Klišé o trafikantech

Tři exposlanci Ivan Fuksa, Petr Tluchoř a Marek Šnajdr, trestně stíhaní za korupční jednání, dosáhli nečekaného úspěchu. Jan Schneider zasazuje krok ministerstva spravedlnosti do kontextu.

Exposlanci ODS Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr dostanou odškodné. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Exposlanci ODS Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr dostanou odškodné. | foto: ČTK
Exposlanci ODS Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr dostanou odškodné.

Někdo se zřejmě ulekl, že by sporné trestní stíhání, které neskončilo před soudem, mohlo být jiným soudem označeno za nezákonné, s ještě horšími důsledky, než jen omluva a dohodnuté odškodné.

Od zdi ke zdi. Žádné vyvažování pravomocí a odpovědnosti státních zástupců. Exposlanci jsou neviňátka, státní zástupci zločinci. Mnozí komentátoři svými nanejvýš povrchními, tendenčními, rozevlátými až bulvárními komentáři ještě rozmnožují onu blbou náladu.

Polopatická Brožová

Například zatvrzelým nechápáním vymezení oné inkriminaci bránící indemnity (materiální imunity). A to přes to, že její rozsah pěkně objasnila bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podle preferovaného francouzského pojetí imunita, jak se vyjádřila pro LN, „zjednodušeně řečeno chrání pouze jednání, které by osoba, jež není poslancem, nemohla učinit.“

Po rozhodnutí NS se začaly množit pavlačové chýry o tom, že poslanci snad mohou na parlamentní půdě beztrestně vraždit, loupit, znásilňovat, korumpovat a podplácet.

Po rozhodnutí NS se totiž začaly množit pavlačové chýry o tom, že poslanci snad mohou na parlamentní půdě beztrestně vraždit, loupit, znásilňovat, korumpovat a podplácet. Brožová se pokusila zareagovat způsobem, který skutečně měl (byť třeba až po třetím či čtvrtém vysvětlení) slušnou naději na pochopení i u velmi průměrně inteligentních lidí.

Takže, ve jménu Ivy Brožové, ještě jednou, polopaticky. Dopouštějí se běžní občané – neposlanci vražd, loupeží, znásilnění, korupce a podplácení? Ano? Pak pro poslance takové jednání není kryto imunitou. Může běžný občan – neposlanec vykonávat či vzdát se mandátu? Nemůže. Pak je tato činnost kryta imunitou.

Proto také NS rozhodl, že vzdání se mandátu nelze zakomponovat jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jehož se měli exposlanci podle trestněprávních orgánů dopustit. Jinými slovy řekl – vyjměte vzdání se mandátu z obvinění, a můžete ve stíhání pokračovat.

Špatný fokus

Další pozoruhodnou nelogičností, svědčící o hysterii, nikoliv o promyšlené kritice, je soustředění se na jednorázový úkon, jímž je vzdání se mandátu, přičemž mnohem víc škody nadělá, kdo se dopouští korupčního jednání, a mandát si nadále podržuje.

Další klišé spočívá v té paušálně meldované litanii, že exposlanci vyměnili mandáty za lukrativní trafiky.

To však již i ti velmi průměrní chápou, že tam někde začíná politika, a že by asi dost dobře nešlo poslance běžně stíhat za to, že nehlasovali v souladu se svým svědomím, jak přísahali. O mnoha si lid může méně či více důvodně myslet, že jsou křiváci, ale jak z nich dostat ono se svědomím souladné stanovisko? Na skřipci, pomocí španělské botičky, nebo jak?

Další klišé spočívá v té paušálně meldované litanii, že exposlanci vyměnili mandáty za lukrativní trafiky. Smutné je, když toto klišé použije i kapacita jako Jiří Přibáň, který se v tomto smyslu vyjádřil v LN. Jestli kauzu posuzuje stejně nedbale, jako je s ní – soudě podle jeho vyjádření – seznámen, pak tedy všechna čest stranou.

Jeden exposlanec z onoho neúspěšně inkriminovaného tria totiž nedosedl na žádnou židli. Prý se pouze přimluvil za obsazení jakési funkce svým známým. Prospěch by se pak dal spojit s jeho osobou pouze pomocí parafráze definice osoby blízké podle trestního zákoníku, tedy že prospěch oné osoby „pociťoval jako prospěch vlastní“.

Nikdo se ani nestaral, jak byla obsazována správní a dozorčí rada VZP, ale ani ČEPRO. Všem komentátorům však „chytly saze“ až zrovna teď…

Další z exposlanců byl před získáním „lukrativní trafiky“ v ČEPRO předsedou správní rady VZP, tedy na mnohem lukrativnější funkci. Nikdo se tenkrát nestaral, jak se tam dostal. Nikdo se ani nestaral, jak byla obsazována správní a dozorčí rada VZP, ale ani ČEPRO. Všem komentátorům však „chytly saze“ až zrovna teď… A to byl předsedou dozorčí rady ČEPRO pouhého půl roku.

Třetí z exposlanců se stal místopředsedou Českého Aeroholdingu. Že to předtím za tři a půl roku dotáhl v dozorčí radě ČEZ na místopředsedu, nikoho ze židle nezdvihlo. Že to dotáhl na předsedu dozorčí rady ve velice zajímavé Exportní garanční a pojišťovací společnosti, zůstalo celkem nepovšimnuto. Na předsedu dozorčí rady to obdivuhodně dotáhl i v Letišti Praha, což ale asi nebylo pro nikoho zajímavé. Jeho obdivuhodné schopnosti byly využity i v České exportní bance. Samozřejmě, všechno souběžně. Nepochopitelné je, že to nevzbudilo zájem. Až půlroční angažmá v Českém Aeroholdingu.

Jeden standard

Záměrně nedosazuji do těch funkcí jména, protože vyhodnocení této skutečnosti musí být stejné, ať jde o kohokoliv. Musíme odolávat chorobě šílených mozků a pokřivených charakterů, kteří používají dvojí standardy.

Společnost ani média se valně nestarají o to, jak jsou obsazována skutečně lukrativní místa (nebo celé trsy méně interesantních postů).

Kritizovat stát krátkými holými větami je sice možné, ale velmi nehodnotné. Nelíbí se vám něco? Fajn, co tedy navrhujete?

Málokdo se na druhou stranu zabývá tím, jak by se to mělo dělat. A co třeba se zaměstnanci státu, kteří jsou znalí filigránských fint, a při nepřátelském odchodu ze státních služeb by je bez skrupulí mohli použít, aby si zchladili žáhu a vyrovnali rozpočet? Nehledě na to, že získali zkušenosti i odbornost různými kurzy a školeními, na státní náklady. Neměl by stát provozovat odpovědnější personální politiku?

Kritizovat stát krátkými holými větami je sice možné, ale velmi nehodnotné. Nelíbí se vám něco? Fajn, co tedy navrhujete? A domyslel jste důsledky svého návrhu? Jestli ne, šetřete dechem.

Nejde teď o snahu bránit exposlance či jejich praktiky, ale o nutnost poukázat na chybné postupy a nedbalé analogie, které jsou proti nim uplatňované. Ty jsou zřejmě vedeny „po čichu“, a skutečně tu leccos hodně zavání, ale není možno ve snaze cosi napravit jen vršit chyby další.

A pro zklidnění emocí při posuzování trestněprávních postupů je dobré si představit, které by asi člověk sám uznal za oprávněné, kdyby byly použity proti němu.

Trestní právo a politika

Nelze jednou provždy stanovit meze mezi trestním právem a politikou. Je potřeba klidně a svědomitě pracovat na jejich upřesnění. Lze vyjít z výroku soudce Jana Šotta o tom, že „trestní právo se nesmí zastavit před branami politiky“, ale nutno ho vymezit, nelze ho nechat v této absolutní podobě. Mnoho komentátorů tento myšlenkový polotovar papouškovalo, aniž by se zeptali, kde se to trestní právo ráčí zastavit? Nebo zda míní nahradit politiku?

Prostě a jasně, trestní právo nesmí stahovat kaťata, když brod je ještě daleko, nesmí však mít ambici zasahovat do politických dějů. A najít tu hranici, a jak najít respektu hodnou hranici mezi nimi, to je úkol nejbližší budoucnosti. Nelze ho ale splnit pomocí klišé a nedořknutých hesel, bez dopočítaných důsledků.

Počet příspěvků: 18, poslední 4.5.2015 09:31 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.