Václav Klaus v posledních dnech a týdnech několikrát napsal či promluvil na svoje oblíbené téma Evropská unie. Na tom jistě není nic divného, doplníme-li, že mu brzy vyjde nová kniha s názvem Evropská integrace bez iluzí a na dobré promo musí myslet i pan prezident. A samozřejmě lze od vizionáře, který „měl s tou unií pravdu“, očekávat, že se bude vyjadřovat k dluhové situaci v eurozóně a další krizi, jež se na Evropu s největší pravděpodobností žene.
Naposledy Václav Klaus shrnul své staronové i čerstvé názory na krizi Evropy, respektive Západu v pondělním vydání časopisu Týden. A je to tentokrát Klaus varovný až burcující – nedojde-li k hluboké změně, blízké svým rozsahem a hloubkou naší transformaci po pádu komunismu, píše český prezident, bude cena za chybné systémové uspořádání v Evropě exponenciálně narůstat. A Evropa se stane periferií dynamicky se pohybujícího zbytku světa.
Co je podle Václava Klause špatně?
„Příčiny těchto problémů nejsou úzce ekonomické a už vůbec ne výlučně finanční a měnové. Západní civilizace svým posledním vývojem udělala osudovou chybu. Vytvořila, pod heslem pokroku, ekonomicko-sociální model, který neklade na první místo ekonomickou výkonnost, od které by se mělo všechno další odvíjet, ale na první místo klade autonomně se vyvíjející nároky jednotlivců, různých zájmových a sociálních skupin, ale i celých států.“
Klause trápí (i nás všechny by měl) způsob evropského integrování, nad úrovní států vznikající „ničím a nijak neodstranitelné vakuum legitimity“, tedy podle prezidenta přímo absence demokracie (či takzvaná post demokracie). „Míra regulace, kontroly, řízení, organizování ekonomického života shora a míra potlačení trhu jsou daleko za hranicí jakéhokoli racionálního ekonomického uspořádání,“ míní Klaus s tím, že to není nepodobné „závěrečným, už značně ,měkčím‘ fázím komunismu“.
Politika může být jen tam, kde je demokracie, to je na úrovni státu. Na úrovni kontinentu politika být nemůže, píše český prezident
Poučeni komunismem bychom tyto plíživé nuance evropské integrace vnímat měli. Ale vypůjčme si „racionální pesimismus“ pana prezidenta ohledně budoucnosti Evropy, které předpovídá „ztracenou dekádu“: že by dnes opravdu lidé vnímali fungování Evropské unie podobně jako pozdní fáze komunismu?
Raději návrat k dilematu než chaos
Prezident stručně a jasně popisuje příčiny dluhové krize. „Rozhodující začaly být nároky a jejich odtržení od výkonu, produkce, s výkonem spojených příjmů. Neadekvátní růst veřejných výdajů a z nich plynoucí dluhy v mnoha zemích západního světa nejsou způsobeny ničím jiným než možností tyto dvě věci oddělit.“ V soukromé sféře se oddělí bankovním úvěrem, ve sféře veřejné je to možné díky existenci států a jejich specifické rozpočtové politiky, respektive možností krátkodobě nevyrovnávat rozpočet.
Jen jakýmsi akcelerátorem dnešního evropského problému je pak podle Klause zrod měnové unie složené z ekonomicky různorodých zemí a hlavně to, že „členské země eurozóny jednotným měnovým kurzem ztratily potřebné signály o sobě samých“. Všichni v klubu byli vnímáni stejně a neúnosně dlouho se mohli beztrestně zadlužovat, což také s gustem činili.
To jistě lze podepsat. Co však Václav Klaus navrhuje? Hluboká změna, nikoli pouze kosmetické úpravy, o které se snaží současní evropští lídři, transformace. To zní i od teoretika příliš obecně. Klaus dále navrhuje, aby se do Evropy vrátila politika – myslí tu na národní úrovni, samozřejmě. „Politika může být jen tam, kde je demokracie, to je na úrovni státu. Na úrovni kontinentu politika být nemůže,“ píše český prezident.
Zřejmě nejdůležitější poznatek si nechal Václav Klaus na konec článku. Podle něj se za poslední desetiletí v Evropě fakticky podařilo zrušit věčnou lidskou – a navýsost politickou – otázku vztahu plánu (státní regulace) a trhu. Byla jakoby vyřešena tím, že národní stát byl upozadněn a všechno se řídí z Bruselu, což bohužel liberálové a demokraté neprokoukli. Klaus vyzývá, abychom se zase začali pomalu vracet zpět k starému dobrému dilematu vztahu státní regulace a trhu. Zpátečník jeden. Ale určitě má pravdu!