Německý volební systém umožňuje voličům dávat dva hlasy – první kandidátovi z volebního okrsku a druhý konkrétní politické straně. Může tedy hlasovat například pro kandidáta CDU a stranu FDP. Po bavorských volbách bylo jasné, že v těch celoněmeckých o týden později zvítězí uskupení demokratických a sociálních křesťanů (CDU/CSU), sociální demokracie (SPD) musí dosáhnout co nejlepšího výsledku pro vyjednávání o velké koalici a že liberální demokraté (FDP) budou muset žadonit o druhý hlas voličů, aby se vůbec dostali do parlamentu.
Exkancléř Helmut Kohl v minulosti voliče CDU vyzval, aby svým druhým hlasem podpořili skomírající FDP, a nepochybně by to učinil i tentokrát. Jeho žačka Angela Merkelová ale neměla s touto stranou žádné slitování a odmítla vyzvat voliče CDU, aby FDP svým druhým hlasem podpořili. Současná německá kancléřka není političkou s vizí, ale pragmatičkou, která mistrně ovládá umění semknout vlastní řady a takticky dosáhnout cíle. Jaké jsou vyhlídky na vládní koalici, počítala-li Merkelová, v Německu i jinde přezdívaná Mutti (mamka), s tím, že se FDP – současný koaliční partner CDU/CSU – nedostane znovu do parlamentu?
Ideologická neutralita
Odpověď je třeba hledat v ideologické neutralitě středových politických stran a v krizi eurozóny. V amerických fastfoodových řetězcích jsou jídla často bez výrazné chuti a káva není horká, aby předešly žalobám svých zákazníků. Podobně se CDU/CSU i SPD snaží oslovit co nejširší spektrum německých voličů, aniž by se ideologicky vymezovaly a vyhovovaly pokud možno všem.
V německém systému sociálně tržního hospodářství středové politické strany v zásadě sledují stejnou politickou linii a liší se jen v důrazu na detaily problémů. Ideologicky se vyhraňuje jen pravý, či levý okraj politického spektra. Ideologické argumenty dnes používají jen menší parlamentní strany – Strana zelených, Levice a právě FDP.
Řešení krize eurozóny muselo počkat až po volbách a německý ministr financí Wolfgang Schäuble ještě před nimi varoval, že dosavadní úsilí nebude stačit. Německo je vůdčí zemí eurozóny a příští kancléř/kancléřka bude muset provést několik značně nepopulárních opatření, ke kterým bude potřebovat co nejširší mandát. A stane-li se jí opět Angela Merkelová, ideologické „štěkání“ zprava či zleva nemůže ve vládní koalici potřebovat.
CDU vychází vstříc SPD
Merkelová navíc ještě během večera po volbách v neděli 22. září prohlásila, že chce vládnout celé čtyři roky a že nehodlá po dvou letech odstoupit a předat kancléřský post někomu mladšímu, jak se před volbami spekulovalo. Lze tedy předpokládat, že to bude poslední volební období Merkelové, přičemž určitě nechce vstoupit do učebnic historie jako „zlá mamka“.
Neúspěchem FDP ve volbách se Merkelová zbavila případného moralizátora a současně tím posílila své postavení. V SPD pak má dostatečně silného koaličního partnera, na něhož může naložit část zodpovědnosti za nepříjemná rozhodnutí, který je však současně dostatečně slabý, aby ho mohla kdykoliv výchovně klepnout přes prsty.
Tomuto scénáři neodporují ani případné nové německé volby. V takovém případě by totiž Merkelová a uskupení CDU/CSU zřejmě získaly ještě o několik procent více hlasů a SPD by je ztratila. I proto je velká koalice těchto stran nejpravděpodobnějším řešením německých voleb, což naznačují i signály z CDU. Ta se již snaží SPD vycházet vstříc a začala relativizovat svůj předvolební slib, že v žádném případě nezvýší daně.
ČESKÁ POZICE se výsledkům německých voleb věnovala v článcích:
