Kdo zůstane doma, bude hlasovat proti spojené Evropě

V příštích měsících se zřejmě rozhodne, zda se evropské kormidlo stočí k větší integraci, nebo nezávislosti národních států. Přesto se zdá, že nadcházející volby do Evropského parlamentu nikoho příliš nezajímají. A to ani v Německu.

Němec Martin Schulz, populární prezident Evropského parlamentu a jeden ze dvou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Němec Martin Schulz, populární prezident Evropského parlamentu a jeden ze dvou... | foto: Reuters
Němec Martin Schulz, populární prezident Evropského parlamentu a jeden ze dvou...

Podle průzkumu DeutschlandTrend televizní stanice ARD označila výsledek eurovoleb pro ně osobně za důležitý pouhá polovina respondentů. Ostatní jej považují za více či méně bezvýznamný. Ani největší optimisté v Německu nepočítají s tím, že by letošní volební účast byla výrazně vyšší než při minulém hlasování v roce 2009. Tehdy přišlo k volebním urnám 43,3 procenta oprávněných voličů. Pro srovnání – když se rozhoduje o složení Spolkového sněmu, chce být „při tom“ skoro o 30 procent lidí více.

Předvolební boj popisují komentátoři německých médií jako vlažný a nudný. Dvě hlavní politické strany a tradiční rivalové, křesťanští (CDU/CSU) a sociální demokraté (SPD), spolu vládnou ve velké koalici. I když mají v evropské politice odlišné cíle, běžnému voliči do značné míry splývají. Eurovolby obě strany berou jako důležitý test úspěšnosti společného kabinetu. Dlouho se zdálo, že se v kampani ani nepohádají.

Zase jednou Angela

Mírné oživení nakonec přinesl až druhý květnový víkend. Europoslanec bavorské CSU Markus Ferber prohlásil, že lídr sociálních demokratů Martin Schulz je jednatelem převaděčských band, protože podporuje vstřícnější přijetí uprchlíků, kteří připlouvají k evropským břehům.

Podle serveru Spiegel Online přišel tento útok SPD právě vhod, aby mohla debatu kolem eurovoleb rozdmýchat. Pozornost pro Schulze jí maximálně vyhovuje. Populární prezident Evropského parlamentu a jeden ze dvou hlavních uchazečů o místo šéfa Evropské komise je totiž jejím hlavním volebním trumfem.

CDU/CSU nemá to štěstí, že by za ni a její spojence na klíčový post v evropské hierarchii kandidoval Němec. S Lucemburčanem Jeanem-Claudem Junckerem se na domácí scéně moc agitovat nedá. Nepřekvapí proto, že se z jejích plakátů zase jednou směje Angela Merkelová. Přesto, že v evropských volbách vůbec nekandiduje. Proč? Je v Německu oblíbená. A pro mnohé daňové poplatníky rovněž symbolizuje záruku, že se EU i v dalších letech bude držet tvrdého spořivého kurzu, mezi jehož hlavní zastánce CDU/CSU patří.

Uspěje Alternativa?

Velkou neznámou v Německu je, jak při volbách do Evropského parlamentu uspějí menší strany. Zelení a euroskeptická Levice, jejíž představitelé tvrdí, že EU v posledních desetiletích slouží tak leda zájmům velkých podniků a bank, by mohli shodně získat kolem deseti procent hlasů. Pokud CDU/CSU a SPD skončí s očekávanými 39, respektive 27 procenty, zbude na zbytek něco kolem 14 procent.

Až polovinu z nich by si podle průzkumů mohla přivlastnit loni vzniklá Alternativa pro Německo (AfD). Ve prospěch AfD hovoří to, že podle DeutschlandTrendu skoro 70 procent jejích přívrženců považuje eurovolby za důležité. Pravděpodobně tedy přijdou hlasovat. AfD ostře kritizuje struktury EU, které považuje za stále méně demokratické a vyslovuje se pro rozpuštění eurozóny a návrat k národním měnám. Po vstupu do Evropského parlamentu by se pravděpodobně přidala k plánované euroskeptické frakci, ve které by mohli zasednout například i zástupci francouzské Národní fronty (FN), nizozemské Strany pro svobodu (PVV), rakouských Svobodných (FPÖ) a dalších národních stran.

AfD to však nebude mít jednoduché. Kvůli turbulentnímu vývoji na Ukrajině a relativnímu zklidnění ekonomické situace v Evropě zmizely problémy eurozóny z hlavních zpravodajských relací a titulních stránek novin. O přízeň občanů bude s AfD soupeřit liberální FDP, která se snaží zvednout hlavu po loňském debaklu při spolkových volbách. Do konečných výsledků navíc může promluvit ještě několik marginálních stran. Spolkový ústavní soud se totiž letos v únoru usnesl, že zruší stávající tříprocentní hranici pro vstup do Evropského parlamentu.

Šance pro malé i maličké

Toto rozhodnutí nadělalo v Německu mnoho zlé krve. Soudci z Karlsruhe jej zdůvodnili tím, že klauzule odporovala zásadě rovnosti voličských hlasů a znevýhodňovala malé strany. Větší roztříštěnost podle nich prý EP vadit nebude – na rozdíl od národních zákonodárných sborů totiž není vybaven plnými pravomocemi. 

Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger v reakci na to prohlásil, že „Spolkový ústavní soud nepochopil, jak demokracie na evropské úrovni funguje“. Správnost verdiktu zpochybnil například i bývalý prezident ústavního soudu Hans-Jürgen Papier. Kritici varují, že zrušení minimální hranice oslabí strany, které se na parlamentní práci konstruktivně podílejí, a prospěje extrémistům. 

Zisky malých stran se v průzkumech téměř nedají předpovědět, pohybují se na hranici statistické chyby. Podle odhadů by ale do EP mohli proniknout třeba Svobodní voliči, Piráti, strana důchodců, ochránci zvířat nebo ultrapravicová NPD. Ti všichni by v poslaneckých lavicích v Bruselu a Štrasburku zasedli úplně poprvé. Není třeba zdůrazňovat, že zejména úspěch NPD by byl pro Německo velmi hořkou pilulkou. 

Na špínu je CSU 

V táboře nespokojených a protestních voličů se totiž snaží lovit i samotná nejsilnější německá strana, CDU/CSU. Ne že by se v těchto kalných vodách špinilo její spolkové vedení. Raději je přenechává své bavorské odnoži CSU. Její představitelé už počátkem letošního roku předčasně zahájili evropskou kampaň hlasitým varováním před přistěhovalectvím Bulharů a Rumunů „do německých sociálních systémů“.

Začátkem května CSU jednomyslně schválila „Europaplan“, program, v němž celkem ostře kritizuje současnou podobu EU (pověstné bruselské regulace a byrokracii), mimo jiné požaduje zmenšení Evropské komise na polovinu, dočasný stop přijímání nových členů, omezení imigrace nebo referenda o důležitých evropských otázkách v Německu, ale třeba také častější používání němčiny v unijních institucích. 

Rozdíly v evropských programech nepůsobí mezi CDU a CSU rozkol, spíše se jedná o dlouhodobou strategii, jak prostřednictvím dvou stran v jedné oslovit více voličů. Chování a výroky představitelů CSU ale velmi vadí ostatním stranám, zejména levicovým. Generální tajemnice SPD Yasmin Fahimiová agitaci bavorských křesťanských sociálů nedávno označila za čirý populismus a varovala, že jej strana tímto způsobem uvádí do „lepší“ společnosti.        

Nehledě na skutečné nebo uměle vyvolávané spory mají velké německé strany v posledních dnech před volbami společný cíl – přivést do volebních místností co nejvíce lidí. Každý, kdo zůstane doma, bude svým způsobem hlasovat proti spojené Evropě – protože její odpůrci bezpochyby zahálet nebudou. Podle různých průzkumů by v budoucím Evropském parlamentu mohli získat pětinu nebo čtvrtinu hlasů. A proti takto silné systémové opozici by se zásadní změny v současné evropské architektuře prosazovaly jen velmi těžko.