Prezident Václav Klaus považuje útok pistolníka z Chrastavy za atentát na prezidenta republiky a vidí za ním práci rozeštvávačů, kteří radikalizují českou společnost. „Byl to politický čin, nebyla to klukovina. Odráží to situaci ve společnosti, která dosáhla mimořádně špatného stavu. Rozeštvávačů je dost a všichni je známe. Není asi teď na mně, abych ty hlavní rozeštvávače v médiích jmenoval. To bych jim zbytečně dělal reklamu,“ řekl Klaus v rozhovoru pro deník MF Dnes.
Podle prezidenta nešlo ani o politováníhodný incident, jak útok – prý nešťastně – pojmenoval premiér Petr Nečas. „To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky. Nad tím není možné mávnout rukou. Není možné debatu převést na míru selhání ochranek. Mne na tom trápí něco daleko většího,“ dodal Klaus. Podle něj se společnost neradikalizuje. „Společnost je někým radikalizována. Zdá se mi, že se něco takového dříve či později muselo stát, bylo to ve vzduchu. Jak si někteří pisálkové zahrávají s mou osobou, nejen s Václavem Klausem, ale s prezidentem republiky, je v civilizovaném státě nevídané,“ míní prezident.
Pomineme-li snahu nafouknout chrastavský incident do kennedyovských rozměrů, musíme s Václavem Klausem souhlasit, že společnost je v mimořádně špatném stavu. Položme si ale otázku, zda sám Klaus nenese na tomto stavu díl osobní spoluodpovědnosti.
Nezadělala náhodou na dnešní napětí v zemi i špatná rozhodnutí politiků z devadesátých let, kdy Klaus byl několik let premiérem a jeho ODS u vlády?
Nezadělala náhodou na dnešní napětí v zemi i špatná rozhodnutí politiků z devadesátých let, kdy Klaus byl několik let premiérem a jeho ODS u vlády? Nebo si Václav Klaus myslí, že už všichni občané zapomněli na mrtvé sponzory ODS, na Pepu z Hongkongu, Lajose Bácse či Radživa M. Sinhu, na tunelování investičních fondů, na bankovní socialismus, na krachy malých bank, na takzvanou českou cestu privatizace či na odklonění uhelných dolů od státu na offshory?
Klausovi se nelíbí, jak si někteří „pisálkové“ zahrávají s jeho osobou, prý něco takového je v civilizovaném státě nevídané. Ale v civilizovaném státě je rovněž nevídané, když například prezidentův think-tank dostane zpět investované miliony od obchodníka s cennými papíry jaksi mimo pořadí, zatímco ostatní na svoje peníze stále čekají! A prezident se ani neobtěžuje, aby tento problém veřejnosti on sám či jeho blízcí spolupracovníci vysvětlili. Tváří se, že problém neexistuje.
Řeč je samozřejmě o skandálu kolem firmy Key Investments, které Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) svěřilo přes deset milionů korun. Odhalí se někdy důvody záhadného uspokojení nároku prezidentova think-tanku? Dozvíme se, za jakých okolností se podařilo zlikvidnit nelikvidní cenné papíry zřejmě v nominálním kurzu, což se žádnému klientovi Key Investments nezdařilo, ač o to písemně požádali už dříve než Klausův CEP?
Když se ČESKÁ POZICE zajímala o detaily vztahů mezi CEP a Key Investments u Klausových spolupracovníků, narazila jen na hradbu mlčení a mlžení. Poté jsme napsali: „Vedení CEP má zřejmě k dispozici metody, které donutily veřejnosti neznámé majitele Key Investments zaplatit dlužnou částku do posledního haléře. Jenže CEP své unikátní a funkční pravicově konzervativní know-how na vymáhání dluhu nechtělo prozradit dalším subjektům, které Key Investments svěřily veřejné peníze. Nevíme proč, a tak skoro abychom předpokládali, že šlo o postup, který nahnal strach i otrlým finančníkům, a ihned zaplatili. Ale možná, že vymáhání peněz šlo i bez drsných kroků. Stačilo, že finančníkům zavolal jejich bývalý šéf, někdejší ředitel londýnské firmy Efficient Investmenst Limited, matky Key Investments, a zdvořile je požádal o vrácení peněz. Tuto osobu známe všichni, jmenuje se Jiří Weigl, prezidentův kancléř a ředitel vznikajícího Institutu Václava Klause, jehož součástí bude i Centrum pro ekonomiku a politiku.“
Přesně to si člověk bezděčně připomene, když od prezidenta Klause slyší, že společnost je v mimořádně špatném stavu.
