Kauza ÚVN: Politici svalují vinu jeden na druhého. Kdo lže?

Spory ohledně dodatku ke koncesní smlouvě na projekt v Ústřední vojenské nemocnici nemusely vůbec nastat – kdyby byl včas zastaven.

Exministr obrany Martin Barták tvrdí, že vedení ÚVN nemuselo koncem loňského roku uzavírat ke koncesní smlouvě dodatek, který zaručil soukromému partnerovi odstupné. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Exministr obrany Martin Barták tvrdí, že vedení ÚVN nemuselo koncem loňského roku uzavírat ke koncesní smlouvě dodatek, který zaručil soukromému partnerovi odstupné. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Exministr obrany Martin Barták tvrdí, že vedení ÚVN nemuselo koncem loňského roku uzavírat ke koncesní smlouvě dodatek, který zaručil soukromému partnerovi odstupné.

Cifra je jasná – 187 milionů korun. Na tolik vyšel nikdy neuskutečněný projekt veřejného a soukromého partnerství (PPP) v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) v Praze – Střešovicích. Poté, co ve sněmovním kontrolním výboru zazněla jména bývalých politiků, kteří měli se zpackaným dílem co do činění, následovalo jejich vzájemné obviňování prostřednictvím médií.

Své vyjádření zaslal ČESKÉ POZICI i exministr obrany Martin Barták, jenž se podílel na projektu od roku 2006 až do schválení smlouvy vládou v polovině roku 2010. Podle něj nemuselo vedení ÚVN koncem loňského roku uzavírat ke koncesní smlouvě dodatek, který zaručil soukromému partnerovi odstupné. Barták tvrdí, že nemocnice mohla od smlouvy jednoduše odstoupit. Jak ale nyní zjistila ČESKÁ POZICE, tak jednoduché to nebylo.

Pokud by stát nepodepsal se soukromým partnerem  dodatek ke koncesní smlouvě, Česko by se dle právníků i ministerstva financí vystavilo riziku arbitrážeJiž v předešlém díle seriálu o kauze ÚVN jsme slíbili, že budeme případ dále sledovat. Redakce získala od právníků a ministerstva financí vyjádření, z nichž vyplývá, že pokud by dodatek podepsán nebyl, Česká republika by se vystavila riziku arbitráže. Pravdou je, že Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) tento názor nesdílí. Tyto spory však nemusely, a ani neměly, vůbec nastat. Pochybný projekt měl být zastaven včas. Což se ale bohužel, nestalo.

Vraťme se k událostem z loňského roku. Ministerstvo obrany vedené Martinem Bartákem tehdy předložilo vládě návrh koncesní smlouvy, která jej pod vedením premiéra Jana Fischera 24. května 2010 – těsně před sněmovními volbami – schválila. O tři dny později byla smlouva mezi Prague Military Hospital Concession (PMHC) a Ústřední vojenskou nemocnicí vedenou tehdy Štefanem Brunclíkem uzavřena. Místo něho smlouvu podepsal jeho náměstek pro ekonomické řízení.

Čtvrt miliardy ročně

Soukromý partner měl zabezpečit projekční přípravu, výstavbu, provozování a financování ubytovacích kapacit a souvisejících objektů, včetně bazénu. Celková cena, která měla být privátnímu subjektu během 25 let uhrazena, činila více než 6,4 miliardy korun. Pro ÚVN vyplýval ze smlouvy závazek splácet každoročně v průměru 257 milionů korun.

Koncesní smlouva obsahovala devět odkládacích podmínek. Teprve po jejich splnění by nabyl kontrakt účinnosti. Termín, dokdy se tak mělo stát, nebyl stanoven. Byla pouze uvedena možnost odstoupení od smlouvy, pokud nebudou podmínky splněny do tří měsíců od uzavření smlouvy. Dodatkem číslo 1 byl termín prodloužen do poloviny září 2010.

Ještě předtím, než se vyjasnila situace ohledně odkládacích podmínek, označila ÚVN projekt za zbytný a navrhla jeho zúžení, nebo dokonce ukončeníPro další vývoj kauzy jsou podstatné právě odkládací podmínky. Z devíti nebyly splněny dvě. Nebyla uzavřena smlouva o podpoře projektu mezi ministerstvem obrany, nemocnicí, soukromým partnerem a zmocněncem financujících institucí. A dále se od ministerstva financí nepodařilo získat výjimku ze zákona o majetku České republiky.

Ještě předtím, než se vyjasnila situace ohledně odkládacích podmínek, označila ÚVN vedená již současným ředitelem Miroslavem Zavoralem projekt za zbytný a navrhla ministerstvu obrany jeho podstatné zúžení, nebo dokonce ukončení. Dle nemocnice byly plány naddimenzované a neodpovídaly rozvojovým záměrům nemocnice. Navíc vyšlo najevo, že ministerstvo obrany ani nemocnice nedisponují potřebnou sumou peněz. Výše plateb soukromníkovi se totiž pohybovala kolem deseti procent ročního obratu vojenské nemocnice.

Dodatek č. 2

Nynější ministr obrany Alexandr Vondra předložil návrh na změnu projektu vládě a ta jej 24. listopadu loňského roku schválila. Nemocnice pak koncem roku uzavřela dodatek číslo 2 ke koncesní smlouvě. V něm bylo dohodnuto, že žádná ze smluvních stran neodstoupí do konce srpna 2011 od smlouvy o projektu PPP kvůli nesplnění odkládacích podmínek a pokud do tohoto data nenastane dohode o změně projektu, smlouva automaticky zanikne.

Jenže výsledkem vyškrtání některých položek z projektu, který schválila Fischerova vláda, byl v podstatě zcela jiný záměr. A nebylo možné vyloučit, že by v takovém případě měly o zakázku zájem také další uchazeči, kteří se do původního tendru nepřihlásili. To potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. ÚVN se proto rozhodla v projektu nepokračovat.

NKÚ konstatoval, že podle koncesní smlouvy mohla kterákoliv strana od projektu v případě nesplnění odkládacích podmínek odstoupitTím ale příběh zdaleka nekončí. V dodatku číslo 2 se nemocnice zavázala, že v případě odstoupení od smlouvy uhradí vítězi soutěže 130 milionů korun plus další náklady. Konečná suma odstupného se vyšplhala bezmála na 144 milionů korun. NKÚ, který provedl audit projektu PPP ve vojenské nemocnici, poukazuje na to, že podle koncesní smlouvy mohla kterákoliv strana odstoupit, pokud nebudou splněny odkládací podmínky. A to se, jak již bylo zmíněno, nestalo. NKÚ ve zprávě z kontrolní akce konstatuje, že „po prověření a posouzení všech souvislostí neshledal žádné relevantní důvody pro zavázání se k úhradě uvedených nákladů.“

Sněmovní kontrolní výbor projednával závěr auditu NKÚ ve vojenské nemocnici poprvé letos 13. října. Poslanci v usnesení konstatovali, že „ÚVN nevyužila smluvní možnosti odstoupit od smlouvy, a naopak se zavázala k úhradě nákladů smluvnímu partnerovi až do výše 217 milionů korun, přičemž tento postup věrohodně neodůvodnila“.

Tento názor však nesdílí vedení ÚVN, ani ministerstvo obrany. A na dalším jednání kontrolního výboru, které se uskutečnilo minulý čtvrtek, předložil Vondra poslancům vyjádření advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a také poradce ministra financí. Resort obrany i ÚVN požádaly advokátní kancelář o názor „ve věci právní analýzy týkající se rizika arbitráže v souvislosti s ukončením projektu PPP“.

Hrozila arbitráž?

ČESKÁ POZICE má toto vyjádření k dispozici. Advokáti v materiálu mimo jiné potvrzují, že analyzovali rizika vnitrostátních i mezinárodních arbitráží a neúspěchu ÚVN, respektive státu v těchto sporech. „Potvrzujeme tímto, že výsledkem této analýzy byl jasný závěr, že riziko vnitrostátní i mezinárodní arbitráže a prohry v nich hrozilo z důvodu porušení principu legitimního očekávání soukromého partnera vzhledem ke skutečnosti, že vláda České republiky včetně ministra financí schválila smlouvu před jejím podpisem dne 27. 5. 2010, v důsledku čehož PMHC vynaložilo náklady na splnění odkládacích podmínek, zejména na zajištění financování projektu...“.

Konzultace o potenciálním riziku arbitráže se uskutečnily též mezi nemocnicí a ministerstvem financí. To ostatně potvrzuje v dopise Miroslavu Zavoralovi z 19. října letošního roku poradce ministra financí Radek Šnábl. Mimo jiné píše: „...nadále zastávám svůj předchozí názor k možnosti odstoupení od koncesní smlouvy s tím, že ÚVN nezbývá nic jiného, než splnit své závazky vyplývající z vládou schválené koncesní smlouvy a jejích dodatků, a považuji jakékoliv ukončení koncesní smlouvy jednostranným úkonem ze strany ÚVN z výše uvedených důvodů za vysoce rizikové pro vedení možných následně vzniklých sporů či arbitrážních řízení“.

Poradce ministra financí vedení nemocnice doporučuje, aby si po vyplacení odstupného vyžádalo od PMHC dopis, ve kterém privátní partner potvrdí, že zanikly jeho nároky vůči České republice.

Zbytečný spor

Spor o to, zda měl být uzavřen dodatek číslo 2, a tedy vyplaceno odstupné, není ještě u konce. NKÚ, který zastává názor, že riziko arbitráže nerovná se arbitráž, podal trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti se skutečnostmi zjištěnými v průběhu přípravy projektu PPP za období od roku 2007 do konce roku 2010. Tedy včetně doby, kdy byl podepsán dodatek číslo 2. Barták přitom tvrdí, že předmětem trestního oznámení je podepsání tohoho dodatku. Shrňme jen nejzásadnější pochybení, na která upozorňuje ve své zprávě NKÚ.

  • Ministerstvo obrany a ÚVN podle poznatků z kontroly uplatnily realistický přístup až ve druhé polovině roku 2010. Tehdy byl projekt podstatně zúžen a změněn.
  • Ministerstvo obrany a ÚVN podnikaly do poloviny roku 2010 kroky ke schválení projektu bez ohledu na to, že po obdržení nabídek v rámci soutěžního dialogu bylo zřejmé, že dojde k několikanásobnému navýšení nákladů, a to z předpokládaných necelých 1,3 miliardy korun na více než 6,4 miliardy korun. Ministerstvo obrany ani ÚVN přitom nezkoumaly, zda prodražení projektu odpovídá jejich možnostem.
  • Ministerstvo obrany nepředložilo koncesní projekt vládě k opětovnému schválení, jak mělo uloženo pro případ změn, které by vedly k vyšším výdajům státního rozpočtu. Změny vzešlé ze soutěžního dialogu předložilo ministerstvo vládě ke schválení až v květnu 2010, tedy při schvalování koncesní smlouvy. „V té době již bylo zrušení zadávacího řízení na výběr soukromého partnera problematické, neboť ÚVN předtím vydala rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a zbavila se možnosti zrušit soutěžní dialog,“ píše se ve zprávě NKÚ.   
  • ÚVN věrohodným způsobem neprokázala, proč se k úhradě nákladů soukromému partnerovi zavázala a nevyužila smluvní možnost odstoupit od kontraktu z důvodů nesplnění odkládacích podmínek.

Udělat si obrázek o celé kauze lze také z konstatování Radka Šnábla, které v dopise pro ředitele ÚVN Miroslava Zavorala z 19. října uvedl: „...do dnešního dne nebyl nikdo schopen ministerstvu financí předložit relevantní dokumenty, na jejichž základě bychom byli schopni jednoznačně určit sídlo vlastníků jednotlivých členů konsorcia...“

Není odpovědnost ani trest

„Přínos“ projektu PPP ve střešovické nemocnici je všem znám – odstupné plus výdaje na poradce a právníky činí dohromady 187 milionů korun. V minulém díle seriálu o kauze ÚVN zmínila ČESKÁ POZICE několik jmen bývalých politiků, kteří měli s projektem co do činění a kteří se, byť v naprosto odlišné míře, na problému podíleli. Jejich jména zazněla na posledním jednání sněmovního kontrolního výboru. Jednoznačný viník případu označen nebyl, pokud kdy bude. Politici zatím v mediálních prohlášeních svalují vinu jeden na druhého. Zkrátka tradiční reakce, která následuje vždy, když se objeví problém.

Kdyby se úředníci obávali trestních sankcí, projekt PPP ve vojenské nemocnici by byl zřejmě zastaven někde v polovině přípravPřitom lék, který by dokázal podobným případům předcházet, je poměrně jednoduchý. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI ho již dříve nastínil viceprezident NKÚ Miloslav Kala. „Každý úředník by měl mít pod trestní sankcí povinnost rozhodovat o vynaložení veřejných prostředků svědomitě a s odbornou péčí. Tato povinnost je zakotvena pro insolvenčního správce. Dále by měli úředníci jednat s péčí řádného hospodáře, stejně jako jsou povinni tak činit společníci, statutární orgány nebo členové orgánů obchodních společností,“ vysvětluje Kala.

A dodává: „Dnes jsou pod sankcí ztráty zaměstnání úředníci tlačeni k tomu, aby se nechovali jako řádní hospodáři. Naopak, ještě dostávají odměny, jejich rozhodnutí kryjí kolektivní orgány nebo posudky „znalců“. Když nevyhoví, tak jsou vyhozeni z práce. Pokud by byl úředník trestně odpovědný, tak by takové pokyny nesplnil.“ Kdyby se úředníci obávali trestních sankcí, projekt PPP ve vojenské nemocnici by byl zřejmě zastaven někde v polovině příprav.

O kauze nezdařeného PPP projektu v ÚVN jsme informovali v těchto článcích:

Počet příspěvků: 1, poslední 1.12.2011 10:23 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.