Kdy se David Rath vrátí do soudní budovy?

Zproštění obžaloby Davida Ratha způsobilo šok v české justici. Verdikt předsedy senátu Vrchního soudu v Praze Pavla Zelenky z loňského prosince, který vrací korupční kauzu na začátek, má ale podle soudců, s nimiž LN hovořily, několik problematických míst. Část výtek se týká zejména „shození“ odposlechů, které nesmějí být v dalším líčení použity, protože soudci, kteří je před šesti lety povolovali, byli „lajdáci“ – pouze opsali návrh žalobců.

Jenže z dřívějších rozsudků Nejvyššího soudu je patrné, že nedostatečné odůvodnění vyšetřovacích metod ještě neznamená konec případu. „Neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje ústavněprávní roviny, která by měla být důvodem pro rušení meritorních rozhodnutí. Jde totiž o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu,“ napsal v roce 2011 Pavel Šámal, který je dnes předsedou Nejvyššího soudu.

Právě na přepjatý formalismus si stěžovala vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová, která označila Zelenkův verdikt za jen stěží odborně přijatelný. A ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) již avizoval, že podá stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu v neprospěch Ratha a dalších obžalovaných.

Rozsudek pražského vrchního soudu skrývá několik slabých míst, vyplývá z rozhovorů, jež LN vedly s českými trestními soudci. Žádný nechtěl zveřejnit své jméno, část z nich z obavy, že by se jim kauza bývalého hejtmana Davida Ratha mohla ocitnout na stole. Jejich výtky vůči rozhodnutí Zelenkova senátu se LN pokusily přehledně uspořádat. Připravte se ale na ohňostroj soudních verdiktů a právních kliček.

Verdikt není průlomový

Pražský vrchní soud původně avizoval, že rozsudek ve věci Ratha a dalších deseti odsouzených zazní ve veřejném zasedání. V polovině října, deset měsíců poté, co Rathův spis na soudu přistál, ale nastal zlom. Soud jednání zrušil a oznámil, že rozhodne neveřejně. Tak se i stalo a odsuzující verdikt Krajského soudu v Praze byl zrušen. Zelenkův senát kritizoval především laxní přístup soudců Okresního soudu v Ústí nad Labem. Ti posvěcovali policejní „uši“ na Ratha a spol., ale nedostatečně je odůvodnili.

„Navazujeme na praxi Nejvyššího soudu. Naše rozhodnutí není ničím novým,“ obhajoval postup svého senátu Pavel Zelenka. Odposlechy, na kterých dokazování v případu Rath do značné míry stojí, při opakovaném projednávání u Krajského soudu v Praze musejí být vyloučeny. To pro obžalobu představuje citelný problém, v rozkrývání korupce totiž hrály klíčovou roli. Vrchní soud se opřel o rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS) z ledna 2014 (4 Pzo 3/2013, podle této spisové značky jej lze vyhledat na internetových stránkách soudu).

Týká se příkazu k odposlechu, jejž měl před šesti lety na stole Okresní soud pro Prahu-východ. Dle názoru Nejvyššího soudu byl v tomto případě porušen zákon a odposlech nebyl dostatečně odůvodněn. NS vadilo, že místo odposlechů nebyl využit jiný a méně invazivní nástroj trestního řízení – kupříkladu výslech. Jenže verdikt, na jehož základě Zelenkův senát shodil sledovanou kauzu Rath, není průlomový. Nevyšel totiž v takzvané zelené sbírce soudních rozhodnutí, v níž je každoročně zveřejněno několik desítek klíčových případů trestního kolegia NS.

„Jde o vybraná rozhodnutí, která mají širší dopad. Projdou oponenturou krajských a vrchních soudů, státního zastupitelství, ministerstva spravedlnosti i právnických fakult. Rozhodnutí v zelené sbírce jsou odbornou veřejností považována za zásadnější a v podstatě nesporná,“ vysvětlil LN Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze a dlouholetý trestní soudce.

Vyjádření Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se přitom k nasazování takzvaných neodkladných a neopakovatelných úkonů – jako jsou odposlechy či domovní prohlídky – mnohokrát v minulosti vyjadřoval. A zajímavě. Dodejme na vysvětlenou, že neopakovatelnost a neodkladnost úkonů spočívá v riziku, že by bez nich později k objasnění trestné činnosti nemuselo dojít. Například by někdo z pachatelů mohl odjet do ciziny a vzít si s sebou klíčový důkaz. I u těchto úkonů ale musejí být uvedeny důvody, proč by měl soud na návrh státního zástupce a policie kývnout.

Pokud ale důvody chybějí, neznamená to podle Nejvyššího soudu, že by policisté důkazy získali nezákonně. A už vůbec to neimplikuje, že by se z dalšího soudního líčení měly vyloučit, jak tvrdí pražský vrchní soud. To je zásadní sdělení. Nejvyšší soud k němu dospěl v roce 2011, když posuzoval kauzu prodeje padělaného oblečení, za který padla půlroční podmínka.

Předsedou senátu, který o věci rozhodoval, byl Pavel Šámal, jenž se v mezičase stal předsedou Nejvyššího soudu. Je profesorem pražské právnické fakulty a patří mezi nejváženější autority v oblasti trestního práva v republice. A na rozdíl od rozhodnutí, na které se odkázali vrchní soudci v kauze Rath, je zmíněný verdikt zařazen v zelené sbírce (jde o případ 5 Tdo 47/2011, vyšel pod číslem 37/2013).

Formální vada

Odsouzená žena si stěžovala, že policie získala důkazy prostřednictvím nezákonného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Nebyl prý řádně odůvodněn. Její dovolání však NS nevyslyšel. Vžil se do situace vyšetřovatelů a uvedl: „Kdyby byla prohlídka nebytových prostor prováděna až po zahájení trestního stíhání, obviněná by mohla věci, které ji usvědčovaly z trestné činnosti, odstranit, a tím zmařit účel trestního řízení, kterým je mimo jiné objasnění trestné činnosti.“

A odpověděl i na klíčovou otázku použitelnosti důkazů: „Formální pochybení, spočívající v tom, že v příkazu k prohlídce nebyla zdůvodněna neodkladnost úkonů, nemůže znegovat podstatu a povahu neodkladnosti provedeného úkonu.“

Nejvyšší soud odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu, jež se týkalo nedostatečného odůvodňování skrytých metod vyšetřování: „Neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje ústavněprávní roviny, která by měla být důvodem pro rušení meritorních rozhodnutí. Jde totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu.“

Doktrína plodů z otráveného stromu

Nemalé rozpory budí také fakt, že se rozhodnutí Vrchního soudu v Praze odkazuje na doktrínu takzvaných plodů z otráveného stromu. Podle ní platí, že pokud jsou nějaké důkazy nezákonné, padají jako domino i ty, jež policie díky nim získala. Jde o způsob, jak policii a žalobce tlačit k dodržování zákonů v trestním řízení. Soud v případě potvrzení nezákonnosti nemůže k takto získaným důkazům přihlédnout. Musí postupovat, jako kdyby takový důkaz neexistoval.

„Ústavní soud přikazuje orgánům činným v trestním řízení obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele,“ konstatuje Zelenkův senát. V případě nezákonných odposlechů musí policie z vyšetřovacího spisu vymazat záznamy z telekomunikačního provozu. A soudce musí zapomenout, že je slyšel. Doktrína plodů z otráveného stromu budí rozpory především proto, že je typickou součástí trestního práva v anglosaském světě, nikoli v Evropě. A i čeští ústavní soudci se k němu stavějí rezervovaně.

„Možnostmi využití doktríny plodů z otráveného stromu se Ústavní soud již v minulosti zabýval. Ani rigorózní interpretace této doktríny nevede podle Ústavního soudu k závěru, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost důkazu. Stejně tak nelze na základě této doktríny učinit závěr, že výskyt nezákonného důkazu způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení,“ uvedl v nálezu z října 2014, jehož zpravodajem byl soudce Jaroslav Fenyk, uznávaný profesor trestního práva.

Podobně argumentoval i ústavní soudce Jan Musil – také profesor trestního práva – v dalším nálezu z května 2014. „Vždy je třeba konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé proces provádění důkazu ovlivnit,“ uvedl. A poskytl i návod, jak v podobných situacích postupovat: „Pokud ze všech okolností případu přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek podrobného písemného zdůvodnění nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu.“

Výběr ze dvou rozhodnutí

Jak tedy může právní bitva v kauze Rath skončit? Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) avizoval, že ve spolupráci s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze připraví a podá k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Jeho soudce Pavel Zelenka ale tvrdí, že i kdyby Nejvyšší soud stížnosti vyhověl, případ to neovlivní. Šlo by totiž jen o akademický výrok pro podobné případy v budoucnosti.

„V neprospěch obviněných je možné stížnost podat, tam ale může Nejvyšší soud jen vyslovit závěr, že byl porušen zákon. Ale nadále se musí postupovat dle našeho rozhodnutí,“ uvedl Zelenka pro Aktuálně.cz. Ještě ale není jasné, zda si David Rath a dalších deset obžalovaných opravdu může oddychnout, že odposlechy spadnou pod stůl. Pokud by totiž Nejvyšší soud rozhodl, že verdikt pražského vrchního soudu porušil zákon, údajně nezákonné odposlechy by se mohly vrátit do hry jako důkaz.

Před soudcem Krajského soudu v Praze Robertem Pacovským, na jehož stůl se případ nyní vrací, budou ležet dvě rozhodnutí. Na jedné straně verdikt NS a na druhé straně rozhodnutí Zelenkova senátu. A podle soudců, s nimiž LN hovořily, i profesora trestního práva Jiřího Jelínka, by si v podstatě mohl vybrat.