Lidovky.cz

Kdo zavinil solární tunel? Policie to neurčí aneb Chaos „já ne, to ty“.

  20:32

Cestu do fotovoltaického pekla dláždily dobré i špatné úmysly. Otázka, kdo za to může konkrétně, zůstává nezodpovězena.

foto: © Česká poziceČeská pozice

Kdo za to může? Kvůli komu zaplatíme stovky miliard korun za neřízený boom solárních panelů v letech 2009 až 2010? Tuto otázku možná budeme v předvolební kampani slýchat často. Logicky. Ptát se mohou zejména nová politická uskupení. Viníkem je v té či oné míře celý dosavadní politický establishment. A je téměř nemožné rozklíčovat, kdo za to může konkrétně. Obviněný z jedné politické strany vždy najde způsob, jak ukázat na jinou. Bude záležet na posouzení voliče.

Protikorupční útvar policie nyní nepotvrdil jednu „stopu“, která vedla mimo politiku. Obvinění, že solárnímu tunelu nezabránilo, čelilo bývalé vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ) pod vedením Josefa Fiřta. Trestní oznámení jeho nástupkyně Aleny Vitáskové kriminalisté odložili. Znamená to tedy, že Fiřtův úřad upozorňoval na rizika včas a politici to nebrali na vědomí? Nebo je pochybení opravdu na straně bývalého vedení ERÚ a jenom nemá charakter trestného činu? Nebo prostě jenom chybí důkazy? Nebo je to tak, že celé trestní oznámení mělo pouze odvrátit pozornost od zjevné odpovědnosti politiků? Opět tu máme volné pole působnosti pro šiřitele různých interpretací v zájmu rozmanitých politických zájmů.

Zmatek máme dokonce i v tom, zda tu cestu do pekla dláždily spíše dobré nebo špatné úmysly, naivita nebo snaha o vlastní obohacení. Bezpochyby šlo o obojí.Budeme se muset smířit s tím, že policie jednoznačného viníka neurčí. Nejde to, protože se dostáváme do sféry politického rozhodování. Pokud poslanec zaujme určitý postoj při hlasování, může být sice zcela nesmyslný, ale není to trestný čin. Snad ještě kdyby tajné služby zjistily, kdo z politiků ze solárního boomu reálně profitoval… Pravděpodobnost, že by vše opět skončilo spíše podpásovými údery v rámci politického boje, je ale velká.

Je možné argumentovat tím, že chyba byla už na samotném počátku, kdy ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) a jeho poradce Martin Bursík za vlády vedené ještě sociální demokracií chystali zákon o obnovitelných zdrojích. Příliš podlehli zelené ideologii. Nepochopili, že Česko nemůže slepě kopírovat německé nápady a tak dále… Na tom všem něco bude, ale pravdou je i to, že po bitvě je každý generál. Dnešní atmosféra je úplně jiná než tehdejší, nyní už všichni víme, k čemu všemu to v českých podmínkách vedlo.

Dále je možné argumentovat, že největší chybou byl pozměňovací návrh předložený poslankyní za ČSSD, který neumožňoval meziročně snížit výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů o více než pět procent. Nebo tím, že zareagovat měla vláda Mirka Topolánka, které už muselo být jasné, jak to dopadne. Nebo tím, že Topolánkova vláda to ještě vědět nemohla, ale měla to vědět vláda Jana Fischera. Nebo tím, že Fischerova vláda změnu zákona prosazovala, ale zaspali poslanci. A poslanci zase tvrdí, že Fischerův kabinet zareagoval pozdě…

Potíž je v tom, že pro všechny zmíněné verze najdeme nějaké argumenty i protiargumenty. Výsledek veškerého pátrání by se dal popsat jako guláš, bramboračka, chaos ve stylu „já ne, to ty“. A zmatek dokonce i v tom, zda tu cestu do pekla dláždily spíše dobré nebo špatné úmysly, naivita nebo snaha o vlastní obohacení. Bezpochyby šlo totiž o obojí.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.