Kauza Tluchoř-Fuksa-Šnajdr by neobstála ani u německých soudů

Osmkrát měl německý Spolkový sněm v tomto volebním období možnost schválit návrh zákona, jímž by u našich sousedů začala platit přísnější pravidla v souvislosti s uplácením poslanců. Osmkrát návrh neprošel. „Z hlediska korupce politiků se Německo rozhodlo zůstat rozvojovou zemí,“ konstatuje nedávno zveřejněná studie Lobbyreport 2013 organizace LobbyControl.

„Navzdory řadě afér, které v posledních čtyřech letech plnily německá média, černo-žlutá koalice veškeré reformy směřující k větší transparenci odmítla. Lobbisti mají u nás volnou cestu, transparence a demokracie červenou,“ píší ve svém reportu autoři Christina Deckwirthová a Timo Lange.

Politická rozhodnutí v Německu čím dál tím častěji ovlivňují osobní a finanční propojení mezi politiky a mocnými skupinamiLobbyreport 2013 si kladla za cíl zmonitorovat, jak to v Německu během volebního období 2009 až 2013 vypadalo s korupcí. Autoři zmapovali pět „bitevních polí“ a úspěšnost v potírání jednotlivých nešvarů přiřadili k barvám semaforu. Analýza dopadla tragicky. Čtyři z pěti zkoumaných odvětví obdržely červenou. „Ukazuje se, že lobbying je reálným problémem, se kterým Německo neudrží krok,“ soudí experti LobbyControl. Dle nich politická rozhodnutí ve Spolkové republice čím dál tím častěji ovlivňují osobní a finanční propojení mezi politiky a mocnými skupinami. Jen v Berlíně se prý pohybuje zhruba šest tisíc lobbistů.   

Pět bitevních polí zblízka

• Transparence (červená): Kdo v Německu ovlivňuje politické procesy, je často naprosto nejasné. Koalice CDU/CSU a FDP dlouhodobě odolává všem snahám zavést registr lobbistů.
• Změna stran (červená): Ani osm let po kontroverzním přestupu bývalého kancléře Gerharda Schrödera k největšímu exportérovi zemního plynu na světě, ruskému Gazpromu, se tato problematika nestala předmětem politické debaty. Schröderovi dnes dokonce ani bývalí spolustraníci neřeknou jinak než Plynový Gerd.
• Financování stran (červená): Důvodů reformovat pravidla financování politických stran bylo po dobu této vlády hojně. Způsoby financování německých politických stran dokonce opakovaně kritizovala Rada Evropy. Vláda se rozhodla nereagovat.
• Vedlejší příjmy (žlutá): K aktivitě vládní koalici donutil až skandál kolem bývalého ministra financí Peera Steinbrücka (současný šéf SPD a lídr opozice v zážijových volbách), který si nechal platit tisíce eur za přednášky u firem, se kterými v minulosti coby ministr spolupracoval. O naprosté transparenci však dle studie prý rozhodně mluvit nelze ani po mírné reformě.
• Korupce poslanců (červená): Mezi státy G20 úmluvu OSN o boji proti korupci neratifikovalo pouze Japonsko a Německo. Navzdory nespočtu protestů se vládě nepodařilo do návrhu protikorupčního zákona prosadit jasná pravidla týkající se podplácení poslanců.

„V zahraničí kancléřka Angela Merkelová často volá po dobrém vedení. V Německu však její vláda i její strana nutné reformy brzdí,“ píše se ve zprávě s tím, že korupce poslanců je v Německu v podstatě beztrestná. Jejich podplácení je zakázáno pouze ve velmi úzce definovaných případech. Již v roce 2006 označil nejvyšší spolkový soud mdlý antikorupční zákon za spíše symbolický a vyzval zákonodárce k okamžitému jednání, jelikož řada potrestáníhodných machinací a manipulací zůstává bez sankce.Korupce poslanců je v Německu v podstatě beztrestná. Podplácení poslanců je zakázáno pouze ve velmi úzce definovaných případech.   

Za vysoce výbušnou považuje LobbyControl skutečnost, že Německo sice v roce 2003 podepsalo úmluvu OSN o boji proti korupci (UNCAC),  do dnešního dne ji však nedokázalo ratifikovat. Chybí k tomu právě novela zákona o podplácení poslanců. V celosvětovém srovnání tak Německo patří k výrazné menšině. Úmluvu ratifikovalo již přibližně 160 států. Vedle Německa a Japonska se to zatím nepodařilo mimo jiné Barbadosu, Bhútánu, Guiney, Novému Zélandu, Súdánu, Sýrii a... České republice.

Kritika od Rady Evropy

Kritiku si naši sousedé v poslední době museli vyslechnout rovněž od Skupiny států proti korupci – GRECO. Hlavním předmětem činnosti GRECO je monitorování implementace jednotlivých protikorupčních instrumentů Rady Evropy. Následně je vypracována zpráva, která obsahuje různá doporučení. Ta musí hodnocený člen splnit v časovém limitu stanoveném GRECO. Pokud člen tato doporučení nesplní, může dojít až k veřejnému prohlášení obsahujícímu silnou kritiku nedostatečného odhodlání člena plnit právní nebo politické závazky.

Zpráva GRECO z roku 2012 konstatuje, že Německo nebojuje s korupčními praktikami, jak by mělo, nezajímá se o ochranu whistleblowerů a dostatečně netrestá zkorumpované poslance. „Odhodlané jednání je nezbytně nutné,“ píší doslova odborníci GRECO. Výsledky by Spolková republika měla Radě Evropy prezentovat již koncem tohoto měsíce. Problém je v tom, že se dle LobbyControl od minulého roku nic nestalo.

„Bude to mezinárodní ostuda,“ obává se šéf organizace Ulrich Müller s tím, že Německo pozvolna ztrácí věrohodnost. Ostatně Berlín Radě Evropy vzkázal, že se nachází ve fázi příprav – po víc než deseti letech. „To je drzost a skandál,“ konstatuje Lobbyreport 2013. O to horší je, že Spolková republika od jiných zemích vyžaduje přísná pravidla, co se boje s korupcí týče.

Protikorupční zákon v Německu existuje teprve od roku 1994, je ale dle Müllera natolik bezzubý, že byli za posledních devatenáct let za korupci odsouzeni pouze tři poslanci. „Kde není žalobce, není soudce,“ říká Müller. Trestného činu se tedy ve Spolkové republice dopustí pouze ten politik, který přímo kupuje anebo prodává hlasy. Nechat se platit například za pozměňovací návrhy trestné není. Stejně tak není problém, když poslanec zpětně přijme takzvané Dankeschön-Spenden, tedy v podstatě poděkování za své chování ve sněmu. Ani česká kauza ohledně „trafik“ pro Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksu by před německými soudy neobstála.

Organizace LobbyControl ve svém hlášení popisuje řadu afér posledních čtyř let. Vybíráme několik z nich:

• Poslanec CDU Jens Spahn je sice členem sněmovní komise pro zdravotnictví, to mu ale nebránilo v tom, aby vlastnil čtvrtinu společnosti Politas. Poradenskou firmu, jejímiž hlavními zákazníky byly v první řadě farmaceutické koncerny, Spahn založil společně se spřáteleným lobbistou Maxem Müllerem. Skutečnost, že tancuje na dvou svatbách zároveň, si navíc mohl nechat pro sebe. Poslanci Bundestagu musejí firemní podíly hlásit pouze v případě, že přesahují 25 procent. Spahn vlastnil přesně 25 procent. S odhalením přišel magazín Focus.
• Počátkem roku 2011 list Süddeutsche Zeitung informoval o nápadných sponzorských darech největšího německého výrobce výherních automatů, skupiny Gauselmann. Majitel společnosti Paul Gauselmann prý pravidelně nabádá své manažery k tomu, aby vybrané politiky „finančně podporovali“. Sponzorské dary však nikdy nesměly překročit hodnotu deseti tisíc eur. Nemusely tak být uváděny ve výroční finanční zprávě obdarované politické strany. Gauselmann má prý velmi blízko k Svobodné demokratické straně (FDP). Jeho koncern sponzoroval stranické akce, jeden z blízkých spolupracovníků Gauselmanna dokonce vlastnil PR agenturu FDP. Dceřiná společnost skupiny Gauselmann později investovala značné peníze do tiskárny, jež se nachází ve vlastnictví strany.
• V roce 2010 odhalil magazín Spiegel aféru kolem sponzorského daru ve výši 1,1 milionu eur, který dostala FDP od akciové společnosti Substantia. Šlo o jeden z nejvyšších darů v dějinách německé liberální strany. Peníze strana obdržela krátce před volbami. Substantia tehdy patřila do impéria jednoho z nejbohatších Němců Augusta von Fincka. Jeho rodina byla v té době majoritním vlastníkem skupiny Mövenpick, jež v Německu provozuje čtrnáct hotelů. Počátkem ledna 2010 klesla sazba daně z přidané hodnoty na ubytovací služby z 19 na sedm procent. Od té doby se jí v Německu neřekne jinak než „Mövenpick daň“.
• V květnu 2013 oznámil ministr kabinetu kancléřky Merkelové Eckart von Klaeden, že se po volbách bude živit jako hlavní lobbista koncernu Daimler. Překvapivá změna stran rozpoutala diskusi o nutnosti jakési karenční lhůty, tedy pevně stanovené doby, která musí uběhnout, než může politik či vrcholný úředník začít kopat za druhou stranu. Sociálně demokratická strana Německa zase žádá, aby si ministři a spol. nechali svá nová pracovní místa schvalovat etickou komisí.