Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kdo je Jana Lütken aneb „Aneta“ v Rittigově příběhu

  9:46
Češka s dánským pasem Jana Lütken, která byla předvolaná ke svědectví v kauze Iva Rittiga a jež žije ve švýcarském kantonu Zug, se prý ale do Česka v následujících měsících nechystá.

Předvolaná k soudu. Češka s dánským pasem Jana Lütken se prý do České republiky v následujících měsících nechystá. Žije ve švýcarském kantonu Zug. foto: Richard Cortés, Lidové noviny

Bylo to překvapení i pro zasvěcené. Státní zástupce Adam Borgula, který před soud dostal skupinu podnikatelů a právníků kolem Iva Rittiga v případu Oleo Chemical, požádal v lednu Městský soud v Praze, aby předvolal ke svědectví Janu Lütken.

Jméno 51leté Češky s dánským pasem žijící ve švýcarském kantonu Zug, jednom z vyhlášených daňových rájů, již několikrát problesklo v nejasných souvislostech některých českých afér. Avšak veřejně a oficiálně zaznělo právě až z úst žalobce Borguly. Lütken se výzvě vyhnula s vysvětlením, že do Česka se v příštích měsících nechystá. Vyvstává ovšem otázka, kdo je a jakou roli hraje v Rittigově příběhu.

Kanton Zug

  • Zug, kde žije Jana Lütken, je nejmenším švýcarským kantonem. Rozkládá se v německojazyčné části státu u Zugského jezera a jeho metropolí je stejnojmenné město.
  • Kanton má rozlohu 239 kilometrů čtverečních, na jeden kilometr čtvereční zde připadá přibližně 500 obyvatel.
  • Je považován za jeden z nejbohatších v regionu i proto, že díky nízkému daňovému zatížení jej vyhledávají movití rezidenti a firmy. Mezi 114 tisíci obyvatel figurují zástupci 120 národností.
  • Zug je sídlem obřích nadnárodních firem, jako je Siemens, Amgen či Glencore.
  • V uplynulých letech však tamní kantonální vládu trápily finanční problémy, proto se loni začalo hovořit o možnosti zvýšení daní. Ty nebyly systematicky zvýšeny už 40 let.

Kandidátka tajné spolupráce

Jen málo Čechů zná prostředí švýcarského finančnictví stejně dokonale jako ona. Do alpské země odešla dva roky před pádem komunistického režimu. Není jasné, zda s pověřením komunistických pohlavárů, nebo proti jejich vůli. Z materiálů, které se LN podařilo v uplynulých měsících nastřádat, vyplývá, že zlomový moment v jejím životě nastal v roce 1986. V lednu toho roku byl u pražské Státní bezpečnosti zaregistrován svazek s číslem 42763. Dle něj se Jana Řibřidová (příjmení Lütken za svobodna) stala kandidátkou tajné spolupráce s krycím názvem „Aneta“.

V lednu 1986 byl u pražské Státní bezpečnosti zaregistrován svazek s číslem 42763. Dle něj se Jana Řibřidová (příjmení Lütken za svobodna) stala kandidátkou tajné spolupráce s krycím názvem „Aneta“.

To ještě neznamená, že byla aktivní agentkou, teoreticky o záznamu nemusela vědět. Podivné však bylo, že její svazek byl na začátku prosince 1989 zničen. To může znamenat, že někdo měl zájem, aby zmizely důkazy, co přesně měla Lütken na starosti. „Nebyl dohledán záznam skartační komise o zrušení tohoto svazku. Pravděpodobně byl zničen v rámci takzvaných Lorencových skartací (neboli „divokých“ skartací) v průběhu prosince 1989,“ píše se v dokumentech Archivu bezpečnostních složek a Oddělení operativních svazků a vyšetřovacích spisů.

O tom, že její rodina zanechala v StB určité stopy, svědčí jiný dokument, dle nějž byl její otec v archivech Státní bezpečnosti veden pod krycím jménem „Hospodský“. V roce 1984 však údajně emigroval a od té doby o něm neexistují informace.

Jen zasvěcení podnikatelé

Řibřidová v roce 1986 dokončila studium obchodní fakulty na Vysoké škole ekonomické, provdala se za Dána Christiana Lütkena a posléze se usadila ve Švýcarsku. Byt má ale i v Praze na Vinohradech v lukrativním místě U Zvonařky, kde bydlí řada pražských politiků. LN se pokoušely Lütken několikrát kontaktovat. Neodpověděla na dotazy zaslané e-mailem, SMS a nezvedala ani telefon.

O činnosti Lütken v České republice věděli jen zasvěcení podnikatelé, kteří využívali jejích služeb, měli zájem o zakládání účtů ve švýcarských bankách či o vytváření neprůhledných offshorových sítí

O činnosti Lütken od té doby v České republice věděli jen zasvěcení podnikatelé, kteří využívali jejích služeb, měli zájem o zakládání účtů ve švýcarských bankách či o vytváření neprůhledných offshorových sítí. První nepatrné zmínky o této dámě se objevily v roce 2010, kdy se společnost Alseda Data v konsorciu velkých společností, jako je Telefónica O2 nebo IBM, ucházela o desetimiliardový tendr energetického obra ČEZ na provoz a správu velké části informačních technologií.

Podle tehdejších informací deníku MF DNES vyjednával za firmu Alseda Data Ivo Rittig. Nicméně vlastníkem firmy byla v inkriminované době společnost Alseda, s. r. o., kterou vlastnila švýcarská společnost Eurozeta. Podle švýcarské databáze Moneyhouse.ch působila v managementu firmy v letech 2005 až 2010 právě Lütken.

Trestní stíhání

Naplno pak informační ticho okolo česko-dánské finančnice narušil filantrop a podnikatel Karel Janeček, který v roce 2011 založil Nadační fond proti korupci a zveřejnil informace o vyvádění peněz z dopravního podniku do karibské společnosti Cokeville Assets. Připomeňme, že jde o tisk jízdenek, provozování SMS jízdenek nebo prodej lístků ve vestibulech metra.

Proti Janě Lütken trestní stíhání zatím zahájeno nebylo. V příštích měsících se však rozhodne, zda a jakým způsobem budou detektivové její roli v případech okolo dopravního podniku tematizovat.

Společným jmenovatelem různých podezření, která již několik let vyšetřuje policie, je právě Cokeville Assets. Sloužila jako místo, kde se scházely peníze z různých obchodních případů a zakázek, a odkud desítky milionů korun odcházely na účty dalších firem a podnikatelů. Jméno Lütken se vynořilo v jednom z dokumentů, které Janeček spolu s někdejším šéfem civilní rozvědky Karlem Randákem pustil před pěti lety do světa.

Jde o smlouvu o spolupráci mezi Cokeville Assets a Ivem Rittigem. Jako ředitelka Cokeville byla na papíře uvedena právě Lütken. Smlouvu v roce 2006 podepsali Rittig s dalším zástupcem karibské firmy Peterem Kmetěm ve švýcarském Zugu – domovském městě Jany Lütken. Mimochodem: Rittigův blízký člověk Kmeť patří mezi její důležité spolupracovníky, znají se od počátku devadesátých let.

Proto se pražské rodačce dostalo pozornosti v textu obvinění Iva Rittiga, jeho advokátů z kanceláře MSB Legal a spřízněných manažerů z června 2015, které policie a žalobci podezřívají z praní špinavých peněz. Lütken je v daných případech pouze zmiňována, trestní stíhání proti ní zahájeno zatím nebylo. V příštích měsících se však rozhodne, zda a jakým způsobem budou detektivové její roli v případech okolo dopravního podniku tematizovat.

Proxy osoba

V rámci vyšetřování zakázek přistály detektivům do složky dopisy mezinárodní organizace kriminální policie Interpol v Bernu, v nichž Švýcaři informovali o tamní činnosti Lütken. Například že vyšetřovatelé v roce 2003 v rámci trestního řízení pro podvod a praní špinavých peněz sejmuli Lütken otisky prstů na policii v Zugu. Řízení však bylo v témže roce zastaveno.

Lütken funguje ve Švýcarsku jako takzvaná proxy osoba – má právo být zmocněncem jiných. Ústřední společností Lütken je skupina Onyx Group, která se zabývá zakládáním firem a zakrýváním jejich majetkové struktury.

V dopise bernského Interpolu se objevila také informace, že státní zastupitelství v Zugu vede trestní řízení proti Lütken související s pokusem o nátlak. V šetření figuruje s Lütken spojená firma Helios Aerospace (nyní v likvidaci). Tato firma byla jedním z věřitelů ostravské letecké společnosti Czech Connect Airlines moravského magnáta Daneše Zátorského. Zaměřovala se na lety mezi českými městy či spojení do Ruska, v roce 2012 však spadla do konkurzu.

Z informací shromážděných LN vyplývá, že Lütken funguje ve Švýcarsku jako takzvaná proxy osoba – má právo být zmocněncem jiných. Ústřední společností Lütken je skupina Onyx Group, která se zabývá zakládáním firem a zakrýváním jejich majetkové struktury. Celkově působí v orgánech několika desítek firem, zhruba ve 20 držela i obchodní podíl.

Pražský dopravní podnik

Některé z těchto firem jsou úzce spojené s kauzami v pražském dopravním podniku. Vedle zmiňované Cokeville Assets jde o rakouské firmy Kyrenia GmbH a Klymene GmbH či britskopanenskou Mavex Group Incorporated. Tyto společnosti, za něž Lütken vystupovala či byla jejich ředitelkou, se podílely na dodávce marketingových služeb či na vývoji systému SMS jízdenek.

Některé společnosti, za něž Lütken vystupovala či byla jejich ředitelkou, se podílely na dodávce marketingových služeb či na vývoji systému SMS jízdenek

Mavex dle policie sloužila jako firma, přes kterou peníze cestovaly i do hongkongské firmy Earnway International Limited. Jejím benefičním vlastníkem měl být Rittig, kterému mělo přitéct 60 milionů. To vše včetně zapojení Jany Lütken je předmětem obvinění Rittiga a spol. z loňského června.

Vedle toho je Lütken spojována i s bankovními účty subjektů, jako je Cheerlade Holdings Limited, Gold Leaf LLC či Unitex International Capital Limited. Tyto společnosti představují důležité prvky ve spleti offshorových firem advokátní kanceláře MSB Legal, jejímž důležitým klientem nebyl nikdo jiný než podnikatel Ivo Rittig.

Podnikatelka Lütken: Propojení českého a slovenského finančního světa z přítmí

U našich východních sousedů ta kauza málem smetla první kabinet Roberta Fica. Psal se konec roku 2008 a slovenská vláda neprůhledné firmě Interblue Group prodala přebytečné emisní povolenky. Cena byla podezřele nízká. Ministři odsouhlasili prodej 15 milionů tun za 5,05 eura za tunu, což bylo přibližně o polovinu levnější, než byla jejich tehdejší tržní hodnota. Stát podle odhadů na transakci tratil kolem 60 milionů eur (1,8 miliardy slovenských korun).

Inkriminovaná společnost Interblue byla registrována jen několik měsíců před uskutečněným obchodem v americkém státě Washington. Jednatelkou firmy byla Češka s dánským pasem Jana Lütken, která se příběhem kolem emisních povolenek nesmazatelně zapsala do dějin novodobé slovenské politiky. Obchod tehdy stál židli ministry životního prostředí Jaroslava Izáka a Jána Chrbeta (oba ze Slovenské národní strany), od roku 2009 se případem zabývaly slovenská a švýcarská policie i FBI.

Interblue se nákup vyplatil. Když následně firma prodávala povolenky Japoncům, cenu za tunu nasadila o tři eura výš, než za kolik ji pořídila. Výdělek činil více než 45 milionů eur. Lütken o lukrativnosti obchodu musela minimálně tušit, neboť už před firmou Interblue (jejíž byla jednatelkou) se o emise podle týdeníku Trend zajímala v roce 2008 její švýcarská skupina Onyx z města Zug.

Camillus Braxator

Švýcarští vyšetřovatelé při prověřování emisního obchodu narazili na stopu, která je zajímavá i z pohledu českého finančního světa. Jednou z firem, přes kterou tekly miliony eur od firmy Interblue, byla podle deníku Sme společnost ze středoamerického Belize – Crataegus Development. Jejím ředitelem je slovenský rodák Camillus Braxator. Na Panamě žijící privátní bankéř se živí podobnou činností jako Lütken – zakládá firmy a vytváří nepřehledné a daňově výhodné zahraniční struktury, v nichž je obtížné dohledat skutečné majitele.

Braxator představoval podle dřívějších zjištění LN důležitou postavu v kariérním růstu významných česko-slovenských podnikatelů. Jednomu z nejbohatších Slováků a spolumajiteli finanční skupiny J&T Patriku Tkáčovi Braxator na začátku devadesátých let zajistil praxi ve VP Bank ve Vadúzu. Později si role prohodili a privátní bankéř pracoval pro finančníky – administroval lichtenštejnské firmy spadající pod Tkáčovu J&T.

V současnosti chce Braxatora na výslech z Panamy do Prahy dostat uhlobaron Antonín Koláček, který tvrdí, že bankéř má dostatek důkazů o pozadí transakcí v kontroverzní Mostecké uhelné společnosti. Jméno Braxator se ocitá rovněž v kauze podnikatele a někdejšího majitele fotbalové Sparty Petra Macha, jemuž někdo před lety vybílil účty ve švýcarských bankách.

Americká Interblue Group

Deník Sme v roce 2009 objevil ještě jinou linku vedoucí od kauzy s emisními povolenkami a Jany Lütken k česko-slovenským miliardářům. Autorem internetových stránek „schránkové“ americké firmy Interblue Group měl být student Michal Šušoliak.

Jeho otec Miloš Šušoliak působil v letech 1997 až 2000 v dozorčí radě společnosti Ekofin Slovakia. Ve stejném období v radě figurovali Mário Hoffmann: jeden z nejbohatších slovenských podnikatelů, jehož majetek se odhaduje na 10 až 15 miliard korun. Hoffmann je majitelem finanční skupiny Istrokapitál a do loňského léta patřil mezi klíčové figury v J&T.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!