Podle průběžných výsledků se zdá, že sedmnáctý klimatický summit v jihoafrickém Durbanu bude ještě nevýraznější než kterýkoli předtím. Svého vrcholu dosáhly klimatické iniciativy v roce 1997 na konferenci v Kjótu, kde se v protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách většina průmyslových zemí světa zavázala snížit emise skleníkových plynů o 5,2 procenta. Pak už to šlo s klimatickými summity jen z kopce, od drsně neúspěšné předloňské konference v Kodani mocným sešupem.
Co se týká české reflexe klimatické změny, tu neúčinný proces klimatických summitů už zcela ochromil. Přestože projevy změny jsou čím dál výraznější, většiny české společnosti se zmocnila odmítavá apatie.
V dějišti současného summitu tomu je naštěstí jinak. Přesvědčil se o tom i člen české výpravy Jan Doležal z občanského sdružení Glopolis. „V Africe je vnímání klimatické změny barevnější, a ne nutně pouze expertní. Velkou roli hraje občanská společnost, a to nejen ekologické či jiné nevládní neziskové organizace, ale třeba i církve nebo odbory. Silný je důraz na sociální spravedlnost,“ napsal ČESKĚ POZICI z Durbanu Doležal. A dodal: „Mé laické zhodnocení je, že zatímco v Evropě se klima začalo prvotně uchopovat jako environmentální problém, a až posléze bylo kolonizováno ekonomickým jazykem, případně dalšími ohledy, v Africe je to naopak. Začíná se od sociální spravedlnosti a dostává se k tomu, že lidská společnost je životně závislá na přírodních zdrojích a planetě.“
ČESKÁ POZICE požádala Jana Doležala, zda by se ještě před ukončením summitu nepokusil vystihnout, jaké jsou šance na další klimatickou domluvu.
Veškerá vyjednávání jsou jako loterie. Sázky na opatření vůči postupu změn klimatu jsou vysoké a navzdory pozitivním krokům některých klíčových hráčů s opatrnou nadějí na optimistický scénář zůstává stále ve hře krach summitu. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun delegáty ve svém úvodním proslovu ujišťoval, že proces v rámci OSN je funkční a má konkrétní výsledky. Přesto by se chtělo netrpělivě opáčit, zda si řešení změny klimatu může dovolit takto zdlouhavý demokratický proces.
Afrika tlačí, Amerika brzdí
Naději lze spatřovat zejména v silném tlaku afrických a dalších zemí, které neváhají při každé příležitosti hovořit o negativních důsledcích změny klimatu, což dává celému vyjednávání silný etický náboj. Čína rozhodně nechce být viděna v roli země, která úspěch summitu znemožnila (jak vyšlo najevo po konci Kodaňské konference v roce 2009) a klade podmínky, za kterých je ochotná přistoupit na právně závazné omezování růstu svých emisí.
Záchrana Kjótského protokolu by Evropě zajistila pozitivní reputaci u klíčových partnerů a tradičních spojenců, zejména v afrických zemích
USA, natož Kanada ve svých postojích – a neschopnosti se někam posunout – už ani nepřekvapují. Otázkou zůstává, zda si politicky mohou dovolit být řazeny mezi země, na kterých summit zkrachoval. Obávám se, že ano. Skvěle jim ovšem hraje do karet sdružení jihoamerických zemí (ALBA), protože černý Petr nemusí zůstat jenom jim.
Podaří se vyvolat kjótského ducha?
Sekretářka Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) Christiana Figueresová přes všechny obstrukce vidí osud zamýšleného pokračování Kjótského protokolu optimisticky. Srovnat se s Kjótským protokolem je ovšem složité i pro Evropskou unii. Rozhodla se zamýšlené pokračování Kjótského protokolu nepodpořit, nepotvrdí-li Čína a další velcí hráči v Durbanu ochotu závazně snižovat emise skleníkových plynů.
Zachování Kjóta je přitom ve vlastním zájmu EU. Evropská legislativa v oblasti ochrany klimatu částečně kopírovala kjótské mechanismy a znečišťovatelé ze starého kontinentu mohou například díky Mechanismu čistého rozvoje (Clean Development Mechanism) a investicím do udržitelných technologií v rozvojových zemích cenově výhodně plnit vlastní závazky na snižování emisí.
Záchrana Kjótského protokolu by přitom Evropě zajistila pozitivní reputaci u klíčových partnerů a tradičních spojenců, zejména v afrických zemích. Není dobré jméno důležitým statkem v multilaterálním světě za situace, kdy dluhovou krizí těžce zkoušená Evropa ztrácí dřívější ekonomickou sílu? V této souvislosti proto zaráží stabilní neochota delegace USA překročit vlastní stín.
Klimatický fond se hned tak neotevře
Vyjednavači v Durbanu předložili text, který otevírá cestu zpoplatnění emisí skleníkových plynů z námořní dopravy. To je pozitivní nejen kvůli potenciálnímu snížení emisí z tohoto odvětví, ale zejména s ohledem na shromažďování prostředků pro nově vznikající Zelený klimatický fond (Green Climate Fund).
Zaráží stabilní neochota delegace USA překročit vlastní stín
Očekávat se však dají i polovičaté odpovědi. Zmíněný Zelený klimatický fond sice zřejmě získá finance na svůj rozjezd a potřebný institucionální rámec, pravděpodobně však až do příští klimatické konference v Kataru v roce 2012 neutratí jediný dolar na adaptační opatření v chudých zemích.
Vzhledem k tomu, že všechna témata, o kterých se v Durbanu diskutuje, jsou vzájemně propojená – například snižování emisí, adaptační opatření, klimatické financování či transfer ekologických technologií – pokrok v podstatných věcech musí být učiněn naráz. A to je ta největší bolest klimatického vyjednávání.
Veškerá durbanská očekávání potlačuje světová hospodářská krize a problémy eura. Do Durbanu dorazilo jen pár hlav států, ale jinak ministři životního prostředí, nebo ani ti ne. To nejsou většinou lidé, kteří mohou činit velká rozhodnutí…
