Kauza Snowden: Utrhl se v USA Velký bratr ze řetězu?

Vyzrazení rozsáhlého elektronického špiclování americkými tajnými službami vrhá stín na samozvanou „baštu svobody“.

Podporovatelé Edwarda Snowdena, bývalého pracovníka americké Národní bezpečnostní agentury, který vyzradil médiím informace o rozsáhlém sledování elektronické koumunikace Američanů tajnými službami, drží jeho portrét během demonstrace před americkým konz | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Podporovatelé Edwarda Snowdena, bývalého pracovníka americké Národní bezpečnostní agentury, který vyzradil médiím informace o rozsáhlém sledování elektronické koumunikace Američanů tajnými službami, drží jeho portrét během demonstrace před americkým konz | foto: © ReutersČeská pozice
Podporovatelé Edwarda Snowdena, bývalého pracovníka americké Národní bezpečnostní agentury, který vyzradil médiím informace o rozsáhlém sledování elektronické koumunikace Američanů tajnými službami, drží jeho portrét během demonstrace před americkým konz

Bývalý pracovník americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edward Snowden uprchl minulý měsíc do Hongkongu krátce předtím, než listy The Guardian a The Washington Post začaly na základě jím dodaných tajných dokumentů zveřejňovat články o masivním sledování soukromé telefonické, e-mailové a internetové komunikace v Americe i ve světě. Největší vynašeč tajných informací v dějinách NSA tvrdí, že státní tajemství vyzradil, neboť nemohl nechat vládu USA pošlapávat základní občanské svobody.

„Nechci žít ve společnosti, která takto sleduje své občany. Nechci žít ve světě, kde všechno, co udělám a řeknu, je zaznamenáno,“ řekl v rozhovoru s listem The Guardian, který na Snowdenovu vlastní žádost prozradil jeho identitu. „Nemám v úmyslu se skrývat, protože jsem nic špatného neudělal,“ vysvětlil své rozhodnutí vystoupit z anonymity. Chtěl tím prý také ochránit kolegy od pátrání tajných služeb, kdo byl oním vynašečem.

Minulý víkend Snowden odletěl z Hongkongu do Moskvy, kde zažádal o ekvádorský azyl. V případě vydání zpět do vlasti hrozí 29letému Snowdenovi až 30 roků vězení.

Podle některých právních expertů prý NSA plošným sledováním elektronické komunikace porušuje čtvrtý dodatek americké ústavy, který zaručuje ochranu před neopodstatněným prohledáváním a zadržováním. Zmíněné „sledovačky“ jsou prý také v rozporu se zákonem z roku 1978 o zahraničním zpravodajském sledování (zkráceně FISA), který měl omezit rozsah shromažďování informací tajnými službami a zavést nad nimi přísný dohled.

Tajné služby vymklé kontrole

Podle původních intencí zákona FISA musela vláda v případě zájmu o sledování elektronické komunikace požádat speciálně ustavený neveřejný soud (FISC) o vydání příkazu, přičemž v žádosti musel být popsán a identifikován konkrétní cíl sledování. Vláda musela také doložit opodstatněný předpoklad, že cíl sledování je agentem cizí mocnosti a že sledované zařízení bude ve sledovaném období užívat.

Během posledních pěti let řešil specializovaný soud zhruba 8600 vládních žádostí o povolení sledovat elektronickou komunikaci; nevyhověl jen ve dvou případechStoupenci širokých sledovacích pravomocí zpravodajských služeb coby klíčového nástroje boje proti terorismu argumentují, že nárůst škály shromažďovaných informací je nechtěným důsledkem zákona FISA, který měl tajné služby naopak držet na uzdě. Zatažení soudců do shromažďování zpravodajských informací prý totiž narušilo rozdělení mocí ve státě a zbavilo výkonný aparát zodpovědnosti. „Když se ministr spravedlnosti musí sám rozhodnout, aniž by byl kryt soudním příkazem, zda nařídí sledování s tím, že v případě maléru ponese důsledky, bude více obezřetný. Zákon FISA má však ten efekt, že všechny imunizuje,“ upozorňuje sloupkař listu The Wall Street Journal L. Gordon Crovitz.   

V roce 2001 byl v rámci „protiteroristického“ zákona Patriot Act přijat dodatek 215, který vládu zbavil povinnosti doložit předpoklad, že za cílem sledování stojí cizí mocnost. Místo toho stačilo prokázat, že elektronické záznamy jsou požadovány v souvislosti s vyšetřováním terorismu. V roce 2008 připojil Kongres k zákonu oddíl 702, který vládě umožňoval sledovat cizí státní příslušníky pobývající v zahraničí bez soudního povolení pro každý konkrétní případ.

V úhrnu to tedy znamená, že zákon FISA dnes umožňuje sledovat elektronickou komunikaci osob, které nejsou agenty cizích mocností ani nejsou terčem konkrétního vyšetřování. Během posledních pěti let řešil specializovaný soud FISC zhruba 8600 vládních žádostí o povolení sledovat elektronickou komunikaci; nevyhověl jen ve dvou případech.

Přebujelý bič na teroristy

Jeden z autorů zákona Patriot Act, republikánský kongresman F. James Sensenbrenner, rezolutně odmítá, že by záměrem zákonodárců byl enormní rozsah tajně shromažďovaných informací o elektronické komunikaci vyzrazený Snowdenem. „Kongres chtěl zpravodajským službám zpřístupnit zacílené informace kvůli konkrétním vyšetřováním. Jak může telefonát jakéhokoli Američana být relevantní ke konkrétnímu vyšetřování,“ ptá se Sensenbrenner rétoricky v článku pro list The Guardian. „Prezident Obama tvrdí, že jeho administrativa je nejtransparentnější v dějinách. Ve skutečnosti se jeví, že žádná jiná administrativa nikdy tak zblízka nenahlížela do soukromého života nevinných Američanů.“

Na Snowdenovu obhajobu se vyjádřili i další politici. „Mají-li se věci tak, že federální vláda shromažďuje miliony osobních záznamů o zákonadbalých občanech, a existují-li pouze minimální omezení, kdy lze do těchto záznamů nahlížet, pak myslím, že pan Snowden odvedl veřejnosti značnou službu tím, že to vytáhl na světlo,“ prohlásil například miláček pravicově-konzervativního hnutí Tea Party, texaský republikánský senátor Ted Cruz.

Žádná svévole

Jiní zase varují před ukvapeným závěrem, že jde nutně o svévolné porušování občanských svobod. Poukazují na skutečnost, že Snowden vyzradil tajný soudní příkaz, což samo o sobě znamená, že nejde o svévoli tajných služeb, nýbrž o program posvěcený doživotně jmenovanými (a tudíž nezávislými) federálními soudci. Zpravodajci sice shromáždili obrovské množství informací, ale jsou vázaní pravidly, jak s dokumenty nakládat. Bývalý právní poradce NSA Stewart Baker načrtl ilustrační případ, proč by zpravodajské služby mohly žádat o telefonní protokoly i zcela nevinných Američanů:

„Představte si, že zpravodajské služby zachytí telefonní rozhovor, kde šéf buňky al-Kájdy v Jemenu sděluje svému expertovi na výbušniny, že jejich člověk v USA potřebuje technickou podporu k sestrojení bomby a že mu zítra v jedenáct dopoledne zavolá ze svého anonymně dobíjeného mobilu na jeho anonymně dobíjený mobil. Sdělí mu prý jen číslo dalšího anonymně dobíjeného mobilu, na který má bombový expert o tři hodiny později zavolat z jiného anonymně dobíjeného mobilu, který si mezitím obstará.

Americká vláda by neměla ponětí, kdo a kde je dotyčný člen al-Kájdy v USA, či jaké telefonní číslo monitorovat. Nemá důvodné podezření kohokoli konkrétního sledovat. Má však konkrétní důvod sledovat člověka, který v jedenáct dopoledne zavolá z USA do Jemenu, po pár vteřinách zavěsí a o tři hodiny obdrží na jiném čísle telefonát z Jemenu. Vláda ho však může dohledat pouze na základě schémat jeho telefonních hovorů.“

Padouch nebo hrdina?

I někteří Snowdenovi zastánci však mají z kauzy rozporuplné pocity kvůli jeho následným krokům na cestě za ekvádorským azylem přes Čínu, Rusko a Kubu. „Považuji Snowdena za hrdinu za to, že celý ten přebujelý sledovací aparát vynesl na světlo. Ale nepovažuji ho za hrdinu za to, že prozradil konkrétní operační tajemství čínské vládě,“ míní bezpečnostní expert Bruce Schneier, který se specializuje na tajné sledování a ochranu soukromí.

Všechna Snowdenova tajemství mohou skončit v rukách čínské vlády, která nemá žádné závazky vůči svobodě tisku či právu na politický nesouhlas„Všechna Snowdenova tajemství mohou skončit v rukách čínské vlády, která nemá žádné závazky vůči svobodě tisku či právu na politický nesouhlas,“ upozornil Jeffrey Toobin v časopise The New Yorker. „Domnívá-li se Snowden, že (v Hongkongu) nalezl větší baštu svobody slova, pak je špatně informován; pakliže se záměrně rozhodl se svou věcí vystoupit v Číně, pak hraje mnohem složitější hru,“ zauvažoval James Fallows v časopise The Atlantic.

Skutečnost, že se Snowden vydal hledat útočiště přes autoritativní Čínu, Rusko a Kubu, poněkud znevěrohodňuje jeho údajný boj proti Velkému bratrovi. Nejspíš si pragmaticky spočítal, že zapřisáhlí odpůrci USA ho zpět do vlasti nevydají. Kromě vytěžení amerického přeběhlíka jejich vlastními zpravodajskými službami představuje Snowden pro zmíněné režimy také propagandistické žně. Snowdenem vyzrazené informace „demonstrují, že Spojené státy, které se léta vydávají za nevinnou oběť kyberútoků, se proměnily v největšího padoucha naší doby,“ napsala čínská státní tisková agentura Nová Čína.

Přes Pacifik oklikou

Mnohem pozoruhodnější je však role Ruska v celém případu, neboť letiště Šeremetěvo není zrovna na trase z Hongkongu do Ekvádoru. „Je vyloučené, že by se ve věci neangažovala nejvyšší patra Kremlu. Ten by si totiž nikdy nenechal ujít příležitost vrhnout špatné světlo na svého soka okázalou záchranou nejnovějšího mučedníka amerického ‚zla‘. Zatímco Peking se vynasnažil z diplomaticky choulostivé situace vybruslit s minimalizací škod na úkor čínsko-amerických vztahů, Rusko se do věci iniciativně vmísilo podle studenoválečného reflexu, že co je špatné pro USA, je dobré pro Rusko,“ upozorňuje Julia Ioffeová na stránkách časopisu The New Republic.

I jiní zapálení bojovníci proti americkému Velkému bratrovi mají nadstandardní vztahy s Putinovým Ruskem, kde je nemyslitelné, že by média proti vůli vlády přetiskovala vyzrazené informace tamních tajných služeb, jako to ve Snowdenově případě činí v Americe list The Washington Post. Například zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange dokonce přímo vyráběl pořady pro ruský režimní kanál Russia Today.

Pro americké tajné služby je Snowden padouch, pro obránce „amerických svobod“ hrdina. Pro antiamerické autoritářské režimy je to však „užitečný idiot“.Na výtky, mimo jiné z Bílého domu, ale i od lidskoprávních organizací, že se Snowdenovi dostává podezřele vstřícného zacházení ze strany autoritářských režimů, kde kvete cenzura, reagovali mluvčí WikiLeaks ujištěním, že jeho cílovou destinací je relativně demokratický Ekvádor. I ten však přednedávnem přijal zákon omezující svobodu tisku. Lidskoprávní organizace upozorňují zejména na paragraf, který trestně postihuje novináře za „podkopávání bezpečnosti státu“, což je přesně to, z čeho je viněn Edward Snowden.

Výbor na ochranu novinářů dokonce řadí Ekvádor mezi deset nejhorších zemí na světě. Tamní vláda postupně donutila 11 rozhlasových stanic k ukončení činnosti a zavedla zákaz politického zpravodajství po dobu 90 dní před volbami. Jen za poslední rok byli tři tamní novináři donuceni k odchodu do exilu. Pro americké tajné služby je Edward Snowden padouch, pro obránce „amerických svobod“ je hrdina. Pro antiamerické autoritářské režimy, jež ho dnes vítají s otevřenou náručí, je to však „užitečný idiot“.

Počet příspěvků: 3, poslední 26.6.2013 12:06 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.