Na konci března 2012 nařídil šéf Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Tomáš Martinec prověrku všech spisů, v nichž figurují jména protagonistů legendárních rozhovorů pražského exprimátora Pavla Béma a šedé emicence pražské politiky Romana Janouška. Z těchto případů ČESKOU POZICI především zajímalo, zda a jak se posunulo vyšetřování Janouškovy takzvané švýcarské aféry z roku 2008.
Švýcarská justice tehdy pro podezření z praní špinavých peněz zmrazila peníze firmy Botanic Financial Corporation, k nímž měl přístup i Janoušek. Kriminalisté na švýcarské ani české straně však nic podezřelého nezjistili a konto společnosti zase odblokovali.
V minulých týdnech jsme se setkali s osmi bývalými i současnými detektivy protikorupční policie a s vysokými policejními důstojníky. Také jsme hovořili s členy zpravodajské komunity a prominentními politiky pražské ODS. Jen některé z našich zdrojů se však odvážily hovořit neanonymně a z nich především musíme v tomto článku čerpat. Zásadní jsou informace bývalého náměstka policejního prezidenta pro trestní řízení Jiřího Houby (2007 až 2009), do jehož kompetence protikorupční policie v době vyšetřování Janouškovy aféry spadala.
Jiří Houba má podezření na spolčení vedení protikorupční policie, státního zastupitelství a tandemu Bém-Janoušek v době, kdy se „švýcarská aféra“ vyšetřovalaZ interview s Houbou, jež v plném znění uvádíme na konci článku, vyplynulo závažné sdělení. Houba má podezření na spolčení vedení protikorupční policie, státního zastupitelství a tandemu Bém-Janoušek v době, kdy se „švýcarská aféra“ vyšetřovala. (Duo Bém-Janoušek tehdy ovládalo pražský magistrát. K vedení protikorupční policie kromě ředitele Jiřího Nováka náleželi v pozici náměstků i její nynější šéf Tomáš Martinec či Milan Cícer, dnes ředitel Finančního analytického útvaru ministerstva financí.)
Houba mimo jiné ČESKÉ POZICI řekl: „Až s odstupem času v souvislosti se zveřejňovanými informacemi, souvisejícími s uveřejněním odposlechů Bém-Janoušek, si mohu domýšlet, že s těmito i jinými, byli všichni spolčeni.“ Podle něj pro to existují potvrzení — lze například doložit, že Martinec měl úzké vazby na pražský magistrát – například v létě 2008 mu exprimátor Bém nabízel post pražského policejního ředitele. A náměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek, jenž měl švýcarskou kauzu na starosti, zase čile komunikoval s Janouškem – informaci o tom přinesla už loni ČESKÁ POZICE.
Jak to začalo?
Pro pochopení příběhu je nutné vrátit se k jádru Janouškovy švýcarské aféry. Dle informací ČESKÉ POZICE přišlo na Vrchní státní zastupitelství v Praze 18. září 2008 důležité psaní – Žádost o právní pomoc v oblasti trestní. Zaslal ji švýcarský federální prokurátor Patrik Lamon z Bernu. Na protikorupční policii získala žádost číslo jednací OKFK-4551/ČJ-2008-22. Co dokument obsahoval?
V žádosti bylo uvedeno, že v polovině září byly ve Švýcarsku zahájeny úkony v souvislosti s praním špinavých peněz a byl zmrazen účet společnosti Botanic Financial Corporation s 12,2 milionu dolarů, 50 tisíci eur a 30 tisíci švýcarských franků. Účet byl veden u banky Lombard Odier Darier Hentsch & Cie. Dále byla nalezena obálka s nápisem „Peťa“ a informace o jisté směnárně v Česku, jejíž jméno, lokaci ani žádné další podrobnosti neznáme. Dodejme, že švýcarská prokuratura upozornila, že přes Janouškovy účty celkem protekla částka ve výši asi dvou miliard korun.
K účtu měli podpisové právo Roman Janoušek, jeho matka Jaroslava, Peter Ďurica a Jiří Toman. Ďurica vedl na pražském magistrátu odbor obchodních aktivit a dohlížel na veškerý prodej nemovitého majetku v Praze, Toman pracoval jako šéf magistrátního odboru městského investora. A to v době, kdy Prahu a její zakázky ovládala dvojice mužů Bém-Janoušek, což dokládají letos na jaře zveřejněné odposlechy v MF Dnes. (K podezření, že jsou úředníci s Janouškem propojeni a mohou ovlivňovat zakázky magistrátu v jeho prospěch, což oba popřeli, policie nic pádného nezjistila.)
Podstatná schůzka
Zásadní zlom v příběhu přišel dle informací ČESKÉ POZICE 6. října 2008. V ten den se sešel tehdejší ředitel protikorupční policie Jiří Novák (ve funkci od roku 2008 do ledna 2009) a náměstek policejního prezidenta Houba. Důstojník Novák ubezpečoval nadřízeného Houbu, že je domluven se státním zástupcem Liborem Grygárkem, že na základě informací ze Švýcarska budou v nejbližší době zahájeny úkony trestního řízení.
Švýcaři se z odpovědi Tomáše Martince údajně dozvěděli, že Roman Janoušek v České republice nečelí žádnému trestnímu stíháníNa trestní řízení však nakonec nedošlo. Novák dostal nabídku stát se náměstkem policejního prezidenta pro ekonomiku, kterou v lednu 2009 přijal. Vedením ÚOKFK byl nakrátko pověřen Tomáš Martinec (na ÚOKFK působil jako náměstek od února 2007 do května 2009, od března 2011 zastává funkci ředitele). Švýcaři obdrželi v lednu 2009 stručnou odpověď podepsanou Tomášem Martincem, následně konto odblokovali. Oficiálně není o obsahu odpovědi nic detailního známo, podle důvěrných informací ČESKÉ POZICE se z ní Švýcaři pouze dozvěděli, že Janoušek v České republice nečelí žádnému trestnímu stíhání.
Jak to bylo s Cícerem?
Připomeňme ještě jednu zajímavou osobu. Důležitým mužem protikorupční policie byl ve zmíněném období i její náměstek Milan Cícer. Měl pověst člověka blízkého pražské ODS a magistrátu. Letos se tato pověst do jisté míry potvrdila; vyšlo najevo, že Cícer si v roce 2007 telefonoval i s Janouškem.
V prosinci 2008 však Cícer za dosud nevyjasněných okolností v ÚOKFK skončil. Kolovaly jen spekulace, že důvodem mohly být úzké vazby na pražský magistrát, konkrétně například na vlivného ředitele odboru Petera Ďuricu. Exnáměstek Houba nyní tento důvod v rozhovoru pro ČESKOU POZICI potvrdil: „Ano, ale bylo to více magistrátních úředníků. O jeho kontaktech, ke komu chodí na ,kafíčko‘ mne informoval ředitel Novák.“ Po odchodu z ÚOKFK pracoval Cícer několik měsíců na cizinecké policii jako podřízený jiného muže z vlivové sítě lobbisty Janouška, a to ředitele této složky a pozdějšího náměstka policejního prezidenta Ladislava Husáka. V dubnu 2009 Cícer nastoupil na ministerstvo financí, kde řídí Finanční analytický útvar.
Mlčenlivost
Vraťme se však k otázce, proč protikorupční policie nakonec nezahájila úkony trestního řízení, jak ujišťoval Houbu její ředitel Novák. Položili jsme ji i Novákovi. „Překvapuje mě, že o tom s vámi pan Houba mluvil. Nebudu se k tomu vyjadřovat, neboť jsem ve služebních věcech vázán mlčenlivostí,“ řekl Novák.
Zkoušeli jsme tedy zjistit, co se ve vyšetřování událo, u současného šéfa útvaru a bývalého náměstka Martince. Jeho mluvčí Jaroslav Ibehej na dotaz, kdo na protikorupční policii za případ odpovídal, odpověděl takto: „Zprávu, která byla švýcarské straně zaslána, podepsal tehdejší náměstek ÚOKFK Tomáš Martinec, který je v současné době ředitelem našeho útvaru. Jaké konkrétní osoby se podílely na zpracování této věci, nebudeme z důvodu ochrany osobních údajů uvádět.“ A okomentoval i schůzku Houba-Novák: „Vzhledem k tomu, že se jednalo o ,dožádání‘, nemohlo být ústy tehdejšího ředitele útvaru plk. Nováka hovořeno o zahájení úkonů trestního řízení, neboť to v rámci uvedeného dožádání ani není možné.“
Ibehej upozorňuje, že spis pod uvedeným číslem jednacím se týkal pouze dožádání, nikoli trestní věci. „Po zpracování dotazů příslušnými pracovníky ÚOKFK a odeslání odpovědí na VSZ v Praze byla věc standardně ukončena uložením, jako u ostatních jiných dožádání,“ uvedl mluvčí.
Přijmeme-li tuto argumentaci, ale zároveň i tvrzení Jiřího Houby, že ředitel útvaru jej ujišťoval o zahájení úkonů trestního řízení, zůstává tedy otázka, o čem Novák s Houbou vlastně mluvili. Jakými informacemi vlastně policie disponovala? A co se s nimi stalo?
Postupoval bych jinak
Houba dnes tvrdí, že o detailech vyšetřování nevěděl, kdyby však znal celou síť vztahů Romana Janouška, zřejmě by prý postupoval jinak. „O věc jsem se blíže nezajímal, protože – jak mne ujišťoval Novák – na věci pracovali společně s vrchním státním zastupitelstvím. Jmenoval Grygárka, což byl pro mne garant trestního řízení. V té době jsem ještě bohužel důvěřoval jak Novákovi, tak vrchnímu státnímu zastupitelství,“ konstatoval exnáměstek Houba.
V rozhovoru Houba dále uvedl, že s Martincem nevycházel dobře. „Neplnil si svoje povinnosti a nemluvil vždy pravdu na svoji obhajobu neplnění úkolů, bližší by věděl pan Vrba,“ řekl redakci k Martincovu odchodu z ÚOKFK na jaře 2009.
Oslovili jsme tedy i bývalého ředitele protikorupční policie Libora Vrbu. V obecné rovině potvrdil to, co už dříve uvedl Houba. „Při výkonu funkce ředitele jsem zjistil množství různých zvláštností týkajících se řízení útvaru. Pokud se jednalo o možné porušení zákona, postupoval jsem tak, jak tento ukládá,“ napsal redakci Vrba.
Nechtěl však odpovědět na zásadní otázky, zda policie měla k dispozici informace, jež mohly vést k zahájení trestního řízení. „Po mém nástupu do funkce ředitele pan Martinec zastával pozici náměstka útvaru — stejně jako asi šest let předtím. Už tehdy mohl řešit vznikající kauzy stejně ,neohroženě‘ jako dnes. Asi po měsíci jsem mu osobně řekl, že s ním nepočítám a nechci s ním spolupracovat. Důvody nepovažuji za profesionální rozebírat, každopádně jsem je sdělil svým nadřízeným generálovi Martinů (Oldřich Martinů byl policejním prezidentem v letch 2007 až 2010 — pozn. red.) a plukovníkovi Houbovi. Pokud vím, byla mu vytvořena vhodná platová tabulka na policejním prezidiu,“ sdělil ČESKÉ POZICI Vrba.
Mohu se domýšlet, že existovalo spolčení
Rozhovor s bývalým náměstkem policejního prezidenta pro kriminální službu a vyšetřování Jiřím Houbou.
ČESKÁ POZICE: Získali jsme informace, že v říjnu 2008 vám ředitel protikorupční policie Novák tvrdil, že budou zahájeny úkony trestního řízení v kauze Romana Janouška a jeho pochybných peněz ve Švýcarsku?
HOUBA: Informaci, kterou jste uvedl, mi sdělil ředitel Novák a ujišťoval mne opakovaně, že se vyšetřováním původu zajištěných finančních prostředků intenzivně zabývají ve spolupráci s Vrchním státním zastupitelstvím a švýcarským styčným důstojníkem v Praze.
ČESKÁ POZICE: Obsahoval spis informace, na základě nichž bylo možné zahájit úkony trestního řízení? Proč nebylo trestní řízení zahájeno?
HOUBA: Zda spis vedený ÚOKFK obsahoval informace, které by vedly k zahájení úkonů trestního řízení, nevím. Kontrolu spisu jsem nedělal, odpovědným za to byl ředitel Novák. O věc jsem se blíže nezajímal, protože – jak mne ujišťoval Novák – na věci pracovali společně s vrchním státním zastupitelstvím. Jmenoval Grygárka, což byl pro mne garant trestního řízení. V té době jsem ještě bohužel důvěřoval jak Novákovi, tak vrchnímu státnímu zastupitelství. Novák mne průběžně informoval, že všechno probíhá, jak má, naposledy někdy v lednu až únoru 2009. Neověřoval jsem si pravdivost toho, co mi říkal. Informoval mne v rámci pravidelného dokladování činnosti útvaru, stejně jako ostatní ředitelé.
ČESKÁ POZICE: Podle informací ČESKÉ POZICE o osudech spisu rozhodovali přímo náměstci útvaru. Je to standardní postup?
HOUBA: Nevím, jestli o osudech rozhodovali náměstci útvaru, pro mne byl odpovědný ředitel útvaru, bylo na něm, jaký zvolil postup. Podle mne by to rozhodně standardní postup nebyl, náměstci měli řídit a organizovat vyšetřování a určitě neměli sami vyšetřovat.
ČESKÁ POZICE: Je pravda, že náměstek Cícer opustil ÚOKFK kvůli tomu, že se pravidelně stýkal s Romanem Janouškem, Petrem Ďuricou a dalšími zaměstnanci pražského magistrátu?
HOUBA: Ano, ale bylo to více magistrátních úředníků. O jeho kontaktech, ke komu chodí na „kafíčko“, mne informoval ředitel Novák.
ČESKÁ POZICE: Proč ÚOKFK opustil později i náměstek Martinec?
HOUBA: Neplnil si svoje povinnosti a nemluvil vždy pravdu na svoji obhajobu neplnění úkolů. Bližší by věděl pan Vrba. Ale jak jistě víte, Martinů se o něj ihned velice dobře postaral, stejně tak se dobře postaral Novák o Cícera.
ČESKÁ POZICE: Jak jste hodnotil postup těchto vašich podřízených, kteří se případem zabývali?
HOUBA: Postup Nováka v tomto případu jsem nehodnotil, měl jsem v té době k němu důvěru, Grygárek byl zřejmě také spokojený, když se mi neozval. Až s odstupem času v souvislosti se zveřejňovanými informacemi souvisejícími s uveřejněním odposlechů Bém-Janoušek si mohu domýšlet, že s těmito i jinými byli všichni spolčeni. Do této doby zapadá i nabídka Béma, aby Martinec dělal krajského ředitele Policie ČR v Praze, takže úzké vazby magistrátu na Martince lze mít za prokázané.