Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Když mocenský stroj obsluhují rutinéři a „machři“...

  11:21

Příčiny krize: Politika bez etických mantinelů degeneruje a ohrožuje demokratický systém.

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Česká politika je od počátku minulého desetiletí myšlenkově čím dál tím vyprázdněnější. Po nových „velkých“ idejích není poptávka ani na reprezentativních stranických sjezdech, na nichž se strany v lepších časech myšlenkovými výboji rády pochlubily. Proč také, když „dělat politiku“ jde minulých 15 let i pohodlněji.

Proč vymýšlet strategické programy a zavazovat se formulacemi jasných cílů, lze-li vystačit driblováním po politickém hřišti? Proč vést rytířské souboje, stačí-li viditelně okopávat konkurenci kotníky, ale tam, kde nejsou přítomné kamery, s ní handlovat „něco za něco“? Při tomto provozování politiky z ní až na pár výjimek vymizely osobnosti. A nahradili je rutinéři a „machři“, kteří obsluhu bezduchého mocenského stroje zvládnou bez intelektuální trýzně a mravních výčitek.

Přidejme takzvanou opoziční smlouvu ČSSD a ODS (1998–2002), kdy Zemanova vláda vládla bez opozice, poněvadž ODS na kontrolní roli za příděl postů a prebend rezignovala. Pragmatický handl „oposmlouva“ degradoval ideje a programy na prázdnou předvolební ambaláž. A má se za to, že rozdělením „sfér vlivu“ mezi ČSSD a ODS se zároveň zvedla stavidla klientelismu neboli zhoubného propojování světa politiky a byznysu.

Dominance pragmatismu

Počátkem roku 2003 vypršelo druhé prezidentské období Václava Havla. A poté se víceméně stáhl z domácí politiky, jejíž pragmatickou část udržoval v jistých mezích mravními a etickými tématy, která nastoloval a díky jehož autoritě nemohla být ignorovaná. Nedlouho předtím pohasla hvězda Občanské demokratické aliance a ve volbách 2006 také Unie svobody, a proto zbyla na vládní úrovni – a jen nakrátko – Strana zelených, jejíž praktická politika jisté mravní imperativy ctila.

Světí-li účel prostředky a neklade-li si žádné etické meze, ještě tolerovatelné přešlapy a fauly skončí jednoho dne vážným úrazem

Od parlamentních voleb v květnu 2010 dominuje české politice v Parlamentu, ve vládě a také na Hradě pragmatismus. Česky to znamená účelné, ale také účelové jednání. Která varianta je v naší situaci přiléhavější?

Světí-li účel prostředky a neklade-li si žádné etické meze, ještě tolerovatelné přešlapy a fauly skončí jednoho dne vážným úrazem. To je případ MF Dnes zveřejněných odposlechů telefonických hovorů pražského exprimátora a kdysi druhého muže ODS Pavla Béma s přítelem lobbistou a „kmotříkem“ Romanem Janouškem. MF Dnes ujišťuje, že záznamy odposlechů uveřejnila okamžitě, jakmile je měl investigativec Jaroslav Kmenta k dispozici.

Nátlak na soudce a státního žalobce

Každopádně 4. dubna bude pokračovat soudní přelíčení s předsedou poslaneckého klubu Věcí veřejných (VV) a jejich faktickým šéfem Vítem Bártou a bývalým předsedou a poslancem Jaroslavem Škárkou. Toho Bárta spolu s rovněž již bývalou poslankyní VV Kristýnou Kočí údajně podplácel, aby si zajistil jejich loajalitu.

Hrozí mu trest mnohaletého odnětí svobody. A možná také puč v „jeho“ straně, jestliže dosud absolutně loajální místopředsedkyně VV, vicepremiérka Karolína Peake, veřejně uvažuje, že bude kandidovat na předsedkyni „véček“ a mnozí straníci Bártu vyzývají, aby odstoupil z čela poslaneckého klubu i v případě nepravomocného odsouzení.

Pokud zveřejněné odposlechy telefonátů Béma s Janouškem v roce 2007 pořídila Bezpečnostní informační služba (BIS), pokud je o dva roky později získala agentura ABL a pokud záznamy z tohoto zdroje získala MF Dnes a zveřejnila je dva týdny před pokračováním procesu s Bártou, dalo by se to interpretovat – ne, že ne! – jako nátlak na soudce a státního žalobce, aby Bártu neposílali „za katr“, a zároveň jako Bártův „vzkaz“ politikům konkurenčních stran, že stejně jako Béma může příště zkompromitovat je, anžto Bártův archiv nahrávek je přebohatý.

Mimochodem bývalý ředitel BIS, ministr vnitra a nyní poslanec ČSSD a místopředseda stálé poslanecké komise pro kontrolu činnosti „bisky“ František Bublan odhaduje, že „pokud to (odposlouchávání „biskou“) trvalo šest měsíců, může existovat 3000 záznamů odposlechů, a my se teď ptáme, kde jsou“.

Nekonečný vydírací potenciál

Pokud by byly v Bártově držení, měl by k dispozici téměř nekonečný vydírací potenciál. A poněvadž má monitorovací technikou prošpikovaný vlastní byt a v „jeho“ straně je pořizování si tajných nahrávek koníčkem, zdá se, že politici počítají s tím, že na kdekoho z nich může Bárta něco mít. Jinak si totiž nelze vysvětlit jejich minimální, až nulové reakce na zveřejněné záznamy kompromitující Béma a ODS, i když se tomto případě Nečasova strana nabízí jako terčem, který by snadno rozstříleli na padrť.

MF DNES odmítá podezření, že by se nechala využít Bártou za trochu té senzace. Místo Bárty to ostatně mohl být někdo z bývalé ABL, poněvadž tento kanál už dotyčný list v minulosti využil. Pokud by se však prokázalo, že inkriminované záznamy odposlechů unikly přímo z BIS, byl by to velký malér.

Mirek Topolánek totiž tvrdí, že ač byl jako premiér spolu s prezidentem Václavem Klausem adresátem situačních zpráv z „bisky“, záznamy Bémových rozhovorů s Janouškem k němu nikdy nedorazily. Pokud dorazily jinam a kontrarozvědka je „děravá jako řešeto“, znamenalo by to nejen vyměnit jejího šéfa Jiřího Langa, ale konečně ji podřídit efektivnímu systému kontroly.

Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS v čele se sociálním demokratem Richardem Dolejšem nemá přístup do živých případů a její dohled nad kontrarozvědkou je evidentně nedostatečný. Dokud však bude „biska“ státem ve státě, těžko ji někdo donutí přihlásit se k případným vlastním pochybením.

„Kmotři“ to jen tak nevzdají

Vraťme se však ke zveřejněným nahrávkám. Pokud je to výběr z jejich větší či velké zásoby, nabízí se otázka, kdo jej provedl a proč. Exprimátor Bém dožívá v Poslanecké sněmovně a fakticky je už politickou mrtvolou. A pražský primátor Bohuslav Svoboda ujišťuje, že Bémův přítel Janoušek a další „kmotři“ na magistrátu se svými kšefty definitivně skončili.

„Součástí demokratického kapitalismu je i systém brzd a protivah, které zafungovaly i v tomto případě. A to je v období znechucení politikou malou výhrou,“ napsal ve středeční MF Dnes Bohuslav Svoboda. Pan primátor je zarytý optimista, poněvadž jinak by nemohl přehlédnout, že co se pražské mafie týče, „systém brzd a protivah“ zafungoval příliš pozdě, a zdaleka ne plnou silou.

Například ve vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny dál zasedá donedávna šéf pražské ODS a Svobodův „úhlavní přítel“ Boris Šťastný, jenž byl s Bémem a Janouškem „jedna ruka“ a vycházel jim vstříc. Také vliv „kmotrů“ a „kmotříků“, neřku-li důsledky pro Prahu nevýhodných smluv, v nichž mají prsty, není a asi jen tak nebude zlikvidován v dopravním podniku a v dalších firmách, v nichž má hlavní město většinový podíl. Bude to dlouhý a úporný zápas, poněvadž 50miliardový rozpočet Prahy je natolik lákavý, že „kmotři“ to jen tak nevzdají.

Teprve časem se uvidí, zda doopravdy „pražský mejdan definitivně skončil“

Ostatně dle jedné interpretace Bémova a Janouškova odsunutí do pozadí skuteční „kmotři“ pouze likvidují „kmotříky“, aby se jim nepletli pod nohama a neujídali z hubenějšího krajíce, protože i Praha bude v příštích letech muset šetřit a „kšeftů“ bude méně. Primátoru Svobodovi nicméně držme všechny palce. Teprve časem se však uvidí, zda „pražský mejdan definitivně skončil“.

BBC a Sme

Bylo by načase, poněvadž „pražského mejdanu“ si už všímají i ve světě. Na webové stránky serveru britské BBC se Česká republika nedostane každý den, a proto je škoda, podaří-li se jí to titulkem Prahu řídil Voldemort a radnice je na Mafiánském náměstí.

Podle serveru byl Janouškův vliv na dění na pražské radnici natolik velký, že byl jakýmsi stínovým primátorem, jenž prodával majetek města nebo manipuloval veřejné zakázky: „Spousta, ne-li většina Pražanů dlouhá léta věří, že metropoli neřídí zvolení zástupci, ale nepočetné bratrstvo mocných podnikatelů a zkorumpovaných politiků a úředníků. A přepisy odposlechů je v této domněnce jen utvrzují.“

Ještě drastičtější reakci na zveřejněné odposlechy přinesl komentář slovenského deníku Sme. Podle něj má na korupci a klientelismu v ČR největší podíl Václav Klaus. Odmítal jasná právní pravidla při privatizaci a nakládání s majetkem státu, stál za „opoziční smlouvou“, kterou si ODS a ČSSD na čtyři roky rozparcelovaly celý stát, dnes nejvíce podporuje firmu Věci veřejné, jež vznikla za účelem ovládnutí veřejných financí, léta kryl záda primátoru Bémovi a v ODS vždy podporoval křídlo „kmotrů“.

Je to Klaus, shrnuje komentář Sme web iDnes, kdo si ve své nekonečné ješitnosti nikdy nedokázal přiznat omyl, což si jeho přívrženci pletou se zásadovostí. Klaus je dlouhodobě tou příslovečnou žábou sedící na prameni očisty české politiky, uzavírá Sme. Proč tak zhurta, panové?

Redaktory Sme poněkud „vytočila“ Klausova reakce na aféru s odposlechy Béma a Janouška. Nejprve několik dní mlčel a pak prohlásil: „Ke vztahu pana Béma s panem Janouškem nemám, co bych řekl.“ Pokračoval, že odposlechy nečetl a ani je číst nehodlá, protože to nebude „pěkné čtení“. A korunu všemu nasadil větou: „Odposlechy jsou strašlivě nešťastná věc, která ničí naši demokracii.“ Nikoli privatizace politické moci lobbisty a mafiány popudila prezidenta Klause, ale to, že se veřejnost o těchto praktikách prostřednictvím odposlechů a médií dozvěděla i něco konkrétnějšího, než co už léta věděla, vypíchl komentář Sme.

Prezidentu Klausovi opět vadí forma

Dodáváme: Není to poprvé, kdy prezident Václav Klaus k podstatným problémům bud mlčí, anebo se toliko sklouzne po jejich povrchu, zatímco podstatě se vyhne. Předposledně se to stalo, když začalo soudní přelíčení s Bártou a Škárkou.

Klausovi vadila forma, přímý přenos ze soudní síně, nikoli obsah jednání, tedy obvinění Bárty z uplácení spolustraníků. Chorobné vzájemné šmírovaní, využívání zpravodajské techniky ke kompromitaci reptalů ani to, že VV jsou parodií na politickou stranu a rizikem pro stabilitu země Klaus před měsícem ani nikdy předtím nekritizoval.

Nyní, v případě zveřejněných odposlechů telefonátů Béma s Janouškem, postupuje stejně. Opět mu vadí forma, čili odposlechy jako takové, ale korupce, klientelismus a jiné nepravosti okolo jeho chráněnce Béma a v pražské ODS nikoli. To není náhoda, a také ne legrace, tenhle selektivní Klausův přístup.

To, co Václavu Klausovi procházelo jako hlavě státu, mu však nebude procházet, až se stane soukromníkem

To, co Václavu Klausovi procházelo jako hlavě státu, mu však nebude procházet, až se po 7. březnu 2013 stane soukromníkem. Pokud bude vodit lidi za nos tím, že skutečné problémy bude zamlčovat, ocitne se pod bubnovou palbou médií, která na něj už teď mají zacíleno, a triumfální návrat do politiky, má-li o něj stále zájem, se mu nezdaří.

Dodávka nové munice

Z nejnovějších vydání MF Dnes by se mohlo zdát, že co se odposlechů Béma a Janouška týče, zásoby docházejí. To však neznamená, že tento či jiný list nedostane brzy dodávku nové munice. Při stavu české politiky, jejíž aktéři většinou dávno rezignovali na její byť i jen elementární etiku, je to spíše více než méně pravděpodobné. Dehonastace významných politiků poškodí příslušnou politickou stranu, jako se to nyní kvůli Bémovi neodvratně stane ODS.

Potrefí-li něco podobného příště další strany, výsledkem může být destrukce dosavadního politického spektra a otevření prostoru pro nové, nejspíš až extrémistické politické subjekty, anebo pro masová hnutí občanské nespokojenosti. Řešení je jediné. Pokud se objeví nový vřed, rychle jej vyříznout, ránu dezinfikovat a doufat, že lidé ocení i zákrok pět minut po dvanácté než žádný a následnou flegmonu a amputaci končetiny. Při míře devastace české politiky to však může být terapie klopotná a zdlouhavá.