Paní Jana D. z Náchodska je neobyčejná houbařka. Od roku 1994 si vede privátní statistiku, kdy, kde, kolik a jakých hub nasbírala. Fotí si je, navíc eviduje i související počasí. „Chodím na houby asi padesátkrát až sedmdesátkrát ročně. Snažila jsem se porovnávat nálezy hub s počasím, ale nenašla jsem možnou souvislost. Sledovala jsem i úplňky, srážky..., ale nejde to zjistit,“ řekla ČESKÉ POZICI sběračka, která za dvě dekády nasbírala podle detailních rodinných údajů 83 399 jedlých hub, z toho 6877 hříbků!
Údaj v kilogramech sice nezná, počítá jen exempláře, ale jistě by v loňském roce hravě překročila osmikilogramovou metu. Ta je totiž – přesně 7,95 kilogramu – průměrnou roční sbírkou hub na jednu českou domácnost. Běžná tuzemská rodina pak v roce 2013 podle vědců z České zemědělské univerzity nasbírala v lesích 3,24 kilogramu borůvek, asi 0,66 kilogramu malin a 0,38 kilogramu ostružin. Brusinek jen 0,11 kilogramu.
Šest sledovaných „komodit“
Všech šest hlavních lesních plodin vydá na šokující částku. „Náš průzkum v roce 2012 poprvé přesáhl hranici sedmi miliard korun, loni dosáhl rekordních 7,661miliardy,“ uvedl pro ČEKSOU POZICI profesor Luděk Šišák, jenž s několika kolegy tyto statistiky vede – stejně dlouho jako paní Jana.
Sběr hlavních lesních plodin návštěvníky lesa v ČR.
Loňský rok byl vůbec rekordní: od vzniku samostatné České republiky prý Češi nasbírali nejvíce hub i v kilogramech, a sice 33 tisíc tun, předtím byl nejlepším rokem rok 2012 (32,8 tisíce tun). Pro borůvky i maliny byla nejlepší sezona 1995 (15 tisíc, respektive 5,8 tisíce tun). Celkovou částku lesního „výnosu“ však ovlivňuje inflace, takže loni se nasbíralo borůvek za historicky nejvyšších 1,484 miliardy korun. Sběr malin měl nejvyšší hodnotu již předloni: za 422 milionů.
Podle Šišáka jsou nejoblíbenějšími oblastmi obecně jihozápadní Čechy, ale i střední Čechy, kam vyjíždí mnoho Pražanů. Výzkumníci z Lesnické fakulty ČZU mají i přehled návštěvnosti lesů, vytvářejí díky tomu i specializované mapy a kartogramy.
„Sběr potravy je jedním z nejstarších způsobů lidské obživy. Přestože houby tvoří součást jídelníčku v mnoha kulturách, jejich masivní sběr není vůbec obvyklý. Známe jej především ze střední Evropy, kde se stal i koníčkem. Lidé mají svá ,tajná‘ místa. Kolik kdo našel, se pak stává předmětem společenské konverzace. Ve většině evropských zemí se s něčím podobným nesetkáte,“ řekl ČESKÉ POZICI antropolog Martin Soukup z Filozofické fakulty UK.
| (v kilogramech na domácnost) | |
| houby | 7,95 |
| borůvky | 3,24 |
| maliny | 0,66 |
| bezinky | 0,45 |
| ostružiny | 0,38 |
| brusinky | 0,11 |
| Pramen: Česká zemědělská univerzity, ČESKÁ POZICE | |
A rekord paní Jany...
Souhrnné statistiky se nijak výrazně nekryjí s náchodskými daty. Nejlepší „sklizeň“ totiž Jana D. zaznamenala v roce 2005, který byl republikově spíše průměrný – s 19,5 tisíce tun. „Tehdy jsem nasbírala 9212 hub,“ hrdě vzpomíná houbařka, která si zapisuje všechny nalezené kousky – od června až do listopadu. Předloni zaznamenala i extrém: 1621 hříbků, několikanásobek obvyklé roční dávky...
Jak říká profesor Šišák, růst hub a lesních plodů ovlivňuje velmi mnoho faktorů, takže se i dlouhodobé trendy hledají a sledují jen obtížně. Je to takřka věda.
Češi jsou skvělí houbaři„Pro střední Evropu je sběr plodů spíše rekreační věc, ale třeba Finové pořádají i soutěže ve sbírání brusinek a borůvek,“ říká v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ profesor Luděk Šišák, vedoucí katedry ekonomiky a řízení lesního hospodářství na České zemědělské univerzitě.  ČESKÁ POZICE: Čím se vaši vědci či doktorandi zabývají, jakými tématy? ŠIŠÁK: Už to máme trochu i v názvu katedry. Jde obecně o ekonomiku a řízení lesního hospodářství a analýzu efektivnosti. Řešíme různé druhy majetků, od státního přes obecní, veřejné až po soukromé. Věnujeme se též problematice oceňování přírodních zdrojů s důrazem na oceňování lesů. ČESKÁ POZICE: K těm zdrojům patří kromě dřeva asi i malé plody. ŠIŠÁK: Les obecně je jedním z přírodních zdrojů, jak se uvádí – má své zvláštní postavení, je to polyfunkční přírodní zdroj obnovitelný lidskou prací. ČESKÁ POZICE: Marek Turčáni, děkan vaší lesnické fakulty, mi říkal, že dokážete i kvantifikovat, za kolik peněz se nasbírá hub, jaký je dopad na zdejší hospodářství. Můžete to nějak upřesnit? ŠIŠÁK: Ano, my jsme to jako jedni z prvních v Evropě začali systematicky sledovat už v roce 1994. Od té doby zjišťujeme každoročně úroveň sběru hlavních lesních plodin, včetně návštěvnosti lesa. Není mnoho zemí v Evropě, které to sledují, a takto systematicky – troufnu si říci – zatím takřka nikdo další. I když Finové to také zjišťují, ale nemají tak dlouhou časovou řadu. ČESKÁ POZICE: A co třeba Slováci? ŠIŠÁK: Ti to dělali nárazově. Sledují významnost sběru plodin, ale teprve v poslední době. ČESKÁ POZICE: Vždy se říkalo, že Češi jsou zdatní houbaři. Je to tak? ŠIŠÁK: Určitě ano. V Evropě je to tak, že sběr lesních plodin je významný pro slovanské země obecně: takže i Slováci, Poláci. Tam, kde mají Ukrajinci možnost v Karpatech, tak také, i Rusové. Kromě toho ještě i některé germánské národy: v Německu, v Rakousku. A jinak lesní plody se sbírají v poměrně velkém množství - ale jen některé druhy - i ve Skandinávii. ČESKÁ POZICE: To jsou třeba brusinky? ŠIŠÁK: Ano, ve Finsku, ve Švédsku. Hlavně brusinky, ale částečně i houby. Sice se traduje, že Skandinávci moc lesní plodiny nesbírají, ale když jsme to zjišťovali, došli jsme k poznatku, že je sbírají asi na té úrovni jako my - kupodivu -, ale protože je tam malá hustota obyvatel a je tam velký podíl lesů v krajině, tak nesbírají takové procento produkce jako třeba my ve střední Evropě. V některých evropských zemích je omezen nejen samotný sběr, ale také vstup do lesa - navíc třeba Britové považují obecně houby za jedovaté, mají velkou obavu, co by jim udělaly se zažíváním a s jejich zdravím... ČESKÁ POZICE: Máte už tedy dvacetiletou statistiku v ČR – dá se vysledovat nějaký trend ve sbírání? ŠIŠÁK: Snažíme se data celou tu dobu metodicky jednotně držet, a to právě kvůli sledování trendů, ale rozptyl úrovně sběru z roku na rok je tak vysoký, že trendy se příliš neprojevují. ČESKÁ POZICE: Proč? ŠIŠÁK: Je to způsobeno spoustou faktorů, které ovlivňují produkci lesních plodin a jejich roční sběr. Sledujeme úroveň sběru jednak v technických jednotkách (v kilech, v tunách) a jednak v peněžních. V korunách. Tam trend vidíme, protože cena roste poměrně dost, ale to je způsobeno inflací. Když jsme teď v posledním roce zkusili „očistit“ běžné ceny o inflaci, pak trend je mírně rostoucí, ale ne tak výrazně. ČESKÁ POZICE: A kolik je to tedy konkrétně, vyjádřeno korunami? ŠIŠÁK: Na začátku, v roce 1994, jsme měli hodnoty sběru na úrovni 2,7 miliardy korun a po dvou dekádách jsme na 7,7 miliardy! Předtím nikdo nevěděl, kolik plodin se v lese může nasbírat. Ta částka byla tehdy překvapivá, a to i pro ministerstvo zemědělství. Nechtěli tomu věřit a nařídili zopakovat průzkum i v dalším roce. My jsme instruovali agenturu, která pro nás dělala terénní šetření (tak jako každý rok na reprezentativním souboru domácností ČR, čili na výběru ve všech krajích a okresech, celkově v souladu s demografickou skladbou obyvatel), a řekli jsme tazatelům, aby byli opatrnější, důkladnější a daleko podrobněji probrali otázky s respondenty. Ale v roce 1995 byl objem ještě vyšší - 3,4 miliardy. Pak zase klesl ve třetím roce, těsně pod dvě miliardy. ČESKÁ POZICE: Nebylo to třeba tím, že byla suchá sezona? ŠIŠÁK: Tak, hodně to proto kolísá, je řada faktorů a právě počasí se na tom podepisuje: jak srážky, tak teploty. Jakmile přijdou mrazy do květu borůvek, sucho na houby. Produkce je ovlivněna režimem teplot a vlhkosti, které jsou ve střední Evropě z roku na rok dost kolísavé. Pak má vliv i sociální faktor: vývoj ve společnosti, souvisí to s návštěvností lesa, jak jsou lidé zaměstnaní, nezaměstnaní, jak se vyvíjí generační vztah k lesu. Působí též kalamity, když se třeba musí dříví vytěžit, naruší se růstové podmínky pro houby a jiné plodiny a podobně. ČESKÁ POZICE: V té souhrnné miliardové částce jsou tedy houby, borůvky, ostružiny... Co přesně? ŠIŠÁK: Vytipovali jsme několik komodit a vybrali šest z nich: lesní houby, borůvky, maliny, ostružiny, bezinky a brusinky. Třeba jahod je málo, ty jsme vyloučili. Nejvíce je pochopitelně hub, každoročně se sbírá tak kolem šedesáti procent z celého objemu sběru. V roce 2012 se celkově dosáhlo poprvé přes sedm miliard korun, loni oněch 7,661 miliardy. ČESKÁ POZICE: A za letošek to budete vědět kdy, už v lednu 2015? ŠIŠÁK: Ano, pak data poskytujeme ministerstvu zemědělství do statistik, což je evropsky unikátní ukazatel - v takové šíři. Třeba zmínění Finové pojímají sběr lesních plodin úžeji, dost komerčně – pro střední Evropu je to nejen ekonomická záležitost, ale spíše rekreační věc -, kdežto na severu je zejména sběr bobulovin komerční. Pořádají třeba i soutěže sběračů borůvek a brusinek a vítězové soutěže na prvních třech místech překračují hodnotu 3000 kilogramů za rok na člověka! Finové mají dokonce v době dozrávání plodin ve sdělovacích prostředcích zvláštní zpravodajství, ve které části země právě brusinky a borůvky dozrávají. Postupuje to od jihu k severu, informují tak obyvatele o možnostech sběru. ČESKÁ POZICE: Podle jaké metodologie vůbec zjistíte tu imponující mnohamiliardovou částku? ŠIŠÁK: Zjišťujeme, za kolik se jednotlivé lesní plodiny v českých regionech prodávají, zjišťujeme ceny prodej-nákup. To zjistíme v rámci našich dotazníkových šetření, kdy se reprezentativního souboru respondentů (vždy zhruba tisíce obyvatel ČR) ptáme, nejen kolik kilo a čeho jejich domácnost nasbírá, ale pokud vědí, i za jakou cenu se v okolí plody prodávají. Známe tak cenové mapy. Známe objemy, ceny a uděláme z nich průměrné ceny. A spočítáme to. |
