Lidovky.cz

Kniha roku 2011: Něco jako setkání filozofa Slavoje Žižeka a lady Gaga

  5:48

V 21. ročníku ankety LN byly stejně jako loni nejpozoruhodnější knihy, jež se v ní neobjevily – s aktuálními problémy české společnosti.

„Osmý svazek Rezkových Spisů předvádí brizantní směs filozofické erudice a průrazného humoru, na niž jsme od autora zvyklí; i zde si uvědomíme, že se kořeny současné intelektuální mizérie nacházejí hluboko v osmdesátých letech (kdy ostatně značná část textů přítomné knihy vznikla),“ napsal překladatel a anglista Petr Onufer o knize Petra Rezka Démanty české filozofie v 21. ročníku obnovené ankety sobotních Lidových novin (LN) Kniha roku. Jen tím potvrdil to, co ČESKÁ POZICE napsala o této anketě už loni:

„Ve vší úctě ke všem knihám a jejím autorům, jež se v anketě objevily, nejpozoruhodnější na ní byly knihy, které se v ní vůbec neobjevily. Ty, jež by reflektovaly problémy, s nimiž se potýká česká společnost.“

Odpovědnost intelektuálů

Letos však takové knihy na knižním trhu jsou, například Michala Viewegha Mafie v Praze, Martina S. Já hráč. Zpověď opravdového gamblera či z hlediska úpadku západní civilizace Miroslava Bárty, Martina Kováře a kolektivu Kolaps a regenerace. Cesta civilizací a kultur. Pokud aktuální témata, jimiž se zabývají tyto tři knihy, nikoho z více než čtyř set spisovatelů, překladatelů, kritiků, nakladatelů a dalších osob, které mají ke knihám blízko, oslovených LN, z nichž přes dvě stě do ankety odpovědělo, nezajímají, pak se nelze divit, že české intelektuální prostředí je v takovém mizerném stavu.

Pokud je to kvůli kvalitě zmíněných tří knih, lze se zeptat, proč se jiní renomovaní čeští spisovatelé nevěnovali podobným aktuálním tématům. Proč nenapsali natolik kvalitní díla, aby je případně mohly tyto osobnosti uvést v anketě?

Proč nenapsali čeští spisovatelé natolik kvalitní díla, aby je případně mohly oslovené osobnosti uvést v anketě?

Ať tak či onak, nemohou si pak čeští intelektuálové stěžovat na katastrofální stav českého politického prostředí. Jsou totiž na tom podobně. A možná, že jejich odpovědnost za tento stav je ještě větší než politiků. Nedokážou totiž nejen přesně pojmenovat problémy, ale ani nemají žádné ideje, na kterých skutečně záleží a jimiž by se politici mohli řídit.

Jako internet

Navíc tím nahrávají těm, kdo by nejraději zrušili ministerstvo kultury. Stane-li se to, mohou si za to intelektuálové sami. Pokud je to potěší, v případě idejí jsou na tom stejně špatně jako jejich kolegové v ostatních západních zemích. Ani je nic příliš převratného nenapadá. Není ale právě to znakem úpadku Západu?

Tím nechci nijak snižovat kvalitu knih v anketě, v níž zvítězil Pražský hřbitov Umberta Eca v překladu Jiřího Pelána, na druhém místě se umístilo Dílo. William Shakespeare, úctyhodný kompletní překladatelský počin Martina Hilského, a na třetím Torst, dvacet let nakladatelství od Josefa Chuchmy, Viktora Stoilova a Jana Šulce. Celý soubor anketních odpovědí s uvedenými knihami však připomíná internet, na kterém je také spousta informací a jehož směřování je spíš horizontální než vertikální.

Soubor anketních odpovědí s uvedenými knihami připomíná internet, na kterém je také spousta informací a jehož směřování je spíš horizontální než vertikální

Nejlépe se na to hodí parafráze Stalinova výroku: „Jeden mrtvý člověk je tragédie, tisíc pouhá statistika.“ V tomto případě: Jedna informace (kniha) je skvělá, tisíc pouhý informační (knižní) šum.

Václav Klaus a Pavel Rychetský

Kromě zmíněného Petra Onufera si současných problémů všiml prezident Václav Klaus, který o knize krátkých textů rakouského spisovatele Josepha Rotha Filiálka pekla na zemi napsal: „Podobnosti s dnešní Evropou jsou až příliš nepříjemné.“ Doufejme jen, že tato kniha ho neovlivní natolik, aby se stejně jako Roth neupil k smrti a nestal se z něho zapřísáhlý monarchista.

Pozadu za ním nezůstal ani další významný představitel českého státu, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Toho zaujala kniha Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška od slovinského myslitele z opačné strany politického spektra, neomarxisty Slavoje Žižeka. A napsal o ní: „Krutá, ale přesná analýza krize současného neoliberalismu a současně nelítostná kritika levice, neschopné artikulovat alternativu.“

Rychetskému naopak přejme podobnou podporu od nějaké české celebrity ženského pohlaví, jaké se 62letému Žižekovi dostalo od lady Gaga, a údajně mělo jít i o milostný románek. Anketa Lidových novin Kniha roku se pak podobá právě tomuto zvláštnímu vztahu Slavoje Žižeka a lady Gaga. Stručně řečeno jakýsi postpostpostmoderní blázinec.

Hlasování v anketě LN Kniha roku 2011

1. (11 hlasů)
Pražský hřbitov, Umberto Eco, překlad Jiří Pelán

2. (10 hlasů)
Dílo. William Shakespeare, překlad Martin Hilský

3. (9 hlasů)
Torst. Dvacet let nakladatelství, Josef Chuchma, Viktor Stoilov, Jan Šulc

4. (7 hlasů)
Ladislav Jehlička, Křik koruny svatováclavské

5.-6. (6 hlasů)

Bledý oheň, Vladimir Nabokov, překlad Pavel Dominik a Jiří Pelán
Errata, Prozkoumaný život, George Steiner, překlad Lucie Chlumská a Ondřej Hanus

7.-14. (5 hlasů)
Korespondence II. I tento list považujte za neúplný, Jakub Deml, editorka Šárka Kořínková
Pasáž, Sylva Fischerová
Beneš jako Rakušan, Jiří Gruša
České okamžiky, Pavel Kosatík
Poslední básně, Czesław Miłosz, překlad Josef Mlejnek
Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století, Martin C. Putna
Viktor Šklovskij, překlad Petr Šimák
Bankrot, Viktor Šlajchrt

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.