděl bych to jako věc mentální. Za uplynulých 25 let se hodně změnilo. Tehdy jsme byli nespokojení, ale optimističtí, teď jsme spokojení, ale pesimističtí. Kdežto Němci jsou až zázračně dobře naladěni, možné nejvíce v Evropě. Z toho pramení i přesvědčení, že to všechno zvládnou.

Němci si kladou otázku, kdo než my, a kdy, když ne teď. A jsou přesvědčeni, že se jim daří tak dobře, že by si měli troufat na velké úkoly. Spojuje se tu německý idealismus s německým optimismem, což je koktejl, který nevydrží dlouho. Ukáže se, kam se ten optimismus v horizontu dalších dvou až pěti let posune.

LIDOVÉ NOVINY: Zpátky k migraci. Proč si do Němců projektujeme téma, které nás zajímá, ale v Německu moc velké spory nevyvolává? Němci přece nejsou ve válce, jak se jim snaží vnutit třeba exprezident Václav Klaus.

KAFKA: Protože my se na aktuální výzvy úplně necítíme. Máme obavu z budoucnosti a chceme reagovat opatrně. Dokážu si představit, že mnozí čeští politici mají o Němce větší obavy, než mají Němci sami o sebe. Kritika té „vítačské“ kultury je polemikou pesimisty s optimistou. Není to čistě jen migrační téma, ale naladěnost společnosti.

To, že téma migrace zvedá Alternativa pro Německo (AfD), zapadá do snahy této strany se profilovat. Je to politický konjunkturalismus. Ostatně Hans-Olaf Henkel, jeden ze zakladatelů AfD, prohlásil, že migrace byla dar z nebes, protože bez ní by skončili v propadlišti dějin.

LIDOVÉ NOVINY: Angela Merkelová je kancléřkou dvanáct let. Když dnešní prvovoliči nastupovali do první třídy, vedla Německo. Nakolik vyspěla „generace Merkelové“ a nakolik vyspěla kancléřka sama?

KAFKA: Ona svou náturou Němce uklidňuje, Merkelová není politikem změny. Je správkyní pro Německo dobrých, pro Evropu dramatických časů. Ochraňovala Německo před iritujícími impulzy. Většinou až do doby, kdy už jich bylo příliš. Pak bez toho, aby na to německou veřejnost připravila, sáhla po revolučním činu.

To byl případ vystoupení z energetického využívání jádra nebo akceptování porušení pravidel Dublinské úmluvy a přijetí velkého množství uprchlíků. A Němci na to nakonec reagovali pozitivně – právě díky dobré hospodářské kondici měli pocit, že na to mají kapacitu. Otázka je, jestli by zvládli nějakou třetí podobnou revoluci.

LIDOVÉ NOVINY: A tou by mohlo být co?

KAFKA: Myslím, že je to vyvození závěrů z aféry Dieselgate. Jde o to, jestli Německo naskočí na trend, který přichází z USA a z Francie, a bude po svých inženýrech a ostatních občanech chtít, aby se přeorientovali na elektromobily nebo carsharing. Na to veřejnost připravená není. S výjimkou Zelených, technologických nadšenců a hipsterů, kteří chtějí jít s trendem.

Merkelová se zatím drží rezervovaně a žádný konec spalovacích motorů nechystá. Na rozdíl třeba od Zelených, jejichž šéf Cem Özdemir hurikány v USA označil za klíčový moment změny, kdy musíme přehodnotit i naše chování coby automobilistů. To je ale zatím pro Merkelovou dobrodružství, do kterého se pustit nechce.

LIDOVÉ NOVINY: Jinými slovy konec jádra prošel, migranti prošli, ale národ automobilistů si spalovací motor vzít nenechá.

KAFKA: Ano, protože auto není pro Němce dopravní prostředek, ale lifestyle. V roce 2000 vyšla kniha Floriana Illiese Generace Golf, která to dobře popisuje. Snem mladé generace bylo pořídit si ojetý VW Golf, být samostatný a mobilní. Představa, že by se měl zpochybnit význam auta jako privátního a chráněného prostoru nějakým sdílením vozů, není příliš reálná. A to nemluvím jen o starších ročnících.

LIDOVÉ NOVINY: V šedesátých letech byla v Německu i jiná generace. Ta, která na začátku nesouhlasila s vládou velké koalice a nakonec se radikalizovala. Proč dnes neexistuje žádný protestní potenciál?

KAFKA: Protože spokojenost rozmělňuje i politické alternativy. Němci jsou v pasti spokojenosti a je otázka, co se z ní zrodí. Německo se může stát pesimističtější. Já osobně si to nepřeji, protože si myslím, že v Evropě by někdo měl být optimistou a zároveň neztrácet smysl pro detail. 

V tomto smyslu je Angela Merkelová ideální konstelací. Nechce žádnou avantgardu, ale veřejnou debatu. Ona se do své politiky snaží zahrnout celou společnost, je hodně inkluzivní. Proto jsou z ní její vyzyvatelé tak nešťastní, protože jim často vezme jejich téma a pak s ním pracuje jako s vlastním.

LIDOVÉ NOVINY: Inkluze nefunguje jen ve společnosti, ale i v politice. Jakou šanci má podle vás inkluzivní koalice CDU, Zelených a liberálů, která je podle trikolory přezdívaná Jamajka?

KAFKA: Pro Merkelovou to zřejmě není takové dilema, koneckonců s liberály si vládnutí již vyzkoušela. V případě Jamajky to bude velké pokušení pro Zelené, kteří jsou rozštěpení. Koneckonců koalice CDU a Zelených už byla kdysi téměř hotová, zabránil jí ale Jürgen Trittin, šéf „fundamentalistické“ zelené frakce.

Hodně také záleží na tom, kde se strany budou chtít vidět třeba za pět let. Merkelovou to zatím nepálí, ale výhledově tak za dva roky už by měla připravovat půdu pro svého nástupce. Vůbec bych se nedivil, kdyby zůstala kancléřkou, ale vzdala se předsednictví ve vlastní straně.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by mělo vypadat odcházení v režii Merkelové?

KAFKA: Kancléřka Angela Merkelová bude kopírovat poslední léta vlády Helmuta Kohla, který v kancléřském úřadu strávil 16 let. A v případě Kohla ta poslední léta šťastným obdobím nebyla. Merkelová je racionální politička a ví, že by se po dobu svého posledního mandátu měla na odchod z politiky připravovat. Mám obavy, aby nakonec neskončila jako Barack Obama. Jeho všude bylo plno, také se zdálo, že bez něj to nepůjde. A kde je mu dnes konec?

Alespoň pro mě téma odcházení Merkelové navozuje představu generační změny v německé politice, která bude i výzva pro českou politiku. Nechci říct, že bychom měli Německo nějak kopírovat, ale bylo by užitečné se inspirovat. Nemám na mysli generační změnu definovanou věkem, ale spíš stylem.

Merkelová stejně jako třeba prezident Frank-Walter Steinmeier zastává poněkud anachronický přístup k politice. Oni jsou reaktivní, ne proaktivní. Kdokoliv přijde po Merkelové, měl by sledovat vlastní politické cíle, a ne jen reagovat na to, co svět přinese. Ostatně Merkelová je za to, že jen reaguje na témata, která nastolují jiní, kritizována i z vlastní CDU.

LIDOVÉ NOVINY: Kandidát SPD Martin Schulz nastoupil razantně. Právě s tím, že program a témata má. Pak ale rychle vyhořel. Jak se mohlo stát, že v tak vyrovnané společnosti, jako je ta německá, nějaký politik rychle zažije takový vzestup a pád?

KAFKA: Myslím, že v době, kdy Schulz ohlásil kandidaturu, měli Němci chuť na politizaci veřejné debaty. V Schulzovi viděli dobrého rétora, který není bezprostředně svázán s německou politickou garniturou. Chtěli mít živou debatu, která to někam posune dál. Schulz byl takový X Factor politických debat. Což se mu pár měsíců dařilo.

Merkelové ale začalo hrát do karet, že třeba téma migrace už během posledního půlroku ztratilo na výbušnosti. Z domácích témat se pozornost přesunula na ta zahraniční – Severní Korea, Turecko, nový prezident ve Francii, budoucnost EU. Nakonec měla navrch klidná ruka Merkelové proti Schulzovým vizím. Zahraniční politika se sice z předvolebního boje nakonec vytratila, ale představa, že to všechno jde po dobrém a v klidu, nakonec převážila.

Schulz byl také nešťastný, že Merkelová nenaskakuje na konfrontaci, bere mu jeho střelivo. Bylo to znát i v předvolební debatě. Merkelová vždy zvažuje, je opatrnější, protože každý její výrok se analyzuje a má dopad i v Evropě. Schulz je odchován Evropským parlamentem, kde se občas mluví, aby se otestovalo, jaká je reakce. To si Merkelová dovolit nemůže. Proto občas některé Schulzovy názory nechala bez komentáře. A tato strategie jí vycházela – vypadala nad věcí, zatímco Schulz působil jako vizionář pracující s nekrytými směnkami. Což na trpělivé Němce nemělo ten efekt.

LIDOVÉ NOVINY: Kde jsou hranice německé trpělivosti?

KAFKA: V některých tématech se začíná ukazovat, že i sami Němci mají pocit, že toho bylo dost. Vidíme to ve vztahu k Turecku, ale i Polsku, Maďarsku nebo USA. Ono to souvisí s vystupováním německých politiků. Ti se snaží být hlasem rozumu, který situaci nehrotí, ale moderuje. To u nás neznáme.

LIDOVÉ NOVINY: Kalkulovala by Merkelová v Bruselu i s tím, že by třeba nějaké kroky proti Polsku nebo Maďarsku ostatní přehlasovali a ona si tak zachovala tvář?

KAFKA: Merkelová by byla ráda, kdyby visegrádská čtyřka byla součástí společného přístupu k evropské integraci, v němž by se Německo našlo. Ví, že ne vše se prosadí, ale v některých bodech se průsečík najde.

LIDOVÉ NOVINY: I s Českem?

KAFKA: V mnoha bodech ano. Máme společné názory na budoucnost průmyslu, také chceme, aby se některé země EU z integrace předem nevylučovaly, obecně se shodneme i na fiskální stabilitě. I my jsme podobně jako Němci spíš šetřílci než dobrodružní investoři. Česko je hospodářsky předvídatelné. Pro Německo jsme přirození spojenci, jen si to musíme umět říct. Spolupráce s Němci má u nás lepší zvuk než spolupráce uvnitř EU. My do světa chodíme přes sousedy. Což není na škodu. Možná že díky tomu budeme odvážnější a optimističtější v pohledu na ostatní svět.