Každý asi ví, že přílišná konzumace cukru a tuku škodí. Koneckonců veškeré látky mohou být jedem, záleží pouze na množství a koncentraci. Jenže řada studií věhlasných univerzit a státních laboratoří již upozorňuje: sladké nápoje a průmyslově vyráběné potraviny nejsou pouze nezdravé. Vědci z amerických vysokých škol dokonce tvrdí, že jejich nadměrná spotřeba může vést ke stejné závislosti jako například kokain, nikotin či alkohol.
„Informace, které máme k dispozici, jsou zdrcující a musíme je začít brát vážně,“ nechala se nedávno slyšet ředitelka amerického národního institutu zabývajícího se zneužíváním drog National Institute on Drug Abuse Nora Volkowá. Existuje prý obrovská paralela mezi tím, co s mozkem dělají drogy, a tím, co s ním dělá jídlo. Myšlenka, že by jídlo mohlo být návykové, se do zorného pole vědců dostala teprve nedávno. Nyní diskuze nabírá na obrátkách.
Chcete důkaz?
Podle databáze největší lékařské knihovny na světě, americké National Library of Medicine, loni vyšlo k tématu závislosti na jídle 28 vědeckých studií a odborných článků. Co prokázaly? Například že sladké nápoje a mastná jídla budí u zvířat návykové chování. Mozkové scany obézních jedinců a chorobných jedlíků zase odhalily podobné narušení centra uspokojení a odměny v mozku jako u drogově závislých.
Veřejnost se může připravit na nejtvrdší boj od dob, kdy se protikuřáčtí aktivisté rozhodli zatočit s tabákovým průmyslemS rostoucím počtem důkazů roste i zájem novinářů o to, jakým způsobem nové vědomosti zahýbají s miliardovým potravinovým průmyslem. Pokud se opravdu prokáže, že tučná jídla a přeslazené nápoje jsou návykové, veřejnost se může připravit na nejtvrdší boj od dob, kdy se protikuřáčtí aktivisté rozhodli zatočit s tabákovým průmyslem.
„Zcela by to mohlo změnit právní systém,“ postrašila nedávno v amerických médiích Kelly Brownellová, ředitelka centra obezitologie na Yaleově univerzitě, a dodala: „Lidé věděli, že je cigarety zabíjejí. O tom, jak působí nikotin a jak se zneužívá k manipulaci spotřebitelů, se ale dozvěděli až o mnohem později.“
O sranda-jídle...
Představitelé velkých potravinářských společností samozřejmě okamžitě kontrují, že zatím není nic dokázáno, že „sranda-jídlo“, jak své produkty nazývá šéfka společnosti PepsiCo Indra Nooyiová, neznamená žádné nebezpečí, dokud ho konzumujeme s mírou.
Přesto Nooyiová dodává, že společnost právě pracuje na změně strategie a „sranda-jídlo“ nahrazuje zdravými potravinami. Ty by v roce 2030 měly reprezentovat třicet procent výnosu společnosti, v současné chvíli nesranda-jídlo stojí za dvaceti procenty profitu. Pravdou ale také je, že Nooyiová je stejně známa jak svým úsilím upozorňovat na progresivní koncepty své společnosti, tak pro svou schopnost PepsiCo zajistit vysoký obrat. Se svými vědci však americké novináře zatím promluvit nenechala...
Názor šéfky společnosti PepsiCo Indry Nooyiové na brambůrky, sladké nápoje a spol.:
To je ale podle specialisty na obezitu z Harvardovy univerzity Davida Ludwiga chyba. Současné stravovací návyky společnosti totiž podle něj rozhodně nesou rysy závislosti. Jídlo, které dennodenně konzumujeme, prý může způsobit rapidní vzestup a následný pád hladiny cukru v krvi, což v nás pravděpodobně budí podobnou touhu či chutě jako u osob závislých třeba na cigaretách. Dle Ludwiga se tím rovněž vysvětluje, proč u obézních lidí často nezabere osvěta, diety ani léky. Neustálá stimulace kaloriemi může způsobit znecitlivění mozkových receptorů, což ve snaze udržet se ve stavu jakési potravinové euforie vede k většímu konzumu.
... a o krysách a toxikomanech
V roce 2010 vědci floridského institutu Scripps Research Institute podávali krysám oblíbené pokrmy Američanů. Byla mezi nimi slanina, proslulý pound cake (dort, jehož základ tvoří půl kila mouky, půl kila másla, půl kila vajec a půl kila cukru), tvarohový dezert cheesecake a cukrová poleva. Cílem bylo s pomocí implantovaných elektrod změřit aktivitu v oblastech mozku, které souvisejí s pocity uspokojení a odměny.
Vidět, že jídlo dokáže spustit totožné mechanismy jako tvrdé drogy, bylo naprosto šokujícíKrysy, které k těmto potravinám měly přístup jen na jednu hodinu denně, se začaly pravidelně přejídat i přesto, že měli celý den přístup k normálnímu krmivu. Hlodavci ve skupině, jež měla nezdravé jídlo k dispozici téměř celý den, se velmi rychle stali velmi obézními. Pokus v časopisu Nature Neuroscience zaznamenal vědec Paul Kenny. Dle něj mozek krys vykazoval stejnou aktivitu jako u závislých na kokainu. „Vidět, že jídlo dokáže spustit totožné mechanismy jako tvrdé drogy, bylo naprosto šokující,“ napsal Kenny a doplnil, že při nadměrném přísunu potravin může dojít k narušení centra odměny v mozku.
To ostatně potvrdil i loňský výzkum univerzity v texaském Austinu. V jeho rámci dostávalo 26 žen pravidelně mléčný koktejl vyrobený ze zmrzliny Häagen-Dazs. Již po šesti měsících hluboká oblast šedé hmoty uvnitř hemisfér koncového mozku (striatum), jež mimo jiné zaznamenává pocit odměny, vykazovala nižší aktivitu. Taková reakce je podle tamních vědců srovnatelná s vývojem mozku během chronického zneužívání drog.
Již v roce 2002 se psychologové na Princetonské univerzitě pokoušeli zjistit, zda se u laboratorních potkanů může vyvinout závislost na vodě s desetiprocentním obsahem cukru, což zhruba odpovídá obsahu cukru v nápojích běžně dostupných na trhu. Zatímco příležitostné pití chování potkanů nijak nezměnilo, hlodavci, kteří měli k nápoji přístup každý den, po čase začali pít čím dál tím víc a pozvolna přestávali jíst běžnou stravu. Potkani zároveň začali vykazovat abstinenční symptomy ve chvíli, kdy byl efekt cukru potlačen drogou. Podobná francouzská studie z roku 2007 dokonce ukázala, že potkani časem začali preferovat rozpuštěný cukr před dávkou kokainu.
Sbohem, kuřáci a jedlíci?
Můžeme již nyní naplno propadnout masové hysterii? Dle předního českého obezitologa Štěpána Svačiny zatím není důvod. Nicméně skutečnost, že cukr centrální nervový systém zklidňuje, je dle něj nesporná. Týká se to prý především lidí, kteří jsou citliví na stres a více vše prožívají. Ne každý se tedy automaticky stane na cukru závislý, stejně jako ne každý propadne toxikomanii či alkoholismu. „Takové chování je blízké především okruhu pacientů, kteří trpí některým druhem deprese. Drží se jim pak těžko diety bez cukru a vždy, když je něco rozčílí, mají tendence zajídat to něčím sladkým,“ uvedl pro ČESKOU POZICI Svačina.
To, co si uvaříme, je mnohdy mnohem škodlivější, než to, co si koupíme, tvrdí obezitolog Štěpán SvačinaU tuku je prý situace jiná. „Tam je to spíš chuťová vlastnost a v České republice souvisí s tím, že jsme zvyklí jíst českou mastnou stravu a svého zvyku nejsme ochotni se vzdát,“ míní Svačina, dle kterého takové chování s toxikomanií srovnávat nelze. Varování na příliš sladkých či tučných potravinách podobné tomu, jež varuje před nezdravými dopady na tabákových produktech, by český expert sice uvítal, o jeho účinnosti však pochybuje. Z hlediska tuku je dle něj totiž kolikrát mnohem problematičtější například domácí úprava potravin. „To, co si uvaříme, je mnohdy mnohem škodlivější, než to, co si koupíme,“ tvrdí Svačina.
Aby něco podobného mělo vůbec smysl, byla by dle něj zapotřebí globální kampaň cílená na celou populaci. Jen tak se prý ve Spojených státech podařilo omezit kouření. „Dennodenně se tam o tom mluví, kuřák je izolován a společností považován za odpadlíka. To, že se lidé jednou budou podobně dívat na někoho, kdo si v restauraci objedná něco smaženého, je zřejmě jediná cesta, jak společnost naučit lépe jíst,“ soudí Svačina.
- Související článek: Toxická pravda o sladkém životě: Cukr je jed!
