O pochybnostech právníků z advokátní kanceláře Allen & Overy, které si najal dnes již neexistující Fond národního majetku, spravující tehdy 46procentní státní podíl v Ostravsko-karvinských dolech (OKD), dobře věděl i tehdejší ministr financí a současný premiér Bohuslav Sobotka. Přesto na základě jím předložených materiálů vláda schválila prodej důlní společnosti Karbon Invest uhlobaronů Viktora Koláčka a Petra Otavy – ve finále za 4,1 miliardy korun.
Co přesně zpochybňovala právní kancelář, která mimochodem při pozdějších transakcích radila Zdeňku Bakalovi, jenž se svými obchodními partnery od Koláčka s Otavou získal OKD po privatizaci obratem celé?
Exkluzivní jednání
Pro pochopení je třeba říci, že vláda se rozhodla jednat o prodeji svého podílu exkluzivně s Karbon Investem. Přesto se do tohoto smlouvou zajištěného paktu pokusila protinabídkami vstoupit československá finanční skupina Penta a Koláčka s Otavou přebít. V březnu 2004 byla situace následující: posudek stanovil cenu státního podílu na 2,08 miliardy korun. Karbon Invest nabídl 2,25 miliardy a Penta kontrovala proklamací, že je ochotna dát 3,1 miliardy korun.
Vvláda se rozhodla jednat o prodeji svého podílu exkluzivně s Karbon Investem. Přesto se do tohoto paktu pokusila protinabídkami vstoupit československá finanční skupina Penta. |
„Ve svém memorandu nedoporučila AK Allen & Overy uzavřít smlouvu se společností Penta ani se společností Karbon Invest z důvodu nebezpečí veřejné podpory (podíl by totiž byl prodán pod cenou – pozn. red.),“ uvádí obžaloba, kterou mají LN k dispozici.
Ministr Sobotka však toto doporučení ignoroval a 26. března přikázal tehdejšímu šéfovi FNM Janu Juchelkovi, aby uzavřel smlouvu o prodeji akcií s Karbon Investem za 2,25 miliardy korun. Tuto variantu o tři dny dříve schválila vláda.
Právníci byli očividně přesvědčeni, že ani jedna nabídka neodpovídá tržní ceně. To je totiž jasná podmínka, jak obhájit postup v exkluzivním vyjednávání a neporušit přitom tržní pravidla nastavená Evropskou unií. Předvybraný budoucí majitel nesmí dostat žádnou slevu z tržní ceny.
Stále proti právu EU...
To ostatně o pár týdnů později potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten dospěl k závěru, že cena by měla být alespoň 3,5 miliardy korun. Jinak výjimku z pravidel hospodářské soutěže, kterou vláda pro transakci potřebovala, odmítal udělit. Sobotkovo ministerstvo financí si pak v korespondenci s antimonopolním úřadem vyjasnilo, zda bude stačit, když Karbon Invest zaplatí 3,4 miliardy. To strážci trhu odkývali.
A tak se také stalo a vláda nakonec v září kývla na prodej za 4,1 miliardy. Dnešní premiér Sobotka jakékoliv pochybení odmítá. |
A v tu chvíli opět píší dopis právníci Allen & Overy. V dokumentu z 21. května 2004 upozorňují, že navrhované usnesení vlády prodat státní podíl v OKD za 3,4 miliardy korun pořád neodstraňuje značné riziko, že privatizace poruší právo Evropské unie.
Licitace ovšem neskončila. Penta se snažila ještě prodej zvrátit nabídkou ve výši čtyř miliard korun. Marně. Jediné, čeho společnost dosáhla, bylo navýšení ceny, za niž byla ochotna odkoupit akcie firma Karbon Invest. Do vyjednávání se tehdy vložil i nový muž na scéně – podnikatel Zdeněk Bakala. Ten už v květnu 2004 uzavřels majiteli Karbon Invest smlouvu o odkupu tří čtvrtin akcí jejich firmy. „Zdeněk Bakala pověřil společnost Karbon Invest zvýšením kupní ceny za podíl akcií z částky 3,4 miliardy na 4,001 miliardy,“ uvádí obžaloba.
A tak se také stalo a vláda nakonec v září kývla na prodej za 4,1 miliardy. Dnešní premiér Sobotka jakékoliv pochybení odmítá. Ve vyjádření pro LN trvá na tom, že svědomí má čisté a že privatizace proběhla řádně na základě posudků a stanovisek příslušných úřadů. Ostatně jej žaloba z ničeho neviní. Před soudem v pátek stane jen znalec Rudolf Doucha, který za společnost Vox Consult vypracoval posudek oceňující státní podíl na 2,08 miliardy korun a dva bývalí vysocí úředníci FNM, kteří privatizaci připravovali.
Prodej státního podílu v OKD
|
Sobotka u výslechu: Udělal bych to jinakKdybych věděl, že je posudek „cinklý“, vládě bych návrh na prodej OKD nepředložil, řekl někdejší ministr financí policii Vysoká míra nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, útlum těžební činnosti a spory mezi akcionáři. To byly důvody, proč se podle Bohuslava Sobotky stát rozhodl prodat v roce 2004 svůj menšinový podíl v Ostravsko-karvinských dolech společnosti Karbon Invest, většinovému vlastníkovi OKD. „Stát neměl ve společnosti OKD majoritní podíl, přičemž majoritní vlastník si nepřál zastoupení minoritního vlastníka a v tomto směru se vedly spory,“ popsal Sobotka. Poukázal i na postoj hornických odborářů, kteří se obávali konfliktů mezi akcionáři OKD, pokud by vláda prodávala svůj podíl někomu jinému než společnosti Karbon Invest. Tak současný premiér vypovídal na protikorupční policii v říjnu 2011. Vyšetřovatelé se zabývali podezřením, že při privatizaci někdo státu způsobil mnohamiliardovou škodu. A právě Sobotka, jenž byl v roce 2004 ministrem financí, odpovídal za předložení příslušných materiálů vládě. Z materiálů, které mají LN k dispozici, vybíráme další pasáže ze Sobotkovy výpovědi. Nic jsem nevěděl Stát se rozhodl prodat akcie na základě posudku společnosti Vox Consult. Jeho autor Rudolf Doucha kvůli údajnému několikamiliardovému podcenění hodnoty státního podílu stane příští týden před soudem. Sobotka k tomu do protokolu uvedl, že mu „nebyly sděleny žádné informace, že by znalecký posudek měl obsahovat fundamentální nedostatky jako absenci ocenění dceřiných společností a absenci zohlednění finanční situace OKD“. Připustil, že by takové informace na rozhodování jeho samého a potažmo i rozhodování vlády podstatný vliv měly. „Pokud by mu takové informace sděleny byly, materiál by do vlády nepředkládal,“ uvádí protokol. Cenu 4,1 miliardy, dle současné obžaloby nedůvodně nízkou, Sobotka policii vysvětloval takto: „Společnost Karbon Invest předložila novou nabídku na 4,1 miliardy korun, která převyšovala jak původní posudek Fondu národního majetku, tak posudek, který si nechal zpracovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), tak nabídku společnosti Penta,“ uvedl Sobotka. Vyšetřovatele zajímalo, z čeho Sobotka čerpal informace o tom, že ÚOHS provedl vlastní ocenění státního podílu akcií v OKD. Na to jim exministr řekl, že tím má na mysli odhad ceny dceřiných společností, který k původnímu posudku Vox Consultu připojila Komerční banka na jaře 2004. Jejich součet činil přibližně 3,5 miliardy korun. Dodal, že rozhodnutí ÚOHS pro něj bylo důležité, protože úřad indikoval minimální prodejní cenu právě 3,5 miliardy korun. Vláda tím pádem nesměla odprodat podíl v OKD levněji. Spoléhal i na vyjádření FNM. „Svědek očekával, že stanovení tržní ceny FNM provede v souladu se svými znalostmi a zkušenostmi získanými v průběhu privatizačního procesu,“ uvádí protokol. Jenže dva bývalí zaměstnanci FNM Pavel Kuta a Jan Škurek, kteří měli privatizaci OKD na starosti a nyní čelí spolu s Douchou obžalobě, shodně před detektivy vypověděli, že se znaleckými posudky zkušenosti neměli. Argumentace Evropou Na obhajobu tehdejšího postupu si vzal Sobotka na pomoc i pozdější stanovisko Evropské komise. Ta v létě 2011 odmítla stížnosti, které se týkaly možné nedovolené podpory českého státu při privatizaci OKD tím, že by prodal státní podíl příliš lacino. Exministr financí se zabýval i výčtem podmínek, za nichž stát akcie prodával. Kupující například musel garantovat trvalé předkupní právo nájemníků bytů na jejich odkup za výhodnou cenu. Připomeňme, že v majetku OKD bylo 44 tisíc bytů. Jejich nájemníci se však jedenáct let od prodeje stále nemohou domoci toho, aby tato podmínka byla naplněna v praxi. |