Lidovky.cz

Kdo povede Německo v příštích letech

  12:48

Nejmenší koaliční strana FDP se letos zřejmě nedostane do parlamentu. Kým ji Angela Merkelová ve vládě nahradí, pokud opět vyhraje volby?

Angela Merkelová má s koaličním kolegou Phillippem Röslerem starosti. Jeho strana FDP se zřejmě nedostane v letošních volbách do spolkového parlamentu. foto: © Česká Pozice, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Letošek je v Německu označován za „supervolební rok“. Obyvatelé, případně jejich část, totiž celkem pětkrát přistoupí k volebním urnám. Vedle voleb ve třech spolkových zemích (v lednu v Dolním Sasku, v září v Bavorsku a v prosinci v Hesensku) a jedněch komunálních (v lednu ve Šlesvicku-Holštýnsku) se v září uskuteční rovněž nejdůležitější volby – do německého parlamentu. Rok 2013 bude tedy mít velký vliv na další směr vývoje našeho západního souseda jak v oblasti politické, tak společensko-hospodářské.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je situace poměrně přehledná a jasná a že žádné velké posuny a změny nemohou nastat. Podle nejnovějších průzkumů totiž jednoznačně vede Křesťanskodemokratická a Křesťanskosociální unie (CDU/CSU), která aktuálně dosahuje 42procentních preferencí. Sociální demokracie (SPD) je s 25 procenty s velkým odstupem na druhém místě, následována Spojenectvím 90/Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) s 15 a Stranou levice (Die Linke) s devíti procenty.

Do parlamentu by se za současné situace nedostaly ve volebních preferencích neustále ztrácející Svobodná demokratická strana (FDP) se dvěma a Strana pirátů se třemi procenty. A právě situace kolem FDP, nejmenšího koaličního partnera současné vládní koalice, i přímo v této straně způsobuje mnoha politikům starosti.

Generační výměna nepomohla

Tato tradiční, liberálně orientovaná politická strana, která se při parlamentních volbách v roce 2009 stala s téměř 15 procenty třetím nejsilnějším politickým seskupením v Německu, se od té doby propadá. Její preference se od poloviny roku 2010 dostaly pod hranici pěti procent, na které od té doby setrvávají.

Nepomohla výměna předsedy – Phillipp Rösler nahradil Guida Westerwelleho – ani celková generační obměna vedení FDP. K pozitivnímu vývoji nepřispěla ani změna na pozici ministra hospodářství, kdy rovněž Rösler nastoupil po Raineru Brüderlem. Naopak, situace uvnitř strany je čím dál komplikovanější, předseda Rösler se dostává pod stále silnější kritiku a sílí hlasy volající po jeho odstoupení. Tři čtvrtiny voličů FDP by si přály do čela strany Rainera Brüderleho „odstaveného“ Röslerem.

Röslerova rétorika, jíž vyjasňuje a obhajuje svoji politiku, aniž by přitom bral v úvahu jiné názorové platformy, naráží u mnoha lidí na neporozuměníV čem spočívají problémy tohoto mladého, bezpochyby inteligentního, sebevědomého a ambiciózního politika? Nejen straničtí kolegové, ale i široká veřejnost mu vyčítají nekoncepčnost některých jeho kroků a malou vyzrálost některých rozhodnutí, jež pramení z nedostatečných zkušeností. Rovněž jeho rétorika, jíž Rösler vyjasňuje a obhajuje svoji politiku, aniž by přitom bral v úvahu jiné názorové platformy, naráží u mnoha lidí na neporozumění. Pro široké vrstvy obyvatelstva není srozumitelná vůbec.

Röslerova absolutní přesvědčenost o vlastní osobě a jeho zatvrzelost při prosazování vlastních myšlenek v minulosti již několikrát eskalovala v nepříjemné situace v podobě politického vydírání v rámci vládní koalice a kancléřka Angela Merklová byla nucena razantně zakročit v zájmu udržení stability. Rösler se občas skutečně chová jako „slon v porcelánu“, který znovu otvírá a atakuje témata, která již byla v rámci koalice i strany schválená a uzavřená. Svým kolegům tím připravuje mnohá nepříjemná překvapení.

Nejinak tomu bylo těsně před Vánocemi, kdy Rösler vydal nový poziční dokument s názvem „Zajištění růstu a stability ve složitém prostředí“ (myšleno německé společnosti a ekonomiky). Nejenže nebyl jeho obsah předem prodiskutován a odsouhlasen uvnitř FDP, a jde tedy o další sólo krok předsedy, ale Rösler jím navíc opět přilil olej do ohně diskuse o své udržitelnosti coby předsedy strany. V dokumentu totiž navrhuje opatření, která stojí proti některým již schváleným krokům vlády, popřípadě která – kvůli nevyzrálosti – nejsou na pořadu dne:

  • Návrh na prodej podílů ve firmách a ve finančních institucích, v nichž stát drží kapitálový podíl, jako jsou německé dráhy, pošta, Telekom, letiště Berlín Schönefeld, Köln/Bonn a Mnichov a banka pro obnovu (KfW). Rösler argumentuje, že stát se musí z těchto ekonomických subjektů stáhnout, aby dosáhl vyrovnaného rozpočtu ještě před plánovaným rokem 2016. Kritici návrhu oprávněně konstatují, že by šlo pouze o jednorázový efekt přílivu peněz do státní pokladny, který by se nijak neprojevil v tak nutné potřebě strukturálních úspor na straně výdajů státu. Rovněž úrokový efekt by byl za současné situace nízkých výpůjčních nákladů minimální.
  • Další návrh se týká zablokování diskuse a snahy znemožnit zavedení minimální mzdy pro odvětví, která nejsou řízena tarifními smlouvami. Téma minimálních mezd je přitom ze strany CDU/CSU již akceptováno a odsouhlaseno a v současné době probíhají diskuse o formě jeho naplnění, aby byly zabezpečeny férové platové podmínky a spravedlivé ohodnocení výkonu.
  • V závěrečné části Rösler navrhuje uvolnění pravidel pro ochranu proti výpovědi a deregulaci pracovních smluv na dobu určitou, čímž chce usnadnit a zlepšit podnikatelské prostředí v Německu.

Navrženými opatřeními si Rösler vysloužil ostrou kritiku nejen z vlastních řad, ale i od ostatních politických stran. Členové FDP se obávají ořezání a zúžení témat strany na úzkou klientelu lidí s vyššími příjmy, na podnikatele a živnostníky, a tím potenciální úbytek voličů z ostatních vrstev obyvatelstva. Někteří vysoce postavení představitelé FDP dokonce považují podobné návrhy za ohrožení existence samotné strany, která si vždy kladla za cíl ekonomickou politiku orientovanou na člověka.

Sociálněpolitický Rambo

Zástupci sociální demokracie vytýkají Röslerovi ignorování sociální a ekonomické reality právě v době, kdy v Německu probíhá živá diskuse o stále větším rozevírání se nůžek mezi chudými a bohatými, v době, kdy podle nejnovějších průzkumů téměř 20 procent obyvatelstva žije na pokraji nebo ve stavu chudoby. U představitelů Strany levice si Rösler za obsah pozičního dokumentu dokonce vysloužil označení sociálněpolitický Rambo.

Samotný Rösler kritiku odmítá a na odchod nepomýšlí. Podle vlastního vyjádření je právě ve složitém období třeba zachovat pevné nervy a být připraven zvládnout nároky vyplývající z aktuální situace. Zemské volby v Dolním Sasku ukážou, zda je tento (účelový) optimismus na místě. Tradiční tříkrálové setkání strany ale ukázalo, že jeho postavení oslabuje.

Pro současnou vládní koalici představuje FDP velký problém, zejména pro volby parlamentní. V případě, že by se strana nedostala přes hranici pěti procent, bude muset CDU/CSU – v případě vlastního volebního vítězství – hledat jiného koaličního partnera, což by nebylo jednoduché.

Na výběr jsou totiž pouze dvě reálné varianty:

  1. velká koalice s SPD (kterou v současné době všichni odmítají);
  2. nebo spojenectví se Zelenými.

Možná třetí varianta by znamenala konec vládnutí pravice. Vládu by v takovém případě mohla vytvořit sociální demokracie spolu se Stranou zelených a s podporou Strany levice.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.