Kauza ruský plyn: Poláci v Haagu bojovali i za nás

Polsko rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora v Haagu dosáhlo zákazu navýšení kapacity plynovodu Opal minimálně do doby, než bude jeho kapacita volně přístupná.

Plynovod Nord Stream II. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Plynovod Nord Stream II. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Plynovod Nord Stream II.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu 12. září rozhodl spor Polska a Evropské komise (EK) týkající se především Německa, následně Gazpromu a do jisté míry i nás. A to ve prospěch polské námitky a šlo o plynovody.

Nejprve však krátký historický exkurz. Výstavba sítě vysokotlakých tranzitních potrubí pro přepravu (tehdy) sovětského zemního plynu do střední, jižní a západní Evropy byla zahájena v roce 1970 a její první část zprovozněna za pouhé tři roky. Odběrateli plynu byly vedle Československa Německá demokratická republika, Německá spolková republika, Francie, Rakousko, Itálie a Jugoslávie.

„Kapitalistické státy“ kupovaly ruský plyn těsně za hranicemi „tábora socialismu a míru“ v německém Waidhausu a Rakouském Baumgartenu, zatímco ostatní na hranici mezi tehdejším Sovětským svazem (SSSR) a Československou socialistickou republikou (ČSSR) ve Velkých Kapušanech

„Kapitalistické státy“ kupovaly ruský plyn těsně za hranicemi „tábora socialismu a míru“ v německém Waidhausu a Rakouském Baumgartenu, zatímco ostatní na hranici mezi tehdejším Sovětským svazem (SSSR) a Československou socialistickou republikou (ČSSR) ve Velkých Kapušanech.

Přepravní kapacita tranzitního plynovodu vzrůstala, až v osmdesátých letech ve vstupní měřící stanici na hranicích SSSR/ČSSR přijímala a přepravovala plyn o objemu až 100 miliard metrů krychlových ročně. Poté přišel konec osmdesátých let, a s ním i rozpad tábora, do nějž jsme museli náležet. Rozpadl se i SSSR na rozdíl od Německa, které se spojilo.

V oblasti plynu to Rusům přineslo problém – východ Německa se den ze dne přestěhoval z tábora socialistického do kapitalistického, jenž však ruský plyn kupuje ve Waidhausu, aby Československo ležící v „blízkém zahraničí“ vydělávalo tvrdou měnu za tranzit plynu pro Německo.

Snaha ovládnout Jamal

Řešením byla výstavba nového plynovodu, jenž obcházel přes Bělorusko Ukrajinu, a východoněmecký plyn přepravoval přes Polsko do třetí, nové „kapitalistické“ předávací stanice – do Frankfurtu nad Odrou. Peripetie okolo jeho výstavby a provozu, především zvláštní vývoj akcionářské struktury a snaha o změnu vlastnické kontroly, jsou rozsáhlé a varovné.

Ruská strana se snažila malým podvodem plynovod ovládnout i vlastnicky, což se jí nepodařilo. Jmenuje se Jamal, jeho přepravní kapacita je okolo 30 miliard metrů krychlových ročně a zprovozněn byl v roce 1997. Na polském území je dlouhý 680 kilometrů.

Ruská strana se snažila malým podvodem tento plynovod ovládnout i vlastnicky, což se jí nepodařilo. Jmenuje se Jamal, jeho přepravní kapacita je okolo 30 miliard metrů krychlových ročně a zprovozněn byl v roce 1997. Na polském území je dlouhý 680 kilometrů.Problémy ve vztazích Ukrajiny a Ruska se významně projevily především v oblasti plynárenství.

Ukrajina držela plynový kohout představující pro Rusko přístup k miliardám dolarů za prodej plynu. Tento poněkud nekomfortní stav vyřešil státní ruský energetický gigant Gazprom ve spolupráci s Německem výstavbou plynovodu Nord Stream po dně Baltského moře, jenž obchází Ukrajinu i střední a východní Evropu, ústí na německém pobřeží u Greifswaldu a pokračuje na jih plynovodem Opal k naší hranici a dále plynovodem Gazela opět do Německa.

Přání Gazpromu

Vynechejme nejkontroverznější část současných plynárenských vztahů v Evropě, tedy výstavbu plynovodu Nord Stream II včetně jeho prodloužení – německého plynovodu Eugal paralelního s fungujícím Opalem a navazujícího českého plynovodu Capacity4Gas, a vraťme se do nizozemského Haagu.

Při výstavbě plynovodu Opal vznesl Gazprom přání, aby měl v plynovodu rezervovánu celou jeho přepravní kapacitu. V praxi to znamená, že plynovod by nebylo možné používat pro jiný než ruský plyn.

Při výstavbě plynovodu Opal vznesl Gazprom přání, aby měl v plynovodu rezervovánu celou jeho přepravní kapacitu. V praxi to znamená, že plynovod by nebylo možné používat pro jiný než ruský plyn. Tento požadavek byl silný i pro německé plynárenské sny, takže EK souhlasila s blokováním jedné poloviny kapacity plynovodu Opal.

Učinila to zřejmě pod jistým nátlakem německé politiky, v níž převládl názor, že bez ohledu na důsledky takového rozhodnutí pro Ukrajinu a střední Evropu či Pobaltí je pro Německo bezpečnější dostávat ruský plyn přímo, bez využití tranzitu. Poláci toto rozhodnutí označili za pokračování dohody Molotov-Ribbentrop a začali bojovat. Je totiž v rozporu se základními směrnicemi pro plynárenské podnikání a obchod v Evropské unii.

Dva důvody

Zdálo by se, že lze nad polskou snahou mávnout rukou, protože je bližší košile než kabát. Potíž je v tom, že střední Evropa má tuto košili společnou. Nejde v první řadě o to, že klesá či zaniká – s výjimkou Česka – tranzitní dálková přeprava plynu, která využívá existující infrastrukturu, ale spíše o to, že celý region včetně Česka bude zcela závislý na dodávkách ruského plynu.

Ohrožení bezpečnosti střední a východní Evropy dominantním dodavatelem zemního plynu je německým regulačním úřadem a následně i Evropskou komisí K zcela opominuto. To byl první důvod, proč Polsko její rozhodnutí napadlo, a soud v Haagu ho zrušil. Druhým důvodem, jejž soud v rozsudku použil, je porušení zásady energetické solidarity.

Ohrožení bezpečnosti střední a východní Evropy dominantním dodavatelem zemního plynu je německým regulačním úřadem a následně i EK zcela opominuto. To byl první důvod, proč Polsko její rozhodnutí napadlo, a soud v Haagu ho zrušil. Druhým důvodem, jejž soud v rozsudku použil, je porušení zásady energetické solidarity.

Tu si nepředstavujme tak, že v případě zastavení dodávek ruského plynu třeba do Maďarska půjdou Vídeňáci demonstrovat, ale že všechny okolní členské státy EU tuto chybějící dodávku nahradí plynem vlastním. Pokud však je část kapacity evropských plynovodů ve střední Evropě blokovaná Gazpromem, sotva se najde potrubí, kterým se plyn poškozenému dodá. Zásada solidarity platí obecně, tedy i pro přírodní či technologické katastrofy. Zkrátka, sousedská výpomoc, když hoří dům, nebo do něj někdo vjel náklaďákem.

Ztráta smyslu relokačních projektů

Polsko dosáhlo „zákazu navýšení kapacity plynovodu Opal“ minimálně do doby, než bude jeho kapacita volně přístupná, tedy než výjimka pro Gazprom skončí. Dnešní kapacita Opalu je na severu něco přes 36 miliard metrů krychlových plynu ročně, do České republiky vstupuje okolo 32 miliard metrů krychlových. Jediné možné rozšíření kapacity Opalu představuje nový plynovod Eugal, jenž měl navazovat na nový plynovod Nord Stream II. Zákaz se tedy zřejmě týká jeho.

Po rozhodnutí haagského tribunálu všechny „nové“ relokační projekty ztrácejí smysl – jak Nord Stream II, jenž by neměl možnost plyn někam dodávat (neexistuje návazná kapacitní síť plynovodů), tak Eugal, jenž byl soudem odsouzen, a tím i český Capacity4Gas

Gazprom prodává do EU bez Rumunska, Bulharska a Maďarska maximálně 114 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Pokud bude muset „severní“ plyn dodávat jen systémem Opal, lze do EU přepravit „severní cestou“ maximálně 60 miliard metrů krychlových. Zbylých téměř 60 miliard metrů krychlových by tedy muselo putovat tradičními cestami přes Ukrajinu, Bělorusko, Slovensko a Polsko, většina přes Ukrajinu a Slovensko.

Po rozhodnutí haagského tribunálu všechny „nové“ relokační projekty ztrácejí smysl – jak Nord Stream II, jenž by neměl možnost plyn někam dodávat (neexistuje návazná kapacitní síť plynovodů), tak Eugal, jenž byl soudem odsouzen, a tím i český Capacity4Gas. Polákům bychom tedy měli být vděční nejen za to, že v Haagu bojoval i za nás, ale i za to, že připomněli Evropanům z bývalé EU 15, že solidarita a bezpečnost se týkají celé EU.

Blokování dlouhodobými kontrakty

Až donedávna dominovalo středoevropskému plynárenství Československo svým systémem tranzitního plynovodu a šlo v rámci Evropy o největší systém plynovodů s největší přepravní kapacitou. Časem byly postaveny tranzitní plynovodu v Polsku a na Baltu. Skutečná přeprava plynu přes Slovensko klesla oproti disponibilní kapacitě na třetinu, klesající provoz na české části – plynovodu Net4Gas – vedl k tomu, že několik kompresních stanic, jež pohánějí plyn v potrubí, bylo zrušeno a demontováno.

Pokračovat to může také tak, že budou napadeny (dle mého Bruselem neschvalované) výjimky ze směrnice EU2003/55 o plynárenském podnikání v EU týkající se přepravy ruského plynu přes naše a slovenské území. Zde kapacitu téměř kompletně blokuje Gazprom v dlouhodobých kontraktech.

Česká část Transgasu, která ještě při rozdělení státu v roce 1993 disponovala přepravní kapacitou téměř 70 miliard metrů krychlových plynu ročně, činí díky tomu dnes pouze okolo 40 miliard metrů krychlových. Pokud to nejsou škody způsobené politicky motivovanou relokací přenosových plynárenských kapacit pro ruský plyn, nevím, co jiného by jimi mělo být. A představa, že ČR se stane jedinou tranzitní zemí pro ruský plyn v Evropě, bere rozhodnutím Haagského tribunálu za své.

Pokračovat to může také tak, že budou napadeny (dle mého Bruselem neschvalované) výjimky ze směrnice EU2003/55 o plynárenském podnikání v EU týkající se přepravy ruského plynu přes naše a slovenské území. Zde kapacitu téměř kompletně blokuje Gazprom v dlouhodobých kontraktech, ve kterých platí zásada „prázdné za plné“, což znamená, že dle kontraktu Gazprom objednává, a především platí za celou kapacitu plynovodu, čímž jí ovšem blokuje pro využití jinými obchodníky.

Co dál?

Pro podnikající plynárenský subjekt je to terno – dostává pravidelnou platbu, zcela nezávislou na provozních nákladech. Bývalo to také tím, že za kapacitu platil Gazprom naturálními dodávkami plynu – zvláštní formou bezhotovostního platebního styku. Dlouhodobé kontrakty Gazpromu a Net4Gas o přepravě plynu přes ČR budou v dohledné době končit. Udělí – po zkušenostech z Haagu – Evropská komise Česku výjimku na blokování kapacity plynovodů ruským Gazpromem? Je možné, že ne. Ví se, co dál?

Dlouhodobé kontrakty Gazpromu a Net4Gas o přepravě plynu přes ČR budou v dohledné době končit. Udělí – po zkušenostech z Haagu – Evropská komise Česku výjimku na blokování kapacity plynovodů ruským Gazpromem? Je možné, že ne. Ví se, co dál?

Nabádal jsem k těsnějšímu propojení „velkého“ plynárenství ČR a Polska ve vztahu k odběru neruského kapalného plynu z nového polského terminálu pro příjem, skladování a odpařování kapalného zemního plynu (LNG). Krátce poté bylo zveřejněno strategické spojenectví USA, Polska a Ukrajiny, jež výrazně posiluje vyjednávací pozici Ukrajiny vůči Rusku – ročně by měl být dle dohody americký kapalný plyn v objemu šest miliard metrů krychlových dodáván do polského terminálu Svinoústí, a odtud polským systémem plynovodů na Ukrajinu.

Mimochodem, loňská spotřeba zemního plynu v ČR činila těsně přes osm miliard metrů krychlových – bylo trochu tepleji. Navzdory tomu z toho vyplývá, že není nereálné odebírat většinu plynu, který se u nás spotřebuje, odjinud než od nevypočitatelného Ruska. Možná, že rozhodnutí mezinárodního tribunálu v Haagu bylo kamínkem, jenž se začal kutálet z evropského plynárenského kopce. Skončit to může zásadními změnami, a nejen v plynárenství.

J. Václavík Nevypočitatelné Rusko? Spíše nesmyslné EU. 20:52 26.9.2019

Počet příspěvků: 14, poslední 2.10.2019 05:22 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.