Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kdo je pánem naší identity na Facebooku a spol...

USA

  14:44
Účty na sociálních sítích nepatří svým uživatelům – online identity včetně osobních dat mají ve své moci jen do té míry, do jaké jim to umožňují smluvní podmínky, a dovolat se ochrany je složité.
Citlivou otázku, co dělat s účtem zemřelého, řeší Facebook už několik let...

Citlivou otázku, co dělat s účtem zemřelého, řeší Facebook už několik let... foto: Richard Cortés, Česká pozice

Jmenuji se Andrés Iniesta a jediná chyba, kterou jsem udělal je, že mám stejné jméno a příjmení jako fotbalová hvězda. Jsem otec, který rád fotí své krásné děti, dobré jídlo a zajímavé budovy doma v Madridu. A rád jsem fotky sdílel s rodinou a přáteli na Instagramu. Tedy alespoň do chvíle, než mi před čtyřmi dny bez varování smazali účet.

Po mediální bouři sice Instagram účet vrátil, většině internetové populace ale kauza připomněla několik palčivých otázek...

Případ španělského uživatele americké sociální sítě zaujal před nedávnem celý online svět. Jak se záhy ukázalo a pan Iniesta sugestivně popsal na svém blogu, firma se rozhodla, že účet je nejspíš falešný, zneužívá slavné jméno, a porušuje tak její podmínky. Nikdo se to přitom neobtěžoval ověřit.

Po mediální bouři sice Instagram účet vrátil, většině internetové populace ale kauza připomněla několik palčivých otázek. Především: kdo opravdu vlastní můj účet na sociálních sítích, kde se často objevují i intimní informace, nebo dokonce fotky?

Žádný dům, jen smlouva

Klíčem k odpovědi je fakt, že účet na Facebooku, Twitteru nebo třeba právě Instagramu ve skutečnosti není něco, co by se dalo vlastnit, jako třeba dům či auto. Jeho uživatelé uzavírají smlouvu se sociální sítí, na jejímž základě využívají služeb internetové aplikace. V podstatě stejně, jako když si založí například e-mailovou schránku nebo účet v bance. Přitom se řídí právě pravidly užívání, která měl údajně porušit pan Iniesta.

Většina lidí přitom při zakládání účtu věnuje rozhodně větší pozornost volbě profilové fotky než pročítání smluvních podmínek

Většina lidí přitom při zakládání účtu věnuje rozhodně větší pozornost volbě profilové fotky než pročítání smluvních podmínek. Třeba čtrnáct tisíc slov dlouhá pravidla nejpopulárnější sociální sítě Facebook nazvaná Prohlášení o právech a povinnostech přitom jasně říkají, že „používáním Facebook Služeb vyjadřujete souhlas s tímto Prohlášením“.

Podle nich také uživatel uděluje výslovný souhlas se šířením veškerých fotografií, videí a dalších sdílených souborů, zpracováním svých osobních údajů a vzdává se jakékoliv možnosti na náhradu škody. Svá práva k obsahu sice neztrácí, v souladu s autorským právem je ale licencuje. Facebook má také možnost podmínky jednostranně měnit, podobně jako když banky oznamují změnu smlouvy. Na druhou stranu uživatelé nemají žádnou možnost podmínky upravit nebo změnit. Jediné, co mohou udělat, je od služby odejít a účet zrušit.

Spotřebitele nelze zbavit ochrany

„Většina webů dnes nabízí podmínky, které jsou navrženy, aby chránily a prosazovaly zájmy společností, které je vlastní. A většina lidí s nimi beze všeho souhlasí,“ citoval nedávno list New York Times povzdech profesora Grega Lastowkého, autora knihy o internetovém právu nejen v USA.

Zrovna v této části by ale mohl v Evropě Facebook narazit. Pokud totiž uzavírá smlouvu se spotřebitelem, řídí se evropským nařízením Řím I.

Právě americkým právem se přitom takové smlouvy řídí nejvíce. I v českých podmínkách se tak uživatel Facebooku dočte, že „veškeré žaloby a nároky (...) budete vznášet výhradně u okresního soudu Spojených států pro okres Northern District of California nebo státního soudu kraje San Mateo“. Zároveň souhlasí i s tím, že se podřídí kalifornským zákonům „bez ohledu na kolizi právních ustanovení“.

Zrovna v této části by ale mohl v Evropě Facebook narazit. Pokud totiž uzavírá smlouvu se spotřebitelem, řídí se evropským nařízením Řím I. Podle něj si strany sice mohou vybrat právo, nesmí však dojít ke zbavení ochrany spotřebitele. Názory oslovených právníků, jak by probíhala žaloba českého uživatele, se značně liší. Rozhodně by taková pře byla komplikována i tím, že největší sociální síť u nás nemá pobočku a v Evropě sídlí v Irsku.

(Ne)bezpečný přístav

Vedle smlouvy a jejích podmínek ale do vztahu evropského uživatele a americké sociální sítě mohou zasáhnout ještě další předpisy, především na ochranu osobních údajů. A tady se spor mezi starým a novým světem vyostřuje. Například německé soudy nedávno zrušily povinnost uživatelů používat výhradně pravé jméno a Facebook reagoval doplněním smluvních podmínek jen pro uživatele z Německa.

Německé soudy nedávno zrušily povinnost uživatelů používat výhradně pravé jméno a Facebook reagoval doplněním smluvních podmínek jen pro uživatele z Německa

V důsledku „špehovacího“ skandálu americké vlády také odstartoval spor rakouského studenta Maxe Schremse, který se snaží zabránit přenosu svých dat z Facebooku na servery v USA. Zda pro ně platí pravidlo o takzvaném „bezpečném přístavu“, rozhodne Soudní dvůr EU už během zítřka.

Řešení by tak mohlo přinést nové nařízení o ochraně dat, jež nyní připravuje EU, a hlavně navazující dohoda se Spojenými státy.

Zvěčnělé online duše

Své online identity tak mají uživatelé sociálních sítí ve své moci jen do té míry, do jaké jim to umožňují smluvní podmínky, a dovolat se ochrany je složité. A to nejen za života, ale i po smrti.

Pokud uživatel neudělá nic, zůstává vše jako za života, nově ale může v nastavení určit kontaktní osobu, jednoho z přátel, která bude po smrti účet nadále spravovat

Citlivou otázku, co dělat s účtem zemřelého, řeší Facebook už několik let. Právně tak přidal do smlouvy ustanovení pro případ smrti, hlavní problém je ale čistě faktický: jak ověřit, že někdo z více než miliardy lidí po celém světě skutečně zemřel. A vyhnout se zároveň zneužití nebo různým vtipálkům.

Nedávno Facebook nabídl samotným uživatelům nastavení, co se s jejich účtem má stát. Pokud uživatel neudělá nic, zůstává vše jako za života, nově ale může v nastavení určit kontaktní osobu, jednoho z přátel, která bude po smrti účet nadále spravovat. Případně si může sám nastavit, aby byl smazán. O smazání nebo „zvěčnění“ účtu, kdy se zablokuje a přibude na něm vzpomínkový nápis, mohou požádat pozůstalí. Musí ale prokázat svou identitu a vztah k zemřelému, což se v praxi ukazuje jako velmi obtížné. Sám Facebook proto radí, aby se lidé i online zajistili raději předem.

Dosavadní zkušenosti tak vyznívají poměrně jednoznačně: své online identity nevlastníme a můžeme s nimi nakládat jen obtížně za života, natož pak po smrti.

Komu co patří na sociálních sítích?

Práva k obrázkům a dalšímu obsahu sice oproti rozšířené fámě jejich sdílením uživatel neztrácí, poskytuje k nim ale sociální síti velmi širokou licenci. Zahrnuje obvykle právo je zdarma celosvětově šířit, a navíc toto právo dále sublicencovat. A to bez nutnosti dalšího souhlasu. Sám uživatel přitom odpovídá za to, že má práva k tomu, co sdílí.

Osobní údaje také sociální sítě přímo nevlastní. Uživatelé ale dávají opět velmi široký souhlas s jejich zpracováním, dalším využitím především v reklamě a většinou i s předáním dalším firmám nebo vládám. V tomto případě mohou nicméně narazit americké předpisy na ty evropské, o což se v současnosti vedou spory.

Zrušení a smazání účtu, tedy ukončení smlouvy, probíhá podle podmínek sociální sítě nebo ze zákona. Ze strany sítě povětšinou pro porušení pravidel užívání, samotní uživatelé o něj mohou také požádat. Záleží ale opět na smluvních podmínkách, jak rychle k němu dojde a jak dlouho budou uchována data a obsah, který na web dříve nahráli.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!