Dějiny svědčí o tom, že lidé vždy měli problém se zvyky nových přistěhovalců. Když jim například přijeli dělat do jejich země práci, kterou sami dělat nechtěli. Div je nevítali solí a chlebem. Pozapomněli přitom na pravidla slušného chování, která obsahují i obezřetnost. Ta velí být při smyslech, dopočítávat důsledky svých činů a zavčasu se dohodnout na pravidlech. Je totiž neslušné nesdělit příchozím pravidla chování. Nemít je, neznat, nebo nedodržovat, je nadto tragické.
Trpělivost a důslednost
Ke starým orientálním tradicím patří ponaučení, které v židovském kulturním prostředí vyjadřuje rčení „zákon země je zákonem“. To znamená, že příchozí ctí zákon hostitelské země. Evropané nepohlíželi na nově příchozí s respektem, a proto nepovažovali za důležité přezkoumat své zákony, budou-li vyhovovat nové situaci. Navíc jim chamtivost poněkud zastřela smysly, protože přistěhovalci jim byli ekonomicky užiteční. Proto tu teď přistěhovalci jsou, přibývá jich a všichni se musíme nějak porovnat. Z toho, že pravidla soužití nebyla jasně a od počátku daná a vymáhaná, je čím dál větší problém. Jak se v této situaci chovat?
Možná to nebude natolik složité, bude to však chtít trpělivost a důslednost. Jedno video z loňského roku zachycuje hádku australského policisty a řidičky s burkou. Policista má dle zákona právo zkontrolovat totožnost řidičky. Ta však odmítá sejmout burku, protože by tím porušila své náboženské zásady, které však nemohou být nad zákonem země. Zákony by však měly co nejméně ingerovat do náboženského života.
Policista a muslimka
Jednou z nejcennějších věcí na světě je dohoda. Měl by tedy následovat zásadní dotaz policisty: Jste ochotná hledat řešení, aby byly moje zákonné povinnosti splněné a vaše náboženská práva zachovaná? Pokud nikoli, následuje represe, například vyhoštění. Pokud ano, pak prosím sdělte, před kým můžete sejmout burku ke kontrole vaší totožnosti. Před muslimskou ženou? Jakákoli muslimská žena však nemůže provádět policejní úkon. Posečkejte proto, prosím, až přijede muslimská policistka, před níž můžete burku sejmout, aniž byste porušila své náboženské zásady.
Religiózní předpisy mívají z dobrého důvodu také pojistky
Je možné, že budete muset počkat. Nelze ani vyloučit, že budete v autě přenocovat. Musíme totiž nejdříve zjistit, zda u australské policie slouží muslimská policistka. Bude třeba muset přiletět z druhého konce Austrálie. Co bychom však pro vás neudělali.
Pokud však muslimskou policistku nemáme ve stavu, budeme ji muset nejprve přijmout a vycvičit. Ctíme sice stoprocentně vaše práva, ale nejsme si jistí, zda budeme úspěšní. Bez kontroly totožnosti však odjet nemůžete. To je náš zákon a souhlasila jste, že budou zachována práva a povinnosti obou stran.
Pak bude řada na dogmaticky zatuhlé druhé straně. Snad se jí tím dostane nejen teoretického, ale i praktického impulsu, aby hledala přijatelné ústupky i na své pozici. Religiózní předpisy totiž z dobrého důvodu mívají také pojistky. Aby bylo možné dle nich žít i na tomto světě.
Židovská tradice
Například ortodoxní žid může porušit náboženské předpisy, jde-li o život. Ani v tom případě však nesmí porušit jejich jádro, zákaz blasfémie, vraždy či incestu. Tato zásada naznačuje základní schopnost judaismu vyvažovat náboženská dogmata požadavky reálného života. Nejde o přístup svévolný a pružný. Je uvážlivý a nesnadný, a pouze proto v zásadě možný.
Židovská tradice je totiž v jádru dynamicky antifundamentalistická, a proto se udržela tak dlouho. Zná mnoho způsobů, jak tuto schopnost procvičovat. Nezkostnatět v myšlení, aniž by člověk ztratil páteř. Jedním z nejoblíbenějších takových prostocviků je humor. Fundamentalisté jej postrádají a dle toho je lze dobře poznat.
Jeden z těchto cviků vypráví o panu Kohnovi, jak jel vlakem a do kupé si k němu přisedlo několik carských důstojníků. Hned vytáhli občerstvení a začali si ukrajovat šunčičku. Kohn jejich počínání pozoroval. Co taky měl jiného dělat? Nabídli mu, ale on s díky odmítl. Dokrájeli šunčičku a přišel čas na vodku. I tu Kohn odmítl. Pili a pili, a když už byli opilí, nabídli Kohnovi nekošerné pití znovu. Kohn znovu odmítl.
To však opilé carské důstojníky rozlítilo. Jeden dal Kohnovi nůž na krk: „Pij, žide, nebo bude zle!“ Kohn ruku s nožem opatrně odsunul a vyčítavě se na carského důstojníka podíval: „To jste tu kudlu nemohl vytáhnout už při šunce?“
