Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Knížák zuří. Rösel se radši schoval.

  5:50

Odstranění Knížákova sousoší z prostoru před Veletržním palácem vyhrotilo vztahy mezi bývalým a současným ředitelem Národní galerie.

foto: © Petr Novák, WikipediaČeská pozice

„Podpis na jakémkoliv dokumentu je pro něho traumatem. Nejraději by zničil vše to, co bylo vytvořeno před ním, poněvadž přitom nemusí nic vymýšlet, jen bořit,“ řekl bývalý ředitel Národní galerie v Praze Milan Knížák o svém nástupci Vladimíru Röselovi v rozhovoru pro „klausovskou“ kulturně-hospodářskou revui Fragmenty (vyšel v pondělí 20. srpna). A přidal mnoho dalších přesně mířených jedovatostí.

Obsáhlý rozhovor, v němž Knížák rovněž vyzývá ministerstvo kultury, „aby urychleně zakročilo a odvolalo z postu generálního ředitele Národní galerie v Praze pana Rösela a nahradilo ho někým normálním“, byl zveřejněn jen tři dny předtím, než prostor před Veletržním palácem definitivně opustilo Knížákovo sousoší Král a královna. To byl krok, který pyšného umělce jistě ťal do živého.

Nedotažené gesto

Vystěhování soch Milana Knížáka, Aleše Veselého, Karla Nepraše, Karla Malicha a Stanislava Kolíbala, které před budovu se sbírkou moderního a současného umění Národní galerie nechal před časem umístit její bývalý ředitel, je po více než roce šéfování prvním mediálně skutečně viditelným krokem současného ředitele. Bohužel, ne úplně dotaženým.

Odstranění soch z veřejného prostoru je silné gesto, které současný ředitel nedokázal pořádně vysvětlit veřejnostiOdstranění soch z veřejného prostoru je silné gesto, které současný šéf nedokázal pořádně vysvětlit veřejnosti. Slyšet bylo jen Knížáka (ostatní žijící umělci proti odvezení svých děl neprostestovali), uraženého nejen samotným stěhováním, ale nejspíš i tím, že zatímco ostatní díla budou vystavená v Ostravě, to jeho bylo uklizeno do depozitu v zahradě Anežského kláštera. Chvíli umělec dokonce tvrdil, že zavolá policii, protože dílo je jeho majetkem, na který se nesmí sáhnout. Národní galerie se ohradila: má dokumenty, že sochy patří jí.  

Byla ovšem chyba, že Rösel sám s přesvědčivou představou budoucího využití prostoru před Veletržním palácem nevystoupil. Vágní argumenty, že na sochy nebylo přes betonové truhlíky pořádně vidět a že umělecká díla nesplnila původní očekávání přilákat návštěvníky moderní sbírky, nechal tlumočit tiskovou mluvčí galerie. Místo toho, aby položil na stůl vizualizaci a řekl jasně, jak a proč to bude před Veletržním palácem nově vypadat a fungovat, jsme zaslechli jen cosi o kavárenských stolcích a proměnlivých exponátech.

Kdyby nebylo jednou z „obětí“ stěhování i dílo Milana Knížáka, asi by to všechno Vladimíru Röselovi neprošlo tak snadno. Pokud měl tento krok rovněž znamenat jakési účtování s minulým vedením a symbolizovat změnu, měl přijít minimálně o půl roku dřív. A tento význam v odstranění soch, jejichž instalace se kdysi setkala s odporem výtvarné obce, latentně přítomný je. Ať si to současný ředitel připouští, nebo nikoliv.

Přízrak nenáviděného Knížáka paradoxně do jisté míry Rösela chrání i před jinými výtkami ze strany odborné veřejnosti. Dosud totiž šéfovi Národní galerie procházelo, že zatím nezveřejnil koncepci jejího dalšího vývoje nebo ponechal sbírku moderního a současného umění téměř rok bez šéfa. Obojí – vyhlášení výběrového řízení na ředitele Veletržního paláce i zveřejnění koncepce – se má konečně odehrát v září.

Alibistické mlčení bývalého ředitele

Na Röselovu obranu je nicméně nutné uvést, že se ocitl v opravdu mimořádně složité finanční situaci. Po svém nástupu musel řešit splácení padesátimilionového dluhu, který mu Knížák zanechal a o němž samozřejmě ve svých výpadech na současné vedení Národní galerie – i ve zmíněném rozhovoru – alibisticky mlčí. Také úsporná opatření ministerstva kultury na příští léta jsou drastická. Podle Röselových výpočtů podfinancované instituci téměř žádný prostor pro rozvoj nezbývá. A dluhy její šéf dělat nechce. Stejně tak odmítá „nadstandardní“ vztahy s politiky, které tak vehementně pěstoval jeho předchůdce.

Přečtěte si rozhovor ČESKÉ POZICE s Vladimírem Röselem.

Díky sponzorovi prý bude od podzimu otevřená v Praze galerie Milan KnížákZ prozatímních vystoupení ředitele Rösela lze usoudit, že se korektně pokouší najít vnitřní rezervy i nové sponzory. Nicméně určitý „ostych“ a mlhavost či nešikovnost v komunikaci s veřejností i uvnitř galerie se také přehlédnout nedají. A právě tyto vlastnosti Knížák s gustem v rozhovoru ironizuje: „Nový ředitel NG je posedlý touhou něco udělat, ale neví co, neví jak, a bojí se, aby neudělal chybu.“

To Milanu Knížákovi energie, odvaha k razantním řešením a vůle po sebeprosazení nikdy nechyběly. Z rozhovoru na Fragmentech vyplývá, že z jeho činorodosti se mohou nyní těšit na AVU, kde se angažuje v Senátu, nebo v Radě vysokých škol. Píše, vystavuje, otevřel dvě galerie, kde představuje loutky ze své unikátní sbírky. Ale hlavně: „Díky sponzorovi bude od podzimu otevřená v Praze galerie Milan Knížák, která se bude věnovat jen mým uměleckým aktivitám.“

Konečně tedy bude mít nějakou galerii jenom sám pro sebe. A může si před ni postavit i Krále a královnu. Ekonom Rösel mu sousoší jistě rád prodá.