V Litoměřicích je asi pozdvižení. Začalo trestní stíhání dvou tamních soudců a jedné soudní zapisovatelky. Po kauze bývalého konkurzního soudce Jiřího Berky z roku 2003 je to (teprve) další krok sebeočisty justice.
Říká se, že demokracie musí být občas zalévána krví. Něco podobného asi bude platit i o soudní moci. Čas od času musí ze svého středu vypudit ty, kteří destruují samy její základy. Proces je to poměrně drastický a má-li být úspěšný, musí být proveden filigránsky.
Jak to asi začalo
Nemůžeme s trochou zadostiučinění nevzpomenout na poslední výroční zprávu Bezpečnostní informační služby (BIS), která tak nadzdvihla některé justiční představitele. Není jisté, zda se prvotní poznatky o korupci na litoměřickém soudu objevily péčí agentů BIS, ale nelze to vyloučit.
Pro příště bude pro všechny zaměstnance justice prospěšnější předpokládat, že BIS má spíše agenty všude, než nikdePro příště bude pro všechny zaměstnance justice prospěšnější předpokládat, že BIS má spíše agenty všude, než nikde. Již císař Josef II. úkoloval svoji tajnou policii na vlastní úřednictvo, o jehož výkonnosti celkem není pochyb. Drsné, ale účinné.
V této souvislosti musíme zmínit výroky předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka a prezidenta Soudcovské unie Jaromíra Jirsy. Prvý z nich se totiž dožadoval od BIS „důkazů“ pro onu pasáž ve výroční zprávě zmiňující penetraci zločinu do justice, druhý dokonce požadoval, aby následoval další krok v podobě prokázání těchto podezření.
Co se týče zpravodajské služby a procesně využitelných důkazů, zmínili jsme nález Ústavního soudu, který odmítl připustit jako důkaz v trestním řízení dokonce i odposlechy pořízené zpravodajskou službou. Prokazování podezření je pak prací orgánů činných v trestním řízení, mezi něž BIS nepatří.
Jak to asi pokračovalo
Je možné, že policie získala poznatky o podezření z korupčního chování soudců od BIS, nebo také vlastní činností. Pravděpodobnější je druhá varianta. Každopádně musely být tak „okované“, že přesvědčily dozorující státní zastupitelství.
Kolikrát už se podobná scéna mohla v naší zemi odehrát, ovšem s tím výsledkem, že policisté odcházeli s nepořízenou, protože jejich poznatky státního zástupce nepřesvědčilyKdo ví, kolikrát se podobná scéna mohla v naší zemi již odehrát, ovšem s tím výsledkem, že policisté odcházeli s nepořízenou, protože jejich poznatky státního zástupce „tak nějak“ nepřesvědčily, a on dal pokyn trestní řízení zastavit. Pro jistotu. Co by si dělal problémy, že? Pointa je pak ta, že policisté se mohou postavit na hlavu, ale ničeho již nezmohou. Proto je třeba ocenit radikálně odlišný průběh litoměřického případu.
Státní zástupce jako „pán trestního řízení“ pak zaštiťuje všechny další úkony. V případě trestního řízení proti soudcům je jich více a hlavně, nesmírně delikátních. Jak již ČESKÁ POZICE napsala, stíhání soudců je závažnou událostí, protože s jejich zatčením musí souhlasit prezident republiky, jeho souhlas kontrasignovat předseda vlády a musí být vyrozuměno ministerstvo spravedlnosti i předseda příslušného soudu. Příslušný soudce pak musí povolit nezbytné úkony v trestním řízení a souhlasit s uvalením vazby.
Policejní operativa měla jistě napilno, a udržet vše v tajnosti na malém městě, kde každý každého zná, je skutečné umění. Stalo se, aniž by informace unikly. Vzorná spolupráce, příkladná profesionalita zúčastněných! Jak vidno, i v této republice lze lecčeho dosáhnout.
Co bude následovat
Trestní řízení se nyní odehrává „s otevřenými kartami“. Advokáti obviněných jistě budou hledat cokoliv, co by jejich klientům pomohlo. Svědci budou pod tlakem větším než obvykle. Lze však důvodně předpokládat, že důkazy obstojí. Celá trestní věc je, jak lze tušit, přepečlivě připravena a důkladně založena. Doufejme tedy, že celá kauza bude zažalována a dospěje k soudu. Nejhorší by totiž bylo, kdyby v nynější fázi skončila. A to i pro obviněné soudce. Ti mají možnost se věrohodně obhájit pouze před soudem. Nedostane-li se případ před soud, již je nikdo nikdy tohoto podezření nezbaví. Někteří politici by mohli vyprávět.
Bude to opět zvláštní pocit, když ti v talárech budou soudit ty, jejichž taláry obrazně řečeno ještě nevychladly. Bude to dobré znamení, že nepřevážila falešná profesní solidarita a věc nebyla kopnuta pod koberec. Bude to očistný krok zbavující soudní moc nánosu zaslepující rutiny, krok, který ji přiblíží zpět k jejímu pravému poslání, totiž nalézání spravedlnosti.
Poněkud pesimistická douška
Budeme doufat, že policisté, kteří se touto akcí „poděkovali“ a odcházejí ze scény, měli pozorné kolegy, již budou v nadějném kurzu pokračovatV Česku je oblíbeným zvykem být o něco pesimističtější, než je nutné. Je zde však jeden aspekt, jenž onomu všudypřítomnému pesimismu nahrává. Někteří z aktérů v řadách trestněprávních orgánů mají totiž zažádáno o uvolnění ze služebního poměru. Česky řečeno, mají toho všeho již plné kecky a jdou do civilu. To by mohlo v oněch nepoctivcích, na něž v tomto případě nedošlo, vzbuzovat jisté naděje, že na ně ani nedojde.
My však budeme doufat, že oni policisté, kteří se tímto „poděkovali“ a odcházejí ze scény, měli velmi pozorné kolegy, již budou v tomto nadějném kurzu pokračovat. Je-li rozhodnutí oněch odcházejících policistů nezvratné, věřme, že jejich závěrečný „majstrštyk“ dospěje k zaslouženému konci. Budeme jim mít za co poděkovat a před jejich kolegy stane náročná výzva, aby důstojně navázali na jejich činnost. Přejme to jim i sobě.
