Zemřel Monti. Tuto krátkou odpověď jsem dostal od jednoho zdroje z českých finančních kruhů, když jsem se ho zeptal, co je nového. Nevěděl jsem, kdo je Monti. Že by umřel někdejší eurokomisař a bývalý italský premiér Mario Monti? Určitě ne. To bych už dávno věděl ze zpráv. Z krátké oznamovací věty finančníka bylo cítit, že odešel Čech, veřejně sice neznámý, navzdory tomu významný a ctihodný muž, který měl respekt i mezi vrcholnými bankéři.
Zeptal jsem se ho, kdo to byl. „Až teď si uvědomuji, že nevím, jak se jmenoval. Vidíš, i v mobilu ho mám pod přezdívkou Monti. A co dělal? No, hlavně řešil problémy. Měl výborné kontakty na lidi z nejvyšších pater policie, státního zastupitelství a soudní moci. Pokud vím, uměl jen Prahu, politicky byl hlavně ODS,“ vysvětloval. Monti prý nepatřil mezi takzvané pražské kmotry. Do janouškovských výšin se nikdy nedostal, patřil do zcela zvláštní kategorie. Jmenoval se Jiří Horák.
První varianta
Ani jeho nejbližší přátelé nevědí, jestli se jeho přezdívka psala s „i“, nebo s „y“: Monti nebo také Monty, ale většina se kloní k první variantě. Jiřímu Horákovi jeho kamarádi a známí jinak neřekli. Loni ve věku 70 let podlehl rakovině. Pozůstalí jeho památku v červenci uctili ve velké obřadní síni strašnického krematoria, Horákův pohřeb však byl neobyčejný.
Ani jeho nejbližší přátelé nevědí, jestli se jeho přezdívka psala s „i“, nebo s „y“: Monti nebo také Monty, ale většina se kloní k první variantě |
Posledního rozloučení se účastnili významní podnikatelé, finančníci, policisté i soudci. Odešel totiž vlivný člověk, o kterém se sice na veřejnosti nemluvilo a nic bližšího nevědělo, ale který dokázal pro kamarády amocné figury zařídit vše od exkluzivního kusu masa po schůzku u vrcholných policistů. Nikoli náhodou ho jeho známí a přátelé považovali za svého padre.
Jsou lidé, kteří v mediálním stínu prožijí celý život, například agenti tajných služeb, o jejichž činech se veřejnost nikdy nedozví. Právě to platí o Jiřím Horákovi. Ač byl pro mnoho lidí důležitý, za 25 let o něm žádné médium nepsalo, nepočítáme-li deník Aha!, který přinesl zprávu, že je řidičem herce Jiřího Pomejeho. Jeho fotografie se objevila jednou na přebalu CD skupiny Walda Gang, on sám účinkoval jako komparz v jednom z filmů série Kameňák, a to při zahájení provozu „Veselého domu“. Ale to je vše.
Povedený pohřeb
Když však loni v létě zemřel, jeho pohřeb se stal pražskou společenskou událostí první kategorie. Kdo byl vlastně Jiří Horák, jemuž se přezdívalo Monti? Je příznačné pro příběh neviditelného muže v pozadí, že hledání odpovědi na tuto otázku trvalo několik měsíců.
Pohřeb se povedl, byly tam sociální vrstvy napříč, přišli lidi od bigbíťáků přes známé z hospody až po vysoké ústavní činitele včetně soudců a policistů |
„Pohřeb byl narvaný. Sepsal jsem s Pavlem Páskem (podnikatel a člen kapely Walda Gang, pro kterou Monti pracoval jako manažer – pozn. red.) projev. Měl jsem obavu, abych nebulel, tak jsem to radši nechal přečíst Pomejeho (herec a producent Jiří Pomeje – pozn. red.). Nakonec jsem stejně mluvil, jako reverend a tatíček, snažil jsem se to pojmout lidsky,“ popisuje jeden z Montiho nejbližších kamarádů Štěpán Čert zvaný reverend.
A dodává: „Pohřeb se povedl, byly tam sociální vrstvy napříč, přišli lidi od bigbíťáků přes známé z hospody až po vysoké ústavní činitele včetně soudců a policistů. Měl to Monti narvaný, s jeho manželkou Danou jsme se to snažili udělat tak, jak to měl rád. Jak jste mi teď Montiho připomněl, o Vánocích si na něho dám koňak.“
Vlivný podnikatel a dlouholetý hybatel plzeňské politiky Roman Jurečko se na pohřbu rovněž zastavil a podobně jako Čert si všiml, jak velké rozpětí lidí dokázal Monti za svého života oslovit. „Pohřeb byl průřezem společnosti od uklízečky až po generálního ředitele. Monti byl titán, který bude chybět. Byl kamarád a známý všech známých. Od nikoho nic nechtěl, ale pro každého všechno zařídil,“ vzpomíná Jurečko, někdejší důležitý hráč v ODS. V čem spočíval Montiho vztahový kapitál?
Dítě štěstěny
„Znal dokonale prostředí hospod, a uměl tak spojovat lidi – ne na sílu. Věděl, co kdo má rád. Navíc ctil tradice. Člověka nikdy nezradil a bylo mu jedno, jestli jste nahoře, nebo dole, jestli jste generální ředitel, nebo popelář. Bylo to vidět i na pohřbu, který byl jako z detektivky. Díky tomu, jak se Monti choval nezištně, přišli na jeho pohřeb i lidi, kteří by tam jinak spíš nešli,“ míní Jurečko, mimo jiné bývalý předseda představenstva Plzeňské teplárenské. „Měl jsem ho docela rád. Byl to takový Franta Zábava,“ doplňuje pražský podnikatel a mocenský stratég Tomáš Hrdlička.
Od narození byl Horák podle svých nejbližších „dítětem štěstěny“. Narodil se v prosinci roku 1944 v jednom z domů plzeňské Škodovky, na který americká armáda na konci války shodila bombu. |
Od narození byl Horák podle svých nejbližších „dítětem štěstěny“. Narodil se v prosinci roku 1944 v jednom z domů plzeňské Škodovky, na který americká armáda na konci války shodila bombu. „Prý spadla polovina domu – Montimu se ale nic nestalo, protože se zrovna s matkou nacházel v nepoškozené části domu,“ popisuje reverend Čert, který znal Montiho od mládí a projev mu přednesl nejen na pohřbu, ale i před desítkami let na svatbě.
„Projeli jsme spolu čtyři světadíly, jezdili jsme hodně na fotbaly. Znal se totiž dobře s tím jabloneckým tajtrlíkem Peltou,“ popisuje Čert, duchovní otec party, která se zformovala kolem Horáka a známé hardcore-country skupiny Walda Gang. Na vydávání dvou CD této kapely se Monti osobně podílel, jezdil s ní na koncerty, dokonce byl na obálce jedné desky.
Prostředí hospod a barů
Bigbeatová hudba a prostředí hospod a barů byly hlavní faktory, které formovaly Montiho život. Vliv získal na Plzeňsku zejména v průběhu šedesátých let minulého století, kdy se uvolňoval komunistický režim. Horák se tehdy pohyboval v prostředí hudby, která nebyla komunistům úplně po chuti. „Pozdní šedesátá léta to na Plzeňsku jelo. Monti byl jedním z hybatelů,“ vzpomíná kamarád Čert.
Bigbeatová hudba a prostředí hospod a barů byly hlavní faktory, které formovaly Montiho život |
Zanedlouho se však už Monti etabloval v Praze, přímo v její historické první městské části. Před pádem režimu pracoval nejdříve „na place“ v restauraci U Fleků, později už jako provozní ve vyhlášeném zařízení U Zpěváčků. Tam začal spřádat své pražské sítě a kontakty. Po revoluci zase pomáhal s otevřením místních proslulých barů a hospod jako Cafe-Cafe nebo Kolkovna. Ze vzpomínek jeho známých vyplývá, že měl dobré kontakty na pražském magistrátu, díky čemuž mohl „posloužit“ svým přátelům a podnikatelům.
Jedním z blízkých Horákových kontaktů byl přední politik Prahy 1 Filip Dvořák z ODS. Někdejší starosta této městské části vzpomněl na „operaci Řeznictví“. Monti žil poblíž židovského města na rohu Kozí a Vězeňské ulice, kde se zasazoval o otevření řeznictví. „Monti byl pro mě takovým občanským aktivistou. Měl na otevření řeznictví lví podíl. Měl tah na bránu, neustále zastupitele otravoval a šel za svým cílem. Hodně mu šlo o kvalitu života na Praze 1,“ vypráví Dvořák.
Konzultant v záloze
V hlavním městě však měl Horák i jiné aktivity. V útrobách slávistického fotbalového stadionu v Edenu provozoval bar s hernou. Jiní zase uvedli, že v průběhu minulého desetiletí udržoval nadstandardní vztahy s pražským developerem Richardem Navrátilem (zemřel v létě 2007), kterému patřila lukrativní stavební firma Navatyp, po podnikatelově smrti spojovaná s různými finančníky a politickými podnikateli v čele s Romanem Janouškem.
Horák alias Monty (v policejních protokolech je psán s Y) byl jakýmsi konzultantem v záloze v kauze exsenátora Tomáše Kladívka z ODS. Kdyby ostatní lobbisté selhali, chtěli podnikatelé využít i jeho neoficiální vliv. |
Schopnost propojovat lidi a komukoliv cokoliv zařídit však představovala pouze jednu stránku Montiho života. O té druhé, spíše zastřené, ani jeho nejbližší neměli příliš povědomí. Týkala se jeho kontaktů s vrcholnými policisty a státními zástupci, dokonce i soudci. „Určitá část jeho života zůstala zahalena tajemstvím a já jsem po ní nikdy nepátral,“ pronesl například plzeňský podnikatel Jurečko. Na Horákově pohřbu defilovaly například i vrcholné osobnosti z české justice. Jejich konkrétní vztahy s Horákem se však zatím nepodařilo ověřit, proto jejich jména neuvádíme.
Konkrétní stopa Jiřího Horáka se naopak objevuje v jedné aktuální kauze. Jeho jméno vypadlo i z policejního spisu k případu exsenátora Tomáše Kladívka z ODS, který se aktuálně snaží rozklíčovat server Lidovky.cz. Ve zkratce řečeno: skupina podnikatelů se pokusila prostřednictvím lobbistů a vlivných politiků vyměnit manažery státního podniku Řízení letového provozu, což podle všech indicií chtěla urychlit zlatem za devět milionů korun.
Horák alias Monty (v policejních protokolech je psán s Y) byl jakýmsi konzultantem v záloze. Kdyby ostatní lobbisté selhali, chtěli podnikatelé využít i jeho neoficiální vliv. I proto se vyšetřovatelé na Montyho opakovaně ptali. Například hned při prohlídce u jednoho z byznysmenů, v jehož domě hledali zlato určené na úplatky. Později dokonce Horáka pozvali na podání vysvětlení. Mnoho se však od něho nedozvěděli. Připustil, že se účastnil jedné schůzky. Přímo se prý ale nezapojoval, a že šlo o personálie u letových dispečerů, se dozvěděl až posléze.
International Police Association
Řadu dalších podrobností o Horákových kontaktech lze vystopovat v policejní oblasti. Horák se totiž pohyboval v prostředí organizace International Police Association (IPA), která sdružuje policisty v činné službě nebo ve výslužbě. „Pracovník IPA by bylo špatné slovo. Někdo by spíš mohl říct lobbista. Monti jim zkrátka pomáhal,“ přibližuje Horákův přítel reverend Čert.
Spolupráce s policejní organizací pak nabízela různé výhody. „Když jsme byli na mistrovství světa ve fotbale v Německu nebo na evropském šampionátu v Portugalsku, scházeli jsme se tam díky jeho kontaktům z IPA s policajty na pivo. Nebo jsme bydleli v domech, které patřily IPA, která má pro své členy objekty po celém světě. Kartička IPA Horákovi pomohla jednou v Indii, když se nemohl dostat do letadla,“ vzpomíná Čert. Podle něho znal Monti policisty nejen celostátně a na nejvyšších místech, ale i na úrovni okresů.
Horák se pohyboval v prostředí organizace International Police Association (IPA), která sdružuje policisty v činné službě nebo ve výslužbě |
O Jiřím Horákovi kolovala fáma, že před rokem 1989 pracoval ve vojenské kontrarozvědce. Legitimace nebo pouhá pověst kontráše a rovněž prostředí IPA mu měly zajistit skvělé vztahy s vrcholnými funkcionáři bezpečnostních složek a justice. Jedním z nich byl podle Montiho přátel i Luboš Pětník, někdejší šéf Městského státního zastupitelství v Praze, pod které spadá deset obvodních zastupitelství.
Pětník úřad vedl od roku1999 až do září 2007, kdy ho z funkce odvolal exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v souvislosti s průtahy při prověřování zprávy šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jana Kubiceho. Zpráva svým obsahem vyvolala aféru, neboť poukazovala na údajné politické ovlivňování kauz ze strany ČSSD a na údajné propojení organizovaného zločinu s vrcholnými úředníky státní správy. Pětník je dnes řadovým státním zástupcem v Praze.
Nadstandardní vztah
Z vrcholných policistů měl Monti blízko i k Miroslavu Vávrovi, bývalému řediteli pražské kriminálky. Vávra se později stal prezidentem České komory detektivních služeb, zemřel v květnu 2013. Nadstandardní vztah udržoval Monti zejména se šéfy pražské policie – generálmajorem Radislavem Charvátem a jeho nástupcem plukovníkem Františkem Snopkem. Ředitel pražské policejní správy Charvát předčasně zemřel v prosinci 2002 na rakovinu ve věku 52 let. Nejvyšším policejním šéfem Prahy byl jmenován v roce 1998.
Nadstandardní vztah udržoval Monti zejména se šéfy pražské policie – generálmajorem Radislavem Charvátem a jeho nástupcem plukovníkem Františkem Snopkem |
Po smrti Charváta do čela pražské policie nastoupil Snopek. Jako policista začínal na Praze 2, kde vedl obvodní oddělení, později byl náměstkem ÚOOZ, kdy tento útvar řídil Jan Kubice. Poté zastával funkci ředitele ochranky prezidenta Václava Havla.
Ve funkci pražské policie Snopek skončil už po třech letech, protože ho tehdejší policejní prezident Vladislav Husák od 1. ledna 2006 jmenoval svým náměstkem pro trestní řízení. Po odchodu z Policejního prezidia byl v lednu 2010 Snopek ustanoven ředitelem Útvaru pro ochranu ústavních činitelů, kde působil do konce listopadu 2011, od prosince pak nastoupil na post bezpečnostního ředitele ministerstva pro místní rozvoj.
Řidič
Pohřbu Montiho se loni v létě zúčastnil také bývalý policejní prezident (od září 2005 do března 2007) Vladislav Husák, kterého v prosinci 2011 kariérně poškodily fotografie ze schůzky v Obecním domě s politickými podnikateli Romanem Janouškem či Tomášem Hrdličkou a pražskými politiky ODS Pavlem Bémem či Rudolfem Blažkem. Po odchodu z postu policejního prezidenta Husák tři roky šéfoval cizinecké policii.
Horákův vliv v rámci policie vedle známostí s důležitými policisty nabýval i jiných rozměrů. Své o tom ví producent Jiří Pomeje, kterému Monti čas od času dělal i řidiče. |
O svém vztahu k Montimu se však na rozdíl od zhruba 15 lidí, se kterými LN o Horákovi hovořily, nechtěl Husák příliš bavit. „Znal jsem ho jako mnoho lidí v Praze. Necítím se vůbec být povolán k němu cokoliv komunikovat. Nebyl mým spolupracovníkem ani rodinným přítelem,“ sdělil stroze policejní exprezident, který byl od března 2011 rok náměstkem policejního prezidenta. Od července 2012 se pak stal (právě po Snopkovi) novým ředitelem Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Předloni byl Husák jmenován ředitelem policie Libereckého kraje.
Horákův vliv v rámci policie vedle známostí s důležitými policisty nabýval i jiných rozměrů. Své o tom ví producent Jiří Pomeje, kterému Monti čas od času dělal i řidiče. „Měl jsem ho strašně rád, byl nejobětavějším člověkem, jakého jsem kdy poznal. Navíc si ze sebe uměl udělat srandu. Jednou mě dostal tím, když mi řekl, že budu moderovat policejní ples. Takže díky Montimu jsem získal zkušenost s moderováním plesu pro policajty,“ popisuje se smíchem herec.
A dodává vzpomínku na heslo, které prý pro Montiho bylo typické: „Jeho nejznámější věta, kterou každý znal, byla: ‚Kluci, nepotřebujete někam odvézt? Třeba do Plzně?‘“
Na článku spolupracovali István Léko a Radek Kedroň.